Další díly kroniky:

Kronika

Z Větrného Jeníkova do Větrného Jeníkova

12.12.2024 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl:Zdena Kordovská
účast 0 osob.
Trasa:
Výšlap se koná ve čtvrtek 12. prosince 2024. Odjezd autobusem v 7,39 hodin od polikliniky do V.Jeníkova. Trasa: Z náměstí ve Větrném Jeníkově půjdeme směrem k Černému rybníku. Odtud lesem k hájovně V horách. Krátce přejdeme silnici k cestě k chatové oblasti u rybníku Trojan. Pokračovat budeme do mírného kopce ke Struhovci a poté do Větrného Jeníkova. Zde možnost oběda v místní restauraci. Odjezd do Humpolce ve 12,15 hodin (AN), dále pak s výstupem u pošty, nebo ve 13,00 hodin na zastávku u polikliniky. Plánovaná vzdálenost 8-9 km. Vede: Zdena Kordovská.

Vycházka 5.prosince 2024

05.12.2024 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl: Zorka Trtíková
účast 17 osob.
Trasa:
A máme tady prosinec, poslední měsíc roku 2024. První výšlap tohoto měsíce nám vyšel zrovna na 5.12., na den chození Mikuláše, anděla a čertů. Předpověď počasí nebyla moc slibná, ale opak byl pravdou. Ráno se nás sešlo na autobusové zastávce u polikliniky 17 turistů. V Pelhřimově jsme přesedli na autobus směr Červená Řečice a naším cílem byla zastávka Chýstovice rozcestí. Vystoupili jsme sice do slunečného, ale mrazivého rána a vydali se na trasu směr Křešín. Nastala nám totiž malá změna v programu. Původně plánovaná prohlídka zámečku ve Vyklanticích byla zrušena ze zdravotních důvodů majitele, a tak jako náhradu Zorka vyřídila prohlídku kostela v Křešíně. Cesta nás vedla přes vesničku Čeněnice, kde jsme se zastavili u malé kapličky. Zorka otevřela dvířka. Kaplička byla uvnitř vyzdobená a mimo jiné tam také Mikuláš nechal balíček pro HODNÉ HUMPOLECKÉ TURISTY. Tak jsme měli nadílku hned ráno. Bylo to veselé a příjemné překvapení. Pokračovali jsme dál po silnici a nedaleko už se nám ukázala věž kostela svatého Bartoloměje v Křešíně. Na návsi jsme pogratulovali Lidce Kučírkové k narozeninám, chvilku jsme poseděli a počkali na jednoho starého pána, který přijel, kostel nám otevřel a pustil nás dovnitř. Kostel svatého Bartoloměje je opravdu krásný. Byla osvícena i Křížová cesta uvnitř kostela a našli jsme tam i malý Betlém. Kostel jsme si prohlédli dole i ze shora od varhan. Z Křešína, kterým protéká Martinický potok, jsme se vydali přes vesničky Blažnov, samoty Tříznicko, kde jsme se pozdravili s dvěma děvčaty, jedoucími na koních. Za kousek se nám ukázala vesnička Starý Smrdov, kde jsme opět odpočinuli u hezké malé kapličky. Celou cestu nám svítilo sluníčko a pod azurově modrou oblohou se nám šlo jako v pohádce. Byla to nádhera. Ze Starého Smrdova už to byl jen kousek do Vyklantic. Zde jsme si zašli do hospody na malý, rychlý oběd, spíš na polévku. Díky šikovné paní servírce jsme byli rychle obslouženi a po hodině posezení jsme šli na autobus, jedoucí ve 13,05 hod.přímo do Pelhřimova. Zde jsme po dvaceti minutách odjeli do Humpolce.
Dnešní výšlap, to byla opravdu nádhera. Zorka prostě ví, jak nás zaujmout krásnou, neznámou krajinou a ještě k tomu objednat tak špičkové počasí. A také máte pocit, že tento rok strašně rychle utíká ke svému konci? Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 439 km, účast 1160 osob.

Podzim v Železných horách

28.11.2024 , ušlá vzdálenost: 6 km,
vedl:Olda Starý
účast 50 osob.
Trasa:
Nebylo příjemné ráno a počasí ani na den nedávalo moc nadějí. To ale nevadilo turistům, kteří se sešli u pošty. V 8 hodin jsme vyjeli směr Havl.Brod a cestou ještě přistoupili další, takže nás bylo 50. První zastavení ani ne za celou hodinu bylo v Oudoleni u pana Augustiána, který se zabývá sokolnictvím. Ten na nás čekal na zastávce a na rukavici měl už malou ukázku své záliby. Poutavě vyprávěl o svých orlích "kamarádech." Přitom trochu poprchávalo a byla nám za chvíli i zima. Prohlídli jsme si i krásné výpravné knihy se spoustou fotografií, které pan Augustin napsal. Po více než hodině jsme se rozloučili, neboť nás čekalo za chvíli další zastavení v Horním Studenci, kde v bývalé škole pan Jirásek shromáždil spoustu tzv. užitných předmětů. Zde jsme se mnozí vrátili do mladých let a poznali spoustu věcí, které jsme kdysi také vlastnili. Po prohlídce několika místností jsme odjeli na další zastávku a to obce Podmoklany, kterou jsme již několikrát navštívili. Tentokrát to bylo výchozí místo plánované vycházky. Z Podmoklan cesta vedla do Branišova, Hařilovy Lhotky a Štěpánova, kde čekal autobus. Pokud se šlo lesem, byla cesta příjemná, ale když se vyšlo na silnici k Štěpánovu, to už nás provázel nepříjemný vítr. O to raději jsme se těšili do Jilemu, naší oblíbené hospůdky na objednaná pečená kolena.
Vždy příjemné posezení s pivčem, plnými talíři a teplem. Poseděli, popili, pochválili opět výborné jídlo. Pak již do autobusu a spokojeni jeli k domovu. Autor článku: Helenka Stará, foto: Pepa Sýkora. Od začátku roku ušlých 430 km, účast 1143 osob.

Exkurze v závodě Kafilerie Věž.

21.11.2024 , ušlá vzdálenost: 7 km,
vedl:Viktor Rozvoda
účast 16 osob.
Trasa:
Vycházka se koná ve čtvrtek 21.listopadu 2024. Odjezd od polikliniky v 8,19 hodin do zastávky Věž, závod Kafilerie. Exkurze v závodě Kafilerie cca 60-75 minut.(Prohlídka zdarma.) Průběh - příchod do závodu, v zasedací místnosti si oblékneme vrchní ochranný oděv, projdeme závod s výkladem, co to je veterinární asanace. Kdo nebude mít zájem o vnitřní prohlídku závodu, může počkat v zasedačce. Po exkurzi procházka okolo Kafilerie na trase Věž-závod Kafilerie cca 300 m po hlavní silnici směr Havl.Brod, pak odbočíme na původní silnici, dále alejí do obce Květinov, po silnici do Radňova, po MTZ a dále po ŽTZ na Ulrichův mlýn, do Věže náves. Návrat autobusem ze zastávky Věž náves v 12,34 hodin. Celkem 7 km. Vede: Viktor Rozvoda.
Exkurze se zúčastnilo 16 turistů, celé vycházky do Věže pak 10 turistů. Autor článku a foto: Viktor Rozvoda. Od začátku roku ušlých 424 km, účast 1093 osob.

Kolem Havlíčkova Brodu

14.11.2024 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl: Lidka Kučírková
účast 17 osob.
Trasa:
Tato podzimní vycházka se konala ve čtvrtek 14.listopadu 2024. Odjezd od polikliniky byl stanoven na 7,17 hodin do Havlíčkova Brodu s přestupem do Bartoušova v 8,21 hodin. Trasa: chvílemi půjdeme po travnaté cestě k usedlosti U Eisů, kolem zaniklého hrádku Hadrburg, dále na Termesivy, podejdeme obchvat Havlíčkova Brodu, kolem jezu a mostku přes řeku Šlapanku. Dále kolem bývalých průmyslových továren, přejdeme trať a budeme pokračovat kolem sportovišť na autobusový terminál. Svačinku vezměte sebou, možnost oběda v Havlíčkově Brodě.
Odjezd z Havlíčkova Brodu je plánován na 12,15 hodin, dále pak každou hodinu např. 13,15 hodin. Byla to hezká procházka podzimní listopadovou krajinou kolem Havlíčkova Brodu. Autor článku: Alena Lejtnarová, foto: Pepa Sýkora. Od začátku roku ušlých 417 km, účast 1077 osob.

Růžkovy Lhotice - Studený

07.11.2024 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl: Zorka Trtíková
účast 24 osob.
Trasa:
Dnešní výšlap bohužel opět začneme smutnou vzpomínkou. Dne 1.listopadu 2024 nás navždy opustil ve věku 80. let náš kamarád, turista pan Václav Nekovář z Vystrkova. Byl to veselý člověk, nikdy nezkazil žádnou legraci a potrpěl si na tradice. Vždy o Velikonocích si bral sebou na výšlap pomlázku a všechny turistky vyšlehal. Byla u toho vždycky legrace. Jednou, o svátku Václava, si vzal sebou na přípitek broušené skleničky. V lese na kameni prostřel ubrousek, vybalil z batohu broušené skleničky a všem nám nalil. Tak jsme se smáli, že v lese pijeme z broušeného skla. A byla opět veselá nálada. Už mnohokrát jsme si na tuto příhodu vzpomněli. Škoda, že Václav onemocněl a nemohl už s námi chodit. Ale tyhle vzpomínky na něho s námi stále zůstanou. S Václavem Nekovářem jsme se naposled rozloučili ve čtvrtek 7.listopadu v obřadní síni hřbitova v Humpolci. A nyní se vrátíme zpět k dnešní vycházce do Růžkových Lhotic. Ve čtvrtek ráno bylo docela ucházející počasí a tak se nás sešlo na autobusové zastávce u polikliniky celkem 24 turistů. Nasedli jsme do autobusu a naším cílem byla zastávka Čechtice - Malá Paseka. Tady jsme hned dostali narozeninový přípitek od Dany Palánové, pogratulovali jsme a pokračovali asi 1 km do vesnice Růžkovy Lhotice, kde jsme měli na malém zámku domluvenou prohlídku. Na tomto zámku totiž strávil část svého dětství hudební skladatel Bedřich Smetana. Od jeho narozeni letos uplynulo 200 let. Na zámku nás čekal velice příjemný pan průvodce a podrobně a zajímavě nám podal vyčerpávající výklad. Zámek Růžkovy Lhotice se nachází ve středu vesnice Růžkovy Lhotice, části obce Čechtice. Jedná se o menší barokní zámeček, který nese jméno po majitelích Janu a Jiřím Růžkových. Na zámku si prohlédneme expozici věnovanou hudební tradici na Podblanicku. Zámek patřil v letech 1835-1844 rodičům Bedřicha Smetany. On sám tady prožil část svého dětství. Zámek vznikl v 18.století na místě tvrze ze 14.století. Na zámku pobývali též i jiní hudební skladatelé, např. Gustav Máhler, Zdeněk Fibich, Josef Suk. Po velice zajímavém přednesu pana průvodce jsme se rozloučili a pokračovali dál, zahaleni mlhou, krásnou podzimní krajinou kolem samot vesničkou Krčmy, dále lesem ke kapličce a studánce U Kněžny. Studánka U Kněžny byla v roce 2011 vyhodnocena jako Studánka Vysočiny. Tady přišla na řadu druhá oslavenkyně Lenka Filipová, která také slavila narozeniny a na dřevěnou lavici nám naservírovala občerstvení. Další vesnice, kterou jsme procházeli se jmenovala Petrova Lhota a nedaleko už nás čekala vesnice Studený. Tady jsme chvíli čekali na autobus ve 12,53 hodin do Hořepníka. Protože přijel malý autobus, panu řidiči se nelíbilo, že je nás moc a prý jsme si měli objednat autobus velký. Ale nakonec jsme se všichni vešli a dojeli do Hořepníka, kde jsme měli hodinu čas na další spoj na Humpolec. Nevlídné chování pana řidiče nám bohatě vynahradily paní prodavačky z místního Flopu. Byly velice příjemné, pozvaly nás dovnitř a ochotně nám uvařily kávu. Nechaly nás tam si kávu dopít, i když jsme se jim tam motali a určitě jsme překáželi. Moc jim za to děkujeme. Ve 14,00 hodin nám jel autobus do Humpolce a v 15,00 hodin jsme byli doma.
Toto byl velice zajímavý výšlap co se týče tématu i krajiny, protože tato krajina byla pro nás určitě neznámá a díky Zorce jsme opět poznali další část Vysočiny. Zorko, děkujeme, bylo to moc hezké a vyšlo nám i počasí. Tak na viděnou příště. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 408 km, účast 1060 osob.

Muzeum bible Starý Pelhřimov

31.10.2024 , ušlá vzdálenost: 6 km,
vedl: Marie Koutová
účast 22 osob.
Trasa:
Povídání o dnešním turistickém výšlapu zahájíme smutnou vzpomínkou. Dne 29.října 2024 nás navždy opustila ve věku 83 let naše milá kamarádka a dlouholetá turistka paní Libuška Jirmusová. Celý život se věnovala různým zájmům, turistice, navštěvovala divadla, koncerty a dokonce studovala i Universitu třetího věku. Byla pro svou skromnou povahu velmi oblíbená hlavně u svých vrstevníků a přátel. Její pomněnkově modré oči se stále usmívaly a nikdy nedokázaly lhát. S naší kamarádkou paní Libuškou Jirmusovou jsme se naposledy rozloučili v sobotu 2.listopadu v obřadní síni na hřbitově v Humpolci. A nyní se vrátíme k výšlapu do Muzea bible ve Starém Pelhřimově. Na autobusové zastávce u polikliniky se nás sešlo 22 turistů. Vystoupili jsme na autobusovém nádraží v Pelhřimově a vydali se pěšky kolem krásně zrekonstruovaného bílého kostelíka Svatého kříže směrem k rybníku Stráž. Počasí bylo docela pěkné a tak nám cesta dobře ubíhala. Prošli jsme krásnou, do zlata zbarvenou březovou alejí a brzy jsme se ocitli na hrázi rybníka Stráž. Pogratulovali jsme kamarádovi Karlovi k svátku a chvíli pozorovali dva rybáře, z nichž jeden právě vytáhl z vody druhého velikého kapra, měřícího půl metru. Oba kapři vážili dohromady 10 kg. Byly to krásné kousky. Rybáři nám pak pustili na vodu dálkově ovládanou malou lodičku. Současně přijela k rybníku dvě hasičská auta. Hasiči měli asi cvičení. My jsme pokračovali dál po hrázi kolem rybníka na druhou stranu po uměle vytvořeném dřevěném můstku. Obešli jsme celý rybník a po cyklostezce se vraceli zpět na silnici. Ze silnice jsme odbočili doprava na polní cestu směrem ke Starému Pelhřimovu. Nedaleko Starého Pelhřimova jsme si všimli dronu, který stále létal nad námi, jakoby nás sledoval a to už hezkou chvíli. Bylo nám divné, kdo a proč nás asi sleduje. Zamávali jsme mu a on za chvilku odletěl. Později jsme se dověděli, že majitelem dronu je manžel Marie Koutové, který nás sledoval na našem výšlapu a nakonec z té sledovačky je velmi hezký malý filmeček. Ve Starém Pelhřimově jsme měli v Muzeu bible zamluvenou prohlídku. Přivítal nás příjemný majitel a průvodce teolog pan Vladislav Donát. Byla to jedinečná expozice. Dověděli jsme se, že Bible je nejtištěnější, nejpřekládanější a nejčtenější knihou světa. Je to první tištěná kniha světa a zároveň první kniha, která se dostala i na Měsíc na palubě kosmické lodi Apollo 14 v roce 1971. Muzeum bylo založeno v únoru roku 2016 a sbírka obsahuje více než 360 různých výtisků Bible. Jsou zde staré výtisky ze 16. až. 18. století. V expozici je možné tisknout stránku Bible na replice knihtiskového stroje. Mezi nejstarší Bible patří Bible Melantrichova z roku 1549, Bible Kralická z roku 1613 a Bible Severýnova z roku 1529. Také jsme se dověděli, že na světě se mluví 7000 jazyky. Viděli jsme Bibli v tolika podobách, o jakých jsme neměli ani tušení: Bible zapečené v chlebu, svatá kniha odolná proti ohni i vodě, Bible pro neslyšící, Bible s podpisem presidenta Roosevelta, kterou si brali vojáci na frontu. Prostě Muzeum Bible ve Starém Pelhřimově nás překvapilo množstvím exponátů a velice zajímavým vyprávěním majitele pana Donáta. Kolem poledne jsme se rozloučili a vydali na autobus do Pelhřimova. Na cestu jsme měli hodinu čas a tak jsme lehce stihli polední autobus.
Tento výšlap se nám moc líbil. Kolem rybníka Stráž je to hezké a o Muzeu Bible jsme neměli ani tušení, co tam je za opravdové poklady. A díky Marii Koutové jsme i na malém filmečku. Maru díky, vymyslela jsi to dobře! Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 400 km, účast 1036 osob.

Muzeum lidových krojů Ostrov

24.10.2024 , ušlá vzdálenost: 6 km,
vedl:Zdenka Kordovská
účast 36 osob.
Trasa:
Dne 24. října 2024 uskutečnila dnešní vedoucí Zdenka Kordovská "minizájezd" do obce Ostrov u Bohdanče do Muzea lidových krojů. Ranní počasí už nám slibovalo slunečno a tak se nás na autobusové zastávce v Humpolci u pošty sešlo 36 turistů. S dobrou náladou jsme vyjeli na dálnici směrem na Zruč nad Sázavou. Asi po hodině jízdy jsme dojeli do cíle dnešního zájezdu, a to do vesničky Ostrov, přímo k budově muzea. Byli jsme zde před devátou hodinou, takže jsme měli čas. Přivítala nás pěkně upravená budova muzea s pěti sochami nahých žen. Ženy představovaly rodinné příslušnice majitele objektu a zakladatele muzea. Chvilku po deváté hodině jsme vstoupili do Muzea lidových krojů. Byla to nádhera. Na jedné straně byly kroje moravské, slezské a na druhé straně kroje české. Napíšeme si něco málo o našich lidových krojích: Každý, kdo si jen trochu všímá lidových krojů, došel jistě k přesvědčení, že skutečná krása kroje nespočívá vždy jen v nádheře látek nebo v bohatství výšivek. To vše je málo platné, jestliže je kroj ledabyle nebo špatně oblečen podle všech pravidel a zásad vkusu kraje a doby, z nichž pochází. Proto by měla být vždy zdůrazněna nutnost toho, že kroj nesmí jeho nositelka přizpůsobit sobě a vkusu dnešní doby, nýbrž musí se sama přizpůsobit kroji a jeho zvláštnostem, i když jí mohou připadat neobvyklé. Toto sebezapření vyžaduje úcta a láska ke kroji jako ke staré a cenné památce. Muzeum Ostrov lidových krojů je jediné a první muzeum v historii, prezentující lidové kroje všech oblastí Čech, Moravy a Slezska, včetně krojů německy mluvících Čechů. V expozici jsme si mohli prohlédnout 260 úplných lidových krojů. U vystavených krojů jsou také úryvky lidových písniček z oblasti, ze které jednotlivý kroj pocházel. Některé exponáty mají i svůj zajímavý příběh. Například jedny ženské boty: Paní měla doma kroj a u něho jen jednu botu. Botu tedy přinesla. Za nějaký čas se objevila jiná paní, která měla také jednu botu a zjistilo se, že bota pasuje k té první. Nakonec se obě ženy domluvily, že jejich maminky byly kdysi kamarádky a každá vlastnila jednu botu. Tak příběh s botami dopadl dobře. Hlavními surovinami pro výrobu látek byly len, konopí a vlna. Znalost předení a tkaní byla na venkově velice známá. Rozvíjela se také navazující řemesla jako barvířství, modrotisk, krajkářství, výroba výšivek, stuh, pentlí, šperků, čepců a šátků. České země se během 19.století staly v Rakousko-Uhersku nejúspěšnějším centrem průmyslu, co se týče výroby textilu. Dva kroje na fotce č. 288 a 290 jsou zapůjčeny z Muzea v Humpolci. Po prohlídce nádherných krojů jsme chvilku poseděli, popili kávu a prohlédli si ještě nejbližší okolí zámečku. Minulý majitel zámku měl syna Vilíka, který byl postižený. Pověst vypráví, že na zámek a na vesnici kdysi táhlo nepřátelské vojsko. Všichni se schovali, jen Vilík se nebál a šel pomalu nepřátelským vojákům naproti. Jak byl postižený, tak se jim poškleboval a posmíval. Vojáci si mysleli, že má v sobě ďábla, dostali strach a utekli. A tak postižený Vilík vlastně zachránil zámek i celou vesnici před nepřátelskými vojáky. Po prohlídce jsme se vydali pěšky asi 3 km do obce Bohdaneč na oběd. Bylo krásně, sluníčko a výhledy do dálky. Moc jsme si to užívali. V Bohdanči jsme měli oběd ve srubovém hotelu Agnes, který je postaven z douglasky. Pochutnali jsme si na výborném řízku se šťouchanými brambory a pivem. Po dobrém obědě jsme se šli podívat do prodejny se suvenýry a bio potravinami v palírně. V okolí Bohdanče se chovají včely, ovce, pastevní plemeno prasat Mangalica a masný skot. Na pastevní plemeno prasat Mangalica, která mají kudrnatou srst jako ovce, jsme se šli podívat, ale bohužel prasata byla daleko v ohradě. Nakonec jsme šli ještě navštívit prodejnu se šunkou. To byla podívaná! U stropu tam visela spousta vepřových sušených kýt z výše jmenovaných prasat. Koupili jsme si na ochutnání alespoň kousek špeku. Asi v půl třetí jsme nasedli do autobusu a vydali se na cestu k domovu. Cestou jsme obdivovali krásné počasí, stromy a přírodu, hýřící nádhernými zlato-červenými barvami babího léta. Z těch zlato-červených stromů úplně sálalo teplo. Kolem čtvrté hodiny jsme byli doma.
K tomuto "minizájezdu" není vůbec co dodat. Hlavně jen to, že Zdence Kordovské patří ohromný dík za tak krásný zážitek při prohlídce té nádhery a umění obyčejných venkovských lidí. K tomu všemu přispělo velkým dílem i to nádherné babí léto. Dovolujeme si podotknout, že tento výlet právem můžeme zařadit mezi ty nejkrásnější. Zdeni, moc děkujeme!!! Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 394 km, účast 1014 osob.