Další díly kroniky:

Kronika

Z Humpolce přes Podivice do Zahrádky

20.03.2025 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl: Zorka Trtíková
účast 0 osob.
Trasa:
Výšlap se koná ve čtvrtek 20.března 2025. Sraz: odjezd autobusem v 9,34 hod. od pošty Humpolec do Hojanovic. Trasa: Z Hojanovic pěšky cca 1 km do kopce do Podivic. Dál už bude stoupání jen mírné. Projdeme polní cestou do osady v Horách, potom lesem pod vrchem Šafranice ke Křižné /Husitské/ studánce a kapli - známé poutní místo uprostřed lesa. Odtud půjdeme již z kopce až do Zahrádky. Prohlédneme si pozůstatky někdejšího městysu a vrátíme se k hlavní silnici na zastávku autobusu. Ve 12,53 hodin odjezd. Délka trasy cca 7,5 km.

Z Humpolce do Kejžlice

13.03.2025 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl: Pepa Sýkora
účast 17 osob.
Trasa:
Ve čtvrtek 13.března 2025 jsme se probudili do chladného a deštivého rána. Vůbec se nám nechtělo vstávat, natož jít do toho deště na výšlap. Ale jelikož v nás zvítězili "skalní turisté" a myšlenka, že se aktivně připojíme k celostátní akci "Pochod pro mozek", přišli jsme před osmou hodinu na stanoviště u autobusové zastávky na Stromovce. Tady se nás pomalu sešlo 17 turistů. Všichni jsme se převlékli do pláštěnek a vydali se na trasu směr Hadina. Tady bylo první odpočinkové místo, protože náš dnešní vedoucí Pepa Sýkora slavil 70.narozeniny. Všichni jsme mu pogratulovali, zazpívali zdravici a pochutnali si na výborných párkových šátečkách a tvarohových rohlíčkách, které mu napekla manželka Jana. Všechno bylo opravdu výborné. Pokračovali jsme dál, zahaleni v pláštěnkách, takže jsme ani jeden druhého nemohli poznat. Prošli jsme Hadinou na hlavní silnici kolem pastvin pro koně. Koní tam bylo šest. Zpočátku zběsile běhali sem a tam ohradou. Buď si mysleli, že jim neseme něco dobrého, ale spíš se zalekli těch strašidelně vyhlížejících postav, šustících pláštěnkami a pádili co nejdál od nás. Z dálky si nás pak zvědavě prohlíželi. My jsme odbočili z hlavní silnice až na dohled k Vlkovu mlýnu. Tam jsme nezacházeli kvůli blátivé cestě. A i na dálku bylo vidět, jak je mlýn zchátralý. Kousek se nám ukázal i Závršský rybník. Pokračovali jsme dál za docela hustého deště k dalšímu a sice Vojířovu mlýnu, kolem kterého teče bublavý potůček Zátoky. Cestou na nás křičely kachny a husy, koupající se v blízkém rybníku. Z komína Vojířova mlýna se kouřilo a my jsme jim docela záviděli to suché teplo. Zamířili jsme na silnici a tady bylo rozhodnuto, že dnes, kvůli špatnému počasí, vynecháme původně plánovanou Řečici. Vydali jsme se do Budíkova a taky byla u hasičárny další malá "organizační" zastávka pod krytým přístřeškem s lavicemi. Zde nám Pepa nalil ještě malý přípitek pro zahřátí. Už se do nás dávala zima, venku se dost ochladilo a začal padat s deštěm i sníh. Tak jsme vyšli směrem do Kejžlice a těšili se na teplo v místní hospůdce. Ve vestibulu jsme ze sebe sundali mokré pláštěnky, pokud to šlo, tak jsem se upravili do přijatelné lidské podoby a šli na výborný, teplý oběd. Pak jsme ještě chvilku poseděli a před jednou hodinou odjeli autobusem do Humpolce.
Dnešní výšlap, to byla opravdu zkouška odvahy a vůle. Déšť, chladno a mokro. Ale všechno jsme zvládli, nikdo neupadl ani se nezranil a nakonec byla i veselá nálada. Děkujeme Pepovi a Janě za pohoštění a ještě jednou moc gratulujeme k významnému životnímu jubileu!! Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 102 km, účast 317 osob.

Od Abrahámu do Věže

06.03.2025 , ušlá vzdálenost: 10 km,
vedl: Jana Domšová
účast 34 osob.
Trasa:
Ve čtvrtek 6.března 2025 jsme se sešli na pravidelný čtvrteční výšlap. Byl to následující den po pohřbu naší milé kamarádky, turistky a předsedkyně našeho Turistického spolku paní Helenky Staré. Na autobusové zastávce u polikliniky se nás sešlo díky pěknému počasí 34 turistů. Ještě plni smutných dojmů a vzpomínek na Helenku jsme nastoupili v 8,21 hodin do autobusu na Havlíčkův Brod. Ve Věži přistoupila dnešní vedoucí Jana Domšová. Ta dnes zastoupila Jarku Matějů, která se z důvodu onemocnění nemohla zúčastnit. Vystoupili jsme na rozcestí Květinov a odtud jsme se vydali po ZTZ k nám již známému rybníku Abrahám. Zde jsme se chvilku zastavili a zavzpomínali na Helenku. Rybník byl ještě zamrzlý. Z blízkého lesa naše kroky v tomto místě doprovázel rychlý tlukot datla do kmene stromů. Silnička nás vedla hezkou krajinou do vesničky Bezděkov, kde jsme míjeli autobusovou zastávku připravenou jako první pomoc cyklistům při poruše na kole. Je zde několik šroubováků a pumpička. Prohlédli jsme si zvláštně pomalovanou kapličku většinou zvířecími motivy. Přečetli jsme si také léčivé účinky "Modrého pramene", který se nechá načepovat hned u kapličky. Dále jsme pokračovali kolem Památníku Československé samostatnosti z roku 1918 a došli jsme ke Skanzenu u Perlového potoka. Zde jsme si prohlédli vystavené různé staré nářadí a potřeby pro hospodaření včetně sošek hospodářských zvířat. Asi po 1 kilometru nás čekala vesnička Hlavňov. Tady nás upoutala louka, kde byla za ohradou snad stovka krtin. A následovala hezky upravená vesnice Čekánov. Šlo se nám moc pěkně. Jarní sluníčko hřálo, ptáčci nám prozpěvovali nad hlavami, v okolních zahrádkách nás vítaly bílé trsy sněženek, na okolních keřích zase krásné jehnědy. Prošli jsme kolem křížku u silničky na Kojkovičky, který byl umělecky vymalován. Došli jsme na křižovatku dvou silnic. Jeden směr přes Jedouchov (o kousek kratší) do Věže a nebo rovně kolem Kojkoviček také do Věže. Jelikož bylo krásné počasí a na autobus do Věže jsme měli dost času, rozhodli jsme se pro trasu delší kolem Kojkoviček. Polní cesta tady vedla kousek do kopce, ale odměnila se nám krásnými výhledy do daleké krajiny až k hradu Lipnice. Kousek dál jsme došli k veliké kamenné mohyle, kterou zde jako památku pořídili manželé Pytlíkovi. Zde jsme si také udělali společnou fotku. Po chvilce chůze už se nám ukázaly první domy Věže. Jelikož jsme měli 45 minut čas k odjezdu autobusu, někteří turisté si koupili v místní prodejně občerstvení, jiní si poseděli na lavičkách a někteří si šli prohlédnout místní park. Ve 12,34 hodin jsme odjeli do Humpolce.
Díky Jarce Matějů a Janě Domšové jsme absolvovali moc hezkou dopolední procházku se sluníčkem na obloze, zpěvem ptáčků nad hlavami, s trsy bílých sněženek v zahrádkách. Určitě jsme načerpali i hodně D-vitamínu, v tomto jarním období potřebného. Nemělo to chybu. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová, Viktor Rozvoda. Od začátku roku ušlých 94 km, účast 300 osob.

Zemřela Helenka Stará

05.03.2025 , ušlá vzdálenost: 1 km,
vedl:Výbor spolku Turisté Humpolec
účast 30 osob.
Trasa:
"Přišlo to tak najednou, nečekaně a naděje na život už není, zůstalo prázdné místo v domě a pár nedokončených vět...." Dne 28.února 2025 nás opustila naše milá, všemi oblíbená kamarádka a turistka paní Helenka Stará. Pro všechny, kdo jsme ji znali a měli rádi, to byla veliká a nečekaná rána. Helenka v listopadu 2019 převzala v našem Zapsaném spolku Turisté Humpolec od pana Milana Šímy funkci předsedkyně spolku. Tato práce ji velice bavila a naplňovala. Spolu s manželem Oldou vymýšleli čtvrteční výšlapy, krásné zájezdy a Helenka vždy všechno zorganizovala a zařídila. Jako předsedkyně spolku vedla účetní evidenci, finance, vyřizovala dotace a vše vždy zvládla s naprostou přesností. Helenku měl snad každý rád pro její skromnost, noblesu, kamarádskou povahu, přátelství a precizní práci. V každé situaci si dokázala poradit. Chodila vždy hezky oblečená, upravená, učesaná, zkrátka byla to Dáma s velkým D. Helenka byla takové naše sluníčko. Bydlela ve Sluníčkové ulici a sluníčko jí vyprovázelo i na její poslední cestě. S Helenkou Starou jsme se naposledy rozloučili ve středu 5.března 2025, čtyři dny před jejími osmdesátými narozeninami.
Jsou lidé, kteří pro nás v životě znamenají víc než ostatní. O to těžší je naučit se žít bez nich.... Odešla Helenka, člověk, který celým svým srdcem miloval život, přírodu, lidi. A tak na ni budeme vzpomínat.... Autor článku: Alena Lejtnarová.

Z Krasoňova do Humpolce

27.02.2025 , ušlá vzdálenost: 10 km,
vedl:Zdenka Kordovská
účast 27 osob.
Trasa:
Povídání o dnešním výšlapu začneme smutnou vzpomínkou na našeho kamaráda, turistu Vladimíra Dvořáka, který nás opustil ve středu 19.února 2025 ve věku 77 let. Vláďa byl pro svou veselou povahu oblíbený jak u svých přátel, tak i u turistů. Se svou manželkou Maruškou se zúčastňovali turistických pochodů, jezdili na zájezdy a Vláďa nikdy nezkazil žádnou legraci. Aktivně se podílel na pomoci a organizaci turistických akcí, jako např. Memoriály Oldřicha Kociána nebo Turistické potlachy na Rybárně. Vždy se snažil pomoci, kdykoliv bylo potřeba. S naším kamarádem a turistou Vláďou Dvořákem jsme se naposledy rozloučili v sobotu 22.února 2025 v obřadní síni v Humpolci. Zde je také na místním hřbitově uložen k věčnému spánku. A vrátíme se zpět k turistickému výšlapu. Na autobusové zastávce u polikliniky se nás sešlo 27 turistů. Zabrali jsme většinu autobusu a naším cílem byl Krasoňov. Dnešní vedoucí Zdenka Kordovská nás seznámila s trasou a my jsme se vydali přes ves, kolem červených vrb, jejichž pruty jsou už připraveny na velikonoční pomlázky. Silnice nás brzy zavedla do vesnice Bystrá. Prohlédli jsme si hezky upravenou kapličku a zastavili se na chvíli u venkovního posezení. Zde jsme pogratulovali k svátku Lence a k narozeninám Miládce a Viktorovi. Pokračovali jsme dál za Bystrou kousek do kopce a odbočili z hlavní silnice doprava k samotám Lipovky. Prošli jsme kolem dvou mohutných líp, mezi kterými stojí křížek a cesta nás vedla do Vystrkova. Zastavili jsme se u malé kapličky, která byla otevřená a tak jsme si mohli prohlédnout uvnitř dvě vzácné sošky Panny Marie. Kolem Veganského občerstvení jsme se dostali až k nové lávce pro pěší nad silnicí na Pelhřimov. Provedli jsme zátěžovou zkoušku, při které lávka obstála a přešli jsme kolem benzínové stanice dál k Humpolci. Jelikož jsme měli dost času, pomalu a procházkou jsme došli kolem budovy STK do města, kde jsme se rozloučili a vydali se každý do svého domova.
Byla to moc hezká vycházka před obědem. I když nesvítilo sluníčko, díky Zdence jsme se seznámili s novým přechodem kolem Humpolce, a sice s novou lávkou přes hlavní silnici. Takže teď už nemusíme mít obavy přecházet dost nebezpečnou silnici u Vystrkova. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 84 km, účast 266 osob.

Z Chyšné do Košetic

20.02.2025 , ušlá vzdálenost: 11 km,
vedl: Zorka Trtíková
účast 19 osob.
Trasa:
"Vzbuď se a koukni se ven, je ráno, je ráno, vzbuď se a koukni se ven, dnes bude nádhernej den, je ráno, je ráno, dnes bude nádhernej den..." Těmito slovy začíná jedna hezká písnička od Václava Neckáře a nás 19 turistů se dnes ráno také vzbudilo a kouklo se ven do nádherného dne. Teploměr sice ukazoval -6°C pod nulou a pofukoval lehký mrazivý větřík, ale sluníčko už osvítilo celou krajinu. Na autobusové zastávce u polikliniky jsme v 7,44 hodin nasedli do autobusu na Pelhřimov, tam jsme přestoupili a cílem naší dnešní vycházky byla zastávka Chýstovice rozcestí Chyšná. Asi v půl desáté jsme se vydali na cestu a brzy jsme došli do vesnice Chyšná. Zde nás na jedné zahrádce přivítaly první poslové jara, a sice rozkvétající sněženky a bledule. Postupovali jsme dál do táhlého kopce nad vesnici. Zde bylo malé, dřevěné odpočívadlo, tak jsme trochu posvačili a rozhlédli se po okolní krajině s nádhernými výhledy do dálky, kterým vévodil vysoký červenobílý stožár od meteorologické stanice u Košetic. Postupovali jsme dál po silnici nižší třídy s minimálním provozem, prošli jsme kolem starého Popovického dvora až na rozcestí k vesnici Skoranovice, kde jsme odbočili doprava na Těškovice. Cestou jsme u silnice míjeli hezký, opravený křížek. Šlo se krásně, nálada byla veselá, sluníčko nás hřálo. V Těškovicích jsme odbočili doleva a tam nás přivítal na jedné zahradě koník, který za námi přišel až k plotu. Brzy už se nám objevila věž kostela sv.Martina v Onšově. Zde byla možnost navštívit hospůdku Na Rynečku, nebo pokračovat dál do Košetic. Rozhodli jsme se pro druhou variantu a cesta nás vedla ven z Onšova. Nabídl se nám pěkný pohled na vysoký kopec Hůra hned nad Onšovem, kam zdejší lidé chodí třeba o Silvestru. Na nejvyšším vrcholu kopce Hůry stával kdysi dřevěný kostel, postavený kolem roku 980. V době husitských válek dřevěný kostel shořel. Znovu byl vybudován v roce 1693, později byl zrušen a v roce 1818 zbořen. Dnes jeho existenci připomíná kříž a náhrobní kámen z roku 1582, který patří majiteli onšovské tvrze Simeonu Hraběšínskému, jenž je na kopci pochován. Cesta nás vedla dále po silnici pod onšovskou tvrzí kolem Martinického potoka ke studánce Pod Hůrou. Díky jejímu umístění a chutné vodě se jedná o jeden z nejnavštěvovanějších pramenů v okolí. Podtéká silnici a stává se pravostranným přítokem Martinického potoka, který následně ústí do vodní nádrže Švihov. Pokračovali jsme dál stromovou alejí kolem silnice trochu do kopce a nedaleko už se nám ukázaly první domy Košetic, cíle naší dnešní vycházky. Na chvíli jsme navštívili místní restauraci, kde si někdo dal polévku, někdo jen pití. Ve 12,46 hodin jsme odjeli z Košetic autobusem přes Želiv přímo do Humpolce.
Dneska jsme opět měli méně známou, zajímavou trasu, ještě krásnější počasí se sluníčkem a azurovou oblohou nad hlavami a s veselou náladou. Zorko, byla to paráda, děkujeme! Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 74 km, účast 239 osob.

K Želivským ledopádům

13.02.2025 , ušlá vzdálenost: 7 km,
vedl: Marie Koutová
účast 10 osob.
Trasa:
Na dnešní čtvrtek 13.února 2025 naplánovala dnešní vedoucí Marie Koutová vycházku k želivským ledopádům. Počasí bylo ráno dost nepříjemné z důvodu nebezpečné ledovky, která ledem a ledovou krustou pokryla všechny silnice, cesty a chodníky ve městě a okolí. Na autobusové zastávce u polikliniky se nás sešlo 10 turistů i přes tuto nebezpečnou situaci. Autobus přijel včas, tak jsme nastoupili a odjeli do Sedlice, kde byl výchozí bod naší dnešní trasy. Hned po vystoupení z autobusu na zastávce někteří turisté navlékli na boty "nesmeky" a zpočátku pomalu a opatrně jsme se vydali na cestu k hydroelektrárně. Šli jsme spíše vedle cesty po sněhu, než po vyježděných kolejích a docela to šlo. Cesta navíc byla čerstvě posypaná štěrkem. Od hydroelektrárny jsme pokračovali po čerstvě napadaném sněhu podél řeky směrem k ledopádu. V okolí řeky je zde krásná krajina. Popadané, zasněžené stromy, chatky, sruby kolem řeky a divoký ráz kouzelného kousku této krajiny nám připomínaly divočinu na Aljašce. Pomalu jsme došli k ledopádu, který byl letos malý, ale přece jen nějaký byl. Zde jsme udělali společnou fotku a také fotku pro Věrku Říhovou s ledopádkem za zády. Pokračovali jsme dál stále kolem řeky a chatek, roztroušených po jejím pravém břehu a brzy jsme míjeli Malou přehradu. Přidali jsme trošku do kroku, abychom stihli v Želivě autobus ve 13,00 hodin. Brzy se nám ukázaly první želivské domy . Prošli jsme, stále po levém břehu řeky Želivky, až na hlavní most. Někteří turisté si šli koupit do řeznictví tlačenku a šunku a my ostatní jsme čekali na autobus ve 13,00 hodin do Humpolce.
Dnešní dopolední vycházka se nám moc líbila, i když jsme měli obavy z počasí a hlavně z ledovky na cestách. Ale překvapilo nás, že se po lesní cestě od hydroelektrárny až do Želiva šlo tak pěkně. Nikdo neuklouzl ani neupadl, bylo hezky, bezvětří, krásně se dýchalo a vůbec: bylo to fajn! Maru, děkujeme!! Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 63 km, účast 220 osob.

Okolo Humpolce

06.02.2025 , ušlá vzdálenost: 10 km,
vedl:Marie Dvořáková
účast 23 osob.
Trasa:
Ve čtvrtek 6.února 2025 se na prvním únorovém výšlapu v 9,00 hodin sešlo u polikliniky 23 turistů. Na rozdíl od minulých dnů, kdy bylo hezké, slunečné a mrazivé počasí, bylo dnešní ráno trošku pošmourné a byly hlášeny i menší přeháňky. Vedoucí Maruška Dvořáková nás seznámila s trasou a dlouhý průvod turistů se vydal na cestu směrem ke koupališti, přes trať a kolem rumunského památníku. Za tratí na malé lavičce jsme hned udělali krátkou přestávku, pogratulovali našemu kamarádovi Mojmírovi k narozeninám a zazpívali zdravici. Po krátké pauze jsme pokračovali dál kolem trati k hlavní silnici a podél ní lesní cestou do menšího kopce k hájovně. Od hájovny nás trasa vedla kousek po silnici stále rovně směrem k Plačkovu, až jsme se dostali na vedlejší cestu souběžnou s dálnicí. Cesta byla místy zledovatělá a tak jsme museli jít opatrně a dávat pozor na pády. Naštěstí nikdo neuklouzl ani neupadl. Šlo se nám dobře, počasí bylo zatím docela pěkné, bezvětří, celkem teplo a jediné co rušilo dopolední klid okolního lesa, byl hluk projíždějících aut a hlavně kamionů na vedlejší dálnici. Ale brzy jsme odbočili doleva k Plačkovu a hluk z dálnice pomalu ustával. V Plačkově jsme si prohlédli malou kapličku a prošli malou zkratkou, podchodem, pod tratí na druhou stranu směrem k rybníku Pařezáč. A jen jsme tou dírou pod kolejemi prošli, zrovna projížděl vlak. Ještě že nám nejel přímo nad hlavami. Prošli jsme kolem zamrzlého rybníka, jehož hladina byla hladká a bílá jako zrcadlo, pokračovali jsme lesem směrem na Vilémov a dále kolem obecní studánky na Rozkoš. Tady jsme se rozdělili na dvě skupinky: jedna skupinka šla do restaurace na oběd a druhá kolem židovského hřbitova do Humpolce.
Dnešní vycházka kolem Humpolce byla pěkná, díky Marušce Dvořákové dobře zorganizovaná a všem přispěla k chuti na dobrý oběd. Tak zase příště na viděnou. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 56 km, účast 210 osob.