Další díly kroniky:

Kronika

Z Dol.Města přes Bystrou do Kejžlice

16.01.2020 , ušlá vzdálenost: 7 km,
vedl: M.Šíma
účast 0 osob.
Trasa:
Dolní Město - Křepiny - Bystrá - Řečice - Kejžlice. Odjezd z Kejžlice ve 12,55 hod.

Z Kaliště přes Holušice do Jiřic

09.01.2020 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl: J. Kváš
účast 15 osob.
Trasa:
Tak už nám zase začíná pravidelný čtvrteční cyklus pochodů v roce 2020. První čtvrtek v lednu jsme si vyzkoušeli se vším všudy. Ráno pršelo, autobus do Kališť jede pouze brzy ráno - v 6,53 hodin.Přesto se nás sešlo na zastávce u pošty 13 turistů a v Litochlebích ještě přistoupily 2 naše kamarádky turistky.Bylo nás tedy celkem 15.Za deště jsme dojeli do Kališť, ale náladu nám počasí nepokazilo. Turisté musí zvládnout i nepříznivé podmínky. Hlavně, že nefoukal vítr a bylo celkem teplo.V Kalištích nás Jiří seznámil s trasou a vydali jsme se na cestu do Holušic. Za slunečného počasí jsou na kopci krásné výhledy do okolí na všechny strany, ale i v mlhavém oparu bylo na co koukat. Asi v polovině cesty do Holušic jsme odbočili do Hájku - většina z nás říká této oblasti "Německo." Je to krásná část Vysočiny s roztroušenými chaloupkami v kopcovitém terénu. Z cesty jsme viděli upravené louky i lesy. Překvapilo nás, že tady kůrovec ještě moc nezasáhl. Cestou jsme se vyfotili u krásného javoru a pokračovali do Jiřic. Na lesní mýtince byla malá zastávka s občerstvením od Zdeňky Kordovské, která měla narozeniny. Tak jsme jí samozřejmě pogratulovali i zazpívali a s veselou náladou pokračovali až k rybníku Peruš. Celá vodní hladina byla pod tenkým ledem, nad rybníkem mlha,moc hezký pohled. Od Peruše lesní cestou až k dálničnímu mostu směrem do Jiřic. Jiří nás také zavedl na místní hřbitov, kde je několik zajímavých hrobů, např.kamenné křeslo s kamenným prostřeným stolečkem...Potom už nás čekalo posezení v Sedláckém dvoře. Několik turistů šlo z Jiřic rovnou do Humpolce. Ostatní se občerstvili v hospůdce a pokračovali pěšky do Humpolce. Asi ve 13 hodin jsme byli doma.
Byla to i přes nepříznivé počasí moc hezká procházka a už se těšíme na další čtvrtek. Autor článku: Marie Koutová, foto: Milan Šíma

Novoroční vycházka

01.01.2020 , ušlá vzdálenost: 6 km,
vedl: H. Stará
účast 39 osob.
Trasa:
A máme tady nový rok 2020 a tradiční Novoroční vycházku do přírody. I když se dnešním dnem vlády ujal nejstudenější měsíc v roce - leden, počasí tomu vůbec nenasvědčovalo. Prosluněný den pod azurově modrou oblohou připomínal spíš jaro v plném proudu. Teploty sice v noci klesly pod bod mrazu, ale přes den se vyšplhaly k +10°C. A to byl také jeden z důvodů, že se nás na náměstí u Radnice sešlo ve 14,00 hodin 39 turistů, kteří se chtěli projít na zdravém vzduchu a osvobodit se od mís plných cukroví a jiných vánočních dobrot.A tak jsme se vydali na cestu kolem hřbitova směrem k restauraci Na Plovárně a dále k památníku rumunských vojáků. Cesta byla suchá, umrzlá, šlo se sice pěkně, ale nikde nebylo ani památky po poprašku sněhu, který by alespoň trošku připomínal čas vánoc. Na cestu nám svítilo sluníčko, mrazivý vzduch pročervenával tváře a tak nám trasa rychle ubíhala. Po nedlouhé době jsme prošli kolem hájovny do Vilémova a při cestě na Rozkoš jsme šli kolem domku, který si zde zakoupil známý botanik profesor Václav Větvička. Bylo 15,00 hodin a my jsme se na Rozkoši rozdělili. Někteří turisté šli domů, někteří do blízké restaurace na něco teplého a několik nás šlo na hrad Orlík.Jelikož bylo krásně, na hradě to jen vřelo. Oblíbená kapela Kolibříci vyhrávala známé country písničky, dali jsme si svařáček a někteří se vylezli podívat i na rozhlednu, odkud byl krásný výhled do daleka.Hrad byl osvícen oranžovým, zapadajícím sluncem a vypadal jako v pohádce. Po 16,00 hodině se pomalu začínalo stmívat a my jsme se vydali k domovu po NS Březina kolem židovského hřbitova k náměstí. Na náměstí jsme došli v půl páté, právě v okamžiku, kdy se rozsvítil vánoční stromeček, zlatá brána hlídaná dvěma anděly a okolní stromy. Na obloze, nad tím vším, svítil tenký srpek měsíce, který umocňoval vánoční náladu, známou z Ladových obrázků. Chvíli jsme ještě postáli na náměstí u vánoční scenérie. Pomalu, s tvářemi červenými od stupňujícího se mrazíku, jsme se odebrali, již za tmy, do tepla domovů.
"Já sním o Vánocích bílých, Vánocích, jaké z dětství znám..." Tuto krásnou píseň si můžeme jenom zpívat a na bílé Vánoce se dívat pouze na titulním obrázku. Tak šťastný nový rok a s veselou náladou vykročte na všechny plánované turistické pochody! Ať vám to dobře šlape!

Z Věže do Herálce

19.12.2019 , ušlá vzdálenost: 6 km,
vedl: M.Šíma
účast 30 osob.
Trasa:
Na poslední turistický výšlap roku 2019 se nás sešlo na autobusové zastávce u polikliniky 24 turistů.Jelikož se změnou jízdních řádů došlo k vyřazení vlakového spoje z Humpolce v 9,08 do Havl.Brodu, došlo tím i ke změně našeho čtvrtečního pochodu. Počasí se tedy moc vánočně netvářilo, spíš to vypadalo na nevydařené dušičky. Zataženo, chladno, mlha, mrholení ale nám to nevadilo. Byli jsme rádi, že se na posledním letošním výšlapu vidíme v tak hojném počtu a vyčistíme si hlavy od uklízení a pečení. Nasedli jsme do autobusu krásně prosvíceného vánočními světélky a naší cílovou stanicí byla Věž. Tady přistoupila Lidka Kučírková a bylo nás 25. Chladným, mlhovým ránem jsme pokračovali směrem k Ulrichovu mlýnu a zde nás čekali další čtyři turisté a tím nás bylo 29.Ubírali jsme se kousek do kopce a na lesní cestě směrem na Koječín nás čekalo velké překvapení! Uprostřed cesty stál s autem Radek Ulrych s krásně prostřeným stolkem plným dobrot. A bylo nás 30. Připadali jsme si jako v pohádce Stolečku, prostři se! Evča Ulrychová totiž slavila narozeniny a svátek a Lidka Urbanová narozeniny.Tak jsme oběma oslavenkyním pogratulovali, zazpívali zdravici a pochutnali si na výborných jednohubkách a bonbónech. Po chvilce veselí jsme pokračovali dál přes Koječín a za vsí jsme se rozdělili na dvě skupiny. Většina turistů šla po hlavní silnici k Herálci a nás několik šlo podle původně plánované trasy přes louky polní cestou. Asi po půl hodině jsme došli ke zděné kapličce, o které nám Milan Šíma pověděl zajímavost. Odtud je nedaleko v mlze vidět mohutná barokní sýpka z roku 1726, kterou zde nechala postavit Eleonora Kristína, říšská hraběnka Metternichová. Sýpka sloužila za napoleonských válek jako lazaret. Zděná boží muka z 18.století stojí u polní cesty pod vzrostlou lípou.Pod nimi mají být uloženy kosterní ostatky vojáků z napoleonských válek, kteří zemřeli v nedalekém lazaretu. Prý by tam mělo být až 200 koster.To bylo velmi zajímavé povídání. Pokračovali jsme dál do Herálce kolem kostela sv.Bartoloměje. U kostela je krásný slaměný betlém, u kterého jsme si zazpívali koledy. Přišel nás navštívit místní pan starosta, který nám pověděl zajímavé věci o Herálci.Herálec je rodištěm krajináře Adolfa Kosárka, básníka Jana Zábrany a dědečka jednoho z amerických kosmonautů. Adolf Kosárek, krajinář, se narodil v Herálci v roce 1830 a zemřel mlád v Praze v roce 1859. Už od dětství jej zajímalo malování. Patřil k nejnadanějším umělcům své generace.Byl považován za nejvýraznější osobnost českého krajinářství 19.století. Přátelil se s Josefem Mánesem.Později přesídlil do Prahy. České krajiny se staly hlavním námětem Kosárkova díla. Po roce 1856 onemocněl tuberkulózou a v roce 1859 v Praze zemřel. Pochován je na Malostranském hřbitově. Jeho obrazy jsou ve vlastnictví Národní galerie Praha, Galerie v Ostravě, Moravské galerie v Brně a nachází se mj. i v budovách Kanceláře presidenta ČR. Po besedě s panem starostou jsme se odebrali do Jedové chýše, kde jsme měli zajištěné výborné klobásy. Jedová chýše byla příjemně vytopená a bylo nám tam moc dobře. Asi kolem 13,00 hodin jsme se odebrali k autobusu a plni veselé nálady odjeli domů.
Dověděli jsme se o Herálci spoustu zajímavých informací od pana Šímy a od pana starosty.Je škoda,že o bílých vánocích můžeme jenom snít nebo si je prohlížet z obrázků. Výbor spolku přeje všem turistům krásné vánoce, i když budou asi na blátě a hodně zdraví a štěstí v novém roce. Tak šťastné a veselé! A na viděnou na Nový rok!

Turistické setkání

12.12.2019 , ušlá vzdálenost: 1 km,
vedl: výbor spolku
účast 42 osob.
Trasa:
Opět je tu polovina prosince, rok 2019 se chýlí ke konci a v tomto čase mívá každý rok náš turistický spolek potlach na ukončení sezony. Až doposud jsme tuto akci pořádali na Rybárně, ale letos jsme udělali změnu a večírek se konal v restauraci Závodiště Dusilov na Zlaté podkově. Vypustili jsme rozdávání dárků od Mikuláše s čerty i taneční vystoupení Jelcinek z Vřesníka a tím se nám program trochu zkrátil. Do příjemně vyhřáté restaurace na Zlaté podkově se nás v 17,00 hodin sešlo 42 turistů. Prostředí se nám velmi líbilo a zábava byla hned v plném proudu. Večeři jsme si mohli vybrat ze dvou jídel: vepřový řízek s bramborovým salátem nebo guláš s knedlíkem a tak objednávky byly přibližně napůl. Večeře byla výborná, rozproudila se dobrá nálada a při písničkách Kamila jsme si hned šli zatančit. Místa na tanec bylo sice méně než na Rybárně, ale nám to stačilo. Během večera ovšem nesměla chybět ani sladká třešnička na dortu v podobě výborných zákusků z cukrárny Adélka, které zajistili manželé Dvořákovi a které přišly ke kávě nebo čaji všem k chuti. Kolem deváté hodiny se začali někteří turisté rozcházet domů, tak jsme si na rozloučenou zazpívali krásnou vánoční písničku Purpura, pomalu začali balit a po deváté hodině jsme opustili restauraci, aby měl personál čas na úklid.
V restauraci na Závodišti Dusilov se nám velice líbilo. Pan vedoucí nám ve všem vyšel vstříc a tak nám odpadly starosti se zajišťováním pohoštění, jako tomu bylo v minulých letech na Rybárně. Byli jsme moc spokojeni.

Od hájovny v Horách do Větrného Jeníkova

05.12.2019 , ušlá vzdálenost: 4 km,
vedl:M.Šíma, Z.Kordovská
účast 31 osob.
Trasa:
Nadešel poslední měsíc roku 2019 a my jsme na první čtvrtek 5.prosince naplánovali výšlap do Větrného Jeníkova s prohlídkou místního zámku.I když počasí nám tentokrát nebylo moc příznivě nakloněno, na autobusové zastávce u polikliniky se nás sešlo 29 turistů. V Krasoňově přistoupili další dva a tak nás bylo celkem 31 turistů, což byl docela úctyhodný počet. Zaplnili jsme celý autobus. Na naší konečné u hájovny v Horách nás dnešní vedoucí Zdena Kordovská seznámila s programem a my se vydali studeným, sychravým ránem plným jinovatky, na trasu. Po chvíli chůze jsme došli k malému dřevěnému posezení a tady nás čekalo překvapení. Jelikož dnes chodil Mikuláš a čerti, jeden Mikuláš za námi přišel i do lesa. Jeho podobu na sebe vzala Liduška Kučírková, která slavila narozeniny. Dostali jsme výborné řezy a mandarinku, ale každý musel říct básničku, aby si vůbec od Mikuláše něco zasloužil. A tak jsme si zopakovali dětství. Lidušce jsme pogratulovali a pokračovali s veselou náladou dál směrem k Černému rybníku. Ten byl, bohužel, vypuštěný a měl novou hráz. O stáří Černého rybníka svědčily vzrostlé buky na jeho hrázi, zejména buk, který rostl na jejím konci.O tomto velikánovi byla zmínka v čítankách, kde jeho koruna byla dětem přirovnávána k městečku ptáků. Jelikož ale hrozilo protržení staré hráze, musely být buky poraženy a rybník má hráz novou, bohužel bez nich. Vyšli jsme z lesa na otevřené prostranství, kde docela foukalo, ale naštěstí jsme už byli téměř ve Větrném Jeníkově. Zdenka Kordovská nám něco pověděla o náměstí, kde na prostranství před kostelem se nachází barokní socha sv.Jana Nepomuckého a také kovaná plastika s názvem "Smíření" z dílny uměleckého kováře Leopolda Habermanna, majitele zdejšího mlýna, který jsme navštívili na podzim. Bylo 10 hodin a nás čekala prohlídka zámku, kterou Zdenka Kordovská domluvila. Přivítala nás velice příjemná paní starostka, usadili jsme se do tepla krásné oddávací síně a paní starostka nám něco pověděla o historii zámku.Zámek byl původně renesanční tvrzí z 16.století. Novobarokní přestavbou prošel až v letech 1904-1907, kdy byl majitelem zámku Richard Fiedler s manželkou Františkou. Je to trojkřídlá, velmi krásná budova.Za zmínku stojí i mřížový plot a brány, která jsou z dílny vídeňského kovářského mistra Alexe Nehra. Prohlédli jsme si knihovnu, která byla vyhlášena knihovnou roku a kde stojí nádherná, zdobená kachlová kamna. Rovněž byl zveleben i zámecký park. Asi po hodině prohlídky jsme se rozloučili s paní starostkou a odešli do blízké restaurace k obědu.Z Větrného Jeníkova jsme pak odjeli ve 12.10 hodin autobusem do Humpolce.
Ve Větrném Jeníkově jsme byli jako turisté již mnohokrát a moc děkujeme Zdence Kordovské, že nám tuto zajímavou prohlídku zámku zajistila a děkujeme také paní starostce, že se nám věnovala. Výšlap se nám velmi líbil,protože jsme se nedívali na zámek jenom zvenčí, ale i zevnitř.A dokonce za námi přišel i Mikuláš!

Ze Lhotky do Jiřic

28.11.2019 , ušlá vzdálenost: 13 km,
vedl: J.Kváš
účast 19 osob.
Trasa:
Máme tady konec předposledního měsíce v roce a ve čtvrtek 28. 11. jsme absolvovali poslední turistický výšlap v listopadu. Počasí bylo pěkné, bez deště, obloha se projasňovala a tak se nás sešlo ráno v 7,23 hodin u pošty 17 turistů. Nasedli jsme do menšího autobusu a vyjeli směrem na Jiřice. Tady přistoupily další 2 kamarádky a tak nás jelo celkem 19 turistů do dnešní cílové zastávky, do Lhotky. Lhotka je moc pěkná, upravená vesnice s krásným rybníkem s lekníny, které hlídá velký vodník. Na návsi nám dnešní vedoucí Jiří Kváš popsal trasu, zjistil,kolik nás půjde v Jiřicích na oběd a vydali jsme se na cestu do Petrovic. Vůbec jsme netušili, jaká nás dnes čekají příjemná a veselá překvapení. Cesta ze Lhotky do Petrovic byla zajímavá.Za vsí na kopci trochu profukoval vítr, ale to nám nevadilo. Krásné byly výhledy do dálky, kde blikala světla na stožáru v Košeticích na meteorologické stanici. Cesta vedla kolem lesa, kde už to bylo za větrem a my se pomalu blížili k Petrovicům.Jako první zajímavá zastávka v Petrovicích byl domek, bývalá pazderna,kde poskytli manželé Blehovi ve dnech 28.- 29. března 1945 na půdě úkryt pětičlenné skupině sovětských partyzánů, omylem vysazených na vrchu Melechov, která se pak nočními pochody přesunula na Kamenicko. Manželé Blehovi tím riskovali životy, protože právě ten den k nim přišla namátková kontrola z gestapa. Naštěstí sovětské partyzány neobjevila. Domek pak sloužil nějaký čas jako myslivecká klubovna. Pokračovali jsme dál hezky upravenou vesnicí Petrovice až na náves, kde stojí dřevěná zvonička a kaple. Stará dřevěná zvonička stojí nedaleko od kaple a je neznámého stáří. Má čtyřboký kamenný základ a dubová kostra je pokryta šindelem. V horní části je umístěn zvonek, který prý ulil místní kovář Městka.Kaple na návsi je zasvěcena svatému Václavu. Má podélnou kompozici a jde o zmenšeninu kostelíka. Na střeše je umístěn latinský křížek. A právě v té chvíli se rozehrál místní rozhlas pěknou písničkou, kterou jsme si zazpívali a srdečně přivítal turisty z Humpolce v obci Petrovice. Tak to nás všechny moc potěšilo. Byli jsme pozváni do klubovny TJ Vysočina Petrovice na fotbalovém hřišti.Zde nás přivítal předseda Osadního výboru Petrovic pan Josef Bloudek a se svými společníky nás pohostili. V klubovně bylo příjemné teplo a bylo nám nabídnuto pivo,káva, čaj.Pan předseda Bloudek nás seznámil s programem prací v obci, co všechno již vybudovali, opravili a zvelebili. A opravdu jejich práce je všude vidět. Petrovice jsou moc hezkou a upravenou vesnicí.Při té příležitosti jsme pogratulovali k narozeninám Milušce Kvášové a Daně Krejcarové. Miluška upekla dvě výborné bábovky, Dana přinesla bonboniery a tak jsme se měli moc dobře. Při bábovkách a kávě se to ve vyhřáté klubovně pěkně besedovalo, ale čas byl neúprosný a my jsme museli pokračovat dál. Rozloučili jsme se s příjemnými hostiteli a šli k hlavní silnici, kde je další zajímavost - brzdový kámen. Je to kamenný čtyřboký pilíř s vyobrazením rukojeti smykové kočárové brzdy. Označoval místo, kde měl vozka začít přibržďovat vůz, aby nenarazil do koňského potahu. Brzdové kameny dodnes stojí vlevo od cesty, protože až do roku 1939 se na českém území jezdilo vlevo. Smyková brzda se nazývala různě, např. čuba. Brzdové kameny patří mezi nejstarší dopravní značky již od 1.poloviny 19.století. V České republice se zachovalo pouze 11 těchto značek a mezi nimi jsou i Petrovice. Odbočili jsme doprava mezi domy a procházeli mezi hezky upravenými zahradami. Daňky jsme zahlédli jen z dálky a viděli jsme krásně vyřezávané dřevěné úly.Touto částí Petrovic nás doprovázel a zkratkou k rybníku Lavičky vedl bratr Milušky Kvášové pan Nekola. Pokračovali jsme travnatou cestou kolem rybníků, kaskádovitě položených, ke hřbitovu v Jiřicích a dále do restaurace Sedlácký dvůr, kde jsme měli objednaný oběd.Po obědě šla většina turistů pěšky přes Trucbábu do Humpolce a někteří jeli ve 13,09 hodin autobusem.
Tohle byl snad jeden z nejhezčích a nejveselejších výšlapů. Byli jsme prakticky za humny, počasí nám přálo a o veselou náladu a překvapení nebyla nouze. Děkujeme Jirkovi a Milušce Kvášovým za vynikající program, za výborné bábovky a obyvatelům Petrovic za srdečné a přátelské přijetí. Ať žijí a stále vzkvétají Petrovice!

Z Vlastějovic do Zruče nad Sázavou.

21.11.2019 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl:M.Šíma
účast 29 osob.
Trasa:
Naše listopadové výšlapy pokračují ve čtvrtek 21.11.výletem do Zruče nad Sázavou na prohlídku zámeckého parku a regionální expozice "Od verpánku k Baťovi." Na autobusové zastávce Kuchařov se nás v 7,19 hodin sešlo 26 turistů. Než jsme nastoupili do autobusu, tak nás trošku pokropil déšť, ale na vlakovém nádraží ve Světlé n.S. už jen lehce mrholilo a za chvíli bylo po dešti. Tady přistoupily naše tři kamarádky z Květinova a tak nás bylo celkem 29 turistů. Nasedli jsme do vláčku Sázaváčku a jeli stále kolem řeky Sázavy až do stanice Laziště. Tady nás dnešní vedoucí Milan Šíma seznámil s trasou a my se vydali na cestu po ČTZ směrem do Zruče n.Sázavou. Zpočátku jsme šli kousek horším terénem, ale zato tady byla moc hezká krajina, kde jsme to neznali.Šli jsme kolem řeky Sázavy a hlavně krajinou plnou chatek a rekreačních chalup. I počasí nám docela přálo, bylo teplo a šlo se nám pěkně.Asi po dvou hodinách chůze jsme došli na náměstí do Zruče n.Sázavou a hned se nám objevila věž nově zrekonstruovaného zámku, který byl původně gotickým hradem. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Jedna skupina si šla prohlédnout park a druhá šla s paní průvodkyní na prohlídku expozice "Od verpánku k Baťovi." Toto regionální muzeum založil Spolek rodáků a přátel Zruče n.Sázavou. Expozice informuje návštěvníky o založení továren a začátcích výroby obuvi ve městě. V únoru 1939 koupil Tomáš Baťa ve Zruči pozemky pro výstavbu továrny na obuv.S výstavbou první tovární budovy se začalo na pravém břehu řeky Sázavy v březnu 1939. V únoru 1940 již stály obě tovární budovy a mohla být zahájena výroba obuvi. Expozice rovněž ukazuje, jak tehdy lidé žili a jaké boty se vyráběly, hlavně dětské botičky. Rovněž jsou zde vystaveny repliky původních zručských krojů. Při prohlídce parku jsme objevili Vodácké muzeum, které bylo otevřeno v roce 2015 jako jediné v Čechách a možná i v Evropě. Nachází se v prostorách Zručského dvora, v místech, kde se dříve chovala prasata a drůbež, v tak zvané drůbežárně. Další zajímavostí parku je bývalá středověká hláska hradní stráže Kolowratská věž, vysoká 20 metrů.Je jedním z nejstabilnějších prvků na zámku. Je to nově upravená věž, zakončená vyhlídkou na celý zámecký areál a park.Nyní je v ní uložena expozice historických zbraní. Kolem půl dvanácté jsme kolem Baťových domků přešli na náměstí Míru, kde jsme měli objednaný oběd v hotelu Zruč. Tento hotel je pověstný tím, že se zde natáčel známý film Miloše Formana "Lásky jedné plavovlásky." Hlavní roli zahrála tehdy neznámá herečka Hana Brejchová, která se touto rolí velmi proslavila. Po výborném obědě jsme odcházeli na vlak, který nám odjížděl ve 13,30 hodin do Ledče n.Sázavou. Vlakové nádraží stojí právě u dvou bývalých Baťových továren na obuv. Z Ledče n.Sázavou jsme odjeli autobusem ve 14,30 z nástupiště č. 4 do Humpolce.
I když sluníčko nám tentokrát nezasvítilo, výlet se všem moc líbil. Tímto kouskem Vysočiny jsme ještě nikdy nešli a navíc jsme si moc pochutnali na výborném a přitom levném obědě v hotelu Zruč. Děkujeme Milanovi Šímovi za tento skvělý nápad.