Další díly kroniky:

Kronika

Zámek Habry

20.06.2019 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl: V.Kašpar
účast 0 osob.
Trasa:
Odjezd z autobusové zastávky Humpolec/Poliklinika v 7.26 hod. do Havlíčkova Brodu a dále v 8.35 hod do obce Kámen. Pěší trasa: Kámen - Proseč - Habry (prohlídka zámku). Odjezd z obce Habry v 13.06 hod. do Havlíčkova Brodu a do Humpolce 13.35 hod.

Autobusový zájezd k Obřímu akváriu a ke Kunětické hoře

15.06.2019 , ušlá vzdálenost: 5 km,
vedl: M.Šíma
účast 49 osob.
Trasa:
"Bylo léto, horké léto, tak jak léto má být.." zpívá Helena Vondráčková v jedné starší písničce.A my jsme se zrovna v takovém parném létě vydali na zájezd ke Kunětické hoře.Přestože byla hlášena teplota až +35°C, u pošty nás nasedlo do smluvního autobusu celkem 49 turistů a vydali jsme se na cestu směrem na Hradec Králové, navštívit Obří vodní akvárium. Ranní chladnější vzduch byl velmi příjemný a cesta nám rychle ubíhala. Prohlídka Obřího akvária v Hradci Králové začíná ve výstavní místnosti, kde jsou vypreparovány lebky různých exotických ryb,hlavně dravých ryb z oblasti Amazonie. Následoval průchod po tropické lávce uprostřed deštného pralesa,který nám ukázal krásu tropických rostlin s jejich barevnou a tvarovou rozmanitostí. Nechyběla ani tropická vodní mlha. Poté jsme sestoupili na dno sladkovodní tropické tůně se společenstvím krásně barevných ryb z Jižní a Střední Ameriky. Asi v 11,00 hodin jsme odjeli ke Kunětické hoře, kde nás čekala prohlídka muzea perníku v Perníkové chaloupce. Muzeum perníku je v loveckém zámečku z roku 1882. Výstavní expozice obsahuje přes tisíc krásně zdobených perníků z celé České republiky.Před chaloupkou se nás ujala velice šikovná paní průvodkyně a celým areálem nás provedla formou pohádky o Perníkové chaloupce, což se líbilo hlavně dětem. Podívali jsme se i do dílny, kde se perníčky pečou a každý z nás dostal jeden perníček od skutečné ježibaby. Po prohlídce muzea perníku nás čekal výšlap k hradu Kunětická hora. I když nás zužovalo nesnesitelné vedro, těch asi 600 metrů jsme ušli pěšky a ocitli se na hradě čaroděje Rumburaka. Vznik hradu je datován do druhé poloviny 14.století. Jedním z vlastníků hradu byl také Jiří z Poděbrad,který prý ale na hradě nikdy nebyl. O pád hradu se postarala švédská vojska ke konci třicetileté války.Hrad je známý tím, že se zde natáčel seriál Arabela a sídlil zde zlý čaroděj Rumburak. Jelikož byla sobota a na hrad jezdily svatby, mohli jsme se podívat na okruh Hradní palác s věží.Tak jsme absolvovali celkem 163 schodů do hradní věže, kde jsou krásné výhledy na Pardubice, Chrudim a Železné hory.Po 14,00 hodině jsme odjeli na oběd do Pardubic do restaurace U Kosteleckých, kde jsme si pochutnali na výborném kuřeti a la bažant s bramborem. Ochladili jsme se studeným pivem a přejeli do Chrudimi k prohlídce historického náměstí. Chrudim bylo královské věnné město s dominantou chrámu Nanebevzetí Panny Marie, historicky doložené roku 1055. Jedná se o arciděkanský kostel se dvěma dominantními věžemi, novogoticky přestavěn. Ve středu náměstí stojí i mohutný morový sloup. V blízkosti kostela stojí i slavný Mydlářův dům, kde je umístěno Muzeum loutkařských kultur.Podle programu jsme měli ještě v plánu procházku kolem řeky Chrudimky do Slatiňan, ale z časových důvodů i z důvodů počasí jsme tuto procházku vypustili. Asi v 17,30 hodin jsme nasedli do autobusu a odjeli domů. Celý den jsme měli slunečné počasí, až navečer při příjezdu do Humpolce nás přivítala menší sprška, ale to už nám nevadilo.
I když bylo celý den nesnesitelné vedro, nikdo nezkolaboval a výlet se nám moc líbil. Zase jsme viděli něco nového a zajímavého. Výlet jsme doslova zakončili sladkou "třešničkou na dortu", kdy jsme si na chvilku sedli v Chrudimi do hezké cukrárny a ten dortík si dali. Náš dík opět patří Milanovi Šímovi a manželům Starým za hezký program a panu řidiči za spolehlivou jízdu. Na shledanou!

9.ročník Memoriálu Oldřich Kociana

08.06.2019 , ušlá vzdálenost: 10 km,
vedl: výbor spolku
účast 122 osob.
Trasa:
Každým rokem začátkem června pořádá zapsaný spolek Turisté Humpolec turistický výšlap pod názvem Memoriál Oldřicha Kociana.Tak tomu bylo i letos. V sobotu 8.června jsme pořádali již 9. ročník tohoto Memoriálu. Start se konal jako vždy od 8,00 do 10,00 hodin u Sokolovny a cíl byl do 16. hodiny tamtéž.Sobotní ráno neslibovalo moc pěkné počasí, navíc bylo ještě Medarda a ve městě se konaly další tři akce. Začínalo poprchávat a tak jsme měli obavy, aby vůbec nějací turisté dorazili.Ale když se po 8,00 hodině začínali první turisté scházet, už to bylo veselejší a nakonec se nás sešlo celkem 122 účastníků Memoriálu.Každý účastník se zaregistroval, obdržel popis tras v délce 5 km, 10 km a 20 km. Rodiny s malými dětmi mohly opět jet do místa kontroly do Plačkova vlakem, což už byl zážitek pro nejmenší děti. Ostatní turisté šli pěšky podle délky a popisu tras. V místě kontroly na všechny zúčastněné čekala odměna v podobě tatranky a limonády. Pro děti navíc byly připraveny různé soutěžní hry, jako např. skákání v pytli, házení míčkem na cíl,zkouška zručnosti a další. Děti byly opět ve svém živlu a moc se jim hry líbily.Během dopoledne se vylepšilo i počasí, prokouklo sluníčko a tak se u rybníka Pařezáč akce vydařila. Zlatý hřeb celého dopoledně ovšem byl připraven pro všechny zúčastněné při návratu do cíle k Sokolovně, kdy oheň už hořel a na všechny čekaly špekáčky na opečení, výborný Maruščin koláček a čaj.Všichni rovněž obdrželi diplom za účast na Memoriálu a za ušlé kilometry. Bylo hezky teplo a tak si děti posedaly na trávu a pochutnávaly si na opečených špekáčcích. Memoriálu se zúčastnily i nejmenší dětičky, miminko a pejsci, kteří rovněž obdrželi diplom za absolvování trasy. Po návratu všech zúčastněných do cíle a rozdání diplomů jsme 9.ročník Memoriálu Oldřicha Kociana úspěšně ukončili.
Výbor z.s. Turisté Humpolec děkuje všem turistům a účastníkům Memoriálu. Děkujeme Městu Humpolec a rodinnému pivovaru Bernard, z jejichž rozpočtu a finanční podpory byla akce podpořena a TJ Jiskra Humpolec za propůjčení prostor ke konání této akce. Dík patří též paní učitelce Kašparové za zajištění soutěžních pomůcek pro děti a organizátorům Memoriálu.Všem přejeme krásné léto a těšíme se zase brzy na viděnou!

Ve stopě humpoleckých Sokolů k vrchu Bojanov

30.05.2019 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl: F.Dohnal
účast 26 osob.
Trasa:
Jako každým rokem, tak i letos v tomto čase jsme se vydali po stopách humpoleckých Sokolů k vrchu Bojanov. První zmínka o této akci se datuje právě 23. května roku 1886 v unikátních Výletních novinách Humpoleckého Sokola, kde je uveden článek o výšlapu na vrch Bojanov.A tak na základě těchto Výletních novin Humpoleckého Sokola jsme se rozhodli po 133 letech uctít památku našich turistických předchůdců z roku 1886 a jít trošku podobnou trasou k vrchu Bojanov. Už od rána bylo krásné, pro měsíc máj typické počasí a na autobusové zastávce u polikliniky se nás sešlo 24 turistů.Další dva přistoupili v Krasoňově a bylo nás celkem 26. Vystoupili jsme na zastávce Ústí-rozcestí. Zde nám dnešní vedoucí František Dohnal vysvětlil trasu a vydali jsme se na cestu. Vesnice Ústí je moc hezká, pěkně upravená,čistá, moc se nám tady líbilo a tak jsme si udělali na návsi u vysoké májky malou přestávku.Pogratulovali jsme Vlastě Saviové k narozeninám, ochutnali jsme rohlíčky a Jiřka Rokosová vdávala vnučku a přinesla nám výborné svatební koláčky. Tak jsme se měli hned na začátku trasy moc dobře. Pokračovali jsme dál kolem pěkně upravených domků a krajinou s hezkými výhledy. Cesta vedla mezi žlutě rozkvetlými keři janovce.Došli jsme do chladivého stínu lesa, kde to bylo už trochu do kopce. Na samý vrch Bojanov jsme se nedostali. Je tam špatně průchodná cesta a samotný vrch je zarostlý hustými stromy.Pokračovali jsme doprava kolem samot a po polní cestě jsme pomalu došli k rybníku Vilímek. Zde nás přivítaly stovky divokých kachen, ale než jsme stačili udělat fotku, odplavaly za rákosí. Je to hezký koutek lesa a tak jsme si tam alespoň udělali přestávku na svačinu.Posedali jsme na břeh rybníka na sluníčkem vyhřáté kameny a svačina nám v tak příjemném prostředí u vody chutnala. Po odpočinku jsme šli dál lesní cestou kolem ohromných klád, připravených k odvozu.Prošli jsme kolem chatek a mezi stromy pomalu probleskovala hladina rybníku Sýkorák. Modrá obloha s bílými obláčky se odrážela v jeho hladině a vytvářela hezké obrazce. Sýkorák je krásný, veliký rybník, obklopený spoustou chat. Kolem některých jsme šli. Jsou většinou moc hezky upravené. Naše cesta se pomalu krátila a blížili jsme se ke Krasoňovu. Tady byla asi půl hodinka času a tak jsme poseděli pro přístřeškem. Někdo si koupil v prodejně něco "na zub", počkali jsme ve 12,20 hodin na autobus a odjeli domů.
Byl to moc hezký výšlap, plný květů, zeleně a sluníčka. Kdo ví, jaké měli počasí naši turističtí předkové tenkrát před 133 lety při výšlapu na vrch Bojanov. Nyní se uvidíme až 8.června při Memoriálu Oldřicha Kociana a tak zveme všechny na tento již tradiční výšlap, na špekáček a koláček. Brzy na viděnou!

Z Věže do Květinova

23.05.2019 , ušlá vzdálenost: 10 km,
vedl:Manželé E.a R.Ulrychovi
účast 18 osob.
Trasa:
Ve čtvrtek 23.května jsme si naplánovali dopolední procházku z Věže do Květinova.Na rozdíl od víkendu, kdy bylo krásné letní počasí, nás zastihlo počasí téměř podzimní a deštivé. Ráno v 7,26 hodin jsme nastoupili do autobusu u Polikliniky a dojeli do Věže.Zde na nás čekali tři naši kamarádi a vydali jsme se po nám již známé trase kolem Štanglerovy hrobky k Ulrichovu mlýnu. Po minulém dnu, kdy celý den a noc hustě pršelo, bylo počasí zatím bez deště. Došli jsme k Ulrichovu mlýnu, podívali se, kolik přibylo v Perlovém potoce vody a pokračovali dál k vesnici Koječín. Tam jsme se zastavili u jedné zahrádky s krásně kvetoucími azalkami a rododendrony.Následovala krásná,dlouhá alej s rozkvetlými hlohy a hezkými výhledy do krajiny kolem Věže. Počasí bylo stále celkem dobré, bez deště a tak jsme šli pomalu dál lesními cestami, kolem chatek stojících v klidu lesa, až k vesnici Radňov. Silnice kolem Radňova je lemována dlouhými lány zlatě žluté řepky a bílými keři hlohů. Je to hezký koutek Vysočiny. Za Radňovem se nám objevily první střechy Květinova. Evča Ulrychová nás ale vedla mimo silnici směrem k Horňovu mlýnu a k rybníku Paletáč. U Horňova mlýna je starý dům a Milan Šíma nám vyprávěl, jak tam jako malý chlapec jezdil k babičce na prázdniny.Babička mu vyprávěla pohádku Zvířátka a Petrovští a on se v noci bál,že nějaký zloděj nebo zvíře bude koukat do okna. Horňův mlýn je hodně v dezolátním stavu. Před ním roste velká vrba,nakloněná až k zemi a tam jsme si udělali společné foto. Pěšina dál pokračovala kousek po louce a došli jsme ke krásné, nové lávce přes Úsobský potok, kterou tam pro nás postavil Radek Ulrych. Moc se mu povedla!To už jsme byli u rybníka Paletáč a začalo trošku poprchávat. Někdo vyndal deštník, někdo kapuci na hlavu a husím pochodem jsme došli k rezidenci manželů Ulrychových, kde už na nás čekal Radek. V místnosti bylo příjemné teplo. Venku mezitím přestalo pršet, oheň na opékání špekáčků vesele praskal a tak jsme se do opékání pustili. Radek nás obsluhoval, vařil kávu a kamarádky z Květinova napekly mnoho výborných dobrot, pod kterými se doslova prohýbal stůl. Měli jsme se moc dobře. Na pohoštění se také podílela Eva Kubíčková, která měla začátkem května narozeniny a tak dodatečně gratulujeme.Mezitím se venku projasnilo, svítilo sluníčko a my jsme poseděli ještě chvíli před domem na lavičkách. Kolem jedné hodiny jsme se vydali domů. Někdo šel na autobus a někdo se svezl autem.
Byla to příjemná dopolední procházka jarní májovou přírodou, kde převládala zelená a žlutá barva. Děkujeme Evě a Radkovi Ulrychovým za hezky prožité dopoledne, za pohoštění a příjemné prostředí. Vždycky je nám u nich moc hezky. Radku a Evčo, díky!!!!

Dvoudenní zájezd do Hruboskalska a podhůří Šluknovských hor

18.05.2019 , ušlá vzdálenost: 15 km,
vedl: M.Šíma
účast 49 osob.
Trasa:
Je polovina května a my jsme absolvovali dvoudenní zájezd do Českého ráje na Hruboskalsko. Několik dnů před zájezdem bylo špatné počasí a tak jsme měli obavy, jak to dopadne. V sobotu ráno jsme nasedli u pošty do smluvního autobusu a vydali se na cestu vstříc Českému ráji. Již cestou se zatažená obloha začínala pomalu projasňovat a tak jsme doufali v pěkné počasí.Asi kolem půl desáté jsme zastavili na parkovišti u Drábských světniček, což byla naše první prohlídková akce.Skalní hrad Drábské světničky pochází ze 13. století a je složen ze skalních bloků s příkrými stěnami spadajícími do stometrové hloubky. Kdysi dávno to bylo pravěké sídliště, před vynálezem těžkých palných zbraní nedobytné. Jsou zde zbytky osmnácti světniček vytesaných do pískovcové skály. Na vyhlídky se vystupuje po železných žebřících a kamenných schodech, ale ty vyhlídky stojí za to. Drábské světničky jsou jedním z nejnavštěvovanějších míst kraje. Naše další cesta vedla ke známému Kopicovu statku. Je to krásná roubená usedlost z 18. století. U statku je socha svatého Jiří a rokle s řadou pískovcových reliéfů. Skalní galerii vysekal ve skalách bývalý majitel statku Vojtěch Kopic v letech 1940 - 1978. Je zde přes 30 reliéfů z české historie, práce mu trvala téměř 40 let a jako nářadí používal pouze upravený krumpáč, špičák a paličku. Na statku byly natáčeny pohádky Princ Bajaja, Princ a večernice. Pokračovali jsme dál a čekal nás hrad Valdštejn, nejstarší hrad Českého ráje, pocházející z poloviny 13.století. Je to hradní komplex na třech pískovcových skalních blocích v Hruboskalském skalním městě. Mimo pohádky Princ Bajaja se zde natáčela i druhá série Arabely.Z hradu jsou krásné výhledy do Českého ráje v pozadí s Troskami. Hned v sousedství hradu se nachází Hruboskalské skalní město, přírodní rezervace z roku 1998, skalní útvary a jeskyně, naučné stezky a výhledy. Prošli jsme vyhlídkou U lvíčka, Hruboskalskou vyhlídkou a vyhlídkou na Kapelu, která je jedním z nejkrásnějších obrazů Českého ráje. Výhledy byly ještě podtrženy krásným, slunečným počasím. Už bylo odpoledne, my jsme došli k hradu Hrubá Skála,kde na nás čekal autobus a jeli jsme k pozdějšímu obědu do penzionu Žernov. Je to krásný penzion. Po jídle jsme ještě rychle dojeli k rozhledně na nejvyšší vrch Českého ráje Kozákov,do výšky 744 m.n.m., když jsme před tím poprosili paní pokladní, zda by na nás půl hodiny počkala a paní nám ochotně vyhověla.Rozhledna je vysoká 48 metrů.Vyhlídková plošina je ve výšce 24 metry a je zde 124 schodů. Vylézt na rozhlednu Kozákov určitě stojí za to: Jizerské hory, Ještěd, zasněžené Krkonoše, Lužické hory,České středohoří, Bezděz a Český ráj jako na dlani.Všemu dominují nedaleké Trosky.Po této krásné podívané jsme se jeli ubytovat a navečeřet. Po večeři jsme poseděli, popovídali a zazpívali si s Kamilem a harmonikou.Několik turistů odjelo autobusem spát do nedalekého penzionu ve vesnici Tatobity. V neděli po snídani jsme se rozloučili s krásným ubytováním v Žernově a pokračovali jsme směrem na Svojkovské skály.Bylo krásně, sluníčko a teplo.První zastávkou bylo poutní místo nedaleko Svojkova a Nového Boru Modlivý důl.Je to skalní kaple s novogotickým portálem z roku 1836. Jedná se o tajemné místo, o jehož původu se vyprávěly různé pověsti. A odtud jsme pokračovali dál skalní cestou do kopce, která velice důkladně prověřila naši fyzičku. Cesta vedla ke skalnímu hradu Sloup, ale dala nám dost zabrat. Při cestě jsme se ještě podívali na vyhlídku Slavíček. Asi po necelých třech kilometrech jsme konečně došli k nové rozhledně Na Stráži, vysoké 33 metry, se 150 schody a otevřené v roce 2011. Od rozhledny jsme měli hrad Sloup a Lužické hory jako na dlani.Skalní hrad Sloup pochází ze 13.století a byl později věnován poustevníkům. Jsou zde bývalé poustevny, skalní kostel,kaple a terasy.Byla zde natáčena pohádka S čerty nejsou žerty. Symbolem je postava poustevníka v červeném plášti, stojící u hradeb a hledící do dálky.My jsme si ale z časových důvodů hrad prohlédli pouze z parkoviště a od rozhledny Na Stráži. Pokračovali jsme ještě do Kamenického Šenova na prohlídku Panské skály.Je to národní přírodní památka a jedna z nejkrásnějších ukázek sloupcové odlučnosti čediče.Jsou zde pěti až šestiboké sloupce,některé až 12 metrů dlouhé. Místo je známé z pohádky Pyšná princezna a nazývané je také jako Kamenné varhany. Prohlídku jsme ale museli absolvovat téměř v běhu, protože se ozval pan vedoucí z restaurace, kde jsme měli objednaný oběd, že nebude čekat. Ale i tak jsme byli moc rádi, že jsme se mohli na toto krásné místo podívat. Oběd jsme měli v České Lípě v restauraci U Bohouše, kde jsme si pochutnali na řízku a pak už nás čekala poslední akce a sice návštěva státního zámku Zákupy.Je to habsburský renesanční zámek ze 16. století se zařízenými pokoji. Jeho součástí je hradní příkop s medvědem. Je obklopen anglickým parkem a francouzskou zahradou. Tak to byla poslední akce tohoto výletu.Od zámku jsme odjeli v 17,00 hodin a ve 20,00 hodin jsme byli doma.
Byl to opět jeden z nejhezčích zájezdů, které jsme absolvovali. Počasí jako na objednávku, prošli a viděli jsme spoustu krásných a zajímavých objektů a konstatovali jsme, že po fyzické stránce na tom nejsme ještě tak špatně.A za to všechno moc děkujeme Milanovi Šímovi a Oldovi Starému,kteří vymysleli tento zajímavý program. Dík patří také panu řidiči, který nás v pořádku všude dovezl. Moc děkujeme a těšíme se na další výlety.

6.ročník- snad pokvetou lewisie a rododendrony

09.05.2019 , ušlá vzdálenost: 5 km,
vedl:manželé L.a V. Kučírkovi
účast 16 osob.
Trasa:
Letošní 6.ročník - snad pokvetou lewisie a rododendrony byl poznamenán deštivým počasím, které odradilo mnoho turistů od dnešníhon výšlapu. U Polikliniky se nás sešlo pod zataženou deštivou oblohou pouze 9. Pršelo sice mírně, ale vytrvale bez naděje že se obloha rozjasní. Plánovaný pochod cca 10 km po mokrých stezkách i loukách, by nám jistě úplně boty úplně rozmočil a nepřispěl k pohodové turistice. Telefonicky jsme se spojili s Liduškou Kučírkovou s žádostí o zkrácení trasy do Štůle a to vystoupením z autobusu již v Michalovicích. Po odsouhlasení této změny jsme vystoupili v Michalovicích a v čekárně pak počkali na příchod Lidušky Kučírkové, Evy Ulrycové a Jarky Jandáčkové. Tento úkryt v čekárně jsme využili ke gratulaci paní Zorce Trtíkové, k dalšímu životnímu jubileu. Po příchodu Lidušky bylo rozhodnuto, že zkrácená trasa povede z Michalovic pod silničním mostem směrem do Kvasetic a dále ke Štůle. Roztáhly se deštníky a oblékly pláštěnky a tak turistická skupinka, která se nebála vody se dala do pohybu. Pamětnici dřívější silnice, která před lety vedla pod tímto mostem, ani nechtěli věřit jak se toto místo změnilo. Táhlá cesta směrem ke Kvaseticím nás trošku rozehřála. Utvořily se dvojice, které se začaly bavit a tak se zapomělo i na stálý déšť, který nám klepal na deštníky a na stékající vodu , která smáčela batohy, nohavice kalhot a o botách nemluvě.Za chvíli jsme byli v Kvaseticích u zámku, který se nyní opravuje. Se zájmem si zámek prohlížíme, kdysi luxusní sídlo rodiny Schmidtů, pak statek, inseminační stanice, byty, rekreační středisko a pak ruina na zbourání. Podle nového majitele firmy Dvořák, která vlastní tento zámek, zde bude reprezentativní sídlo firmy, která vyrábí svahové sekačky. Zajímavá historie a my přejeme této firmě dobrou prosperitu a dokončení přestavby zámku i obnovu zámeckého parku. Pokračujeme dále po asfaltové silničce směrem na Hurtovu Lhotu. Asi po půl kilometru odbočujeme po vyjeté polní blátivě cestě plné louží do údolí, přecházíme po lávce přes Úsobský potok a za chvíli již vcházíme do zahrádky u chatičky, kde nás vítá manžel Lidušky - Václav. Opět jako v předchozích letech je tu dech beroucí nádhera skalniček, zejména lewisií v arboretu ve stráni a ostatních hezkých keřů a rododendronů v zahrádce. Zasedáme do lovic pod přístřeškem a ochutnáváme výborné řezy a rohlíčky od Lidušky, ani nevím ještě od koho, bereme si suché ponožky a s vděkem přijímáme deky na lavice i na ohřátí. Opékáme špekáčky a popijíme kávu,čaj i pivo dle vlastního výběru. Přivítáme mezi sebou ještě Radka Ulrycha a Jarušku Novotnou.Je nám dobře a jsme rádi, že jsme se na dnešní vandr vydali. V deset hodin již bez deště, vycházíme k autobusu na zastávku do Michalovic a odjíždíme do Humpolce. Když je dobrá parta, tak se zapomene i na nepřijmné počasí, tak zas příště na shledanou. Bylo to hezké, děkujeme Lidšce i Václavovi - Ahoj.

Od hradu Kámen do Pacova

02.05.2019 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl:J.Kváš
účast 19 osob.
Trasa:
Je první květnový čtvrtek, měsíc máj a my jsme si naplánovali výlet na hrad Kámen a do Pacova. Počasí bylo pěkné a na autobusovém nádraží v Humpolci se nás sešlo 17 turistů. Odjeli jsme s desetiminutovým zpožděním do Pelhřimova. Zde na autobusovém nádraží nás čekaly dvě kamarádky z Květinova a bylo nás celkem 19 turistů. Přestoupili jsme na autobus do Kámena a asi kolem půl desáté jsme byli na místě. Hrad byl otevřen od 10,00 hodin, ale naštěstí byl volný vstup do zahrady, tak jsme se měli opravdu na co koukat.Hrad Kámen stojí na skále, která je otočena k východu, takže všechny nádherné stromy, rostliny, kosatce, mechy zářící různými barvami byly osvícené sluncem. Byla to nesmírná nádhera, téměř malé Makču Pikču. Měli jsme půl hodiny čas a tak jsme si obešli celý hrad a zámecký park s jezírkem. Moc se nám to všechno líbilo, byli jsme překvapeni, jak je tam krásně. V 10,00 hodin začala prohlídka hradu. Hrad Kámen je původně gotický hrad ze 13.století ve stejnojmenné obci.Stojí na rozsáhlém skalisku, podle kterého nese své jméno. Posledním soukromým majitelem hradu v letech 1916-1948 byl pražský podnikatel s provaznickým zbožím Antonín Fleissing. V roce 1948 byl hrad znárodněn. V současné době je zpřístupněn veřejnosti. Kromě prohlídky vlastního hradu je zde zajímavá expozice historických motocyklů. Paní průvodkyně nás informovala o všech zajímavostech hradu,prohlédli jsme si sklep, chodby s mnoha trofejemi, sál kde je oddací místnost, lovecký salonek s nádhernými bílými kamny, jejichž výška je 3,5 metru a váha 1,5 tuny.Naštěstí pod podlahou kamen je skála, která tu váhu udrží. Následovala ložnice, jídelna a knihovna s klavírem, na který si Kamil zahrál. A následovala expozice motocyklů. Nejvzácnějším exponátem je motocykl Čechie, vyráběný od roku 1925. Čechie byla nejdelší sériově vyráběný motocykl na světě. Prezentovaný třísedadlový cestovní motocykl má délku 2,60 m. Z oken hradu jsou také nádherné výhledy do dalekého okolí. Jako poslední exponát jsme si prohlédli tříkolový "hadrák", který známe z filmu Vrchní, prchni. A také jsme si zkusili se do něho nasoukat. Tím skončila zajímavá prohlídka hradu Kámen. Blížilo se poledne, tak jsme snědli svačinu a vydali se na cestu kolem staveniště nové silnice po ČTZ směrem na Nízkou Lhotu a do Pacova. Bylo krásné slunečné počasí, jenom foukal silný vítr. Pokračovali jsme stále po ČTZ přes louku plnou zlatě rozkvetlých pampelišek. Prošli jsme kolem včelích úlů do lesa a dál cestou k Pacovu. A opět se opakovala situace jako při minulém výšlapu. Kamarád Jirka se zamotal a upadl. Naštěstí vše skončilo jen několika nepříjemnými odřeninami, ale je to důsledek toho, že mnozí z nás si nenosí svačinu ale hlavně ani pití.A to je špatné.Hlavně, že Jirka došel do Pacova. Odtud jsme jeli autobusem ve 14,05 do Pelhřimova na Pražskou a dál autobusem strojíren do Humpolce. Na přestup jsme měli pouze jednu minutu. Klaplo to na fous a kolem půl čtvrté už jsme byli doma.
Na hradě Kámen se nám moc líbilo a děkujeme panu Šímovi a panu Kvášovi za tak hezký výlet. A ještě jedna připomínka, týkající se nás všech! Noste sebou svačinku,(třeba malou), ale hlavně PITÍ !!! Ať nás nepotkávají ty nepříjemné pády z toho, že jsme dehydrovaní a hladoví.Nestojí to za to zkazit si pěkný výlet vlastní nezodpovědností. A nezapomínejte kartičku zdravotní pojišťovny! V případě výjezdu RZS sebe i je ušetříte zbytečných problémů!