Další díly kroniky:

Kronika

Z Počátek do Žirovnice

10.07.2025 , ušlá vzdálenost: 6 km,
vedl:Jarka Matějů
účast 0 osob.
Trasa:
Výlet se koná ve čtvrtek 10.července 2025. Sraz: v 8,10 hodin na AUTOBUSOVÉM NÁDRAŽÍ V HUMPOLCI. Trasa: V 8,10 hodin odjedeme z čísla 10 dálkovým autobusem do Kamenice nad Lipou, kde přestoupíme v 9,02 hod. (popř. v 9,52) na autobus do Počátek. Odtud po ČTZ přejdeme okolo křížové cesty a rybníka Budín do Žirovnice. Zde je možný nákup levných balkánských sýrů, prohlídka špýcharu, muzea perleti a šicích strojů, popř. zámku. Je zde i restaurace na případný oběd. Odjezd ze Žirovnice ve 13,30 do Kamenice nad Lipou, odtud ve 14,07 do Humpolce, příjezd v 15,00 hodin. Případně je po dohodě možnost pozdějšího odjezdu v 15,45-17,14. Délka trasy: 6 km, vede: Jarka Matějů.

K památnému buku v Boučí a k Lochnesce

03.07.2025 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl:Lída Kučírková
účast 6 osob.
Trasa:
Ráno se nás sešly u polikliniky čtyři ženy v nejlepších letech a na poslední chvíli přispěchal jeden muž. Nasedli jsme do autobusu a v Havl.Brodě se k nám připojila Lída, naše dnešní průvodkyně. Autobus nás odvezl do Horní Krupé. Tato obec je v krásném táhlém údolí s hezkými vilkami a chalupami. Hned u zastávky autobusu byl svažitý parčík s prolézačkami pro děti s pískovištěm. Upoutali nás dva velbloudi, oba v životní velikosti - byli ovšem dřevění. Vydali jsme se údolím na cestu. Na konci vsi nás zdravila paní učitelka s dětmi z mateřské školy a zvala nás abychom se podívali na prasátka ve výběhu. Byli to potomci divočáků a jejich chování tomu odpovídalo. Naše cesta stoupala širokým údolím s loukami ohraničená lesem. Do cesty nám kývl bývalý mlýn mezi dvěma krásnými rybníky. Nad údolím bylo několik pěkných chat skrytých v lese. Odbočili jsme vlevo do široké lesní cesty k památnému buku. Prodírali jsme se k němu maliním a kopřivami. Buk je opravdu impozantní - 7,1 m obvod. Studánka pod ním byla téměř suchá. Vydali jsme se dál k soukromému penzionu, kde nikdo nebyl, ale vypadalo to, že všichni před chvílí odešli. Asi po půl kilometru jsme objevili ohraženou oboru s laněmi a jeleny. Kraloval zde osmnácterák - jelen s parožím obrostlým ještě líčím. Líčí bylo na dotek jemnější než samet. Pokračovali jsme dál k velkému výběhu pro koně. Popásali se a nejevili o nás zájem. Šli jsme údolím kolem lyžařského vleku k dalšímu rybníku, kde nás překvapila obrovská zelená lochnesská příšera. Tvářila se potměšile a nebyla přivázaná ke břehu, tak jsme ji odstrčili na vodu a vydali se zpět do Horní Krupé na autobus.
Byl to krásný výšlap za hezkého počasí, den živých i neživých zvířátek. Autor článku: Eva Kubíčková, foto: Lidka Kučírková. Od začátku roku ušlých 275 km, účast 699 osob.

Z Herálce do V. Jeníkova

26.06.2025 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl:Zdenka Kordovská
účast 21 osob.
Trasa:
Bylo léto, horké léto, tak jak léto má být. To jsou slova jedné známé písničky a tak také začínal náš čtvrteční výšlap, poslední v měsíci červnu. Předpověď na tento čtvrtek byla dost zastrašující, protože bylo hlášeno velké vedro přes 30°C a navíc bouřky. Už ráno bylo teplé, ale i tak se nás v 8,16 hodin sešlo na autobusové zastávce u polikliniky 18 turistů. Nasedli jsme do autobusu na Mikulášov a odjeli směrem na Herálec - křížek. V Herálci jsme popošli kousek k autobusové zastávce. Najednou se u zastávky objevili tři cyklisté na kolech a oni to byli Eva a Radek Ulrychovi a Lída Kučírková. Přijeli nás pozdravit. Dnešní vedoucí Zdeňka Kordovská nás seznámila s trasou a současně jsme pogratulovali třem oslavenkyním k svátku a narozeninám. Zdeňka Kordovská měla svátek a přinesla nám na ochutnání výborná, doma pečená linecká slepovaná kolečka. Od Elišky a Marušky, které měly narozeniny, jsme také dostali dobré pohoštění. Po krátké zastávce jsme se vydali na cestu po silnici z Herálce přes koleje k Nohavickému mlýnu. Z Herálce jsou tím směrem hezké výhledy do okolní krajiny. U Nohavického mlýna jsme si vyfotili sochu Jana Nepomuckého, když ze vrat vyšel majitel podívat se, co že je to tam za lidi. Jelikož už bylo horko, našli jsme si kousek stínu u mlýna pod stromem a tam jsme i s panem majitelem poslouchali od Zdeňky historii Nohavického mlýna. Mlýn je již zobrazen na 1. vojenském mapování - josefském v letech 1764 - 68. Původně ho poháněla voda z Heráleckého rybníka, který měl tvar nohavice a podle toho se mlýn jmenoval Nohavický. Hráz rybníka se v roce 1895 protrhla a rybník nebyl již obnoven. Pan majitel Výborný se také přidal a něco nám řekl o historii mlýna. Mlýn byl v majetku rodiny Výborných od roku 1924. Mlynář Josef Výborný zde mlel až do roku 1952, kdy byl komunistickým režimem nespravedlivě odsouzen. Po návratu z vězení již mletí neobnovil. Pan Výborný řekl, že všichni jeho předkové pradědeček, dědeček, strýc, otec, byli mlynáři. Dnes tam pan Výborný, potomek rodiny, žije. Prohlédli jsme si jejich obydlí, kde ve štítu obytného stavení je výklenek se soškou Panny Marie. Po tomto zajímavém setkání jsme pokračovali dál kousek do mírného kopce po nové cyklostezce doprava do Skorkova. Bylo hrozné vedro a tak jsme každou chvíli odpočívali ve stínu stromů a snažili se dodržovat pitný režim. Z cyklostezky jsou krásné výhledy zpět do údolí na Herálec a Nohavický mlýn. Také jsme na cyklostezce viděli ještěrku. Byla zraněná a asi už mrtvá. Brzy jsme došli do vesnice Skorkov, kde nás překvapila hezká kaplička. Opět byl odpočinek ve stínu stromů a prohlídka kolem kvetoucích rostlin Kleopatřiny jehly a Denivky. Prošli jsme kolem rybníčka a překvapilo nás, jakou mají v té vesnici hezkou a uklizenou autobusovou čekárnu. Ze Skorkova jsme opět museli jít kousek po silnici a na slunci, ale brzy nás přivítala obec Zbinohy a opět stín pod stromem u silnice, odpočinek a doplnění pitného režimu. Nedaleko stojí malá kulatá kaplička a kousek od ní na mezi výzdoba z osmi dřevěných zajíců. Zatím co jsme prohlíželi zajíce, zašustilo u nás elektrokolo a on to byl náš kamarád Milan Šíma, který se na nás přijel podívat. Byli jsme rádi, že nás našel. Chvilku jsme popovídali, ale na slunci nebylo možné vydržet, tak Milan se rozjel k domovu a my jsme pokračovali směrem doleva po polní cestě na Větrný Jeníkov. Tady nás přivítali dva velcí, ale mazliví psi boxeři na zahradě za plotem a nejraději by bývali šli s námi. Chvilku jsme šli na slunci ale pak už byly vysoké stromy, které nám dopřály dostatek stínu. Stálo zde v řadě šest velikých, nádherných buků. To už jsme přicházeli do Větrného Jeníkova po cestě za prodejnou, kde byl většinou stín. Zpoceni jsme se odebrali do restaurace alespoň se opláchnout ve studené vodě. Někteří turisté zůstali na oběd a někteří jeli prvním autobusem ve 12,15 hodin domů.
Tak toto byl krásný a nejteplejší výšlap v měsíci červnu. Měli jsme štěstí, že nás nestihl ani déšť, ani bouřka. Trasa se nám moc líbila, protože po nové cyklostezce v této lokalitě jsme ještě nešli a vůbec, je to tady moc hezké. Děkujeme Zdence Kordovské za tuto trasu, kde jsme opět viděli něco nového a zajímavého. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 266 km, účast 693 osob.

Z Květinova přes Boňkov do Humpolce

19.06.2025 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl:Jana Domšová
účast 16 osob.
Trasa:
Ve čtvrtek 19.června jsme uskutečnili poslední jarní výšlap směrem na Květinov. Toho dne jsme se probudili do krásného, slunečného rána a tak jsme se s chutí vydali na autobusovou zastávku k poliklinice, kde jsme měli v 8,16 hodin odjezd do zastávky Květinov-rozcestí. Autobus však měl téměř 20 minut zpoždění a tak jsme měli obavy, jestli vůbec přijede. Naštěstí autobus přijel, nás 15 turistů nastoupilo, ve Věži přistoupila naše dnešní vedoucí Jana Domšová a tak nás bylo celkem 16. Na Květinovské zastávce jsme se vydali směrem na Květinov. Po chvilce chůze u příhodného místa ve stínu dvou mohutných líp jsme zastavili, abychom pogratulovali naší kamarádce Marcelce k narozeninám. Sluníčko už začínalo docela hřát, tak jsme přivítali kousek stínu pod lípami. Za další kousek cesty jsme odbočili ze silnice doleva na polní cestu, kolem které rostlo několik stromů třešní "ptaček". Cesta nás dovedla kolem křížku do vesnice Radňov. Zde jsme si vyfotili na břehu rybníčka trs krásných červených vlčích máků. Za Radňovem jsme míjeli krásně se ve větru vlnící obilné pole a památník k ukončení vlády komunistické moci. Polní cesta nás dále vedla nad Ulrichovým mlýnem krajinou s pěknými výhledy do daleka na vesnici Věž. Následovala vesnička Koječín, kde jsme si vyfotili nádherné náprstníky za plotem u domu v jedné zahradě. Z Koječína nás cesta vedla opět kolem krásně se vlnícího obilí, kolem rybníčku s chatkou a čekala nás vesnice Boňkov, kde jsme si chvíli odpočinuli ve stínu stromů na dřevěných lavičkách, pojedli svačinu a pokračovali dál k rybníku Kachlička. Chaty na břehu rybníka se nám po chvilce ukázaly na dohled. Došli jsme na hráz rybníku Kachlička a zjistili jsme, že bufet je otevřený. Pan vedoucí nám ochotně natočil dobré, orosené pivko a my jsme odpočívali. Zjistili jsme, že nám ve 12,36 od Kachličky jede autobus do Humpolce, tak jsme se rozhodli, že trasu zkrátíme a pojedeme domů, protože začínalo už být horko.
Tak jsme se na hrázi Kachličky rozloučili s dnešní vedoucí Janou Domšovou a spěchali na autobus do Humpolce. Vycházka se nám opět moc líbila, protože jsme šli ke Kachličce zase z opačné strany od Radňova. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 257 km, účast 672 osob.

Zájezd do Źďárských vrchů

11.06.2025 , ušlá vzdálenost: 35 km,
vedl:Jarka Matějů
účast 29 osob.
Trasa:
Ve středu 11.června 2025 jsme absolvovali druhý plánovaný turistický zájezd, tentokrát třídenní od 11.- 13.června 2025. Na autobusové zastávce u pošty se nás v 7,30 hodin sešlo 29 turistů a pejsek Amálka. Předpověď počasí na tento týden byla slibná, tak jsme nastoupili do smluvního autobusu a vydali se na cestu do Žďárských vrchů, aniž bychom tušili, že před sebou máme tři nádherné dny, plné zajímavých a krásných zážitků. Do obce Kuklík jsme přijeli kolem desáté hodiny a majitel penzionu Kukla nás hned ubytoval, takže jsme nemuseli čekat na 14.hodinu. Hned jsme se připravili na první kratší výšlap. Od penzionu jsme vyšli po ŽTZ kolem roubených chalup, kolem pastvin s ovečkami, přiběhli se na nás podívat krásní koně a došli jsme do obce Odranec. Zde nás upoutal pohled na auto s květinovým truhlíkem na střeše. Prošli jsme obcí a značka nás vedla dál kolem chaloupky, kde jsme obdivovali za plotem nádherné žluté kosatce. Všude po loukách byly rozkvetlé tisíce kopretin a modrých lučních zvonků. To už jsme došli k vrchu zvanému Metodka. Zde je památník, který byl vybudován na památku odbojové činnosti ve zdejším regionu v letech 2. světové války. Činnost zde vyvíjely partyzánské skupiny. Zde také zahynula hrdinskou smrtí ruská partyzánka. Obyvatelé zdejšího kraje partyzány v boji proti fašismu podporovali. Z tohoto vrchu jsou krásné výhledy do daleka. Pokračovali jsme dál po ŽTZ do obce Koníkov. Cesta nás vedla kolem Rožických Pasek s úchvatnými výhledy a loukami plnými kopretin a lupiny. Byla to nádhera. Odtud jsme se vraceli zpět přes Odranec do Kuklíku. Zde jsme měli na 16,00 hodinu domluvenou exkurzi u paní Věry Studené, která drátkuje a Cech česko-moravských uměleckých dráteníků jí udělil titul drátenický Mistr. Paní nám ukázala spoustu nádherných drátovaných výrobků a ozdob. Však si také některé turistky u ní koupily náhrdelníčky. Po večeři se několik turistek ještě vydalo asi 2 km k památné Dvorské lípě, která je vedena jako Památný strom a jejíž stáří je asi neznámé. Cesta k lípě je lemována ohromnými palouky s tisíci květy růžového Rdesna. Takže je nedaleko lípy růžovo. Druhý den, ve čtvrtek 12.6., nás probudilo krásné, slunečné počasí. Po snídani jsme se vypravili na autobusovou zastávku necelé 2 km od penzionu a autobusem dojeli do Sněžného. Odtud jsme se vydali na cestu kolem rekreačního rybníka Milovy a po ZTZ pokračovali na Dráteničky - rozcestí. Zde jsme uhnuli na Samotín, kde je krásná usedlost a staré domky. Po návratu zpět na rozcestí jsme pokračovali dál krásnou krajinou s dřevěnými chaloupkami, posázenými po dalekém okolí, a naším cílem byl hostinec U Kolouška. Tady jsme si dali oběd, pampeliškovou limonádu a krátký odpočinek. Po obědě nás čekal Monument známého horolezce Radka Jaroše, na kterém jsou zapsány všechny "osmitisícovky," které Radek Jaroš zdolal. Od Monumentu jsme se vydali do mírného kopce, mezi barevnými koberci bílých kopretin a žlutých květin, ke skále Dráteničky. Je to přírodní památka, vysoká 775 m.n.m. a říká se o ní, že je nejdominantnější a nejkrásnější v okolí, poblíž obce Sněžné. U skály jsme si udělali společné foto a naším dalším cílem byla vesnice Blatiny, kde je pražírna kávy Hofr a cukrárna. Však jsme si zde také ochutnali výbornou kávu Turka a vynikající zákusek Pavlova se šlehačkou a brusinkovým přelivem. Zkrátka delikatesa. Odtud nás cesta vedla opět mezi krásnými chaloupkami do obce Krátká, kde jsme navštívili Dům přírody Žďárských vrchů. Na dvorku jsme vyfotili hezký holubník a prohlédli si vesničku se starými domky. Z Krátké už jsme se vraceli zpět do Kuklíku a na večeři. Měli jsme v nohách 15 km. Třetí den byl pátek 13.6. a nás probudilo opět sluníčko. To už jsme měli sbalené batohy, protože se musely do 10,00 hodin uvolnit pokoje pro další hosty. Tady nám strašně moc pomohli manželé Vlastík a Jitka Randovi, kteří měli větší auto a nabídli nám, že ty naše batohy nám odvezou až do Humpolce, abychom se s nimi nemuseli tahat 2 km pěšky k autobusu a také v autobuse a vlaku. To byla opravdu neskutečně veliká pomoc a manželům Randovým jsme byli všichni za to moc vděčni!!!! Batohy jsme tedy naložili Randovým do auta a šli ještě na krátkou vycházku, protože autobus do Nového Města n.Mor. nám odjížděl ve 13,38 hod. Od penzionu Kukla jsme se vydali do táhlého kopce k vesnici Odranec a tady nás na silnici příjemně překvapil Samoobslužný bar. U jednoho stromu u silnice byla tato cedule a také bedna s různými nápoji. Samozřejmě jsme baru hned využili, koupili si pití, do plechové kasičky vhodili patřičný obnos a pokračovali dál mezi chaloupkami, jejichž zahrádky zdobily nádherné modrobílé kosatce. Za vesnicí jsme odbočili k Jelení studánce a tam byl druhý Samoobslužný bar s nápoji a dokonce i s otvírákem na lahve. Byli tam za plotem i jeleni a daňci, ale byli dost daleko. Pokračovali jsme dál k Bohdalecké skále, která je 801 m.n.m. Zde jsme se také vyfotili a po chvilce se vraceli zpět přes Odranec do Kuklíku a tady jsme si pohlédli bývalou rekreační chalupu herce Oldřicha Nového, který sem jezdil na dovolenou. Je to krásná chaloupka. A odtud jsme už zahnuli k autobusové zastávce Kuklík Vříšť - směr Nové Město na Moravě. Jelikož jsme do odjezdu autobusu měli čas téměř dvě hodiny, zašli jsme do hospody u autobusové zastávky. Hospoda se jmenuje Tradiční hostinec Vříšť a herec Oldřich Nový tam prý býval častým hostem. Na přestup do vlaku v Novém Městě n.M. jsme měli pouze 10 minut čas a tak jsme doufali, že autobus do Kuklíku nebude mít zpoždění. Přijel už s pětiminutovým zpožděním. A tak díky tomu, že jsme neměli batohy, jsme rychle nastoupili. Jaruška se Zorkou řekli řidičovi, že bychom potřebovali stihnout ten vlak na Havl.Brod ve 14,02. Pan řidič se opravdu snažil, jel s námi jak to šlo, ostatní cestující museli nastupovat bleskově a tak díky jeho ochotě a snaze jsme přijeli do Nového Města 3 minuty před odjezdem vlaku a všechno jsme stihli. V Havlíčkově Brodě jsme čekali na autobus na Humpolec pouze asi 10 minut a v 16,00 hodin jsme byli doma. Ten pátek třináctého nám přeci jen přinesl štěstí!
A tak jsme s velkým nadšením, díky Jarušce Matějů, absolvovali jeden z nejkrásnějších zájezdů, co jsme kdy zažili. Krásný program, výběr nádherných destinací, ubytování, veselá parta. Veliký dík nás všech patří jak Jarušce, Zorce, tak manželům Randovým, kteří nám moc pomohli a také panu řidičovi autobusu, jehož přičiněním jsme stihli vlak v Novém Městě n.M. Korunu tomu všemu dalo i nádherné, slunečné počasí a překrásné louky, plné květů. Jaruško, nemělo to chybu!!!!! Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 248 km, účast 656 osob.

Z Květinova do Kejžlice

05.06.2025 , ušlá vzdálenost: 13 km,
vedl: Marie Koutová
účast 20 osob.
Trasa:
Výšlap, konaný tento čtvrtek, jsme očekávali s určitými obavami. Předpověď počasí totiž hlásila silné bouřky s krupobitím. I tak se nás u polikliniky v 8,16 hodin sešlo 20 turistů. Naším cílem byla autobusová zastávka Květinov-rozcestí. Odtud jsme se vydali známou cestou k rybníku Abrahám. Zde jsme pogratulovali oslavenkyni Blance Andělové a pokračovali dál k vesnici Bezděkov. Zde jsme si prohlédli malovanou kapličku a kolem památníku jsme pokračovali dál údolím Perlového potoka do Krásné Hory. Zde jsme měli objednanou komentovanou prohlídku kostela a zvonice. Kostel jsme si prohlédli se zajímavým výkladem pana starosty. Na prohlídku zvonice nám již z časových důvodů nezbyl čas. Z Krásné Hory jsme se vydali směrem na Kojkovice a kolem křížku dál na Bratroňov. Jelikož nás tlačil čas na polední autobus, pokračovali jsme svižnou chůzí přes Nové Dvory dál po silnici do Kejžlice. Tam jsme stihli autobus ve 13,00 hodin zpět do Humpolce, takže to bylo tentokrát bez oběda v naší známé hospůdce.
Výšlap se nám všem líbil. Počasí bylo nakonec pěkné, nezmokli jsme, hezky jsme se prošli známou krajinou a všichni byli spokojeni. Autor článku: Marie Koutová, foto: Viktor Rozvoda. Od začátku roku ušlých 213 km, účast 627 osob.

Těchobuz-Bedřichov-Mlýn Brožka

29.05.2025 , ušlá vzdálenost: 12 km,
vedl: Zorka Trtíková
účast 16 osob.
Trasa:
Dnešní ráno to vypadalo, že dost zmokneme, ale i tak se sešlo u autobusové zastávky 16 turistů. Vyjížděli jsme poměrně brzy, už ve tři čtvrtě na sedm, protože nás čekal výlet až za Pacov do malebné vesnice Těchobuz. Abychom si usnadnili dnešní složitější cestování, koupili jsme si celodenní síťovou jízdenku a mohli jsme vyrazit. Bez komplikací jsme byli v 9 hod. na místě. Těchobuz má bohatou historii. První písemná zmínka je již z r.1352. V 18.století byla Těchobuz významnou sklářskou obcí. Žilo zde v té době 920 obyvatel /nyní 75/ a ročně bylo vyrobeno 17 000 výrobků většinou z dutého skla. Z těchto skláren pochází významný sklářský rod Kavalírů, majitelů skláren Kavalier Sázava. V letech 1830-1841 zde žil matematik, kněz a filozof Bernard Bolzano. Jemu je také věnována expozice ve zdejší galerii, kde je zajímavě popsán jeho život a dílo. V prvním patře galerie je nyní instalována výstava obrazů Evy Macholánové. Po prohlídce galerie jsme si prošli celou obec s jejími četnými pamětihodnostmi - zámek, kaple sv. J. Nepomuckého, kostel sv. Marka, zvonice, ledárna a další zajímavosti. Škoda jen, že žádná z historických budov není zatím přístupná veřejnosti. No nic, dali jsme si kávu a vydali se na cestu podél potoka Barborka k Bolzanově studánce. Místy lesem, místy po lukách i po silnici jsme pokračovali k vesnici Zhoř a dále k Bedřichovu.
Zde se tři z nás rozhodli, že už dnešní putování ukončí a počkají si tu na autobus. Ostatní jsme popošli ještě o cca 2 km dále a počkali na autobus u mlýnu Brožka. Domů jsme v pohodě dorazili v 15 hodin. Ani se to nezdálo, ale nachodili jsme 12 km. Autor článku: Zorka Trtíková, foto: Pepa Sýkora. Od začátku roku ušlých 200 km, účast 607 osob.

Zájezd Orlické hory a Termály Velké Losiny

22.05.2025 , ušlá vzdálenost: 5 km,
vedl:Milan Šíma
účast 40 osob.
Trasa:
Ve čtvrtek 22.května 2025 jsme absolvovali první plánovaný zájezd v letošním roce do Orlických hor a Termálů Velké Losiny. Na autobusové zastávce u pošty se nás v 6,30 hodin sešlo 40 turistů. Celý týden bylo hezké, slunečné počasí a zrovna ve čtvrtek zapracoval zákon schválnosti. Ráno bylo chladné, pošmourné a na den byly hlášeny dešťové přeháňky. Přesto jsme s veselou náladou nasedli do autobusu podle zasedacího pořádku, vedoucí zájezdu Milan Šíma nás přivítal, seznámil s programem a vyjeli jsme na Havlíčkův Brod směrem Rokytnice v Orlických horách. Cestou jsme stále sledovali, jak stěrače v autobuse pomalu stírají drobné mrholení a utěšovali se, že během dopoledne nemá pršet. Z oken autobusu jsme pozorovali krásná panoramata Orlických hor. V deset hodin jsme dorazili do cíle naší cesty, do Skiareálu Říčky v Orlických horách a s potěšením jsme viděli, že opravdu pršet přestalo. V Říčkách vystoupila polovina turistů a vydala se na 5 km dlouhou túru do Julinčina údolí. Druhá polovina turistů s horší chůzí se svezla ještě jeden kilometr autobusem a vydala se rovněž do Julinčina údolí kratší trasou. Julinčino údolí je krásné a trasa vede stále podél říčky, paradoxně zvané Říčka. Konec trasy byl na turistickém rozcestí Hamernice, ve spodní části Julinčina údolí u říčky Říčka. Zde na nás čekal autobus a jelikož už bylo poledne, dojeli jsme do Rokytnice v Orl.horách do penzionu Rampušák k jednotnému obědu - vepřový řízek s bramborovým salátem. Při příjezdu na oběd opět začalo pršet ale to už nám nevadilo. Stačilo, že nepršelo tu hodinu a půl při trase Julinčiným údolím. Po obědě, pivu a kávě jsme nasedli do autobusu a hodinu a půl jeli do Termálů Velké Losiny, kde nás čekalo 2,5 hodiny koupání a relaxace ve velice čisté a příjemné vodě o teplotě 32 - 37°C v několika bazénech a vířivkách s různě teplou vodou. Teplý byl i venkovní bazén. Byla to paráda. Ani se nám nechtělo ven. Po 17,00 hodině jsme opustili termály ve Velkých Losinách a vydali se na zpáteční cestu k domovu. Téměř celou cestu nás provázel déšť. Teprve nedaleko Humpolce přestalo pršet a my jsme pozorovali krásný, oranžový západ slunce, jako by snad vůbec nepršelo. Domů jsme přijeli ve 21,00 hodin.
Byl to opravdu hezký zájezd a nejlepší z celého dne bylo to koupání a prohřátí se v teplé vodě. Děkujeme panu Milanovi Šímovi za tento program. Moc jsme si to užili. A děkujeme rovněž panu řidiči Paťhovi za spolehlivou a bezpečnou jízdu tam i zpět. Autor článku: Alena Lejtnarová, foto: Alena Lejtnarová, Alena Fenclová. Od začátku roku ušlých 188 km, účast 591 osob.