TURISTÉ
HUMPOLEC

- spolek pro volný čas a turistiku


Další díly kroniky:

  Spolek      Plán činnosti     Kronika     Plán zájezdů     Fotogalerie     Kontakt     Odkazy  

Kronika

Z Věže přes Krasnou Horu do Kejžlice

18.04.2019 , ušlá vzdálenost: 13 km,
vedl: M.Koutová
účast 20 osob.
Trasa:
Je zelený čtvrtek 18.dubna a my jsme si vyjeli na výšlap kolem Krásné Hory.Na zastávce u polikliniky se nás sešlo 18 turistů, ve Věži čekali další dva a tak nás šlo celkem 20. Naše cesta vedla opět kolem majestátní hrobky rodu Štanglerů, která se hrdě tyčí nad parkem ve Věži. Pokračovali jsme směrem k hlavní silnici na Havl.Brod a tam jsme si udělali malou přestávku. Marie Koutová totiž slavila narozeniny a svátek, Helenka Stará přinesla pohoštění od narozenin Oldy a Miluška Kvášová měla krabici Jidášů. Tak jsme rozbalili "bar" na betonových kvádrech u silnice a posílili se výbornými dobrotami na další cestu, protože nás čekalo 13 kilometrů.Pokračovali jsme přes silnici směrem k Bezděkovu. Na polích vedle cesty už zemědělci sázeli brambory. Prošli jsme vesnicí Bezděkov až k malé krásné kapličce, což je kaple Panny Marie a Mistra Jana Husa neboli Archa Noemova.Kaple stojí na návsi za pomníkem Mistra Jana Husa.Představuje bárku - archu, jejíž průčelí může být pomyslným kormidlem, které ji dovede do bezpečného přístavu. Rovněž nás zaujala studna, stojící kousek pod kaplí. Na ní je nápis, chválící "Modrý pramen" a vtipný text připomíná film "Kameňák". Opustili jsme Bezděkov a pokračovali dál kouzelnou jarní krajinou s krásnými výhledy do daleka, obzvláště směrem k Čekánovu. Počasí bylo teplé a slunečné a my jsme po chvíli došli do Krásné Hory. Vyfotili jsme si starobylou krásnohorskou zvonici, pocházející ze 16.století s kostelem v pozadí a s původní márnicí. Do roku 1916 se ve zvonici nacházelo celkem 5 zvonů. V říjnu 1916 byly 2 zvony roztaveny pro vojenské účely. Největší zvon "Svatojan" je z roku 1545 a váží 1100 kg. Zvony jsou umístěny v barokní čtyřboké zvonici pokryté šindelem. Všechny jsou laděny do stupnice "F mol" a vynikají krásným zvukem. Pokračovali jsme dál z Krásné Hory po silnici, kterou z obou stran lemují nazelenalé břízy. Kolem kříže na odbočce do Kojkovic jsme došli do Bratroňova, minuli jsme odbočku k rybníku U vodníka a zde jsme si vzpomněli na předloňský výšlap, kdy hrozně lilo a k rybníku došel pouze Karel Jíra a doma si potom vyléval vodu z bot. Pokračovali jsme přes Nový Dvůr do Kejžlice. K rezervovaným stolům jsme zasedli přesně v pravé poledne.Jelikož byl zelený čtvrtek, většina turistů si dala špenát,k tomu výborné maso a pivo na doplnění tekutin. Oběd a placení jsme měli akorát do odjezdu autobusu domů.
Krásný výšlap s ještě krásnějším velikonočním počasím. Gratulujeme Marii Koutové k narozeninám, dodatečně i Oldovi Starému a Milušce Kvášové musíme pochválit výborné Jidáše. Všem turistům a kamarádům přeje výbor spolku krásné a klidné velikonoční svátky, bohatou pomlázku a mnoho hezkých výšlapů v rozkvetlé jarní přírodě.


Chýnovské jeskyně

11.04.2019 , ušlá vzdálenost: 7 km,
vedl: J.Kváš
účast 21 osob.
Trasa:
Je tady další čtvrtek měsíce dubna a my se jedeme podívat do Chýnovské jeskyně. Ráno bylo dost chladné ale i tak se nás sešlo v 7,20 hodin na autobusovém nádraží 18 turistů. Namačkali jsme se všichni do jednoho autobusu, protože druhý nás nevzal. Na zastávce u polikliniky čekali ještě další 3 kamarádi ale po telefonické domluvě jsme se s nimi sešli přímo v Chýnově u jeskyně.Tak nás bylo celkem 21.V Pelhřimově jsme nasedli do vlaku směrem na Chýnov a s námi ještě spousta malých dětí,které jeli do Tábora a tak byl plný vlak dětí a turistů seniorů.Dojeli jsme ale pouze do Obrataně, protože byla výluka a tak jsme se opět všichni doslova nacpali do přistaveného autobusu a v pořádku jsme dojeli do Chýnova. Odtud to bylo asi 3,5 km k Chýnovské jeskyni.Počasí se mezitím trošku zlepšilo, začalo prosvítat sluníčko a šlo se nám dobře. Asi v půl jedenácté jsme došli k jeskyni a zde jsme se podle plánu setkali s našimi třemi kamarády. Prohlídka trvala 45 minut a byla velice zajímavá. Někteří turisté zde totiž ještě nebyli.Ochotná paní průvodkyně nám vše podrobně vysvětlila a dovedla nás do hloubky 51 metrů pod povrch země. Chýnovská jeskyně byla první veřejnosti zpřístupněnou jeskyní v České republice. Návštěvníkům byla otevřena v roce 1868. Podzemní systém strmých chodeb a puklin prochází hlavně vrstvami mramorů, které dávají stěnám neobvyklou barevnost i modelaci. Jeskyně je od roku 1992 národní přírodní památkou a evropsky významnou lokalitou. V krystalických vápencích vytváří podzemní spletitý labyrint chodeb s unikátní minerální výzdobou do podoby mramoru. Dosud je známo více než 1,5 km podzemních prostor včetně zatopených úseků, které zkoumají potápěči až do hloubky 45 metrů pod hladinou. V jeskyni dlouhodobě zimuje asi 10 druhů netopýrů. Však jsme také měli velké štěstí dva netopýry vidět. Po prohlídce jeskyně jsme se vydali zpět do Chýnova k plánovanému obědu.Zde jsme měli ale docela málo času k odjezdu autobusu, tak jsme oběd doslova zhltli a paní vedoucí rychle inkasovala, až se zapotila. Autobus jsme stihli do Pacova, z Pacova do Pelhřimova a tady do bylo opravdu "o fous", protože na přestup v Pelhřimově jsme měli pouhou jednu minutu. Byly to nervy ale po dvou minutách autobus přijel a dál šlo všechno jako po másle. O půl čtvrté jsme byli doma.
Dnes to bylo od rána trochu dobrodružné. Jeden autobus nás nechtěl vzít, z Obrataně do Chýnova byla výluka a na zpáteční cestě jsme měli pouhou minutu na další spoj do Humpolce. Ale Milan Šíma, jako vždy, zachoval chladnou hlavu, všechno měl perfektně vymakané a domů jsme dojeli přesně podle plánu. Opět do nemělo chybu!


Stezkou J.G.Grasela

06.04.2019 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl: M.Šíma
účast 52 osob.
Trasa:
Máme tady měsíc duben, jaro v plném proudu a jako první akci v tomto měsíci jsme si naplánovali jednodenní výlet kolem Slavonic, Stezkou loupežníka Grasela a do Dačic. V sobotu ráno v 6,00 hodin se nás sešlo u pošty 52 turistů. Počasí bylo trochu zamračené, chladné,dokonce byly hlášeny i přeháňky, tak jsme rádi nasedli do smluvního autobusu a vydali se na cestu k jihu. Směrem na Pelhřimov, Jarošov n.Nežárkou a Kunžak cesta rychle ubíhala a asi v 8,00 hodin jsme zastavili k první prohlídce u zámku v Českém Rudolci, nazývaném též Malá Hluboká. Tvarem se Hluboké opravdu podobá. Je to novogotický zámek, stojící nedaleko Dačic v přírodním parku Česká Kanada. Zámek vznikl v roce 1351 jako vodní tvrz a prvními majiteli byli Vladykové z Rudolce. Zámek musel být opravdu krásný. Na přelomu 17.a 18. století vznikl v okolí zámku velký park a oranžerie, ve které se tehdejší zámecká paní pyšnila prvním vypěstovaným ananasem na našem kontinentu.V 18. století byl zámek přestavěn do barokního stylu. V dnešní době je zámek téměř v dezolátním stavu, ale opravy běží na plné obrátky, tak se snad za několik let dočkáme jeho obnovy.Naší další zastávkou byla prohlídka vodní pily Peníkov, která leží na Graselově stezce Slavonice-Dolní Bolíkov. Pila vznikla asi v 17. století, je technickou kulturní památkou a Evropským unikátem z poloviny 19. století. Hlavním strojem je svislá rámová pila celodřevěné konstrukce. Jediný list této pily odřízne jeden kus dřeva. Ochotná paní průvodkyně nám pustila pilu i mlýnské kolo, které pilu pohánělo. Další naše trasa vedla ke Graselově stezce. Johan Georg Grasel se narodil 4.dubna 1790 v Nových Syrovicích u Moravských Budějovic.Vyrůstal v bídě mezi žebráky a jeho otec byl pohodným. Už v 9.letech byl odsouzen na 14 dní do vězení. První velké loupeže se dopustil v 16. letech. Se svým otcem založili loupežnickou bandu, ve které byl Grasel velitelem. Za svou loupežnickou éru provedl na 200 loupežných přepadení. Na jeho hlavu byla vypsána kdysi vysoká odměna 4000 zlatých, což by na dnešní peníze byl asi jeden milion korun.Dopaden byl v listopadu r. 1815, kdy padl do léčky a po soudních procesech byl odsouzen k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán 31.ledna 1818 ve Vídni a Graselovi bylo tehdy 28 let. Graselova stezka vede lesem kolem skal,z nichž jedna má tvar podobný lidskému pozadí, Schillerových kamenů z roku 1905, kolem Graselovy sluje, do které se také několik turistů nasoukalo, kolem jeho pušky, která je zde vystavená a kolem lesních rybníků. Asi ve 13,00 hodin jsme došli do Slavonic na náměstí, kde nám Milan Šíma něco řekl o jeho historii a také se konečně ukázalo očekávané sluníčko. Pomalu jsme náměstí prošli, prohlédli si hezky vyzdobené a malované domy a pokračovali jsme autobusem do Dačic k plánovanému obědu.Po obědě nás čekala poslední část našeho výletu, a sice ta sladká.Prohlídka státního zámku v Dačicích a expozice výroby kostkového cukru. Sladíte si oblíbenou kávu nebo čaj kostkou cukru? A víte,že pochází z Dačic? Ve stálé expozici dačického muzea jsme se o sladkém vynálezu dověděli víc. Ředitelem dačické rafinerie a současně vynálezcem kostky cukru byl Jakub Kryštof Rad.V Dačicích se mimo cukru vyráběly i perníky,bonbony a čokoláda a do toho ředitel zapojil i svou ženu Julianu. Zboží se pak vyváželo na Moravu, do Čech, do Vídně, Prahy i na Slovensko. Nevýhodné tvary cukru,jako homole,klobouky nebo bochníčky přiměly Jakuba Kryštofa Rada k výrobě kostky cukru. Ale největší zásluhu na výrobě kostky měla stejně paní Juliana, která se jednou při sekání cukru z homole zranila a navrhla, aby se cukr vyráběl ve tvaru kostky.A tak na podzim roku 1843 začali v Dačicích vyrábět cukr kostky. Z toho vyplývá:"Za vším hledej ženu, i za kostkou cukru." V muzeu je též několik krásných obrazů koní, dobová výstava a portrét známého hudebního skladatele Vladimíra Fuky, dačického rodáka.Státní zámek v Dačicích pochází z roku 1591 v původně renesančním stylu. Opraven byl v 19.století v empírovém stylu. Prohlédli jsme si krásné pokoje, společenské sály a nejzajímavější velikou knihovnu s několika tisíci svazky.Kousek od zámku je kostel a u něho pomník kostky cukru s pamětními kameny ve dvanácti jazycích, které upozorňují na dačické prvenství ve výrobě kostky cukru. Bylo 17,00 hodin, my jsme nasedli do autobusu a doprovázeni modrou oblohou s hřejícím sluníčkem jsme vyjeli k domovu.
Viděli jsme moc zajímavých věcí. Zámek Malou Hlubokou, vodní pilu, šli jsme ve stopách loupežníka Grasela, prošli jsme náměstí Slavonic a podívali se do dačického zámku na výrobu kostkového cukru.Sluníčko nás příjemně zahřálo a díky programu pana Šímy jsme se měli moc dobře!


Z Onšovic do Kletečné

28.03.2019 , ušlá vzdálenost: 11 km,
vedl: M.Šíma
účast 16 osob.
Trasa:
Poslední březnový výšlap jsme si naplánovali zase na druhou stranu Humpolce, a sice směrem k Pelhřimovu. Nastoupili jsme ráno v 7,20 hodin na autobusovém nádraží a za chvíli už jsme byli v cíli u obce Onšovice.Vedoucí Milan Šíma nás seznámil s trasou a vydali jsme se na cestu. Počasí dnes nebylo tak pěkně slunečné, jako v minulých dnech. Bylo zataženo, chladno a tak jsme měli hlavně obavy, abychom nezmokli. Cesta Onšovicemi nás vedla kolem hezky opravené kapličky ven ze vsi po asfaltové silnici. Když jsme vyšli na menší kopec, v dálce se nám ukázaly chalupy nedalekých Kojčic. A hned jsme si vzpomněli na známý film "Marečku,podejte mi pero", protože rodiče studenta Plhy pocházeli až z Kojčic u Pelhřimova.Však také v Kojčicích je restaurace U Plhů. Pokračovali jsme v humnech a polními cestami z Kojčic dál směrem k vesničce Vadčice. Zde jsme využili malé svačinové zastávky ke společné fotce, popřáli panu Zemkovi k svátku a pokračovali dál k Miloticům. Míjeli jsme tam krásnou, velkou zemědělskou usedlost a na silnici potkali veliký traktor, vytížený na 120% ohromnými balíky slámy. Cesta pokračovala dál podél Jankovského potoka, kolem Hrobského mlýna k Šimonicům a dál k rekreačnímu zařízení Lenka. Tam už jsme měli na dosah Kletečnou, která nás přivítala zahradou plnou krásně žlutých petrklíčků. Kolem hospody jsme prošli k Hamzovu mlýnu, kde nám jeho majitelé podali vysvětlení o jeho minulosti.Ve mlýně se narodil v roce 1868 MUDr.František Hamza, slavný lékař a zakladatel prvního léčebného ústavu pro děti a dospělé v Luži-Košumberku a dalších plicních léčeben a ozdravoven v republice.Ani jsme netušili, že tak slavný lékař a spisovatel se narodil právě v Kletečné. Po prohlídce mlýna jsme sešli do Hostince Na Zálesí, kde nám pan vedoucí připravil výborné klobásy a pivo. Než na ně došlo, popřáli jsme k narozeninám naší kamarádce Jiřence Rokosové. Hezky se nám v hospůdce sedělo, protože venku začalo mrholit a lehce pršet, tak jsme si rádi odpočinuli v teple a suchu. Po jedné hodině jsme nasedli do autobusu a odjeli spokojeni domů.
Dneska to byla velice zajímavá trasa, protože i když to nemáme od Humpolce daleko, prošli jsme místa, např.kolem Hrobského mlýna, kde nikdo z nás dosud nešel.Cestou nás stále provázelo šumění Jankovského potoka, neznámá krajina a bylo to moc fajn.


Jarní zahájení turistiky

23.03.2019 , ušlá vzdálenost: 6 km,
vedl: KČT Humpolec
účast 20 osob.
Trasa:
V sobotu 23. března 2019 jsme uskutečnili výjimečnou, velice zajímavou a krásnou akci a sice zúčastnili jsme se slavnostního zahájení 28. ročníku jarní turistické sezony 2019 v Humpolci.Na tuto akci jsme byli pozváni předsedou KČT v Humpolci panem Rostislavem Ježem a velice rádi jsme toto pozvání přijali. Sešli jsme se ráno v 8,00 hodin u pošty a v prostoru šatny místního kina, jsme po srdečném přivítání od členů výboru KČT, provedli registraci. Počasí bylo přímo výstavní. Obloha azurová, sluníčko a teplo se doslova předháněly a hned vedle kina k veselé náladě slavnostně vyhrávala country kapela Kolibříci. Po chvíli poslechu country písniček a po pohoštění jsme se vydali na trasu, každý podle chuti, času a svých schopností. Hned jsme také všichni obdrželi zajímavou brožurku o konání této akce a hlavně Pamětní list za účast na 28. ročníku turistického pochodu. Trasy byly rozděleny podle počtu kilometrů a každý mohl jít, kudy chtěl. A tak jsme se pohodově vydali k nejvyššímu bodu, k hradu Orlík. Na čerstvém, jarním vzduchu se šlo moc pěkně. Pozorovali jsme rozkvétající jarní květiny a cestu nám provoněly i fialky. Na hradě Orlíku už se scházeli i jiní turisté, tak jsme zde chvilku poseděli. Někteří z nás vyšlapali schody i na rozhlednu, prohlédnout si jarní Humpolec z výšky.Turistů stále přibývalo a my jsme se vydali Březinovou naučnou stezkou zpět k prohlídce některých zajímavých míst ve městě. Prohlédli jsme si roubenou Nápravníkovu chaloupku na Zichpili, toleranční kostelík, židovskou synagogu.Někteří z nás navštívili Hrdličkovo muzeum, včelařský skanzen a několik odvážlivců vystoupilo i na věž kostela sv.Mikuláše, kde jsme měli město Humpolec jako na dlani.Po prohlídce všech těchto zajímavostí jsme to krásné dopoledne zakončili ještě návštěvou Hliníkária.
Byla to moc hezká, zajímavá a srdečná akce. Celý den byl prosvícený sluníčkem, provoněný jarním vzduchem, my jsme se vrátili domů s tvářemi opálenými do červena a plni překrásných dojmů ze zajímavostí města Humpolce. Kdo nešel, o mnoho přišel.


Zkamenělá řeka

21.03.2019 , ušlá vzdálenost: 7 km,
vedl: Manželé Málkovi a O.Starý
účast 38 osob.
Trasa:
Ve čtvrtek 21.března 2019 jsme se vydali dle návrhu Oldřicha Starého pod vedením pak manželů Málkových na pro nás neznámá místa v okolí Havlíčkova Brodu. V sedm hodin byl stanoven odjezd smluvním autobusem od pošty. Turisté z Humpolce a blízkého okolí nastoupili podle dříve zamluvených přihlášek, cestou do Havlíčkova Brodu ještě přistoupilo několik dalších našich kamarádů a v obci Sedletín k nám přistoupili vedoucí dnešního pochodu manželé Málkovi. Vystoupili jsme v obci Klouzovy a odtud přešli lesem k MTZ, kde začal náš pěší výšlap. Opět nám přálo počasí, byl hezký den se sluníčkem, bezvětří a především hezká, pro nás dosud neznámá krajina. První naše zastavení byla hájovna Pern. Dnes tato rekonstruovaná hájovna v klidném lesním prostředí je velmi pěkná včetně celého upraveného areálu, který hájovnu obklopuje. Pak jsme se vrátili k turistické trase vedoucí k zajímavosti a to Kamenné řece. Cesta lesem za hezkého počasí byla příjemná s malým zastavením na foto a občerstvení. Po několika kilometreech jsme došli k očekávané přírodní zajímavosti, což je Zkamenělá řeka. Zkamenělá řeka je proud rulových kamenů o šířce asi 8 m a délce 100 m, který připomíná horskou rozbouřenou řeku. Opravdu zajímavý přírodní úkaz. Pokračovali jsme dále po MTZ která nás zavedla k malebným stavením Tři Dvory a pak následně do táhlého vysokého kopce zvaného Na Kobyle - 535 metr n.m. Kopec je završen opět zvlátním přírodním úkazem - skalou, která svými obrysy připomíná hlavu koně. Při zpáteční cestě již k autobusu se nám otevřelo velké panorama krajiny s městečkem Uhelná Příbram a Železných hor. My, plni hezkých zážitků pak odjíždíme autobusem do Jilemu na oběd, který je vrcholem požitků dnešního dne. K obědu máme nabídku srnčích medailonků, s výbornou tatarskou omáčkou, opečenými (americkými ) brambory a zeleninovou přílohou. Vše zakončeno bezkonkurenčním pivem z Humpolce BERNARD. Ještě nahlédneme vedle hospůdky do malých obor s jelenem a třemi laněmi a do další s divokými prasaty, kde je deset pruhovaných selátek. Spokojení z krásného výletu nastupujeme do autobusu a již ve dvě hodiny odpoledne jsme v Humpolci.
Opět velmi zajímavý výlet díky Oldřichovi Starému, manželům Málkovým a především nádherné krajině na Českomorvské Vysočině


Z Humpolce do Leštiny

14.03.2019 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl: M.Koutová
účast 28 osob.
Trasa:
Na čtvrtek 14. března jsme si naplánovali výšlap do Leštiny, spojený s příjemnou povinností pogratulovat našim dvěma kamarádům Jiřímu Kvášovi a Karlovi Jírovi k polokulatým 75.narozeninám. Ráno bylo slunečné počasí a tak se nás sešlo v 8,00 hodin u pošty 17 turistů. Pomalu jsme se odebrali k Hornímu náměstí, dále Hradskou ulicí k židovskému hřbitovu a na Rozkoš.Šlo se pěkně. V lese to nefoukalo a my jsme se zanedlouho ocitli u tří jezírek. Hladina největšího jezírka byla ještě z části pokrytá tenkým ledovým škraloupem.Je to romantické místo a tak jsme si tam udělali společnou fotku u dřevěného zábradlí. Dál jsme pokračovali kolem lesa po poli,kde bylo trochu bláta, ale nám to nevadilo. Brzy jsme se dostali na pevnou lesní cestu a pokračovali lesem dál k silnici na Leštinu. Zde na nás čekal s autem Milan Šíma, který měl následující den, v pátek, také narozeniny a tak jsme mu pogratulovali. Milan nám připravil pohoštění v podobě výborných vaflí, které vlastnoručně ozdobil džemem a šlehačkou. Zdobení se odehrálo v kufru auta doslova v polních podmínkách a pro nás to bylo příjemné překvapení. Pokračovali jsme dál už po silnici k Leštině. Asi po desáté hodině jsme byli na místě v příjemně vyhřáté restauraci, kde na nás čekalo dalších 10 kamarádů a tak se nás sešlo celkem 28.Na stolech bylo množství všelijakých dobrot, na které se sbíhaly sliny. Turisté se postavili do dlouhé fronty, pogratulovali Jirkovi a Karlovi k narozeninám a předali jim dárky. Následovalo pohoštění a veselou náladu jsme znásobili zazpíváním několika písniček. Někteří turisté se potom odebrali zpět pěšky do Humpolce a ostatní šli do Skály na autobus ve 12,27 hodin.
Tak jsme dnes oslavili celkem troje narozeniny. Všem třem oslavencům, Jirkovi, Karlovi a Milanovi přejeme hlavně pevné zdraví, štěstí, veselou mysl a dobré boty na mnoho dalších výšlapů. Na zdravíčko, přátelé!!!


Ze Sedlice do Želiva

07.03.2019 , ušlá vzdálenost: 6 km,
vedl: F.Dohnal
účast 27 osob.
Trasa:
První březnový čtvrtek jsme se vypravili na plánovanou vycházku do Želivi. Asi počasí jsme měli naplánované , celou dobu krásně svítilo sluníčko a také už hřálo. Z autobusové zastávky Humpolec - Poliklinika jsme odjeli v 10.02 hodin do Sedlice. Odtud jsme pokračovali pěšky po známé trase pěkně z kopečka k Hydroelektrárně u Pihávků.Po sněhu nebylo již ani památky, Želivka má dost vody, elektrárna pracovala na plný provoz, tak jak to v předjaří bývá. Voda v řece osvícená sluncem se krásné třpytila, divoké kachny radostně plavaly po hladině nebo poletovaly nad vodou. Jehnědy rozkvetlé, zelené mechy v lese nad cestou, prostě nádhera. Tuto část Vysočiny mnozí turisté právem nazývají Česká Kanada. Šlo se krásně, ptáčkové nám zpívali na cestu a dovedli nás až ke skále, kde v zimě jsou krásné ledopády, ale bohužel led se již roztál, tak jsme si to pouze představili a pokračovali k hrázi Malé přehrady. Hladina vody se leskla ve slunci a my příjemně naladěni jsme udělali malou zastávku, abychom popřáli Miládce Farkašové k narozenináma též Marcele Rázkové,která nám oznámila radostnou novinu o narození pravnoučka. V dobré náladě pokračovali do Želivi, kde jsme měli na Kocandě zamluvené občerstvení. Do odjezdu autobusu času moc nebylo, ale vše se zvládlo díky ochotnému personálu v restauraci. Po krátkém a příjemném odpočinku jsme došli k autobusové zastávce Želiv - klášter a ve 12.57 hodin odjeli domů.


Znak Turisté Humpolec


e-mail-admin             administrace