Další díly kroniky:

Kronika

Humpolec-Čejov-Humpolec

23.11.2023 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl: Pepa Sýkora
účast 18 osob.
Trasa:
Sešli jsme se v chladném a větrném ránu v 8 hod. na Stromovce a odtud vyrazili k rybníku Hadina. Prošli jsme mezi paneláky na Stromovce, kolem PENNY, ulicí Lužická, Arbesova k závodišti Zlatá podkova. Po cyklostezce jsme přišli na hráz Hadiny, potom přes osadu Hadina do obce Čejov. Prošli jsme Čejovem až na značenou NS Březina a po NS jsme se dostali ke Třem jezírkům. Po krátké zastávce jsme s vidinou občerstvení pokračovali k motorestu Pod hradem na Rozkoši. Po dobrém obědě jsme sešli kolem Židovského hřbitova do Podhradu a potom do cíle našeho výšlapu, na Horní náměstí.
I přes občasný vítr nám počasí hodně přálo a často jsme se mohli kochat pohledem na sluncem rozzářenou přírodu. Autor článku: Pepa Sýkora, foto: Pepa Sýkora, Viktor Rozvoda. Od začátku roku ušlých 412 km, účast 1170 osob.

Z Onšovic do Želiva

16.11.2023 , ušlá vzdálenost: 10 km,
vedl: Zorka Trtíková
účast 20 osob.
Trasa:
Ve čtvrtek 16.listopadu 2023 se nás na autobusové zastávce u polikliniky sešlo 20 turistů. Předpověď počasí byla docela příznivá. Slibovala sice trošku deště, ale na to jsme vždycky připraveni. Vystoupili jsme na zastávce Onšovice a vydali se na cestu směrem do vsi. Nedaleko nás hned přivítala hezky upravená kaplička a tak jsme si tam udělali malou zastávku. Jelikož jsme tentokrát měli mezi sebou tři oslavenkyně,(Danu, Jarušku a Lenku), pogratulovali jsme jim k narozeninám a po krátkém pohoštění jsme pokračovali dál. Jen jsme ale vyšli za Onšovice, začalo pršet, a tak přišly na řadu deštníky a pláštěnky. Minuli jsme Retro-bazar v Miloticích a dívali se na panoramata směrem k Humpolci. Šli jsem po lesní cestě mezi zlatě svítícími břízkami a modříny a dole pod námi už byla vidět voda z Hejlovky, pomalu se blížící k přehradě. Všude kolem spousta chatek, většinou opuštěných. Sešli jsme po malé, úzké pěšince, přešli po lávce přes Hejlovku a mezi spoustou chatek se blížili ke Svépravicům. To už nám opět svítilo sluníčko. Zastavili jsme se také u pozůstatků bývalého Břečovského mlýna. Procházeli jsme hezkou krajinou, prosvícenou sluncem a podzimními barvami a říkali jsme si, jak je ta Vysočina krásná. Za Svépravicemi na rozcestí k Popelištné jsme počkali na autobus v 11,35 hod. do Želiva a tam v Obecní restauraci byl dobrý oběd. Ve 13,00 hodin jsme odjeli autobusem do Humpolce.
Vycházka se nám moc líbila, protože na tuto stranu Vysočiny se moc často nedostaneme a Zorka umí vždycky vybrat pěknou trasu. I když už je polovina listopadu, okouzlily nás ještě svěží barvy podzimu a hezká krajina. V jedné písničce se zpívá: "Vysočina, krásná Vysočina, je kouzelná a nikdy nebude jiná....." Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 403 km, účast 1152 osob.

Na kolena do Jilmu

09.11.2023 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl:Helenka a Olda Staří
účast 42 osob.
Trasa:
Na čtvrtek 9.listopadu 2023 nám manželé Staří naplánovali trasu do Jilmu. Jelikož se blíží svátek sv. Martina a hromadné pojídání martinských husí, my jsme si v Jilmu v myslivecké klubovně u pana Holuba objednali pečené vepřové koleno. Počasí se sice už ochladilo, ráno to vypadalo na polojasno a tak se nás v Humpolci u pošty sešlo 36 turistů. Nasedli jsme do smluvního autobusu a v 8,00 hodin odjíždíme směrem na Havlíčkův Brod. V Herálci a ve Šmolovech nabíráme dalších 6 kamarádů a tak nás jelo celkem 42. Našim cílem byla obec Leškovice s památníkem partyzánů, padlých ve 2.světové válce. Do Leškovic jsme dojeli v pořádku, ale památník jsme nějakým nedopatřením minuli. Jako první nás v Leškovicích přivítala zahrada jednoho domu, celá obklopená květináči s krásně rozkvetlými barevnými chryzantémami a s dýněmi kolem celého plotu. To byla krása. Pokračujeme dál po MTZ travnatou polní a lesní cestou směrem na obec Vepříkov. Počasí se trošku ochladilo, začal foukat studený vítr a tak jsme byli rádi, že nejdeme nikde v otevřené krajině. Obec Vepříkov byla vzdálená asi 4 km. Tam jsme v jedné zahradě objevili vyřezávaného dřevěného myslivce se psem, čertíka a ptáky. Vzpomněli jsme si, že ve Vepříkově už jsme před několika lety byli ve Stodole krásných krámů. Tenkrát jsme si ty "krásné krámy" prohlédli i zevnitř. Ve stodole byly snad tisíce věcí, používaných k běžnému životu v 19. a 20. století, které nám připomínaly naše dětství. Tentokrát jsme však prohlídku této Stodoly neměli v plánu. Ve Vepříkově jsme se rozdělili na dvě skupiny: většina turistů pokračovala pěšky dalších 5 km do Jilmu. Zbytek ostatních, kteří už mají nějaký problém s koleny nebo zády, nasedl do autobusu a dojeli jsme do Jilmu. Tam se vydáváme pomalu procházkou k myslivecké klubovně, kde čekáme u kávy nebo pivka na ostatní. V klubovně je příjemně teplo a z kuchyně se line vůně pečených kolen. Cestou ke klubovně jsme narazili na růžový keř s velkými, červenými šípky. Zdenka Kordovská zjistila, že se jedná o tzv. růži svraskalou, která se pěstovala v zámeckých zahradách a je jediná mezi růžemi, která má velké, kulaté šípky. Za chvíli po nás už přicházejí ostatní turisté, klubovna se plní a přicházejí i naši milí kamarádi Málkovi. Začíná se roznášet pivo, talíře s pečenými koleny a začíná martinská hostina. Po martinských kolenech se jen zaprášilo. Po obědě jsme ještě chviličku poseděli a ve 13,00 hodin odjíždíme do Humpolce.
Jako vždy, i tentokrát nám pan Holub s rodinou připravili vynikající martinské pohoštění ve stylově vyzdobené, myslivecké klubovně. V krbu praskal oheň, v rádiu tiše vyhrávala dechovka a my jsme si pochutnávali na výborném jídle. A to všechno díky manželům Starým a rodině pana Holuba. Děkujeme, nemělo to chybu! Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 393 km, účast 1132 osob.

Vycházka kolem Humpolce

02.11.2023 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl: Marie Koutová
účast 19 osob.
Trasa:
"Už je tu listopad, první list dolů spad´...." Tak se zpívá v jedné staré písničce, ale na rozdíl od ní spadly už tisíce listů. Máme tu listopad, předposlední měsíc v roce a dnešní vycházka vyšla zrovna na 2. listopad, což je datum Památky zesnulých. Ráno bylo celkem projasněné ale předpověď počasí nás varovala před silným větrem. I tak se nás sešlo u pošty 15 turistů. V 8.30 hodin jsme se vydali na cestu směrem ke Sběrnému dvoru a tam na nás čekali další 4 kamarádi se psem, tak nás bylo celkem 19. Jelikož dnešní trasa byla kratší, počítali jsme s větší účastí. Naši kamarádi ale nejspíš byli na hřbitovech uctít památku svých nejbližších, kteří už nejsou mezi námi. Na cestě od zahrádek ke Světlickému Dvoru to docela profukovalo a tak jsme byli rádi, když jsme se schovali mezi první domky. Za plotem jedné zahrádky jsme obdivovali krásně rozkvetlé, různobarevné listopadky, proložené malými, červenými růžemi. Na jiné zahrádce zase byla veliká, vydlabaná dýně, se svíčku uprostřed. Procházíme vesnicí a pokračujeme k Brunce, kde je malá, odpočinková přestávka s gratulací kamarádovi Karlovi k svátku a s pohoštěním. To už se blížíme k rybníku Peruši a na jeho břehu nacházíme několik krásných, velikých bedel a tmavých kovářů. Cestou kolem lesa nacházíme i klouzky. Na louce nad Peruší jsme ale špatně odbočili a dostali jsme se do těžko průchodných míst. Ale to bychom byli špatní turisté, kdybychom to nezvládli! Nakonec jsme se z toho roští vymotali na lesní cestu, kde nás čekala Věrka Říhová a nabíráme směr k silnici a k Jiřicům. Teď, když jsme vyšli z úkrytu lesa, už to pořádně foukalo. Došli jsme do Jiřic. Několik turistů šlo na oběd do Sedláckého dvora, ale většina z nás se vydala pěšky zpět do Humpolce přes Trucbábu. Tam to pořádně profukovalo. Ale šlo se dobře a kolem dvanácté hodiny už jsme se těšili na kafíčko v teple domova.
I když tuto trasu jsme šli už mnohokrát, kolem rybníka Peruše je vždycky hezky. Dobře to Marie Koutová naplánovala. A ani ve snu nás nenapadlo, že na Dušičky budeme mít k večeři houbovou smaženici a řízky z bedel. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 384 km, účast 1090 osob.

Za K.H.Borovským do Havl.Borové

26.10.2023 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl: Milan Šíma
účast 43 osob.
Trasa:
Ve čtvrtek 26.října 2023 jsme absolvovali plánovaný zájezd za Karlem Havlíčkem Borovským. Odjeli jsme v 7,30 hodin smluvním autobusem od pošty do Havlíčkovy Borové, kde jsme byli podrobně seznámeni se životem a dílem novináře, spisovatele, básníka a politika Karla Havlíčka Borovského v předvečer jeho 203 výročí narození v roce 1821. Rodák z Borové absolvoval gymnázium, studoval filozofii a teologii v Praze, později přezval redakci Pražských novin a stal se redaktorem Národních novin. Pro svou politickou aktivitu byl neustále stíhán rakouskými úřady. V prosinci 1851 byl zatčen a odvezen do Brixenu. Zemřel v červenci roku 1856. Po prohlídce jeho domku a zajímavém výkladu paní průvodkyně o Havlíčkově životě jsme se pomalu vydali po stezce K.H. Borovského na hráz rybníka Řeka. Rybník byl vypuštěn z důvodu výlovu ryb, ale procházka to byla příjemná. Po návratu do autobusu jsme přejeli do malé vesničky Karlov, kde jsme měli na 12,30 hodin plánovanou prohlídku provozu sklárny hutního tvarovaného skla firmy Svoboda. Navštívili jsme Glass Galerii Svoboda a sklářskou huť Lukáš Verner. Sklárna vyrábí ručně tvarované hutnické sklo: vázy, mísy, květiny, svícny, broušené sklo, lampy... To vše v různých barevných provedeních a velikostech. Významnou částí produkce je individuální tvorba autorských originálů a prací. Galerie a prodejna nabízí nezapomenutelný zážitek z vystavovaných exponátů. Po ukončení prohlídky jsme krátce přejeli do Škrdlovic, kde jsme měli rezervovaná místa na oběd v hotelu U Hrocha. U vchodu do hotelu nás přivítala plastika dvou velkých hrochů, koupajících se v kašně, což je dílo sochaře Michala Olšiaka. Po dobrém obědě a příjemném prostředí v hotelu jsme si ještě prohlédli další sklářské výrobky malé sklárny U Hrocha. Přejeli jsme k Velkému Dářku a absolvovali krátkou procházku po hrázi kolem krásně barevných keřů a pod modrošedou oblohou, věštící konec Babího léta. Viděli jsme, kolik v důsledku velkého sucha všude chybí vody. Na břehu jsme ještě udělali společné foto u Rozcestníku, což je nezvykle vytáhlá hlava (4 m) pohádkové bytosti, rovněž dílo sochaře Michala Olšiaka. Nasedli jsme do autobusu a kolem půl šesté jsme byli doma. Byl to moc hezký výlet s mnoha zážitky a hezkým, podzimním počasím, za který děkujeme Milanovi Šímovi.
Ještě malý dodatek: Nedaleko Pelhřimova v obci Proseč-Obořiště je Havlíčkův dub, památný strom, který roste na malé louce u jezírka naproti Prosečskému zámku, kde je dnes Domov důchodců. Dub nám připomíná pobyt Karla Havlíčka Borovského na konci první poloviny 19.století, který sem jezdil za dcerou zdejšího lesníka Jilií a scházel se s ní právě zde, pod tímto dubem. Výška stromu je 24 m, obvod 628 cm a stáří 500 let. V červenci letošního roku natáčela u tohoto dubu reportáž Česká televize a pořadem provázel redaktor Vladimír Kořen, kterého známe z pořadu Zázraky přírody. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 375 km, účast 1071 osob.

Z Dolního Města do Kejžlice

19.10.2023 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl: Pepa Sýkora
účast 22 osob.
Trasa:
Na autobusové zastávce Stromovka se nás sešlo 22 turistů. V 7,19 hodin jsme odjeli autobusem do Dolního Města. Jelikož Pepa Sýkora byl nemocný, pochod vedl Milan Šíma, který nám popsal trasu a tak jsme se vydali na cestu. První vesnice Křepiny, dále Bystrá, následně Řečice a nakonec naše oblíbená Hospůdka v Kejžlici. Počasí bylo krásné a tak se podzim pyšnil v plném rozsahu. Cestou přes vesnice jsme se mohli kochat moc hezkými výzdobami u domků, samozřejmě včetně dýňových dekorací. Barevné listí stromů a keřů se odráželo ve slunečním svitu. Po celou dobu nás také provázel pohled na lipnický hrad, který jsme viděli ze všech stran a byl naším orientačním bodem. V Kejžlici nás již očekávali s výborným pohoštěním. Již na začátku pochodu v Dolním Městě nás zaujalo malebné odpočinkové zápraží u rodinného domku s pohodlnou houpací lavicí a umělým keříkem s ptáčky. Silniční stoupání hravě zdoláváme. Po třech kilometrech jsme před Křepinami, kde zastavujeme před ořešákem, abychom nasbírali napadané vlašské ořechy. Domky zde mají hezky vyzdobené předzahrádky, tak je radost se na ně podívat. Zastavujeme u rekreačního stavení bývalé televizní hlasatelky pí.Vařechové, kde je i místo pro gratulaci k svátku našim Danám, které pro nás přichystaly i malý přípitek. Míjíme i novou moderní kapličku sv. Vianney a jdeme do Bystré, kde rybníček má kvetoucí keřík krásných listopadek. Dále směrem do Kejžlice už je klesání, což je pro nás hračka a s lipnický hradem v zádech zakončujeme dnešní pochod v Hospůdce s dobrým obědem.
Byla to naše milá podzimní procházka. Před odjezdem autobusu se každý z nás ještě vydává pěšky směrem k Humpolci a postupně na zastávkách přisedá do autobusu. Autoři článku: Marie Koutová a Milan Šíma, foto: Milan Šíma. Od začátku roku ušlých 367 km, účast 1028 osob.

Šejdorfský Mlýn

12.10.2023 , ušlá vzdálenost: 7 km,
vedl:Milan Šíma
účast 21 osob.
Trasa:
Neuběhl ani měsíc od poslední naší turistické toulky Vysočinou u obce Vysoká. I dnes naše putování začíná od autobusové zastávky Štoky na Vysočině, až po obec Kochánov před odjezdem do Humpolce. Vycházíme od nedalekého operátorského vysílače 621 m/mm, polní cestou mezi loukami, která místy přechází do malebných alejí. Asi po 1,5 km přicházíme k objektu ZD Okrouhlička, dříve statku rolníka p. Červeného. Během cesty se nám naskytl smutný pohled na nemocnou srnku, která ležela nehybně u cesty, aniž by se dala na útěk. U zmíněného statku odbočujeme na vyvýšené místo, abychom se rozhlédli do dálek, kdy na obzoru byly obrysy hradu Lipnice i vrchu Melechov, krása to na pohled. Odtud již jdeme směrem k malé obci Skřivánek, otáčíme se pohledem na hezké, upravené, celoročně užívané stavení a pak jdeme k dalšímu domku kamaráda ze studií na Táborské průmyslovce M. Šímy, Františka Jelínka, který si zde postavil domek. Dnes tu žije sám a jeho přivítání naší turistické party bylo za zvuků zvonků z jeho zvoničky. Za léta pobytu, kdy zde na chalupě vytvořil i hezkou zahrádku nejen se zvoničkou, kamenným sloupem, bazénem, ale i dnes upravovaným totemem. Domek je obrostlý černým vínem a na zahrádce nechybí ani vlašský ořešák a magnolie. František nám povyprávěl o svém žití, seznámil nás i s jeho dosud nepatentovaným vynálezem u travních sekaček a to s ventilátorem k odhánění much a jiného létajícího hmyzu při sečení trávy. Při našem odchodu nám daroval hrozny černého vína i vlašské ořechy. Pokračujeme dále do vrchu k obci Skřivánek a pak polní cestou i necestou přicházíme k chatě Hubertka. Tady si dáváme odpočinkovou pauzu k prohlídce kapličky sv. Huberta, rozmístěných celoročně používaných stanů i moderní sauny. Tady je příležitost i ke gratulaci Věrce Říhové k jejímu svátku. Od Hubertky scházíme do údolí obce Okrouhličky, k restauraci Šejdorfský Mlýn. Při objednávání obědů předem požadoval vedoucí restaurace přesný počet obědů, tak M.Šíma, jako ve sportce, tipnul 21 obědů a měl štěstí, neboť dnes se zúčastnilo pochodu 21 turistů. Po obědě a zapsání účastníků na náš nadcházející zájezd do Havlíčkovy Borové, jsme se vydali k autobusové zastávce v Kochánově, odkud nám ve 12,53 hod. jel autobus do Šmolov a zde s přestupem do Humpolce. Příjezd do Humpolce byl ve 14,00 hodin.
Dnes jsme ušli cca 6,6 km, což není moc, ale nejsme již žádní sportovci, kteří se ženou za mnoha kilometry, abychom byli na stupních vítězů, vždyť dobrá parta, hezká krajina, historické památky i pochody za každého počasí nám stačí k potěšení i blahu na duši. Autor článku: Milan Šíma, foto: Pepa Sýkora. Od začátku roku ušlých 358 km, účast 1006 osob.

Z Květinova do Kejžlice

05.10.2023 , ušlá vzdálenost: 13 km,
vedl: Marie Koutová
účast 23 osob.
Trasa:
Dnešní první říjnový výšlap jsme naplánovali z Květinova do Kejžlice. Den nás přivítal chladným ránem s teplotou kolem +7°C, ale i tak se nás sešlo na autobusové zastávce v 7,15 u polikliniky 21 turistů. Nasedli jsme do autobusu a vyjeli do naší dnešní konečné zastávky Květinov-rozcestí. Chladné ráno nás donutilo schovat ruce do kapes a pomalu jsme se vydali na cestu k rybníku Abrahám. Cestou jsme míjeli nekonečnou řadu bílých balíků slámy, táhnoucí se do dálky, jako nekonečně dlouhá bílá stuha. Hladina rybníka byla z části zakrytá mlhou. Jelikož začalo svítit sluníčko, stromy na protějším břehu, pomalu měnící barvu listí do žluta, se odrážely v nehybné hladině rybníka, jako v zrcadle. Byl to nádherný obraz. Dnešní vedoucí Marie Koutová nás seznámila s trasou a my jsme pokračovali dál k vesnici Bezděkov. Potkali jsme za ohradníkem pasoucí se ovečky, které si nás zvědavě prohlížely a pomalu odcházely do bezpečné vzdálenosti. Na návsi jsme se zastavili u hezké, malované kapličky a u studny se zázračným modrým pramenem. Ještě před vsí jsme se zastavili u malé zděné budky, kde bylo řetízky připevněno veškeré nářadí, sloužící cyklistům k případné opravě porouchaného kola. Jsou zde kleště, šroubováky a dokonce i pumpička! Výborný nápad, jak pomoci cyklistům v nouzi. A tady nás také dojely dvě kamarádky Eva s Lidkou na kolech, a tak nás bylo celkem 23. Cesta nás vedla dále k vesničce Hlavňov. Zde jsme se zastavili u jedné staré chalupy s názvem "Skanzen u Perlového potoka." Obyvatel domku je starý pán, který zde vyrobil ze sádry krásné sošky hospodářských zvířat, žijících na dvoře. Zvířátka i chaloupku jsme si prohlédli a vrátili se kousek zpět travnatou, polní cestou do Čekánova. Jako první nás tady přivítalo hejno kachen a husí. Prošli jsme upravenou vesnicí a udělali si krátkou, odpočinkovou přestávku ke gratulaci naší kamarádce Elišce k svátku. V pořadí další vesnice byla Kojkovičky. Prošli jsme pod mohutnými ořešáky, ale moc ořechů jsme nenašli. Míjeli jsme kulaté domečky pro telátka, která si nás z povzdáli okukovala. To už jsme se blížili k Bratroňovu. Babí léto je v plném proudu a stromy už se začínají pomalu převlékat do podzimních odstínů nádherných červených a žlutých barev. V Bratroňově jsme šli kolem staré stodoly, jejíž štít je celý zahalený do zeleného, rostlinného koberce, takže vůbec není vidět ani kousíček zdi. Odtud po silnici už to není daleko k Novému Dvoru a k našemu cíli, což byla restaurace v Kejžlici. Zde jsme, jako obvykle, měli rezervované stoly a s chutí jsme se dali do výborného oběda. Někteří turisté se po obědě vydali do Budíkova, někteří do Malého Budíkova a ostatní počkali v parku na lavičkách na autobus s odjezdem ve 12,50 hodin. V půl druhé jsme byli doma.
Byla to moc hezká procházka říjnovým dopolednem, prosvíceným sluncem a s teplotou jak dělanou na takový výlet. Opět jsme, díky Marii Koutové, viděli mnoho zajímavých věcí. Tak na viděnou příště! Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 351 km, účast 985 osob.