Další díly kroniky:

Kronika

Vycházka 5.září 2024

05.09.2024 , ušlá vzdálenost: 12 km,
vedl: Zorka Trtíková
účast 9 osob.
Trasa:
Ráno v 6,51 hodin jsme odjeli autobusem z Humpolce do zastávky Zachotín Kladiny hl.silnice. A dál už pěšky. Cca 500 m jsme museli projít po hlavní silnici, což je vzhledem k vysoké frekvenci dopravy dost nepříjemné, ale přešli jsme to rychle a brzy uhnuli na polní cestu, která nás vedla kolem Brychcova mlýna, dnes upraveného na penzion, do Stříteže pod Křemešníkem. Počasí bylo příjemné, foukal mírný větřík, tak se nám šlo moc hezky. Za chvilku jsme prošli od Stříteže do Horních Strměch a dál kolem hřbitova s tolerančním kostelíkem do Strměch. Cestou jsme se kochali krásnými výhledy na krajinu pod Křemešníkem. Ze Strměch jsme přes Jelcovy Lhotky došli na samotu Zahůrka. Někteří z nás tudy šli poprvé, tak obdivovali nádherně upravenou a udržovanou usedlost, zasazenou mezi poli pod kopcem Hůrka. Přešli jsme přes kopec a dostali se do osady Rybníček. Zde je známý penzion Farma Rybníček a několik dalších, krásně opravených usedlostí, z nichž největší je Vlkův statek. Zajímavostí je i dům, kde se narodila maminka známých bratrů Lubomíra a Oldřicha Lipských. Pokračovali jsme dál přes samotu Pálenka lesní cestou do Chvojnova, a odtud již k hlavní silnici na autobus. Bylo už dost teplo, ale díky stále pofukujícímu větříku se šlo příjemně, takže jsme v pohodě stihli autobus v 10,54 hodin.
Celou cestu se nám nabízely výhledy na krásnou krajinu - prostě zde naplno platí slova písně "Čechy krásné, Čechy mé." Před polednem jsme byli všichni v pořádku doma. Autor článku: Zorka Trtíková, foto: Viktor Rozvoda. Od začátku roku ušlých 328 km, účast 891 osob.

Ze Šlapanova do Havl.Brodu

29.08.2024 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl: Lidka Kučírková
účast 18 osob.
Trasa:
Bylo léto, horké léto, tak jak léto má být... Tak začíná jedna hezká písnička, jejíž text přesně vystihl počasí nejen konce srpna, ale celých prázdnin. Poslední prázdninový čtvrtek se, co se týče letního počasí, opravdu vyznamenal. Od samého rána teploty sice snesitelné, kolem +20°C, ale jak přibývaly hodiny, přibývaly i stupně na teploměru a tak jsme se té obávané +33°C přeci jen dočkali. Dnešní vedoucí Liduška Kučírková proto z důvodu nesnesitelného vedra trasu o něco zkrátila, takže jsme vynechali Polnou. Ráno v 7,17 jsme nastoupili do autobusu směr Havl.Brod. Zde nás celkem 18 turistů přestoupilo do autobusu na Šlapanov - železniční zastávku. Zde jsme si udělali krátkou pauzu a pogratulovali Alče Lejtnarové a Helence Staré k svátku. Vydali jsme se po ZTZ na kopec Vysoká. Kousek za Šlapanovem jsme si poslechli krásnou zvonkohru a pokračovali, většinou lesním stínem, do mírného stoupání na kopec Vysoká. Horko nás sice zužovalo, ale cesta naštěstí vedla střídavě po slunci nebo ve stínu, tak se to nechalo vydržet. Za nějakou dobu pochodu lesními a lučními cestami jsme konečně nedaleko vepředu uviděli vrchol vysokého stožáru a došli jsme na kopec Vysoká. Zde je to moc pěkné. Dřevěné sezení, stín od stromů, dokonce i kohouty s tekoucí vodou. Jako třetí oslavenkyně se zde ohlásila Zdenka Kubátová, která nás pohostila u příležitosti svých narozenin. A tak jsme si v hezkém prostředí a při dobrém jídle dokonale odpočinuli. Pěkné jsou i společné fotky s krásným pozadím a výhledem daleko do krajiny. Na kopci Vysoká je lyžařská sjezdovka a je zde vše připraveno na zimní lyžování: sjezdovky, vlek i sněžná děla. Odtud jsme vyrazili už stále z kopce polní cestou do vesnice Vysoká. Míjeli jsme novou Hasičskou zbrojnici, rybníček a památník padlých v první světové válce. U jednoho domu se na nás díval pes a měl prostrčenou jen hlavu v otvoru dřevěného plotu. Kdyby nezaštěkal, mysleli bychom si, že je to kus hadru. Pokračovali jsme dál přes Nový Svět nejkratší cestou k restauraci Selská jizba., kde jsme si mohli dát občerstvení. Z toho vedra už jsme byli všichni dost unaveni a vyčerpáni. Měli jsme však pouze 15 minut do odjezdu autobusu od Selské jizby do Havl.Brodu a tak jsme raději občerstvení oželeli a ve 12,13 hodin jsme odjeli autobusem na terminál do Havl.Brodu. Zde si někteří turisté došli na oběd a ostatní si něco koupili v chládku haly vlakového nádraží. Odtud jsme odjeli do Humpolce ve 13,15 hodin.
I když jsme přijeli domů doslova "splaveni ve vlastním potu," trasa se nám moc líbila. Hlavně výhledy do dálky z kopce Vysoká. Byli jsme rádi, že Liduška trasu zkrátila kvůli hroznému vedru a všichni jsme to zvládli bez pohromy. Liduško, díky!! Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 316 km, účast 882 osob.

Kokořínsko

21.08.2024 , ušlá vzdálenost: 7 km,
vedl: Milan Šíma
účast 49 osob.
Trasa:
Ve středu 21.srpna 2024 jsme absolvovali čtvrtý z plánovaných jednodenních zájezdů, a sice na Kokořínsko. Měsíc srpen se převalil do druhé poloviny, pomalu se blíží konec prázdnin a tak jsme si tímto zájezdem trochu připomněli čas letních dovolených. Středeční ráno nás přivítalo bouřkou a deštěm, z čehož jsme neměli vůbec žádnou radost. Ale při nástupu v 6,30 hodin u pošty do smluvního autobusu už bylo po dešti a náladu nám ještě doladil veselý úsměv příjemného pana řidiče. Přesně na čas jsme vyrazili na cestu vstříc dálnici D1 a vesnici Želízy, kde jsme měli první zastávku. Počasí se mezitím umoudřilo, obloha se vyčistila a asi po dvou hodinách pohodové jízdy jsme dojeli do vesnice Želízy. Zde jsme se vydali pěšky prohlédnout si skalní reliéfy Čertovy hlavy. Po krátkém, ale dost namáhavém výstupu do strmého kopce ve vykáceném lese u obce Želízy, jsme došli k dvěma obrovským hlavám čertů. Jsou vytesané do 9 metrů vysokých pískovcových skal a na české poměry představují zcela unikátní dílo. Reliéfy vytesal v letech 1841 - 46 významný český sochař Václav Levý. Během svého života se Václav Levý stal prvním učitelem a spolupracovníkem Josefa Václava Myslbeka (k jehož dílům patří jezdecká socha sv. Václava na Václavském náměstí nebo pomník Karla Hynka Máchy na Petříně). Václav Levý umírá v roce 1870 v Praze a je pochován na vyšehradském hřbitově ve společném hrobě se svým přítelem malířem Karlem Purkyně. Po prohlídce Čertových hlav jsme sešli opět po strmé pěšině k autobusu a dojeli jsme do obce Ješovice, kde jsou v nedalekém lese další pískovcové reliéfy Václava Levého. Počasí bylo pěkné, slunečné a tak se nám šlo dobře. Jako první jsme došli k reliéfu 9 metrů dlouhého Hada, neboť v tomto borovém lese se rády vyhřívaly zmije. Nad hadem je vytesaná sekera, která ho měla přeseknout. Pokračovali jsme dál kolem Sfingy až k raritě reliéfů s názvem Harfenice. To je několik čertovských hlav pohromadě a kamenná brána, připomínající vstup do pekla. Tyto reliéfy sehrály velkou, krásnou roli v pohádce Láska rohatá, kde představovaly pekelnou bránu a vstup do pekla. Další reliéf představoval kapli Máří Magdaleny. Odtud jsme se už odebrali zpět do Ješovic k autobusu a dojeli do Ploskovic do restaurace na plánovaný oběd. Po obědě následovala prohlídka zámku Ploskovice a zámeckého parku. Zámek byl vystavěn v 18.století Annou Marií Františkou Toskánskou, která se rozhodla vybudovat v Ploskovicích nový zámek, podle tehdejší módy v italsko-čínském slohu a vybavila ho vším přepychem jako malé Versailles. Stavba vznikla v letech 1720-30 jako jednopatrový zámek čtvercového půdorysu. Ploskovice si za své letní sídlo vybral rakouský císař Ferdinand I. Habsburský. Deset stropů vyzdobil Josef Navrátil, který je autorem bohaté umělecké sbírky dnes trvale vystavené na zámku. Výběr drapérií a tapet provedla sama císařovna Marie Anna. Od 60.let 20.století je zámek zpřístupněn veřejnosti, spravuje ho Národní památkový ústav. Zámek byl často využíván českými i zahraničními filmaři. Jeho vestibul s nádherným schodištěm zahrál velkou roli v pohádce Zdeňka Trošky Čertova nevěsta. Po prohlídce krásného zámku jsme si ještě v zámecké cukrárně dali kávu a něco dobrého a v 16,00 hodin jsme odjeli do Mělníka na prohlídku soutoku řek Labe s Vltavou. Z časových důvodů jsme vynechali návštěvu obce Úštěk. Po prohlídce soutoku dvou řek s lesknoucí se vodou v pomalu zapadajícím slunci, v pozadí se siluetou hory Říp, jsme se rozjeli po 18.hodině k domovu. Dálnice byla volná, jelo se jako po másle a ještě jsme stihli si prohlížet na obzoru ostré vrcholky Českého Středohoří. Domů jsme dojeli kolem půl deváté.
Byl to krásný zájezd, co se týče počasí i programu. Velký dík patří panu Milanovi Šímovi za výběr takových destinací, jejichž návštěvou splnil sen jistě mnoha přítomným turistům. Všem se zájezd moc líbil, nemělo to chybu. Ke spokojenosti turistů jistě přispělo i hezké letní počasí a příjemný pan řidič, který nás všude bez problémů dovezl. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 307 km, účast 864 osob.

Havl.Brod - Krásná Hora - Okrouhlice

15.08.2024 , ušlá vzdálenost: 7 km,
vedl: Lidka Kučírková
účast 9 osob.
Trasa:
Ráno nás přivítalo kapkami deště. Za chvíli to byl docela silný liják. U polikliniky se nás sešlo 6, déšť neustával, ale nevzdali jsme to. V Havlíčkově Brodě už byla Lída, Eva a Jana. Tak nás bylo 9. Deště spíš přibývalo. Kdo v autobuse stačil oschnout, tak na zastávce Rozcestí Bezděkov opět zmokl. V maličké místnůstce zastávky jsme se tísnili, oblékali pláštěnky a jdem. Po silnici do Krásné Hory, ke Kojkovicím a vyhlídkovou cestou k rozcestí Volichov. Vyhlídka je opravdu široká i daleká, ale dnes, těsně po dešti byl v dáli mlžný opar. Ve Volichově jsme obdivovali stráň plnou květin a keřů. Mezi tím velké kameny a kamenné schůdky. Krása svědčí o pilné práci. Pak jsme se nasměrovali do Babic. Přes most a řeku Sázavu, loukou do Okrouhlice. Bylo po 11 hodině, hlásila se žízeň a chuť na oběd. Oběd byl výtečný, pivečko orosené, obsluha rychlá. Pár metrů k autobusové zastávce a směr HB a HU.
Že nás bylo málo, nevadí. Vtipů a legrace bylo dost. Těšíme se na příště. Autor článku: Lenka Filipová, foto: Lidka Kučírková.

Z Opatova do Starých Bříšť

08.08.2024 , ušlá vzdálenost: 11 km,
vedl: Zorka Trtíková
účast 18 osob.
Trasa:
Na dnešní vycházku jsme si museli trošku přivstat, ale i tak se nás ráno u autobusu sešlo 18. Počasí bylo poránu jako stvořené k procházce, takže jsme s chutí vyrazili na cestu. Svižně jsme přešli hlavní silnici a vydali se do Opatova. Zde jsme se u hasičárny náhodou potkali s velmi ochotným pánem, který nám nabídl její prohlídku. Ukázal nám nová zásahová vozidla a celé vybavení místní jednotky dobrovolných hasičů. Po této krátké exkurzi nás ještě doprovodil do zdejšího evangelického kostela, kde nám ukázal interiér i hliníkovou zvonkohru. Opatov je krásná, upravená obec. Obdivovali jsme nádherné latnaté hortenzie na návsi, kovové sluneční hodiny i rybník plný leknínů. Rozloučili jsme se s naším průvodcem a vydali se na další cestu. Kousek za vesnicí jsme se ještě na chvilku zastavili, abychom pogratulovali a připili Martě a Viktorovi Rozvodovým, kteří v minulých dnech slavili svátek, a potom už jsme vesele šlapali dál. Prošli jsme kolem krásné usedlosti "U Palánů" a pokračovali dál cestou kolem Polánek k samotě Pod Polánkami. Odtud jsme se vydali přes louku k rybníku Rokosák, do Častonína a dál přes Zachotín lesem a loukou do Hojkova. A protože jsme měli ještě dost času, došli jsme až do Mladých Bříšť k zastávce autobusu. Sluníčko cestou nabralo hodně na síle a jelikož lesy jsou v těchto místech téměř celé vykácené, pořádně jsme se vyhřáli.
Kolem poledne se navíc začalo schylovat k bouřce, ale to už nám přijel autobus a než bouřka začala, byli jsme v Humpolci. Ušli jsme 11 kilometrů. Autor článku: Zorka Trtíková, foto: Viktor Rozvoda. Od začátku roku ušlých 291 km, účast 808 osob.

Z Čejova na kopec Orlík a do Humpolce

01.08.2024 , ušlá vzdálenost: 11 km,
vedl:Jarka Matějů
účast 23 osob.
Trasa:
Prázdniny se nám překulily do druhé poloviny a druhý prázdninový měsíc srpen se uvedl krásným výšlapem z Čejova na vrch Orlík a zpět. I přes dost deštivé ráno se nás v 7,19 hodin sešlo na autobusové zastávce Stromovka 11 turistů. Než nám přijel autobus, se počasí naštěstí umoudřilo, a tak jsme v Čejově vystoupili do poměrně svěžího rána. Na zastávce jsme se dohodli na změně trasy, a protože po silnici to všichni známe, rozhodli jsme se prozkoumat méně známé lesní cesty s krásnými výhledy do krajiny. A tak jsme vyrazili směrem k Plíhalovskému rybníku. Na hrázi nás zastavilo volání Marcelky, která ještě se čtyřmi kamarádkami na nás čekala na druhé zastávce. Všechno dobře dopadlo a dále jsme pokračovali už všichni společně pěšinou k čejovské hájovně. Zde následovalo překvapení - červenými fáborky značená cesta, to abychom si připomněli naše mládí. Odtud lesními cestami po úbočí kopce Orlík až k vrcholovému výstupu. Během posledních metrů jsme všichni oceňovali ranní déšť a ochlazení. Kopec Orlík je dominantou našeho okolí, je to nejvyšší vrchol (678 m nad mořem) a jsou odtud opravdu krásné výhledy. Bohužel je budeme moci vidět poslední rok, protože vegetace je opět zakryje. Při sestupu jsme opět vytáhli deštníky a lesní cestou v kombinaci s MTZ jsme už za sluníčka došli do Čejova. Zde jsme asi 2 hodinky poseděli, občerstvili se, popovídali si a oslavili léto. Bylo velmi příjemné, že za námi přijeli i kamarádi, kteří dnešní trasu nešli. A dokonce se objevil i cyklistický tým ve složení Milan, Eva a Lidka.
Posezení bylo prima a užili jsme se zase trošku jinak, než jen na cestách. Do Humpolce jsme dorazili kolem půl druhé. Zažili jsme příjemně strávené dopoledne. Bylo nás celkem 23 turistů. A jako třešničku na dortu přidala Jaruška Matějů nádhernou fotku západu slunce nad vrchem Orlík. Krása. Autor článku: Jaruška Matějů, foto: Pepa Sýkora. Od začátku roku ušlých 273 km, účast 797 osob.

Z Humpolce do Kališť

25.07.2024 , ušlá vzdálenost: 10 km,
vedl: Pepa Sýkora
účast 20 osob.
Trasa:
Čtvrtek 25.července nás přivítal opět slunečným, trošku chladivým ránem. Blížil se svátek svaté Anny a jak praví pranostika "Svatá Anna, chladno z rána," tak to se doslova vyplnilo. Na autobusové zastávce u pošty se nás sešlo 18 turistů. V 8,30 hodin jsme se vydali na cestu kolem Billy směrem ke kompostárně. Tam nás čekaly ještě dvě turistky a tak nás bylo celkem 20. Cestou kolem kompostárny jsme pozorovali, že už je hodně červených jeřabin, což bývá předzvěstí blížícího se podzimu. To nám potvrdily i krásně kvetoucí jiřiny v jedné zahradě ve Světlickém Dvoře. Postupovali jsme dál kolem pastvin s odpočívajícími kravičkami, stále po ČTZ. Na nedalekém rozcestí u křížku jsme udělali malou přestávku a pogratulovali k svátku a narozeninám Božence Cihlářové a Blance Andělové. Po krátkém odpočinku jsme pokračovali dál travnatou cestou mezi lány polí stále po ČTZ k Proseči. Přivítali jsme chladivý stín lesa s ohromnou hranicí klád, připravených k odvozu. Tentokrát jsme nenašli ani jednu houbu. To už se přiblížila vesnice Proseč s pozůstatky gotické tvrze. Tvrz pravděpodobně vznikla na konci 14.století. V 16.století byla opuštěna a zpustla, neboť v roce 1538 byla uváděna již jen ves. Dodnes se z tvrze zachovalo impozantní torzo obytné věže při tloušťce zdiva asi 1,9 m v přízemí. Byla minimálně jednopatrová. Opevnění tvrze se nedochovalo, lze ale předpokládat, že je tvořily příkop s valem. Tvrz je příkladem velice jednoduchého panského sídla příslušníků nižší šlechty na české vesnici z konce 14.století. Z Proseče jsme pokračovali dál kolem luk, rozkvetlých spoustou lučního kvítí a uhnuli jsme doleva na stezku skladatele Gustava Mahlera, vedoucí do Kališť. Procházeli jsme kolem lánu zlatého, zralého ovsa. Toto obilí dnes již není moc často na polích vidět. Po chvilce chůze se před námi objevily dvě hezké chatky s krásně kvetoucími květinami. V jedné z chatek se stala nepříjemná příhoda, paní se pořezala motorovou pilou do nohy, hodně krvácela a musela být zavolána RZS. Snad všechno dobře dopadlo. To už jsme přicházeli kolem rybníka ke vsi. U místní hospody na nás čekali naši milí kamarádi Kvášovi, kteří budou vdávat poslední vnučku a tak nám přinesli ochutnat svatební dobroty. Moc rádi jsme se s nimi zase uviděli. Několik turistek se ještě došlo podívat na místní hřbitov, kde je v rohu u zdi zvláštní hrob: kamenný stolek s ubrusem, u něho velké kamenné křeslo a zásuvka ve zdi. Je to krásně zpracované a vypadá to jako opravdové. Kolen 13.hodiny jsme se rozloučili s Kvášovými a šli na autobus ve 13,10 hodin do Humpolce. U zastávky za námi přijel další náš kamarád a sice Milan Šíma na elektrickém kole. Také jsme ho rádi viděli a podezřívali jsme ho, že se právě vrací ze závodu Tour de Franz.
Výšlap se nám moc líbil, hlavně proto, že jsme nemuseli ráno brzy vstávat. Pepa Sýkora vybral hezkou trasu. Procházeli jsme krásnou krajinou s loukami plnými lučního kvítí, kolem polí s do zlata zralým obilím, potkali jsme se s milými kamarády a bylo nám krásně. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 262 km, účast 774 osob.

Do Havl. Brodu a okolí

18.07.2024 , ušlá vzdálenost: 7 km,
vedl: Lidka Kučírková
účast 17 osob.
Trasa:
Na vycházku, kterou pro nás připravila Liduška Kučírková, se sešlo v příjemném ranním osvěžujícím vzduchu u polikliniky 15 skoro skalních turistek (mužská část byla zastoupena pouze dvěma rovněž skalními turisty). Cestou do Havlíčkova Brodu jako vždy bylo povídání "co bylo a bude" a na zastávce v Bezručově ulici se ustálilo skóre 15:2. A ještě jedna radost z cesty. Ve Věži přistoupila Boženka Bártová a v Havl.Brodě čekala Jaruška Novotná. Obě vedly do Brodu cesty lékařské. Všichni jsme se s nimi moc rádi setkali, i když krátce, ale o to srdečněji. Pak už nás Liduška upozornila, že trochu překážíme u zastávky spoustě autobusů a tak rychlé "ahojky," vydali jsme se směrem směrem k parku Budovatelů, k deseti rybníkům - nazvaným pásmem přírodní krásy. Jen jsme malinko popošli a jejda, první rybníček jménem Valšička, druhý jménem Obora, oddělený jen hrází. V parku nejsou pouze rybníky, ale i spousta jiných zajímavostí, jako dvě hradební bašty, památky středověkého opevnění, pomníček matky K.H.Borovského, vedle jezírko Očko. Po několika krocích jsme u třetího rybníka Hastrman, v blízkosti "staré školy", dnes základní devítileté školy. Nad rybníkem památník 2.světové války a nad ním v nadživotní velikosti bronzová socha K.H.Borovského od profesora Bohumila Kafky. Za zimním stadionem míjíme rybník s názvem Rantejch, pátý rybník zvaný Příhonský byl nazlezn při stavbě koupaliště. Dále jsme šli kudy-tudy k rybníku Cihlářskému, s krátkým názvem Cihlář (v pořadí 6-tý), sedmý rybník jmenuje Lidka k Hajdovci, původně to byl zásobních brodského vodovodu, odmý rybník s názvem Štičí. Další v pořadí byl rybník Zádušní. Po ZTZ cestou necestou jsme došli do obce Knyku v pořadí s desátým Knyckým rybníkem. Z vlahého rána se prodral teplý slunečný den. Kolem 11,30 jsme se autobusem vrátili do Havl.Brodu, po necelé půlhodince pak do Humpolce.
Příjemná vycházka a pokud se vám zdá, že jsem si všechny rybníky pamatovala, jistě že ne. Byla použita brožura Havlíčkobrodsko, zapůjčená od J.Novotné a připravená Liduškou. Vzdálenost 7 km. Děkujeme za příjemnou procházku, co nebylo popsáno, určitě si pamatujeme...? Autor článku: Helenka Stará, foto: Pepa Sýkora. Od začátku roku ušlých 252 km, účast 754 osob.