Další díly kroniky:

Kronika

Zájezd Žďárské vrchy 10.6.2026

10.06.2026 , ušlá vzdálenost: 15 km,
vedl:Jarka Matějů
účast 0 osob.
Trasa:
Zájezd Žďárské vrchy 1 nebo 3 dny. Informace k zájezdu: Termín 10.6.-12.6.2026. Zájezd si můžete vybrat buď na jeden den (10.6.)nebo na tři dny (10.6.-12.6.). Zájezd se uskuteční 10.6.2026, odjezd v 6:30 hod. od pošty. Přes Bystřici nad Pernštejnem dojedeme do Karasína, kde je možnost vystoupat na rozhlednu (20,-Kč). Odtud bychom přešli po ČTZ Via Czechia - centrální k Vítochovskému kostelíku a dál po ZTZ Cyrilometodějské stezce do obce Písečné (celkem 4 km, možno přejet autobusem), kde na nás bude čekat autobus. Odtud přejedeme do Bystřice nad Pernštejnem, kde je v restauraci Club zamluven jednotný oběd (cena cca 160,-Kč, POKUD NĚKDO NEBUDE CHTÍT, DO 22.5. SE MNĚ TELEFONICKY ODHLÁSÍ NA ČÍSLE 737 915 791). Dále pojedeme na hrad Pernštejn, zde je prohlídka ve 14,00 a 14:40 hod., vstupné na hrad je 260,-/210,-Kč, bude vybráno v autobuse (členům spolku bude poskytnuta sleva 100,-Kč). Po prohlídce hradu odjedeme domů, se zastávkou na Kuklíku, kde vystoupí ti, kteří pojedou na tři dny. CENU ZÁJEZDU 250,-Kč UHRAĎTE VŠICHNI NA ČÍSLO ÚČTU 2645138399/0800. DO ZPRÁVY PRO PŘÍJEMCE NEZAPOMEŇTE NAPSAT KUKLÍK A SVOJE JMÉNO, POPŘ. NA NĚKTERÉ Z VYCHÁZEK TAKTÉŽ DO 22.5. Předpokládaný návrat kolem 19. hodiny. INFORMACE PRO TŘÍDENNÍ POBYT: Cena za ubytování s polopenzí je 780,- a 20,-Kč poplatek obci, tedy celkem 1600,-Kč za dva dny, možno platit kartou nebo hotově, hradí si každý sám. V místě není bankomat ani obchod. Cenu za konzumaci v penzionu lze platit pouze hotově. Balte si, pokud možno, do malého zavazadla, kvůli zpáteční cestě, pojedeme veřejnou dopravou. V penzionu je k dispozici společná lednička, doporučuji si vzít na druhý den na oběd něco menšího sebou. Program si dohodneme na místě, bude jiný, než minulý rok. Předpokládaný návrat 12.6. po 16.hodině. ZÁJEZD JE FINANČNĚ PODPOŘEN Z DOTACE MĚSTA HUMPOLEC.

Z Humpolce do Malého Budíkova

04.06.2026 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl:Pepa Sýkora
účast 26 osob.
Trasa:
První čtvrtek měsíc června nám přinesl pěkné, slunečné počasí a moc hezkou vycházku. U prodejny COOP na Stromovce se nás sešlo 24 turistů. I když den předtím, ve středu, celý den pršelo, dnes se obloha vyjasnila a od rána svítilo sluníčko. V 8:00 hodin nás dnešní vedoucí Pepa Sýkora seznámil s trasou a vydali jsme se na cestu kolem PENNY marketu a stále rovně Lužickou ulicí až k odbočce k rybníku Hadina. Zde jsme si udělali krátkou přestávku na doplnění pitného režimu a pokračovali jsme dál přes osadu Hadina do Budíkova. Hned na kraji Budíkova jsme u prvního domu obdivovali krásnou zahradu, skalky, rostliny a různé stavby. Však nás přišla přivítat i paní majitelka a podala nám informace o rostlinách i kamenných a dřevěných stavbách. Prošli jsme celý Budíkov a na kopci jsme se vydali doleva na polní cestu, kolem nového rybníka u Malého Budíkova. Zde nás čekali ještě dva naši kamarádi Jana Sýkorová a Milan Šíma, který za námi přijel na elektrokole. A tak nás bylo celkem 26.Tam už nám zbýval jen kousek k zahradě chalupy u Málků, kam nás pozvali Pavel a kamarádka Maruška Nápravníková. A bylo to překvapení! Pěkné posezení, kam jsme došli, se jmenuje SLEPIČÁRNA, s příhodným znakem uprostřed nápisu. Čekalo nás též pohoštění, chlebíčky a výborné řezy, káva. Oheň na opékání špekáčků už plápolal. A tak jsme se usadili, vybalili špekáčky a opékali. Maruška zde s námi oslavila dopředu své narozeniny. Povídalo se, nálada byla veselá a tak čas utíkal. Někteří turisté se vydali na cestu do Kejžlice k autobusu, někteří zůstali ještě na místě posedět, popovídat a vydali se potom na cestu k zastávce do Malého Budíkova. Odtud jsme odjeli autobusem ve 12:57 hodin do Humpolce.
Byla to moc hezká vycházka, za kterou děkujeme Pepovi Sýkorovi a velký dík patří Pavlovi a Marušce za příjemně prožité dopoledne, zajímavé prostředí, výborné pohoštění a vůbec za všechno. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 178 km, účast 639 osob.

Údolím řeky Doubravy

28.05.2026 , ušlá vzdálenost: 6 km,
vedl:Marie Dvořáková
účast 19 osob.
Trasa:
Na poslední čtvrtek měsíce května nám naše kamarádka Maruška Dvořáková naplánovala vycházku do Bílku, nazvanou Údolím řeky Doubravy. Na tuto vycházku jsme se docela těšili, protože v této destinaci jsme nebyli již několik let a někteří turisté zde nebyli ještě nikdy. Počasí bylo krásné, letní, lehký vítr ochlazoval vzduch, takže nebylo vůbec horko a šlo se v pohodě. Ráno se nás na vlakovém nádraží v Humpolci sešlo 16 turistů. Svezení vlakem po delší době bylo příjemné. Cestou přistoupily ještě tři turistky a tak nás do Havlíčkova Brodu dojelo 19. Zde jsme měli 15 minut na přestup do dalšího vlaku směr Bílek (v 8:10 hodin) a kolem deváté jsme se vydali na trasu do údolí Doubravy. Před vstupem do údolí jsme ještě pogratulovali Marušce Dvořákové k narozeninám. Na cestě do údolí nás přivítal velký, krásný most přes řeku, pod kterým jsme prošli a pokračovali dál travnatou a kamenitou pěšinou. Všude kolem byla spousta suchých, popadaných a pořezaných stromů, kterým jsme se museli vyhýbat. Mnoho stromů leželo i v řečišti, ve kterém teklo hodně málo vody, na čemž se podepsalo i letošní velmi suché a teplé jaro. Pěšiny byly docela schůdné. Místa, která byla pro pěší pochod náročnější, byla bezpečně zajištěna řetězy, zábradlím, lávkami a žebříky. Jelikož bylo sucho, kameny ani kořeny neklouzaly a překážky jsme tudíž zvládali docela v pohodě. Při pohledu na to velké množství suchých a poražených ohromných stromů, nám bylo docela teskno. Kolik zkázy dokáže způsobit kůrovec a sucho!! Asi po hodině chůze jsme si udělali krátkou přestávku na svačinu a doplnění pitného režimu. Pokračovali jsme dál po ČTZ kolem malého vodopádku. Škoda, že takových vodopádků zde, kvůli velkému suchu, není víc. V minulých letech se v kaňonovitém údolí řeky Doubravy objevovala kamenná moře a vodopády s obřími hrnci. V řečišti se pod kameny ukrývali raci. A už jsme se přiblížili ke konečnému směrovníku Pod Sokolohrady, kde je také pamětní deska básníka F.X. Boštíka na skále Zaniklý hrad. Dnes vyhlídka. Jelikož bylo něco kolem jedenácté hodiny, zde jsme se rozhodli k návratu do Bílku, abychom stihli vlak v 11:25 do Havlíčkova Brodu. Po mostě jsme přešli řeku, traverzem po kamenitých schodech jsme se ještě zastavili na vyhlídce a pokračovali už po pohodlné, rovné cestě do 2 km vzdáleného Bílku. Kolem dvanácté hodiny jsme vystoupili z vlaku v Havl. Brodě, došli na autobusové nádraží, odkud nám jel ve 12:15 hodin autobus do Humpolce. Kolem 13:00 hodiny jsme byli doma.
Vycházka údolím řeky Doubravy je krásná a současně i náročná, protože dokonale prověřila naši fyzičku. Jelikož jsme tuto trasu všichni zvládli bez problémů, uznali jsme, že s tou fyzičkou jsme na tom stále ještě dobře. Děkujeme Marušce Dvořákové za tuto krásnou vycházku, za hezké zážitky, veselou náladu a za perfektní organizaci. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 169 km, účast 613 osob.

K Dolnímu mlýnu u Větrného Jeníkova

21.05.2026 , ušlá vzdálenost: 6 km,
vedl:Zdenka Kordovská
účast 41 osob.
Trasa:
Ve čtvrtek 21.května 2026 jsme měli naplánovaný výšlap k Dolnímu mlýnu nedaleko Větrného Jeníkova. Počasí bylo pěkné, slunečné a z autobusové zastávky u polikliniky nás odjelo 39 turistů. Někteří nastoupili cestou, někteří až u mlýna a tak nás bylo úctyhodných 41. Zaplnili jsme celý autobus, někteří turisté i stáli. Naším cílem byla zastávka Hájenka v Horách. Zde nás dnešní vedoucí Zdenka Kordovská seznámila s trasou a my se vydali ve dvojstupu po straně silnice opatrně na cestu. Šel nás dlouhý "štrůdl" a okolní cestující v autech se jen divili, kde se tam najednou vzal ten zájezd. Po chvilce chůze jsme odbočili doleva ze silnice na travnatou cestu a už se šlo lépe. Na jednom místě mezi stromy jsem na chvilku zastavili a pogratulovali naší kamarádce Janě Sýkorové k svátku. Dostali jsme výborná linecká kolečka. Pokračovali jsme dál hezkou jarní krajinou, plnou zelených stromů a keřů, až jsme došli k nově upravené chatové oblasti kolem rybníka Trojan. Míjeli jsme Studánku u Víti a pokračovali lesem a částečně loukou, když se před námi objevil starý židovský hřbitov. Ten jsme z časových důvodů míjeli a už jsme přicházeli k mlýnu. S jeho majitelem jsme měli domluvenou komentovanou prohlídku. Dolní mlýn s muzeem je vodní mlýn, stojící na Jiřínském potoce. Je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky. V současnosti je jeho vlastníkem umělecký kovář Leopold Habermann s manželkou. Mlýn prošel rekonstrukcí, je stále plně funkční ale mlýnské kolo slouží ke kovářskému umění. Mlýn pochází z 19.století a má č.p. 9. Je zde vyryt letopočet 1887. V mlýně se zachovalo strojní vybavení a asi 3 metry vysoké dřevěné vodní kolo. Majitel pan Habermann nám přiblížil historii mlýna. V roce 2002 zde také byla natáčena pohádka Český Honza. V té době zde ještě ale nebyl zaveden elektrický proud a tak filmařům nezbylo nic jiného, než že si přivezli autobus, ve kterém si museli sami vařit. V současné době se zde občas odbývají i svatby. Rovněž je zde zachovaná i mlýnice. Kolem mlýna i ve dvoře jsou volně k vidění umělecké výrobky majitele pana Habermanna. Po prohlídce mlýna jsme se vydali pěšky do nedalekého Větrného Jeníkova do restaurace na oběd. Někteří turisté odjeli autobusem v 11,00 hodin, většina ale zůstala na dobrý oběd v restauraci a domů se vraceli dalším autobusem ve 12:15 hod.
Tato vycházka byla velmi zajímavá. Jednak bylo hezké počasí a pak, díky Zdence Kordovské, která zajistila prohlídku tohoto starého mlýna, jsme si připadali jako v té pohádce o Českém Honzovi. Moc se nám to líbilo a velký dík patří jak Zdence, tak i panu Habermannovi, který se nám patřičně věnoval. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 163 km, účast 594 osob.

Z Herálce do Věže

14.05.2026 , ušlá vzdálenost: 6 km,
vedl: Jana Domšová , Jarka Matějů
účast 24 osob.
Trasa:
Ve čtvrtek 14.května 2026 jsme prožili moc hezké dopoledne. Ráno v 8:15 bylo sice trochu chladno, ale i tak se nás sešlo na autobusové zastávce u polikliniky 18 turistů. Cestou jich přibylo ještě 6 a tak nás bylo celkem 24. Od polikliniky jsme vyjeli směrem přes Rozkoš a Dubí do Herálce, kde jsme vystoupili a pokračovali dál pěšky. Prošli jsme kolem kostela, jehož silueta se krásně zrcadlila v nedalekém rybníku a pokračovali polní, travnatou cestou. Za Herálcem, v otevřené krajině, docela profukoval studený vítr a tak někteří z nás navlékli čelenky nebo kapuce. Míjeli jsme památeční kapličku a pokračovali dál po MTZ. Travnatá cesta byla suchá a tak se po ní šlo dobře. Po chvíli nás dovedla k několika opuštěným dřevěným chatkám a přístřešku, kde jsme si udělali krátkou zastávku, protože náš kamarád turista Jan Chmelíček zrovna dnes oslavoval 80.narozeniny. Pogratulovali jsme mu, zazpívali zdravici a po krátkém pohoštění pokračovali dál až k vesnici Koječín. Zde jsme odbočili po MTZ doleva a opět po travnaté cestě jsme měli na dohled Ulrichův mlýn, dva rybníky a kolem nich nás cesta vedla už k Věži. Po chvíli chůze se na dohled ukázaly první domky Věže a park s mohutnou hrobkou pánů, kteří kdysi vlastnili tuto oblast. Přešli jsme silnici a brzy jsme stanuli u domu kamarádky Jany Domšové, která nás dnes pozvala na posezení k oslavě jejích narozenin. A před domem jsme zažili překvapení, protože tady na nás čekal kamarád Milan Šíma se svým novým elektrickým autíčkem. Všichni společně jsme odešli k Janě domů na krásnou zahradu, kde bylo pro nás připraveno bohaté pohoštění. Kromě Milana Šímy jsme velice rádi uviděli také naši kamarádku, turistku Boženku Bártovou, na kterou jsme se těšili a doufali, že za námi určitě přijde. Potěšilo nás, že jsme se mohli s Boženkou a Milanem opět po dlouhé době zase sejít, popovídat a potěšit se s přáteli. Po gratulacích Janě k narozeninám a zazpívání zdravice jsme dostali buřty, které jsme si na zahradě opekli. Bylo připraveno posezení pod stanem a tak jsme se měli moc dobře. Jana měla připraveny také výborné koláčky a řezy. Poseděli jsme, popovídali, nálada byla veselá a vůbec všechno výborné. Po dvanácté hodině jsme se rozloučili a pomalu se vydali k autobusu ve 12:34 hodin do Humpolce.
Opět jsme prožili výšlap hezkou krajinou a s příjemnými přáteli. Moc děkujeme kamarádce Janě Domšové za tak bohaté a přátelské pohoštění v příjemném a hezkém prostředí. Oběma oslavencům, Janovi a Janě, ještě jednou moc gratulujeme k významnému výročí a přejeme pevné zdraví do dalších let. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 157 km, účast 553 osob.

Zájezd do Brna

08.05.2026 , ušlá vzdálenost: 5 km,
vedl: Zorka Trtíková
účast 35 osob.
Trasa:
Druhý zájezd v letošním roce se uskutečnil dne 8.května 2026 do Brna. Ráno v 7:00 hodin se nás v Humpolci u pošty sešlo 35 turistů a vyjeli jsme na dálnici. Jelikož byl státní svátek, provoz byl celkem klidný a tak jsme bez problémů dojeli do Brna k vile Stiassni Na Pisárkách, kde jsme měli od 10:00 hodin zajištěnou komentovanou prohlídku. Vila Stiassni je jednou z nejkrásnějších prvorepublikových vil v Brně. Byla postavena na zakázku textilního židovského průmyslníka Alfreda Stiassniho a jeho manželky Hermíny architektem Ernstem Wiesnerem v letech 1927-1929. Zvenčí má charakter čistě funkcionalistické stavby, do interiéru si však rodina prosadila prvorepublikový luxus, ve kterém nechybí reprezentativní salonky s bohatým dřevěným obložením, mramorovými krby, štuky a vybavené historickým nábytkem. Součástí je rozlehlá terasa, zahrada, tenisový kurt a bazén. Devět let po nastěhování musela však židovská rodina uprchnout před nacismem do zámoří, kde doposud potomci rodiny žijí. Do Čech se však již nevrátili. V období po 2. světové válce byla vila využívána jako vila vládní pro významné státní návštěvy, proto zůstala velmi dobře zachovaná. Nocoval zde i prezident Edvard Beneš a kubánský prezident Fidel Castro. Pro návštěvníky byla slavnostně zpřístupněna v roce 2014. Po prohlídce jsme poseděli na kávě a zákusku v kavárně Cafee Ernst, která je součástí vily. Nakonec jsme si udělali společné foto pod nádherným keřem Viskárie, která je považována za fialovou krásku a je dominantou zahrady. Naše návštěva Brna pokračovala odjezdem na Žlutý kopec, kde jsme měli od 13:00 hodin zamluvenou komentovanou prohlídku Vodojemů. V březnu 2024 se veřejnosti otevřel tento park, kde pod travnatou plochou se nachází jedno z mysteriózních podzemí, které vyrazí dech. Jsou to Vodojemy Žlutý kopec. Nejstarší z nich byl vybudován již v roce 1874. Je to zážitek jako z jiného světa dávno zaniklých civilizací. Tak působí na návštěvníky unikátní technická památka, na kterou se málem zapomnělo a která jen o vlásek unikla demolici. Dva cihlové a jeden betonový vodojem sloužily svému účelu až do roku 1997 a v roce 2019 se je podařilo dostat pod památkovou ochranu a postupně zpřístupnit veřejnosti. Na své si zde přijdou návštěvníci při poslechu odborného výkladu i turisté při shlédnutí světelné show. Po prohlídce Vodojemů jsme se vydali pěšky parkem kolem hradu Špilberk na Komenského náměstí, kde stojí Červený kostel. Ten však nebyl otevřen, tak jsme pokračovali procházkou ulicemi Brna. Jelikož bylo krásné, slunečné počasí, kolem půl čtvrté jsme se usadili v jedné venkovní restauraci na pozdější oběd a pokračovali dál kolem katedrály svatého Petra a Pavla, přes náměstí na Zelném trhu, jehož dominantou je krásná barokní kašna Parnas a barokní sloup Nejsvětější Trojice, kolem Staré radnice ke stanovišti tramvaje č.4. Odtud jsme dojeli několik stanic na Náměstí Míru. Zde na nás čekal autobus a my jsme, plni krásných zážitků, v 17:30 odjížděli domů. Cesta byla v pohodě, takže jsme v půl osmé byli doma.
Zájezd se nám všem moc líbil. Děkujeme Zorce Trtíkové za krásný a zajímavý námět tohoto zájezdu, protože většina z nás v těchto úžasných místech dosud nebyla. Děkujeme rovněž panu řidiči Paťhovi za bezpečnou jízdu do Brna i zpět. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 151 km, účast 529 osob. ZÁJEZD JE FINANČNĚ PODPOŘEN Z DOTACE MĚSTA HUMPOLEC.

Stvořidla trochu jinak

30.04.2026 , ušlá vzdálenost: 10 km,
vedl:Jarka Matějů
účast 21 osob.
Trasa:
Dnes se nás sešlo na autobusové zastávce Kuchařov 21 turistů a vydali jsme se do Světlé nad Sázavou. Zde jsme přestoupili na vlak a přejeli do zastávky Smrčná. I když ráno bylo chladnější, počasí slibovalo krásný slunečný den. Přešli jsme most a pokračovali dál kolem řeky Sázavy směr Stvořidla. Náročnější lesní cestu všichni zvládli dobře a po hodince chůze jsme na Stvořidlech posvačili, odpočinuli a zasmáli se vtipům našeho baviče Pepy. Tady jsme opustili Sázavu a mírnějším tempem jsme pokračovali do prudkého kopce směr Dobrovítova Lhota a tady už jsme si na úpatí Melechova začali užívat opravdové jarní atmosféry. Modrá obloha, nádherně slunečno, rozkvetlé stromy a všechny odstíny svěží jarní zeleně. Otočili jsme se do údolí Sázavy a obdivovali v dálce kapličku u Vilémovic, Vilémovice a Pavlov, tudy jsme se toulali při podzimních vycházkách. Cestu loukami jsme vyměnili za lesní cesty, došli jsme do Trpišovic a odtud polními cestami jsme se vrátili do Smrčné na zastávku vlaku. Mnozí z nás se divili, jak členitá je krajina poměrně nedaleko od Humpolce. Ve Smrčné jsme si u kiosku pochutnali na kávičce, pivečku a zmrzlině.
I když jsme cestou domů autobusem z Ledče nad Sázavou zažili malou nehodu (autobus si s protijedoucím autobusem rozbil zrcátko), den jsme si díky krásnému jarnímu počasí a přírodě opravdu užili. Autor článku: Jarka Matějů, foto: Kamil Lejtnar. Od začátku roku ušlých 146 km, účast 494 osob.

Z Květinova do Okrouhlice

23.04.2026 , ušlá vzdálenost: 11 km,
vedl: Marie Koutová
účast 22 osob.
Trasa:
Za vycházejícího sluníčka se nás sešlo u polikliniky 22 turistů a v 8:18 hod. jsme odjeli do zastávky Květinov. Odtud jsme došli k rybníku Abrahám, kde jsme pogratulovali dvěma turistkám Marii a Marcele k narozeninám a k svátku. Po malém pohoštění jsme pokračovali do Bezděkova a odtud do vesnice Vadín. Slunce sice svítilo ale rozfoukal se silný vítr. Cestou jsme objevili u silnice spoustu borůvčí, což je v současné době docela vzácnost. Z Vadína do Okrouhlice je nová stezka, která je vyzdobena různými dětskými motivy z pohádek. V Okrouhlici jsme se zastavili u staré školy, značené jako rodiště Jana Zrzavého. Je zde venkovní expozice jeho života. Odtud do vyhlášené Okrouhlické hospody jsme šli na oběd a ve 12:31 odjíždíme autobusem do Havlíčkova Brodu.
Z Havlíčkova Brodu ve 13:15 pak autobusem do Humpolce. Autor článku: Marie Koutová. foto: Viktor Rozvoda. Od začátku roku ušlých 136 km, účast 473 osob.