Další díly kroniky:

Kronika

Okolím Kamenice nad Lipou

01.10.2026 , ušlá vzdálenost: 12 km,
vedl: p. Herynek
účast 21 osob.
Trasa:
Na první říjnový čtvrtek a zároveň první čtvrtek Babího léta pro nás náš kamarád Stanislav Herynek připravil hezkou vycházku okolím Kamenice nad Lipou. Na autobusovém nádraží v Humpolci jsme v 8:10 hodin nasedli do autobusu směr České Budějovice. V Pelhřimově přistoupil dnešní vedoucí pan Herynek a tak nás bylo celkem 21. V 9:00 hodin jsme vystoupili v Kamenici nad Lipou a naše cesta vedla na náměstí, kde nám pan Herynek vysvětlil dnešní program. Povídali jsme si pod krásnou lípou, obarvenou do zlatova a za zády se tyčil hezký kamenický zámek. Vydali jsme se na cestu kolem zámeckého rybníka pod mohutnými duby, kolem přírodního koupaliště a dál po MTZ naučnou stezkou Vítězslava Nováka. Prošli jsme kolem dvou starých kamenných můstků až k Pecovskému rybníku. Tady pracovali horolezci, kteří vysoko nad silnicí prořezávali větve na mohutných stromech. Za Pecovským rybníkem jsme míjeli sádky na malé rybky a vstoupili jsme do nádherné modřínové aleje. A nebylo by to celé, kdybychom nezačínali nacházet houby, hlavně kováře. Jedna (nejmenovaná) turistka si posteskla, že už houby nemůže ani vidět a jen to dořekla, tak syn našel pod jedním mohutným smrkem srostlých dohromady 7 velkých kovářů. A tak stejně byly u Lejtnarů k večeři houbové řízky. Pan Herynek nás vedl dál k Wellness resortu Johanka, ležícímu v klidné a zajímavé přírodě na hranici Vysočiny a Jižních Čech. Tady jsme si chvíli poseděli u stolků, pojedli svačinu a po chvíli pokračovali dál. Na cestu nás vyprovodila malá sovička, která koukala z díry mohutné lípy. Pan Herynek nás vedl dál zkratkou po louce kolem lesíka na silnici od vesnice Antonka a brzy jsme zabočili doprava ke starému židovskému hřbitovu. Hřbitov byl založen v roce 1803 a je památkově chráněn. Nejstarší dochované náhrobky pocházejí z poloviny 19.století. Zdejší židovská náboženská obec zanikla za nacistické okupace, kdy obyvatelé židovského původu byli transportováni do koncentračních táborů a tam popraveni. Na hřbitově se nachází hromadný památník obětí nacismu, jednalo se hlavně o mladé lidi a děti. Ze hřbitova jsme se vrátili na silnici a tam jsme hned odbočili doleva k bývalému kamennému lomu, kde je dnes nádherné koupání. Prošli jsme kolem lomu, vyšplhali se nahoru na skálu, která si tyčí vysoko nad vodou, takže jsme se mohli na lom podívat z ptačí perspektivy. Šli jsme dál po polní cestě kolem stromů, mezi kterými byly velké kameny a na nich z malých kamenů stály kamenní "mužíčci." To už jsme se blížili zpět do Kamenice n.L. Vyšli jsme opět u zámeckého rybníka a u zámku, ale z druhé strany. Jelikož bylo poledne a my jsme měli dost času na autobus, navštívili jsme restauraci v místním pivovaru, kde jsme si dali oběd a chlazené, orosené pivko. Po obědě jsme ještě stihli podívat se do krásné zámecké zahrady a na pověstnou kamenickou lípu, na které prý dříve stával taneční parket a tančilo se tam.
A tím jsme zakončili dnešní vycházku po okolí Kamenice nad Lipou. Ve 13:55 jsme nasedli do autobusu a odjeli přímo do Humpolce. Kolem 15:00 hodin jsme byli doma. Toto byla jedna z nejhezčích vycházek, jakou jsme absolvovali. Neznámá a krásná místa, aleje, kamenolom s průzračnou vodou a k tomu nádherné, slunečné počasí Babího léta. Panu Herynkovi patří náš velký dík, za tuto krásnou vycházku pro nás neznámým krajem. Děkujeme, moc se nám to líbilo. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 366 km, účast 1058 osob.

Z Herálce ke sv. Anně

24.09.2026 , ušlá vzdálenost: 10 km,
vedl: Eva Ulrychová
účast 28 osob.
Trasa:
Na první podzimní čtvrtek 24.září nám manželé Eva a Radek Ulrychovi připravili hezkou a zajímavou vycházku ke svaté Anně a do okolí Květinova. Ráno jsme se sešli v 7:14 hod. na vlakovém nádraží v Humpolci. Odtud jsme odjeli do Herálce, kde nás již čekala naše dnešní vedoucí Eva Ulrychová, Radek a kamarádka Běhounková. Vydali jsme se na cestu směrem k novobarokní kapli svaté Anny. Předpověď počasí na dnešek byla ne příliš lichotivá, ale zatím to šlo. Brzy jsme ze silnice odbočili na lesní cestu a po MTZ se vydali většinou husím pochodem pasekami a lesem. Po chvíli se nám již ukázalo oblíbené poutní místo: křížek, kaplička s krásnou podzimní výzdobou, studánka s léčivou vodou a samotná novobarokní kaple svaté Anny. Místo jako stvořené k odpočinku. Zde jsme využili krátké přestávky, pogratulovali Václavovi Kašparovi a Lidce Urbanové k svátku, napili se léčivé vody, udělali společnou fotku a pokračovali dál cestou mezi chatkami směrem k Pejchalovu mlýnu. Za kousek jsme odbočili doprava kolem lesa po louce, kde se nám ukázaly první domky Radňova a přivítaly nás krásně rozkvetlými astrami a jiřinami. V Radňově jsme odbočili znovu doprava na MTZ a brzy jsme došli po silnici k bývalému Hojerovu mlýnu a ke Starému mlýnu. Zde nám Radek pověděl, jak sem do Hojerova mlýna s Milanem Šímou jezdili jako děti k babičce na prázdniny. To už jsme se blížili ke Květinovu a k rybníku Paletáči. Radek nám pověděl, jak je rybník starý, že vznikl již v roce 1882 a jméno Paletáč získal po muži jménem Paleta, který bydlel na staré, dnes již neexistující nedaleké valše. To jsme přicházeli k Ulrychům a již z dálky jsme slyšeli puštěné mlýnské kolo. Usadili jsme se ke stolkům, Radek rozdělal oheň a my si opékali špekáčky. A jen jsme je dopekli, začalo pršet a tak jsme se rychle přestěhovali dovnitř do domu, kde je příjemné posezení. Přišly za námi také dvě další kamarádky Irča Marousková a Jaruška Novotná, s kterými jsme se rádi po delší době opět viděli. Uvnitř, v příjemném prostředí jsme poseděli při kávě, která byla doplněná výbornými řezy. Popovídali jsme a asi kolem 11:45 hodin jsme se vydali k hlavní silnici k autobusu. To nás provázel déšť. Autobus přijel ve 12:28 hodin a kolem jedné jsme byli doma.
První podzimní vycházka byla velmi hezká a zajímavá. Moc děkujeme manželům Ulrychovým za krásnou trasu, jejíž větší část byla pro většinu z nás neznámá a díky kterým jsme prožili krásné a příjemné dopoledne. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 354 km, účast 1037 osob.

Výlet na neobvyklé místo

17.09.2026 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl: Jarka Matějů
účast 24 osob.
Trasa:
Ráno se nás sešlo o půl desáté na autobusové zastávce u pošty 22 turistů a odjeli jsme na zastávku Dolní Paseka. V Jiřících ještě přistoupila Boženka s Věrkou, takže nás bylo celkem 24. Počasí nám tentokrát opravdu přálo, zkrátka krásný slunečný podzimní den. Od Dolní Paseky jsme se půl kilometru vrátili travnatou cestou zpátky a podívali se na místa za vodou, kterými jsme před čtrnácti dny putovali se Zorkou. Tady jsme přešli silnici a vydali se směrem ke Švihovské nádrži. Při cestě jsme vysbírali krásné křemenáče s červenými hlavami a také hřiby. Minuli jsme rybník Pod Pasekami a pokračovali dál. Silnice nás zavedla na místo bývalého Kobylího Dolu a protože v letošním roce je neobvyklé suchu - celou silnici, která je běžně 1,5 metru pod vodou, přešli suchou nohou. Poté jsme pokračovali směrem na Kožlí, odbočili jsem k nedalekému rybníčku, kde jsme si užili příjemné posezení a posvačili. Přitom jsme si poslechli smutnou historii Kobylího Dolu.
Dál už jsme pokračovali do Kožlí, odkud jsme ve 12,50 odjeli do Humpolce. Autor článku: Jarka Matějů, foto: Pepa Sýkora. Od začátku roku ušlých 344 km, účast 1009 osob.

Vycházka kolem Humpolce

10.09.2026 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl: Marie Koutová
účast 18 osob.
Trasa:
Vycházka se konala ve čtvrtek 10.září 2026. Sraz: V 8:30 hod. u staré Sokolovny. Odtud se vydáme k prohlídce stavby nové haly, ke stavbě nové budovy pro Záchrannou službu v Máchově ulici a od Billy budeme pokračovat ke Sběrnému dvoru, přes Světlický Dvůr na Brunku. Dále odbočíme na polní cestu a dojdeme kolem rybníka Trdlo k hlavní silnici. Zde se oddělilo 6 turistů, kteří se vydali hned do Humpolce a ostatní pokračovali do Jiřic. Možnost občerstvení v restauraci Sedlácký dvůr tentokrát nebyla z důvodu obsazenosti jinou firmou, která zde měla školení. Ostatní turisté se vydali proto zadní cestou z Jiřic přes Trucbabu do Humpolce.
Tato vycházka byla bez použití veřejné dopravy. Počasí vyšlo, takže se vycházka líbila a všichni byli kolem 13.hodiny doma. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 336 km, účast 985 osob.

K zaniklým obcím u přehrady Švihov

03.09.2026 , ušlá vzdálenost: 16 km,
vedl: Zorka Trtíková
účast 21 osob.
Trasa:
První zářijovou vycházku jsme naplánovali do okolí přehrady Švihov. Odjeli jsme brzy ráno autobusem do Dolních Kralovic. Odtud jsme pokračovali pěšky do vesničky Zahrádčice a dále polní pěšinou k zaniklé obci Libčice. Cestou se nám otevřel krásný pohled na most, vedoucí přes vodní plochu přehrady Švihov z Bernartic do Zruče nad Sázavou nebo Ledče. Z vesničky zůstala zachovaná pouze kaplička, u které jsme si chvilku odpočinuli, zamysleli se nad pohnutými osudy těch, kteří museli opustit své domovy, aby umožnili výstavbu vodního díla, které zajišťuje pitnou vodu nejen pro Prahu, ale i pro velkou část našeho kraje a které je největší nádrží pro pitnou vodu v Evropě. Dále jsme se vydali lesem podél přehrady, abychom se dostali k další zaniklé obci. Na protějším břehu jsme mohli vidět obec Budeč, Kožlí a trošku dále i Hněvkovice. Došli jsme k samotě Nechyba, kde je hezký altán s nástěnnými panely, připomínajícími historii zaniklé obce Žibřidovice a Šetějovic. Sešli jsme ke kapličce v bývalých Žibřidovicích, pokochali se, posvačili a pokračovali dále. Lesem jsme došli do Šetějovic, kde byl původně plánovaný konec vycházky, ale protože jsme měli ještě dostatek času a sil a lákaly nás další krásné výhledy na okolí přehrady i okolní kopce, pokračovali jsme dál do Dolních Rápotic a tam jsme se rozhodli, že dojdeme až do Sněta. Zde jsme se ještě prošli po obci, která se, díky zatopení údolí Želivky, stala z obce administrativně náležící do okresu Ledeč nad Sázavou, s výbornou dopravní dostupností do Zahrádky a Ledče či Humpolce, naráz nejzazší obcí okresu Benešov, takřka na konci světa. Těžké byly tenkrát osudy lidí, kteří zde po léta žili.
Chvilku jsme počkali na autobus, odjeli do Ledče, dali si zmrzlinu a pokračovali do Humpolce. Z původně plánovaných 10 km nakonec bylo 16 km, ale všichni jsme to v pohodě zvládli a myslím si, že na sebe můžeme být právem pyšní. Snad nikdo z 21 účastníků nelitoval, že musel kvůli dnešní vycházce brzy ráno vstávat. Autor článku: Zorka Trtíková, foto: Pepa Sýkora. Od začátku roku ušlých328 km, účast 967 osob.

Zájezd do okolí Kutné Hory

27.08.2026 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl:Jarka Matějů
účast 42 osob.
Trasa:
Dnešní vedoucí Jaruška Matějů naplánovala na konec srpna zájezd do Kutné Hory a do údolí říčky Vrchlice. Počasí bylo jako dělané na nějaký výlet, tak se nás sešlo na autobusové zastávce v Humpolci u pošty 42 turistů. V 6:30 hodin jsme odjeli na trasu směr Havlíčkův Brod. Cestou jsme třikrát stáli u semaforů kvůli opravě silnice a po osmé hodině jsme přijeli do obce Libodřice, kde byla plánovaná prohlídka moderní Bauerovy kubistické vily. Vila, postavená v letech 1912-1914 podle návrhu architekta Josefa Gočára, funguje jako jedinečné muzeum kubismu. Spojují se zde barokní prvky spolu s hrotitými tvary a zalamovanými liniemi. Velkostatkář Adolf Bauer si vilu objednal v době, kdy vznikaly nejvýznamnější Gočárovy kubistické stavby. V roce 1940 vila i s velkostatkem přešla jako židovský majetek pod německou správu a v roce 1948 byla znárodněna. V roce 2025 vilu odkoupil stát a svěřil do péče Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Po občerstvení v místním Farmářském krámku jsme přejeli autobusem do Grunty, kde jsme si prohlédli pseudorománskou baziliku, zdaleka viditelnou dominantu kraje, kostel Nanebevzetí Panny Marie, který můžeme právem označit za největší chrámovou stavbu českého venkova. Kostel překvapuje jednak svou velikostí, ale především svou bohatou vnitřní výzdobou. Svou překrásnou výmalbou celého chrámového prostoru nemá na českém venkově srovnání. Kostel má podobu bazilikálního trojlodí s dvojicí vysokých věží. Ve věžích byly původně umístěny 4 zvony. Dodnes zůstal pouze čtvrtý, nejstarší zvon z konce 15.století. Z obce Grunta jsme odjeli do Kutné Hory na oběd. Po obědě jsme měli možnost si prohlédnout nedaleko restaurace nejvyšší a nejstarší kostel v Kutné Hoře, kostel svatého Jakuba. Z toho místa byl také krásný výhled na chrám sv. Barbory a klášter s vinicí. Asi ve 14:00 hodin jsme se vydali pěšky po Svatojakubské stezce po ČTZ na prohlídku údolí říčky Vrchlice, s krásnými výhledy na památky Kutné Hory. Toto místo si zamiloval i spisovatel Jaroslav Vrchlický (Emil Frída). Naučná stezka seznamuje se starými doly a mlýny. Vede podél železniční trati a na jejím začátku stojí barokní kaplička Boží muka. Zde jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna skupina šla kratší trasu 4 km a druhá delší trasu 8 km. U delší cesty jsme si prohlédli zříceniny dvou starých mlýnů, prošli jsme asi 200 metrů dlouhým tunelem pod zahradami, romantickým údolím řeky Vrchlice, kolem Vrchlického vodopádu a Velkého rybníka. Cesta nás dovedla do obce Malešova, kde jsme měli všichni sraz v místním pivovaru. Po odpočinku jsme v 17:30 hod. nasedli do autobusu a kolem 19:00 hodiny jsme byli doma.
Zájezd se nám moc líbil. Počasí bylo krásné a Jaruška nám opět připravila zážitky, na které budeme vzpomínat a místa, kde mnozí z nás ještě nebyli. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 312 km, účast 946 osob. ZÁJEZD BYL PODPOŘEN Z DOTAČNÍHO PROGRAMU MĚSTA HUMPOLEC.

Z Věže k posezení u Vodníka

20.08.2026 , ušlá vzdálenost: 10 km,
vedl:Jana Domšová
účast 16 osob.
Trasa:
Z Humpolce odjíždělo v 8:12 celkem 14 lidí směr Věž, tam se přidala Maruška a já. Šli jsme na Mozerov, za Věží jsme připili na zdraví dalšímu pravnoučátku a pokračovali hezkou lesní cestou k Wolkerovu památníku. Je to moc hezké místo v lese - poseděli jsme a pokračovali k Vodníkovi. Tam se za námi přijel podívat Milan Šíma. Poseděli jsme, občerstvili se a pokračovali do Kejžlice na oběd a na autobus, který odjížděl v 13:15 hodin.
Vycházka se povedla, počasí nám přálo. Autor článku a foto: Jana Domšová. Od začátku roku ušlých 293 km, účast 904 osob.

Ze Slavníče do Kalhova

13.08.2026 , ušlá vzdálenost: 10 km,
vedl:Zdenka Kordovská
účast 20 osob.
Trasa:
Na čtvrtek 13.srpna 2026 již nebyla hlášena tak veliká vedra jako v minulých dnech a tak se nás sešlo na vlakovém nádraží v Humpolci 20 turistů. Jelikož na vlak byla hlášena výluka, odjeli jsme autobusem v 7:07 hodin do obce Slavníč. Vystoupili jsme na autobusové zastávce a pod dálničním mostem jsme pokračovali směrem k Pavlovu. Jelikož jsme dnes měli mezi sebou tři oslavenkyně, Vlastičku Vondrákovou a dvě Alenky Lejtnarové, ještě ve Slavníči u jednoho hezkého altánku jsme zastavili a oslavenkyním pogratulovali. Po gratulaci jsme pokračovali sluncem prosvícenou krajinou kolem bývalého zatopeného kamenolomu u Pavlova. Lom je obehnán drátěným plotem, tak jsme se mohli dívat jen z dálky. Po polní cestě jsme pokračovali dál k Pavlovu a míjeli jsme nádhernou borovici, za níž už jsme viděli domky, které dříve patřily dělníkům v kamenolomu. V Pavlově jsme míjeli bývalou školu a pokračovali dál mezi poli, kde byly složeny balíky slámy, čekající na odvoz na již požatých polích. Z dálky už nás zdravil Mikulášov. Procházeli jsme lesem, kolem rozsáhlých lánů s makovicemi, až se před námi objevily samoty Vlčina. A zde na nás čekal s elektrokolem náš kamarád, turista Milan Šíma, který nám přijel naproti a kterého jsme opět rádi viděli. Chvíli jsme zde poseděli, popovídali a pak jsme už pospíchali k autobusu do Kalhova. V Kalhově nás opět přivítala a okouzlila zahrádka s modrými kbelíky a hrnci, plnými rozkvetlých květin. To byla nádhera!! Už se blížila jedenáctá hodina a tak jsme přešli k autobusové zastávce, odkud jsme odjeli v 11:04 hodin do Humpolce.
Zdenka Kordovská, dnešní vedoucí, nám na tento čtvrtek připravila vycházku krásnou krajinou kolem Pavlova a Mikulášova, zalitou sluncem a nádhernými barvami léta. Zdeni, děkujeme, moc se nám v tomto koutku Vysočiny líbilo. Pravdivě se zpívá v jedné písničce: "Vysočina, krásná Vysočina, je kouzelná a nikdy nebude jiná...." Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 283 km, účast: 888 osob.