Další díly kroniky:

Kronika

Výroční členská schůze

20.01.2026 , ušlá vzdálenost: 1 km,
vedl:Výbor spolku
účast 0 osob.
Trasa:
Výbor spolku Turisté Humpolec srdečně zve všechny své členy na Výroční členskou schůzi Zapsaného spolku Turisté Humpolec, která se koná v úterý 20.ledna 2026 v 15:00 hodin v malém sále kina v Humpolci. Program: 1/ Zahájení, 2/ Zpráva o činnosti v r. 2025, 3/ Zpráva o hospodaření v r. 2025, 4/Plán činnosti na r. 2026, 5/ Schválení nových stanov, 6/ Diskuze, 7/ Úhrada členských příspěvků, 8/ Závěr. Stanovy jsou po domluvě k nahlédnutí u Z.Trtíkové - tel:602390869. Příspěvky lze uhradit i převodem na účet spolku: 2645138399/0800 s uvedením svého jména, do konce ledna.

K rybníku Pařezáč

15.01.2026 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl: Marie Koutová
účast 22 osob.
Trasa:
Než začneme popisovat dnešní turistickou vycházku, musíme si připomenout smutnou zprávu. Dne 25. prosince 2025 nás po těžké nemoci ve věku 75 let opustila naše kamarádka, turistka paní Maruška Šimková. Maruška byla vždy veselá, příjemná a kamarádská. Byla oblíbená v turistickém kolektivu a nikdy nezkazila žádnou legraci. Naše vzpomínka jí patří alespoň touto cestou. A nyní se budeme věnovat turistické vycházce , konané ve čtvrtek 15.ledna 2026. V Humpolci u Sokolovny se nás v 9:30 hodin sešlo celkem 22 turistů. Počasí nebylo nic moc, uklouzané ledové chodníky, teplota jen málo nad nulou a vlhko. Prošli jsme kolem staveniště nové sportovní haly směrem k vlakovému nádraží. Přes koleje právě projížděl nákladní vlak a my jsme pokračovali doleva k nově opravenému železničnímu mostu přes pelhřimovskou silnici a lesní cestou směrem k hájovně. Cesta byla místy pokrytá rozbředlým sněhem a místy zledovatělá, takže jsme museli jít opravdu opatrně. Kousek jsme přešli po jihlavské silnici a uhnuli doleva na lesní cestu k rybníku Pařezáč. Minuli jsme kříž U Sv.Václava, kde v těchto místech u staré stezky vedoucí z Čech na Moravu stávala od roku 1233 ves Dobrá, jedna z nejstarších na Humpolecku. Po roce 1735 byla ves zcela zničena. Tady bylo dost ledovato, ale místy to šlo lesem. U rybníka Pařezáč se pracuje, rybník je vypuštěný a bagrem se vyhrnuje bláto. A tady nás zastihl lehký déšť. Přešli jsme přes koleje v Plačkově, kde opět jel vlak. Pokračovali jsme přes Plačkov doprava a lesní cestou na Vilémov. Tady se šlo dost špatně, mokrý sníh podkluzoval a tak jsme museli jít opatrně. Konečně jsme došli na Rozkoš. Zde jsme se rozdělili na dvě skupiny, jedna šla do restaurace a druhá skupina přes Rozkoš po cyklostezce do Humpolce. Celou cestu nás provázel lehký déšť. Po jedné hodině jsme byli doma.
Vycházka to byla pěkná, hezky jsme se prošli, ale museli jsme dávat pozor na cestu a na led. Bylo docela teplo, nebyl ani vítr, jenom nám vadil ten deštík. Došli jsme bez úhony a ještě jsme od Marie Koutové dostali jako dáreček tři krásná, skleněná srdíčka. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 23 km, účast 58 osob.

Vycházka kolem Humpolce

08.01.2026 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl:Marie Dvořáková
účast 13 osob.
Trasa:
Ve čtvrtek 8.ledna 2026 se nás sešlo u pošty 13 turistek. Vydaly jsme se na trasu kolem rumunského památníku k hájence na jihlavské silnici a došly jsme do Westernového městečka. Odtud jsme pokračovaly dál do Kamenice. Celou cestu nám krásně svítilo sluníčko. V Kamenici v hospůdce nám připravili vynikající občerstvení - slovenskou kapustnicu, štrůdl a na výběr byly i zákusky. Dobrou náladu nám nepokazila ani výluka vlaku a nepřijel ani náhradní autobus.
Domů jsme se dostaly o hodinu později normální autobusovou linkou. Ale to nám vůbec nevadilo, protože jsme cestou zpět zažily mnoho legrace. Autor článku a foto: Marie Dvořáková. Od začátku roku ušlých 14 km, účast 36 osob.

Novoroční vycházka

01.01.2026 , ušlá vzdálenost: 6 km,
vedl:Výbor spolku
účast 23 osob.
Trasa:
Podle dávné pranostiky se říkalo: Jak na Nový rok, tak po celý rok. A podle toho se také ve čtvrtek 1.ledna 2026 zařídilo 23 turistů. Sešli jsme se ve 13:00 hodin v Humpolci na náměstí, společně si popřáli šťastný nový rok ale hlavně zdraví do další turistické sezony. Po přivítání jsme se vydali Hradskou ulicí na první letošní Novoroční vycházku. Počasí bylo krásné, slunečné, všude bílý sníh, modrá obloha bez mráčku a tak nám to připomínalo konečně bílé Vánoce a Nový rok. Pomalu jsme postupovali k židovskému hřbitovu a cesta nám docela ubíhala, jelikož jsme se delší dobu neviděli a tak jsme se vzájemně informovali o tom, jak jsme prožili Vánoce, kolik jsme asi přibrali na váze atd. Cesta nás vedla kolem domků na Rozkoši a dál do kopce až k bráně hradu Orlík. Zde se někteří turisté rozloučili a vraceli zpět, ostatní šli na hrad, kde probíhal kulturní program s hudbou a zpěvem. Jelikož bylo chladno a docela foukal studený vítr, většina turistů se zahřála popíjením svařáčku nebo grogu. Někteří odvážlivci vylezli i na věž, odkud byly krásné výhledy po okolí. Mezi tyto odvážlivce patřila i nejmenší turistka Alenka, která absolvovala cestu na hrad a zpět i výstup na rozhlednu. Asi po hodině pobytu na hradě se většina turistů vydala na zpáteční cestu zpět do tepla domova.
Novoroční setkání bylo opravdu srdečné a přátelské. Vždyť jsme se všichni už na sebe těšili, na shledání a popovídání si. Počasí nám k tomu také přálo, tak jsme si letošní Novoroční vycházku hezky užili. Za týden opět na viděnou. Autor článku: Alena Lejtnarová, foto: Kamil Lejtnar. Od začátku roku ušlých 6 km, účast 23 osob.

Pozvánka na předvánoční setkání

16.12.2025 , ušlá vzdálenost: 1 km,
vedl:Výbor spolku
účast 35 osob.
Trasa:
Na úterý 16.prosince 2025 jsme si naplánovali předvánoční setkání členů spolku Turisté Humpolec od 14:30 hodin v klubu Mikádo. Těšili jsme se na to, že se setkáme se starými známými turisty, se kterými jsme se už delší dobu neviděli. V klubu Mikádo jsme měli již připravené stoly, na kterých Zorka Trtíková vytvořila krásnou vánoční výzdobu. A k té přispěla i Lenka Filipová s červenými výbornými jablíčky. Zlatým hřebem tohoto odpoledne byl ovšem nádherný betlém, jehož autorem je Pepa Sýkora a který nám přivodil tu správnou sváteční, vánoční atmosféru. Občerstvení jsme si objednali sami u sebe, takže každý účastník přinesl z domova nějakou dobrotu, např. cukroví, chlebíčky, jednohubky, oříšky a podobně. Rádi jsme přivítali mezi sebou Milana Šímu, Oldu Starého, manžele Kvášovi a ostatní kamarády, s kterými jsme se delší dobu neviděli. Srdečně jsme se všichni přivítali a rozvinula se veselá nálada. Během zábavy došlo také na harmoniku, kterou přinesl Kamil Lejtnar a tak se povídalo, hrálo a zpívalo. Asi po 18.00 hodině se začali turisté pomalu loučit a rozcházet domů.
Bylo to moc hezké rozloučení se starým rokem a s turistickými vycházkami. Vzpomínali jsme, kde všude jsme v tomto roce byli a co všechno jsme viděli. Teď už nás čekají Vánoce a nový rok 2026. Už se těšíme na to, jaké nové vycházky a výlety nám nadcházející nový rok přinese. TAK ŠŤASTNÝ A VESELÝ !!!!!!! Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 446 km, účast 1314 osob.

Předvánoční Jindřichův Hradec

11.12.2025 , ušlá vzdálenost: 5 km,
vedl:Jarka Matějů
účast 29 osob.
Trasa:
Na 11.prosince 2025 jsme měli naplánovaný výlet na prohlídku předvánočního Jindřichova Hradce. Počasí bylo na prosinec docela pěkné a tak se nás v 8:10 hodin na autobusovém nádraží v Humpolci sešlo 29 turistů. Autobus, na který jsme čekali, měl ale zpoždění, stále nejel a tak jsme rychle přešli k poliklinice, kde jsme stihli další spoj na Jindřichův Hradec v 8:35 hodin. Do Jindřichova Hradce jsme dojeli kolem půl desáté. Jindřichův Hradec je město v Jihočeském kraji na řece Nežárce. Žije zde přibližně 21 tisíc obyvatel. Nejstarší dochovaná písemná zpráva o Hradci pochází z roku 1220, kdy jindřichohradecké panství vlastnil zakladatel rodu pánů z Hradce Jindřich I. Ten na místě dřívějšího hradiště vystavěl gotický hrad, v jehož předhradí vzniklo v polovině 13. století město, které nese jméno právě po Jindřichovi. Státní hrad a zámek se v Jindřichově Hradci se svou rozlohou řadí na třetí místo v České republice hned za Pražský hrad a zámek v Českém Krumlově. V roce 1996 byl tento soubor budov hradu a zámku prohlášen národní kulturní památkou. Naše první cesta byla na Masarykovo náměstí k unikátní Aqua show sv. Florián. Tato fontána je jediná svého druhu v České republice a druhá v Evropě. Unikátní podívaná, v níž se prolínají světelné efekty, videoprojekce a obrazce tvořené kapkami padající vody. Vše je doprovázené působivou hudbou. Fotografie z této show nejsou bohužel moc kvalitní. Po show jsme zašli na vedlejší dvůr a prohlédli si krásnou vánoční výzdobu v podobě velkého betlému, saně, tažené dvěma jeleny a dům, jehož okna byla plná bílých medvědů. Potom jsme se přemístili do Domu gobelínů, kde jsme měli zamluvenou hodinovou komentovanou prohlídku. Dům gobelínů má dnes sídlo ve zrekonstruovaném objektu bývalého zámeckého pivovaru. Pro návštěvníky je zde připravena expozice s názvem Život a dílo Marie Hoppe Teinitzerové, která v roce 1910 založila ve městě své dílny pro tkaní a restaurování tapiserií. V roce 1925 se Marie Teinitzerová zúčastnila Světové výstavy dekorativních umění v Paříži, kde získala Grand prix za cyklus tapiserií s názvem "Řemesla." V současné době má dílna pouze 3 zaměstnankyně, které se zabývají restaurováním starých a poškozených gobelínů. Ve 13:30 hodin jsme se sešli u muzea k prohlídce pohybujících se Krýzových jesliček. Jedná se o největší lidový mechanický betlém na světě a patří k nejnavštěvovanějším expozicím muzea. Velkolepý betlém, který jeho tvůrce, punčochářský mistr Tomáš Krýza, vytvářel více než 60 let. Jesličky obsahují více než 1398 figurek lidí a zvířat. Betlém je zapsán v Guinnessově knize rekordů. Po shlédnutí jesliček se někteří z nás odebrali k 15. poledníku. Nejslavnější jindřichohradeckou čáru najdeme nedaleko muzea na nároží proboštského kostela Nanebevzetí Panny Marie v samotném centru města. Je zde vyznačen 15. poledník východní délky. A tak Jindřichohradečáci znají odpověď na naprosto přesný středoevropský čas. Při překročení 15. poledníku na kterémkoliv místě by si měl návštěvník něco přát a dle legendy se mu přání do roka a do dne splní. Další kroky nás vedly zpět na náměstí Míru, které zdobí dvacet metrů vysoký barokní sloup. Sousoší Nejsvětější Trojice na barokním sloupu pochází z let 1764-1766. Zde jsme si chvíli odpočinuli, prohlédli okolní staré, zdobené domy a někteří turisté si popili i svařáček. Na náměstí Míru je výstavním domem červená Stará radnice. Městská radnice na tomto místě stávala již ve středověku. Původní budova bývala užší, protože mezi radnicí a vedlejším domem vedla ulička s krámky na prodej chleba. Proto se dodnes pro průchod užívá označení "Chlebnice." To už se náš výlet chýlil ke konci. V 15:30 hodin jsme měli sraz na rohu Panské ulice u voňavé Koláčovny, kde jsme neodolali si koupit výborné koláčky domů. V 16:00 hodin jsme odjeli z Pravdovy ulice ze zastávky č.6 do Humpolce. V 17,20 jsme byli doma.
Byl to nádherný výlet. Jindřichův Hradec je krásné město a obzvlášť v tomto vánočním čase. Moc se nám tam líbilo a děkujeme Jarušce Matějů za tento typ. Někteří z nás překročili 15. poledník. Jestlipak se někomu do roka splní to přání? Uvidíme. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 445 km, účast 1279 osob.

Svépravice-Kojčice-Radětín

04.12.2025 , ušlá vzdálenost: 4 km,
vedl: Jarka Matějů
účast 18 osob.
Trasa:
V 10:30 se nás sešlo u polikliniky 18. turistů a pejsek Amálka. I když počasí přesně odpovídalo pravému podzimnímu dni, měli jsme štěstí, že nepršelo a nefoukal vítr. Odjeli jsme do Svépravic a hned na autobusové zastávce popřáli dvěma kamarádkám Danám k jejich svátku. S veselou náladou jsme vyrazili ke Kojčicím, postáli na mostě přes Hejlovku, prohlédli si Prokopův mlýn a zavzpomínali na jeho krásnou letní květinovou výzdobu. Prošli jsme Kojčicemi a na návsi jsme se rozhodli pro kratší cestu k autobusu.
Zbytek trasy si určitě projdeme některý z následujících čtvrtků. Chvilku jsme počkali na autobus a ve 12:54 odjeli do Humpolce. Děkujeme Zorce za pěknou trasu, moc se nám všem líbila. Autor článku: Jarka Matějů, foto: Viktor Rozvoda. Od začátku roku ušlých 440 km, účast 1250 osob.

Z Radostína do Světlice

27.11.2025 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl:Josef Sýkora
účast 16 osob.
Trasa:
Jeli jsme autobusem v 9:30 hodin z Humpolce do Radostína a vyšli pohádkově zasněženou krajinou k osadě U Slunéčka. Hned po odbočení z hlavní silnice jsme se museli zastavit, abychom popřáli Blance k svátku. Po ujití několika stovek metrů na nás čekalo překvapení v podobě prostřeného stolečku, který připravili Milena a Jirka Kvášovi. Po dlouhé době jsme se mohli spolu pozdravit a pobavit. Pak jsme šli k osadě Svéborka a lesní cestou k rybníku Peruš. Od Peruše přes Brunku do Světlického Dvora a protože bylo málo hodin a ve Světlici bychom museli na autobus čekat dost dlouho, šli jsme kolem Sběrného dvora až do Humpolce.
I když jsme si místy museli prošlapávat cestu hlubokým, těžkým sněhem, myslím, že se vycházka všem líbila. Autor článku a foto: Josef Sýkora. Od začátku roku ušlých 436 km, účast 1232 osob.