Další díly kroniky:

Kronika

Relax ve Vodním ráji Jihlava

30.03.2023 , ušlá vzdálenost: 4 km,
vedl:Milan Šíma
účast 0 osob.
Trasa:
Výšlap se koná ve čtvrtek 30. března 2023. Odjezd autobusem ze zastávky Humpolec-Poliklinika v 8,39 hod. do zastávky Jihlava Na dolech. Trasa: Autobusová zastávka Na dolech - restaurace Venuše - podél řeky Jihlavy - obchodní dům OKAY cz. - Aquapark Vodní ráj. Vstup do Aquaparku po dobu dvou hodin pro osoby do 65 let 260,- Kč, nad 65 let 200,- Kč. Odjezd z Jihlavy ze zastávky Na dolech v 12,45 hod. Délka trasy cca 4 km. Vede: Milan Šíma

Bledule u Ždírce a Zvěřinové hody v Jilemu

23.03.2023 , ušlá vzdálenost: 5 km,
vedl:Olda Starý
účast 45 osob.
Trasa:
Výšlap ve čtvrtek 23.března 2023 bychom mohli nazvat podle románu Bohumila Hrabala nikoliv Slavnosti sněženek, ale Slavnosti bledulek. A rovněž jako v jeho románu Slavnosti sněženek, tak i dnes se jednalo o oběd z divočáka na šípkové omáčce. Ráno u pošty nás přivítalo trochu zakaboněné, ale sešlo se nás 39 turistů a v 7,30 hodin jsme vyjeli smluvním autobusem směrem na Ždírec nad Doubravou. Jelo se dobře, i Havlíčkův Brod jsme projeli celkem bez dlouhého čekání v koloně. Cestou se Lidka Kučírková zmínila, že v obci Slavětín, nedaleko Ždírce nad Doubravou, se nachází socha jelena v nadživotní velikosti od známého českého sochaře a malíře Michala Olšiaka, narozeného v roce 1978 ve Žďáře nad Sázavou. Sochy Michala Olšiaka se nacházejí na Vysočině, hlavně v oblasti Žďárských vrchů. Tento žďárský malíř a sochař vytvořil betonové sochy, které vystavuje nejen v Česku, ale i v Německu a Itálii. V poslední době se věnuje více plastikám z betonu a pískovce, jež začleňuje do krajiny. Zastavili jsme tedy v obci Slavětín a nedaleko u lesa je opravdu velká, krásná socha jelena. Právě v té chvíli ale začalo trošku pršet, tak jsme se rychle vraceli do autobusu a pokračovali do Ranska na bledule. Tady na nás čekala dvě děvčata z Oldova příbuzenstva a dělala nám průvodkyně do lesa k bledulkám. Ušli jsme asi 2 km a už jsme viděli v lese malé, bílé trsy rozkvetlých bledulí, které se stále zvětšovaly, až se objevil nekonečný bílý koberec bledulí, který neměl konce. Ohromná plocha bíle kvetoucích bledulí, táhnoucí se téměř po celém lese. Byli jsme uprostřed národní přírodní rezervace Ransko. Bledule jarní je ohrožený druh naší květeny a podle toho také chráněna i zákonem. V přírodě se vyskytuje vzácně. Pouze na málo lokalitách roste v takovém množství, jako v národní přírodní rezervaci Ransko. Po prohlídce té bílé, nekonečné krásy, jsme se vrátili zpět k autobusu a odjeli do Jilemu. Zde nás přivítali naši milí přátelé manželé Málkovi. Jelikož jsme měli ještě čas k obědu, pan Málek nás provedl po vesnici a jejím okolí. Po dvanácté hodině jsme se vydali do naší známé myslivecké klubovny, kde jsme měli naplánovaný oběd. Objednaný byl divočák. Tentokrát jsme se nemuseli dohadovat o tom, zda bude divočák se zelím, nebo na šípkové omáčce. Samozřejmě byl na šípkové omáčce s houskovým knedlíkem a bylo to výborné. K tomu dobré pivo z čerstvě naraženého sudu - zkrátka nemělo to chybu. Po obědě jsme ještě pogratulovali Oldovi Starému a Jirkovi Kvášovi k narozeninám a navrch byl koláček a káva. Na rozloučenou jsme navštívili jeleny v ohradě za klubovnou (samozřejmě jen za plotem) a ve 14,00 hodin jsme odjeli domů.
Počasí se nakonec vyjasnilo a svítilo sluníčko. Byl to zase krásný výlet mezi tisíci květů bledulí a jako vždy příjemné posezení u pana Holuba v myslivecké klubovně na výborném obědě. Výlet jsme započali návštěvou jelena (betonového) a ukončili návštěvou jelena živého. Byla to paráda a děkujeme manželům Starým za hezký a zajímavý výlet! Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku toku ušlých 92 km, účast 358 osob.

Posázaví - Chabeřické skály

16.03.2023 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl:Milan Šíma
účast 25 osob.
Trasa:
Na čtvrtek dne 16.března 2023 naplánoval pan Milan Šíma výšlap do Posázaví kolem Chabeřických skal u Zruče nad Sázavou. Výšlap se konal v týdnu od 13. - 19. března 2023, kdy právě v tomto termínu probíhal aktivační program Chodíme pro mozek a radost, s kterým přišla pražská organizace Právě teď! Počítá se jakákoliv fyzická aktivita a tak i členové zapsaného spolku Turisté Humpolec se na doporučení paní Jany Reichertové do této akce zapojili turistickým pochodem 8 km kolem Chabeřických skal. Protože to, jak mozek funguje, souvisí i s fyzickou kondicí a zdravotním stavem v seniorském věku. Ráno nás překvapilo mrazivé s teplotou -6°C pod nulou a zasněžené. I tak se nás na autobusové zastávce v 7,19 hod. u Stromovky sešlo 25 turistů. S jízdenkou VDV od Stromovky z Humpolce jsme dojeli se dvěma přestupy, přesně na sebe navazujícími, až do Zruče nad Sázavou. Tam jsme si pouze dokoupili jízdenku do Chabeřic. V Chabeřicích na vlakové zastávce mezi poli jsme vystoupili a jelikož dnes byli mezi námi 4 oslavenci s narozeninami a svátkem, gratulace byla velká. Asi v 9,30 hodin jsme se vydali na trasu přes Chabeřice směrem ke skalám. Krajina byla nádherně bílá a my jsme šlapali jako po bílém, nedotčeném koberci. Koruny okolních stromů byly pocukrované sněhem a jinovatkou a sluníčko se pomalu snažilo prodrat mrazem a mlhou k nám. Byla to nádhera! Jakoby se ten den společně přetahovaly o vládu zima s jarem, mráz se sluníčkem. Moc se nám ta zasněžená krajina líbila. Prošli jsme Chabeřicemi na lesní cestu, odtud pod tratí železničním podchodem a byli jsme na cyklostezce. Ta nás dovedla ke krásnému jezu na řece Sázavě, kde je penzion Tůmův Chabeřický mlýn. Pokračovali jsme zpět po cyklostezce směrem ke Zruči nad Sázavou. Cyklostezka nás vedla podél řeky, ve které se, jako v zrcadle, odrážel protější zasněžený břeh s chatkami. Nad námi se tyčily vysoké skály, jejichž vrcholy zdobily stromy s bíle zasněženými korunami, takže to vypadalo, jako když bíle kvetou. Nemohli jsme se na tu krásu vynadívat. Asi po dvou kilometrech jsme došli na silnici ke Zruči a odtud ještě malou zacházkou na vyhlídku. Z vyhlídky bylo město Zruč nad Sázavou, řeka, cyklostezka a železniční trať jako na dlani. To už bylo teplo, sníh se pomalu ztrácel a boj o počasí vyhrálo sluníčko. Blížilo se poledne a my jsme se vydali do Zruče na plánovaný oběd. Jelikož jsme ale šli poměrně dlouho po cyklostezce a čas ubíhal, měli jsme obavy, abychom stihli vlak zpět a tak jsme oběd vynechali. Došli jsme k hezkému posezení zrovna pod zámkem, pan Šíma vybalil z batohu vafle, džem a šlehačku, tak jsme měli prostřeno jako v cukrárně. A k tomu hezký pohled na zámek, takže nám oběd vůbec nechyběl. Po odpočinku u vaflí jsme se vydali na vlakové nádraží, kde jsme měli cca půl hodinky času. Nasedli jsme ve 13,05 hod.do vlaku, v Ledči přestoupili na Světlou nad Sázavou, odtud autobusem do Humpolce a v 15,05 hod. jsme byli doma.
Byl to opět jeden z nejhezčích výšlapů. Chabeřické skály se zasněženými vrcholky stromů proti azurově modré obloze, to byla pohádková podívaná. Dopoledne jsme šli jako po bílém, zasněženém koberci a odpoledne nás slunce zalilo svým teplem. Děkujeme panu Milanovi Šímovi za tak hezkou trasu a za objednávku takového počasí! Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 87 km, účast 313 osob.

Počáteckými alejemi k pramenům

09.03.2023 , ušlá vzdálenost: 11 km,
vedl:Jarka Matějů
účast 14 osob.
Trasa:
Na čtvrtek 9.března 2023 jsme měli naplánovaný výlet do Počátek a okolí. Jelikož s touto oblastí máme, co se týče počasí, špatné zkušenosti z minula, dnes se od rána počasí také moc dobře nepředvedlo. Foukal čerstvý vítr, mrholilo, poprchalo ale i tak se nás sešlo na autobusovém nádraží v Humpolci 14 turistů. Dnešní vedoucí Jarka Matějů nám podala informace týkající se cesty a my jsme v 8,10 hodin odjeli do Kamenice nad Lipou. V Kamenici nad Lipou byla asi 10 minut čekací doba na autobus do Počátek. V té chvíli jsme měli sto chutí vrátit se zpět do Pelhřimova, protože se silně rozpršelo a bylo chladno. Přesto jsme to nevzdali, v 9,10 hodin nastoupili do autobusu a odjeli do cíle naší dnešní trasy, do Počátek. Tam už tolik nepršelo. Chvíli jsme čekali na autobusovém nádraží u uzenářské prodejny a když úplně přestalo pršet, vydali jsme se na cestu k lázním Svatá Kateřina. Naše první zastávka byla po ČTZ u Kališťské aleje. Kolem Počátek se táhne ze všech stran několik krásných alejí. Tato nádherná Kališťská alej je z roku 2003 uznaná jako nejdelší modřínová alej v České republice. Její délka je 2,43 km a byla vysázena v roce 1908. Tento přírodní skvost je zapsán na národním seznamu chráněných přírodních památek, tvoří významný krajinný prvek a dominantu okolní krajiny. Alejí jsme došli k vyhlídce Nad úvozem, odkud byl krásný pohled zpět na město Počátky. Pokračovali jsme dál a s obavami sledovali dešťové mraky, které se k nám nebezpečně blížily. Viděli jsme, jak v dálce prší. Ale naštěstí nám dost pomohl ten studený vítr, který dešťové mraky odklonil stranou, a tak jsme lijáku unikli. Další vyhlídkou byl Strážný kopec a odtud už jsme se blížili k pramenu řeky Jihlavy. Cestou jsme míjeli další krátké aleje, tentokrát samé jehnědy. První zmínka o řece Jihlavě je z roku 1197. Délka toku činí 184,5 km. Na jejím toku jsou významná vodní díla Dalešice a Mohelno. Od pramene Jihlavy vystoupáme ke Kamennému kruhu Druidů nabrat energii. Kamenný kruh byl postaven v roce 2014 jako největší v České republice. Do kamenného kruhu se vstupuje kamennou bránou mezi dvěma největšími kameny. Kamenný kruh je postaven z 33 kamenů (menhirů), umístěných v pravidelném kruhu o obvodu 108 metrů. V jeho středu je umístěn velký, 34 kámen, který je 717 metrů nad mořem. Tímto kamenným kruhem rovněž prochází rozvodí Černého a Severního moře. Po prohlídce menhirů nás cesta vede kolem koní, kteří žadonili o něco dobrého, k nově postavenému Ájurvédskému pavilonu na Svaté Kateřině. Pavilon je nádherný, zdobený do antického stylu s velkými, nádherně vyřezávanými dřevěnými vraty. Pavilony stojí na vysokých, mohutných kamenech. Ájurvédský pavilon nese titul Stavba roku 2019. Odtud jsme prošli Svatou Kateřinou, navštívili pramen sv. Kateřiny, napojili se na Březinovu cestu a zastavili se u pramenu sv. Markéty a sv. Vojtěcha. Tady nás zastihnul menší lijáček, ale opravdu jen chvilkový. Sešli jsme na silnici a zahnuli k Letohrádku sv. Vojtěcha. Je to krásná stavba. Hned za bránou nás přivítalo Jezírko přání, slibů a tajemství, se zábradlím plným zamčených zámečků. Ochotná paní recepční nám, (jenom diskrétně), povolila prohlédnou si recepci a první patro hotelu. Po prohlídce této krásné stavby a parku jsme se vydali na zpáteční cestu do Počátek. Stihli jsme ještě prohlédnou si náměstí s vyhlášenou kašnou, kolem které jezdila na kole krásná paní sládková (Magda Vašáryová), ve filmu Postřižiny. Poté jsme uvítali asi hodinové posezení v bufetu na autobusovém nádraží u teplého kafíčka a zákusku. Před odjezdem autobusu si ještě někteří turisté stihli koupit v řeznictví dobroty jako koninu a jitrnice. Autobusem z Počátek jsme odjeli ve 14,22 hodin do Pelhřimova. Cestou z autobusu jsme pozorovali promodrávající se oblohu a dokonce i duhu! Z Pelhřimova jsme odjížděli v 15,45 hodin do Humpolce.
Co k tomu dodat? Jen to, že to byla moc hezká procházka. Zažili jsme déšť, vítr, sluníčko i duhu. Viděli jsme hodně krásných a zajímavých míst. Déšť a vítr nám vůbec nevadily. Naopak, brali jsme všechno s legrací a humorem. Děkujeme Jarušce za tento hezký a zajímavý výšlap. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 79 km, účast: 288 osob.

Ze Senožat do Želiva

02.03.2023 , ušlá vzdálenost: 11 km,
vedl:Zorka Trtíková
účast 28 osob.
Trasa:
Ráno prvního výšlapu měsíce března nás přivítalo sice mrazivě, ale slunečným počasím a tak se nás na autobusové zastávce v 7,23 hodin u pošty sešlo 25 turistů. Na zastávce v Jiřicích nastoupily další 3 kamarádky a tak se nás do Senožat vydalo celkem 28. Vedoucí Zorka Trtíková nám sdělila program a my jsme se vydali na cestu do první vesnice na trase a to byly Nečice. Šli jsme chladným, mrazivým ránem cestou, která nás vedla kolem velkého statku a malé kapličky uprostřed vsi. Za vsí jsme míjeli dva koně v ohradě, kteří si nás zpočátku pozorně prohlíželi ale pak znechuceně odcházeli, jakoby nám dávali najevo, proč je tolik lidí ruší hned po ránu. To už svítilo sluníčko, které nás pomalu zahřívalo. Posádky projíždějících aut na nás vrhaly udivené pohledy, kdeže se bere na silnici po ránu tolik lidí. Naštěstí v té oblasti byl minimální provoz a za chvíli jsme došli do další vesničky Boroviny. Na návsi jsme opět prošli kolem kapličky a pokračovali polní cestou směrem k Poříčí. Po krátkém odpočinku nás čekal hezký pohled na upravenou vesničku s rybníkem a kapličkou, u které jsme udělali společnou fotku. Pokračovali jsme dál po cestě až k mostu přes řeku Želivku. A při pohledu na řeku Želivku s docela velkým množstvím vody nás napadla jedna stará, trampská písnička: "Ty víš dobře Želivko, kam jsem chodil na pivko, když jsem ještě pískal kudlu, těžko velím kanadám když usárnu si na hřbet dám, táhnu se jak těsto štrůdlu." To už jsme přešli přes most na druhou stranu řeky docela do kopce, nejprve po louce a pak kousek po silnici, která nás dovedla do další vesničky Bolechov. Odtud jsme to vzali zkratkou po louce k malé kapličce U Božích muk. Jelikož jsme měli dost času a počasí nám také přálo, ranní sluníčko zůstalo stejné po celý den a tak jsme se vydali do Želiva ke Kalvárii. Chvíli jsme tam poseděli, prohlédli si Želiv z ptačí perspektivy a vydali se pomalu prohlédnou si hrob naší nedávno zesnulé zpěvačky Nadi Urbánkové. Po prohlídce hrobu jsme se odebrali do restaurace Na Kocandě k obědu. A pak nás čekala už jenom poslední krátká trasa na autobusovou zastávku za mostem.
Bylo to krásné, březnové dopoledne. Počasí jak vymalované, kolem Senožat nádherná krajina a jednu chvíli nás z nedalekého lesíka provázel i klepot datla. Že by se už blížilo jaro? Tak na viděnou příště! Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 68 km, účast 274 osob.

Vycházka k ledopádu

23.02.2023 , ušlá vzdálenost: 6 km,
vedl:Marie Koutová
účast 24 osob.
Trasa:
Na čtvrtek 23. února jsme měli naplánovanou prohlídku ledopádu v Sedlici. Jelikož nám, (co se týče mrazů), počasí vůbec nepřálo, bylo teplo, deštivo a tak se žádný ledopád na skalách v Sedlici nevytvořil. Počasí bylo docela pěkné a tak se nás v 10,30 hodin sešlo na autobusové zastávce u polikliniky 24 turistů. Vystoupili jsme v Sedlici, dnešní vedoucí Marie Koutová nás seznámila s trasou a vydali jsme se po cestě směrem k Hydroelektrárně. Měli jsme dost času a tak se Marie Koutová došla zeptat do Hydroelektrárny, zda bychom se tam mohli na chvilku podívat. Byl tam velmi ochotný pán, který nám řekl několik zajímavostí o přítoku vody velkou rourou, která je venku a přivádí vodu z přehrady do elektrárny. Také jsme si prohlédli vnitřek elektrárny a čtyři velké turbíny, z nichž každá má své jméno. Po prohlídce elektrárny jsme přešli most a podívali se k restauraci u Pihávka. Tam jsme měli malou zastávku. Pogratulovali jsme Miládce Farkašové k narozeninám a jelikož jsou tento týden jarní prázdniny, Marie Koutová měla připravený kvíz o přírodě pro děti, které by se zúčastnily výšlapu. Zúčastnil se ale pouze jeden chlapec a tak jsme "kvízovali" i my turisté. Zodpovídali jsme otázky týkající se lesa a za správnou odpověď byla samozřejmě odměna ve formě gelových kroužků. Po kvízu jsme pokračovali přes most kolem řeky Želivky k místu, kde vždy býval ledopád. Krajina je tu úplně změněná. Lesy vykácené a chatky smutně vystupují z holých pasek. Dříve nám tento úsek cesty s divokou řekou vždy připomínal divočinu a sruby v Kanadě. Došli jsme ke skále, kde často býval ledopád, ale dnes byla skála úplně holá. Pomalu jsme došli kolem řeky Želivky k Malé přehradě. Zde byla další malá přestávka, když jsme pogratulovali k narozeninám panu Rozvodovi. To už nás cesta vedla přímo do Želiva. Někteří turisté jeli autobusem ve 12,57 hod. do Humpolce a několik jich ještě zašlo na Kocandu na oběd a jeli pozdějším spojem. Tak jsme i dnes opět měli hezkou dopolední vycházku, i když ledopád žádný nebyl.
Abychom ale nebyli smutní, přikládám několik fotek nádherného ledopádu, který na této skále byl před dvěma lety 16.února 2021. Tak se pokochejte pohledem alespoň na obrázky, jaká krása to předloni byla! Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 57 km, účast 246 osob.

Radostovice-Lipnice n.S.-Kejžlice

16.02.2023 , ušlá vzdálenost: 10 km,
vedl:Pepa Sýkora
účast 30 osob.
Trasa:
Ve čtvrtek 16. února jsme uskutečnili výšlap, který jsme měli původně naplánovaný na 22.prosince 2022. Jelikož tento den byl dva dny před Vánoci, navíc pršelo a sešli se pouze 3 turisté, výšlap byl odložen na pozdější dobu. A tak se nám to hodilo tento čtvrtek. Počasí bylo hezké, zimní, ráno několik stupňů pod nulou s náznakem vycházejícího sluníčka a tak se nás na autobusové zastávce u Stromovky sešlo celkem 30 turistů. Naší cílovou zastávkou byla obec Radostovice. Tam jsme pogratulovali k svátku naší kamarádce Jiřce Rokosové, jako minulý týden Mojmírovi v Pelhřimově, a vydali se na cestu po ŽTZ směrem k lomům. Náš dnešní vedoucí Pepa Sýkora objevil na mapě nedaleko naší cesty malý zatopený lom, tak jsme se tam šli podívat. Všude byly cedule "Nevstupovat, soukromý pozemek". My jsme ale přeci k lomu došli, prohlédli si ho a dokonce jsme mluvili i s majitelem. U lomu je uděláno i dřevěné sezení. Pokračovali jsme dál lesem kolem březového hájku, hned jsme si vzpomněli na pohádku Mrazík a říkali si, že v těch břízkách chybějí už jen ty velké křemenáče. Po chvilce chůze lesem jsme došli k dalšímu lomu č.5, o kterém jsme vůbec nevěděli, že tam je a velká většina z nás v těch místech někdy nebyla. Dokonce tam jsou i pozůstatky stavení pro tehdejší zaměstnance a pro rozvody elektřiny. U lomu byl i hezký ledopád. Pokračovali jsme dál kolem lomu č.5 pasekou, zbylou po pokáceném lese, mezi krásně ojíněnými travinami a cestami. Začínalo svítit sluníčko a jinovatka na větvičkách stromů a trav se třpytila jako diamanty. Byly to pohádkové výhledy směrem ke kopci Melechov, který byl částečně zahalen v mlze. Šli jsme kolem oplocenek, na které zde měli asi lesáci připravené na hromadách kůly, ořezané do špičky, které byly obarvené červeně, tak vypadaly, jako červené pastelky. Cesta nás po chvíli chůze dovedla na rozcestí Pod Lipnicí a na silnici do Lipnice nad Sázavou. Tam jsme došli asi v 10,00 hodin a pokračovali směrem k Pohodárně a do Kejžlice na oběd. Po celé naší dnešní cestě nás provázelo švitoření a zpěv ptáčků, probouzejících se do blížícího se jara. V Kejžlici jsme měli rezervované stoly a po deseti kilometrech chůze na čerstvém vzduchu nám pěkně vyhládlo. Oběd byl, jako vždy, výborný. Kolem jedné hodiny jsme sedli do autobusu a odjeli domů. A aby tento náš krásný výšlap měl zajímavou tečku, v Humpolci jsme si asi 20 minut počkali na Masopustní průvod masek. Masek bylo hodně, počasí jim přálo a bylo to krásné zakončení našeho dnešního výšlapu.
Krásné počasí, třpytící se jinovatka, zajímavá trasa, několik neznámých míst a veselá nálada. Tak můžeme charakterizovat dnešní výšlap. Děkujeme Pepovi Sýkorovi za tak hezkou a zajímavou trasu, kterou musíme zařadit jako jednu z nejhezčích. Autor článku: Alena Lejtnarová, foto: Alena Lejtnarová a pan Rozvoda. Od začátku roku ušlých 51 km, účast 222 osob.

Prohlídka papírny Cerepa Červená Řečice

09.02.2023 , ušlá vzdálenost: 7 km,
vedl:Jiří Kváš
účast 29 osob.
Trasa:
Na čtvrtek 9.února jsme měli naplánovanou exkurzi do papírny CEREPA a.s. Červená Řečice. Ráno už nebylo tak mrazivé jako v minulých dnech, tak se nás sešlo v 7,49 hod. u polikliniky 28 turistů. Jeden kamarád na nás čekal u Cerepy, tak nás bylo celkem 29. Nastoupili jsme do autobusu, který jsme do poloviny zaplnili a odjížděli do Pelhřimova s tím, že tam hned přestoupíme na směr Červená Řečice. Jelikož tam je dojezd na minuty, pan Milan Šíma telefonicky požádal dispečera o službu vyřídit řidičovi následujícího autobusu, aby na nás chviličku počkal. Prosba se však minula účinkem. My jsme přijížděli na autobusové nádraží a než jsme zastavili, náš další spoj se rozjel a ujel nám před nosem doslova několik vteřin. Tak co teď? Další spoj na Červenou Řečici nám jel až za dvě hodiny v 10,30. Nedalo se ale nic dělat. Prošli jsme se tedy po okolních marketech, koupili si něco malého k jídlu, poseděli v nádražní hale a v 10,30 hodin jsme nastoupili do dalšího spoje. Kolem jedenácté hodiny jsme vystoupili u návěstí, které ukazovalo cestu do CEREPY. Tady nás už čekala naše dnešní průvodkyně paní ing. Štěpánková, která nám podala velice zajímavý a podrobný výklad o papírně. CEREPA a.s. v Červené Řečici je tradiční česká papírna, založená už v roce 1675. Vyrábí papírenské produkty s respektem k životnímu prostředí pro koncové spotřebitele. Vyrábí toaletní papír, papírové ručníky, papírové ubrousky, zdravotnické papírové podložky na vyšetřovací lůžka. Společnost CEREPA a.s. získala pro své výrobky od Ministerstva životního prostředí certifikát Ekologicky šetrný výrobek pro tuzemský trh CZ, tak i certifikát EU ECOLABEL, který je platný pro Evropskou unii. Je jednou z nejstarších papíren v Čechách s nepřetržitou výrobou papíru. Je poslední takovou papírnou v ČR. Po zajímavém výkladu paní ing. Štěpánkové jsme se rozdělili na dvě skupiny. Menší skupinka 7 turistů se odebrala k autobusu ve 12,40 do Křelovic a do Humpolce. Druhá, větší skupina se ještě chvíli zdržela v CEREPĚ a pak šli pěšky přes Temechov do Želiva k autobusu ve 14,45 hod. do Humpolce. Počasí bylo krásné, tak měli pěknou procházku.
Výšlap byl zajímavý a poučný díky paní ing. Štěpánkové, která nám vše vysvětlila. Je vidět, že tato práce ji baví, rozumí tomu a je to skutečně "žena na svém místě!" Velký dík jí a také Jirkovi Kvášovi, který tuto exkurzi v CEREPĚ zařídil. Díky tomu byla nakonec zapomenuta i ta nepříjemnost s ujetým ranním autobusem, protože jsme stihli všechno. Autor článku: Alena Lejtnarová, foto: Alena Lejtnarová a Josef Sýkora. Od začátku roku ušlých 41 km, účast 192 osob.