TURISTÉ
HUMPOLEC

- spolek pro volný čas a turistiku


Další díly kroniky:

  Spolek      Plán činnosti     Kronika     Plán zájezdů     Fotogalerie     Kontakt     Odkazy  

Kronika

Po 132 letech ve stopě humpoleckých Sokolů k vrchu Bojanov

24.05.2018 , ušlá vzdálenost: 11 km,
vedl: M.Šíma
účast 22 osob.
Trasa:
Podobně jako loni, tak i letos jsme se ve čtvrtek 24.května vydali na pochod k vrchu Bojanov. Před 132 lety tento pochod absolvovali humpolečtí Sokolové. My jsme uctili památku humpoleckých Sokolů tím, že jsme se vydali po 132 letech v jejich stopách. Předpověď počasí sice ohlašovala bouřky, ale ráno jsme se probudili do hezkého, slunečného dne a tak se nás na zastávce u polikliniky sešlo 22 turistů. Naším cílem byla zastávka Ústí-rozcestí. Po seznámení s trasou od vedoucího Milana Šímy jsme se vydali na cestu hezky upravenou vesnicí Ústí. Na první krátké zastávce jsme obdivovali z břízy zhotovené dva jeleny a dále krásný dřevěný srub. Sluníčko hřálo, tak jsme brzy pokračovali jen v tričkách mezi polními a lesními cestami lemovanými keři Janovce, zlatě zářícími do dálky. Cesta v chladivém stínu lesa byla trošku do kopce a tak jsme pokračovali pomalu. Na kopci v lese jsme objevili cestu, po které se možná nechalo dojít až na vrch Bojanov. Loni jsme tuto cestu nenašli. Podle mapy byl vrch Bojanov vzdálen jen asi 200 m a tak se několik turistů po ní vydalo na zkoušku, kam dojdou. Ostatní jsme pokračovali dál k Orlovu. Po krátkém odpočinku na svačinu nás brzy kamarádi dostihli s tím, že na vrchol opravdu po té cestě došli, ale kvůli stromům nebylo nikam vidět. Šli jsme kolem rybníka Vilímek a tady nás přivítaly stovky divokých kachen. Minuli jsme chatky u rybníka Sýkorák a cesta nás dovedla ke Krasoňovu. Tady nám Miládka Farkašová nabídla posezení v její chalupě. Prohlédli jsme si zahrádku plnou krásně barevných orlíčků, ve dvoře králíky a v kuchyni jsme poseděli u kávy. Miládka nás potom dovedla po louce plné bílých kopretin a po lesní cestě k pomníku za Šamanovou hájovnou. Pomník zde postavili rodiče a bratři na památku svého syna a bratra Františka Šamana, který byl vězněn v koncentračním táboře Terezín a v březnu 1945 tam ve svých 26 letech zemřel. To bylo smutné zakončení našeho výšlapu. U Šamanovy hájovny jsme asi ve 13,05 hodin nastoupili do autobusu a odjeli domů.
Cesta na vrch Bojanov vedla moc hezkou krajinou plnou slunce a loukami posetými lučním kvítím. Takové procházky jsou opravdovým balzámem na nervy. Dík patří Miládce Farkašové za pohoštění a pozměněnou zpáteční cestu.


NS Zvolská Homole, Zbraslav a zámecký park Průhonice

19.05.2018 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl: M.Šíma
účast 80 osob.
Trasa:
V sobotu 19. května 2018 jsme absolvovali další z plánovaných jednodenních zájezdů ke Zvolské Homoli, na Zbraslav a do Průhonického parku. Zájemců bylo opět hodně a tak musely jet dva autobusy. Ráno v 7,00 hodin jsme vyjeli z Humpolce na dálnici. Byla sice trošku mlha, ale po několika kilometrech se objevilo námi očekávané sluníčko a hned byla nálada veselejší. Nejprve jsme dojeli do obce Vrané nad Vltavou a vydali se na trasu po lesní pěšině s mírným převýšením k Naučné stezce Zvolská Homole.Zvolská Homole je skalní útvar nedaleko Prahy. Spojuje obce Vrané nad Vltavou a Zvole. Je to skalnatý útvar spadající do údolí Vltavy. Kdo jezdí Posázavským pacifikem, je to ta skála, skrz kterou prochází nejdelší tunel na trati a přírodní rezervace s mnoha vzácnými druhy rostlin,stromů a živočichů. Však se nám podařilo spatřit krásnou, asi 25 cm dlouhou zelenou ještěrku se svítivě modrou hlavou. Z vršku homole jsou úžasné výhledy na zákruty Vltavy.Stezka je dlouhá 4 km a má 14 informačních tabulí. Z těchto nádherných vyhlídek jsme v poledne odjeli do Zbraslavi. Zde byl rezervován oběd v restauraci Škoda lásky, která svým názvem pamatuje na hudebního skladatele Jaromíra Vejvodu a jeho písničky. Po obědě byla na programu návštěva zámeckého parku,kde se nachází socha svatého Václava a kostel svatého Jakuba Většího. Původně gotická jednolodní stavba byla přebudována v roce 1654 na konventní kostel. Na oltáři je umístěn deskový obraz Zbraslavské Madony. Pod plastikou Přemysla oráče jsou v podlaze uloženy ostatky posledních Přemyslovců. Kolem 14.hodiny jsme odjeli na prohlídku Průhonického parku, který je národní kulturní památkou a památkou UNESCO. Počasí bylo krásně slunečné a tak jsme se na tu procházku parkem všichni těšili. Jeho rozloha činí 240 ha a uvidíme zde bohatou sbírku domácích i cizokrajných dřevin a květin. Nejlepší čas na návštěvu parku je prý ve druhé polovině května, kdy kvetou rododendrony. Jejich sbírka je výjimečná a čítá asi 8000 kusů ve 100 druzích. Je zde pohádková příroda pouze několik kilometrů od Prahy a byla zde natáčena řada pohádek. Zámek Průhonice je považován za neorenesanční klenot v nádherném zámeckém parku. Hezky se nám tady chodilo a nemohli jsme se na to množství rozkvetlých rododendronů vynadívat. Po 16,00 hodině jsme nasedli do autobusů a opět bohatší o další krásná místa u nás jsme odjeli domů.
Teď už zbývá jen moc poděkovat panu Milanovi Šímovi za opět velice zajímavý a organizačně bezchybný zájezd, plný úžasných výhledů, krásy, zážitků a veselé nálady. Děkujeme a těšíme se na viděnou příště!


V.ročník - Snad pokvetou lewisie a rododendrony

10.05.2018 , ušlá vzdálenost: 10 km,
vedl: L.Kučírková
účast 14 osob.
Trasa:
V letošním roce 10.května jsme už po páté navštívili chatu naší kamarádky Lidušky Kučírkové. Každý rok v tomto čase se těšíme, že uvidíme bohatě kvetoucí lewisie u Lidušky na chatě. A letošní jaro nám to opravdu dopřálo. Ráno jsme se opět probudili do sluníčka a autobusem v 7,26 hodin jsme odjeli od polikliniky do zastávky Šmolovy. Tam nás už čekala naše dnešní vedoucí Liduška Kučírková s kamarádkami z Květinova a tak se nás sešlo celkem 14 turistů. Vydali jsme se známou cestou přes obec Občiny a zde jsme udělali první snímek nádherně rozkvetlých azalek v jedné zahradě u silnice. Pokračovali jsme přes Poděbaby a dál kolem Hladíkova mlýna mezi žlutě rozkvetlými lány řepky, zářícími do dálky. Šlo se nám pěkně, nebylo horko a tak cesta docela ubíhala. Prošli jsme kolem samoty u Malátů, viděli jsme smírčí kamenný kříž a pokračovali vesnicí Hurtova Lhota. Uhnuli jsme na polní travnatou cestu, po úzké lávce přešli Úsobský potok a pomalu se blížili k cíli naší trasy, k chatě obklopené záplavou nádherných květin. Vůbec bychom se nedivili, kdyby si někdo popletl tuto chatu s arboretem Makču-Pikču na Moravě. A dovolíme si říct, že tady to bylo o hodně lepší. Liduška nás upozornila, že letos máme obzvláště štěstí, protože kvetou současně lewisie, azalky i rododendrony. A to prý jsme tam ještě nezažili. Byla to skutečně úžasná podívaná na tu záplavu krásných květin a barev, zářících ve slunci. Nemohli jsme se na ty skalky obalené květy vynadívat. Pod přístřeškem už bylo zatopeno v krbu, tak jsme s chutí opekli špekáčky, pogratulovali k narozeninám našim dvěma "májovým" kamarádkám Evičce Kubíčkové a Marušce Dvořákové. Manželé Kučírkovi nám přinesli výborné řezy a kávu, špekáčky jsme zapili pivem, které bylo ochlazené přesně ze sedmého schodu. Seděli jsme, povídali a bylo nám krásně. A stále dokola jsme obcházeli ty skalky plné krásných lewisií a azalek. Kolem 13,00 hodin jsme se s manžely Kučírkovými rozloučili, ještě naposledy jsme se pokochali tou nádherou a ubírali se do Michalovic k autobusu.
Tolik krásných květin jsme opravdu dlouho neviděli na jednom místě. Skutečně jsme měli štěstí, že skalky a keře kvetly současně a celá chatka se v té květinové nádheře ztrácela. Moc děkujeme manželům Kučírkovým za nezapomenutelný zážitek a že se nám celé dopoledne plně věnovali. Ušli jsme 15434 kroků,necelých 11 km a stálo to za to. Tu krásu si můžete připomenout ještě na fotkách. LIDUŠKO, DĚKUJEME!!!


Prachovské skály, Doksy a Bezděz

05.05.2018 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl: M.Šíma
účast 80 osob.
Trasa:
Proč bychom se báli na Prachovské skály...? První květnovou sobotu 5.5.2018 jsme absolvovali jednodenní zájezd do Prachovských skal, k hradu Bezděz a k Máchovu jezeru. Jelikož se na tento zájezd přihlásilo 80 turistů, jeli jsme dvěma autobusy. Předpověď počasí byla velmi slibná a tak jsme ráno v 6,30 hodin vyjeli směrem na Havlíčkův Brod. Cestou jsme přibírali ostatní turisty a pokračovali na Český ráj. Ujížděli jsme krásně vybarvenou krajinou s ohromnými koberci žluté řepky, zářící do dálky, silnici lemovaly žlutě rozkvetlé akáty a ozdobné hlohy, jejichž větve se ohýbaly pod chuchvalci sněhově bílých květů. Vše bylo zalito sluncem a nad námi modrá obloha bez jediného mráčku. Byla to nádherná podívaná. Po deváté hodině jsme dorazili do Prachovských skal, které jsou považovány za nejkrásnější oblast Českého ráje. Od turistické chaty jsme se vydali po ZTZ na velký okruh Prachovskými skalami asi 4 km s návštěvou 8-mi vyhlídek. Na okruhu jsou náročnější místa, prudce se vystupuje a sestupuje po kamenných schodech. V některých úsecích jsou velmi úzké štěrbiny,kterými se musí člověk doslova protáhnout. Ale zvládli jsme to všichni, nikdo nezůstal "zašprajcovaný" mezi skalami. Cestou jsme střídali zelenou a červenou TZ. Ze skalních vyhlídek byly nádherné pohledy na okolní skalní města. V dálce se matně rýsovala zřícenina hradu Trosky. Prohlédli jsme si Prachovskou jehlu, což je štíhlý a elegantní útvar o výšce 40 m. Prachovská jehla je perlou a dominantou skalního města. Po prohlídce Prachovských skal jsme kolem 13,00 hodin odjeli na oběd do Doks do hotelu Heller a někteří turisté navštívili Muzeum Karla Hynka Máchy. Po celou cestu jsme objížděli kopec Velký Bezděz, na kterém se hrdě tyčí zřícenina hradu. Asi ve 14,30 hodin jsme odjeli do obce Bezděz a odtud trasou kolem křížové cesty asi 1,5 km pěšky k hradu Bezděz. Říká se, že vylézt na Bezděz je děs. A opravdu ta cesta nám dala hodně zabrat a pořádně proklepla naši fyzičku. Asi po 45 minutách jsme se "dovlekli" na hrad,kde nás čekal kastelán. Bezděz je jeden z nejvýznamnějších gotických hradů v ČR. Nachází se v blízkosti Máchova jezera ve výšce 604 m.n.m. Hrad byl založen v roce 1264 Přemyslem Otakarem II. Byl zde vězněn i pozdější král Václav II. s matkou Kunhutou. Oba sem byli přivezeni v roce 1279 v době vpádu Braniborů do Čech. Dominující Velká věž je vysoká 40 metrů a jsou z ní úchvatné výhledy do dalekého okolí. Hrad neměl vlastní studnu, tak se dešťová voda jímala do velké nádrže na nádvoří. Hrad také sloužil jako klášter pro mnichy. Hradní kaple je postavena v gotickém stylu s výzdobami ve tvaru květin. Někteří turisté vystoupili až na vrchol 40-ti metrové věže, protože ta námaha stála za tu podívanou. Po návratu z hradu jsme ještě pokračovali krátkou návštěvou k Máchovu jezeru, které je hlavní atrakcí Doks, Starých Splavů a okolí. Jezero bylo založeno ve 14.století v roce 1367 českým králem a císařem Karlem IV. Jeho rozloha je 284 ha a hloubka až 12 m. Občas se mu také říká České moře a ročně ho navštíví tisíce rekreantů. Je pojmenováno po významném českém básníkovi Karlu Hynku Máchovi. Kolem 19,00 hodiny jsme nasedli do autobusů, příjemně unaveni a plni nádherných zážitků se rozjeli k domovu. Doma jsme byli asi v půl desáté.
Prožili jsme krásný den, plný nezapomenutelných dojmů, úžasných výhledů a svěžích jarních barev. Všichni jsme to zvládli, nikomu se nic nestalo a nikdo nezůstal uvězněný v úzkých štěrbinách Prachovských skal. Naše země, i když je malá, je moc hezká. Děkujeme panu Milanovi Šímovi za tento jedinečný zájezd, za to, že objednal takové slunečné počasí a už se těšíme na další zajímavé výlety. Tak zase někdy na viděnou!


Z Humpolce do Leštiny

26.04.2018 , ušlá vzdálenost: 6 km,
vedl: O.Starý
účast 36 osob.
Trasa:
Na poslední dubnový čtvrtek jsme naplánovali kratší výšlap do Leštiny spojený s oslavou 70. narozenin našich dvou kamarádek Marie Koutové a Vlastičky Saviové. Probudili jsme se do hezkého, slunečného jarního rána a na Horním náměstí se nás v 8,00 hodin sešlo 18 turistů. Vyšli jsme směrem k židovskému hřbitovu a zde jsme si udělali malou zastávku. Byly totiž dva dny po svátku Jiřího a tak jsme pogratulovali Jiřímu Kvášovi. Pokračovali jsme dál po úzké pěšině za chalupami na Rozkoši až na pole kolem lesa. Tady už začínala pomalu rozkvétat řepka, i když všude je moc sucho. Došli jsme do stínu lesa a po chvilce na silnici. Zde jsme procházeli hezkou krajinou pod stromy obalenými bílými květy a lemujícími silnici. Za chvilku už bylo vidět na první chalupy v Leštině. V naší oblíbené hospůdce už nás čekaly obě oslavenkyně, Marie s Vlastičkou. Cestou se přidávali další kamarádi turisté a tak nás bylo celkem 36. Hospůdka doslova praskala ve švech, ale všichni jsme se vešli. Posadili jsme se ke stolům plných dobrot, oběma oslavenkyním jsme pogratulovali k významnému životnímu jubileu, popřáli hlavně zdraví a ještě hodně ušlapaných kilometrů mezi dobrými přáteli. Kamarád Karel Dorazil složil oslavenkyním báseň, při které jsme se všichni zasmáli. Po výborném řízku se sedělo a povídalo. Kolem poledne se několik turistů odebralo k prvnímu autobusu, po chvíli se další parta vydala na cestu zpět pěšky do Humpolce a ostatní odjeli kolem půl jedné autobusem ze Skály. Byla to hezká dopolední procházka, zakončená v příjemné hospůdce s milými přáteli. Marii a Vlastičce ještě jednou srdečně gratulujeme s přáním pevného zdraví a všeho nejlepšího do dalších let.
A na závěr si ještě jednou přečteme báseň od Karla Dorazila:" Tak jako všichni mají rádi modré nebe, tak i my máme rádi Tebe. Proto jsme Ti přišli přát, prý už je Ti 70. 70 když se slaví, to je ještě v plném zdraví. Dožila ses bez potíží, ale prozraď nám,kolikrát Tě zabolelo v kříži. A ne jenom v kříži, ale i u srdce, on ten život jde někdy z kopce, jindy do kopce. Života si stále užívej a přitom si také zazpívej. Pusť si pěknou muziku, to vyléčí Tě ve mžiku. A jestli Tě něco svrbí, svěř se u staré vrby. Na doktora žádný chvat, vše se nechá podrbat. Bachor ať Ti dobře tráví, větry ať se nezastaví. A ten co Ti přeje žluč, ať už je co nejdřív fuč. Hodně štěstí, hodně zdraví, život ať Tě stále baví, hodně peněz, málo práce, tím končí má gratulace. Karel Dorazil.


Okolo Služátek

19.04.2018 , ušlá vzdálenost: 11 km,
vedl: J.Bílkovská
účast 17 osob.
Trasa:
Tento čtvrtek 19.dubna jsme změnili směr našich výšlapů a pro změnu jsme navštívili okolí Pelhřimova. Trasu vybrala naše nová kamarádka paní Bílkovská, která s námi začala nedávno chodit na výšlapy. Na autobusovém nádraží v Humpolci se nás ráno v 7,20 hodin sešlo 15 turistů a naší cílovou stanicí byly Služátky. Tady nás čekala paní Bílkovská a Vašek Nekovář, tak nás bylo celkem 17. Počasí bylo jako stvořené pro dopolední vycházku. Ráno sice trošku chladnější, ale slunečné. Paní Bílkovská nás seznámila s trasou a my se vydali ke Chvojnovu krásným, svěžím a sluncem zalitým ránem. Cestu lemovala sytě zelená tráva, třpytící se kapičkami rosy, jako by zde spadly z nebe miliony diamantů. Po chvilce jsme došli do vesničky Služátky a jako první nás přivítaly ovečky s malými jehňátky. Je přeci jaro a to je obdobím mláďátek. Míjeli jsme také jednu chalupu, kde před vchodem hlídali jako pozůstatek Velikonoc tři dřevění zajíci. Ve Služátkách jsme si udělali malou pauzu na občerstvení od Alči Lejtnarové a Jarči Ščepkové, které slavily narozeniny. Po gratulacích jsme pokračovali dál po ŽTZ do Chvojnova. Prohlédli jsme si zahrádky s bohatě kvetoucími narcisy a Marie Koutová našla pod velkou borovicí krásnou, ohromnou šišku. Prohlédli jsme si místní kostel na hřbitově, zvláštní růžovou kapličku na konci vsi, kde jsem udělali společné foto a pokračovali kousek cesty k vesnici Útěchovičky, odkud jsou nádherné výhledy po okolí a na Pelhřimov. Silnici lemovaly břízy se začínajícími lupínky a dlouhými jehnědami. Je to moc zajímavý koutek Vysočiny s dalekými výhledy po okolí. Vrátili jsme se zpět do Chvojnova a pokračovali směrem do Kojčic. Už bylo docela horko, modrá obloha bez mráčku a tak si v Kojčicích někteří turisté v prodejně koupili zmrzlinové kornouty na osvěžení. Podívali jsme se na hostinec U Plhů a to nám připomnělo Plhu z filmu Marečku, podejte mi pero, jehož rodiče byli až z Kojčic u Pelhřimova. Potom se pokračovalo dál po ČTZ kolem vesnice Krasíkovice k motorestu Farma. Tady jsme měli čas pouze půl hodiny a tak jsme občerstvení odbyli rychle. V 11,58 hodin jsme nasedli do autobusu a odjeli domů.
Děkujeme paní Bílkovské za tuto krásnou trasu, protože většina z přítomných turistů zde dosud nebyla. Krásná krajina, daleké výhledy, téměř letní, sluncem zalité počasí. Byl to jeden z nejhezčích výšlapů, který neměl chybu. Tak na viděnou příště!


Údolím řeky Doubravy a za krásou bledulí

12.04.2018 , ušlá vzdálenost: 11 km,
vedl: M.Šíma
účast 29 osob.
Trasa:
Na dnešní turistický vandr jsme se těšili, předpověď počasí výborná, pohodlné cestování autobusem až na místo počátku výšlapu bez přestupů, především pak na nádherné údolí Doubravy. Začátek cesty nám trošku zkombinovaly zahájené stavební úpravy Husovy ulice, neboť zastávka u pošty byla přemístěna do Hálkovy ulice. Vše se vyřešilo včasným upozorněním, nikoho jsme v Humpolci nenechali. Po zastavení ve Věži a na zastávce Květinov rozc. přistoupilo k nám 5 turistek a Karel Jíra, tekže nás jede 29. Ke zkrácení celkové cesty autobusu volíme druhou variantu příjezdu k řece Dobravě a to přes Rozsochatec, Chotěboř a k Hornímu mlýnu pod Horním Sokolovcem. Po zastavení autobusu na přehledném místě za serpentinami vycházíme k ČTZ, která nás povede údolím Doubravy až do Bílku. Vcházíme ještě do širokého údolí řeky Dobravy u Horního mlýnu, cesta až ke Kamennému potoku není náročná. Pak dochází ke změně, začínáme stoupat a vcházíme do kaňonovitéhu terénu řeky Doubravy náročného na chůzi po různých schodech, pěšinách nahoru a dolů. Turistická stezka je místy dobře upravena i bezpečně jištěna buď zábradlím nebo řetězy. Jsme rádi, že kameny po kterých jdeme jsou dnes suché a pod nohou nekloužou. Při chůzi se díváme na strmé stěny až 20 m vysoké pokryté mechem, z nich vyrůstající keře i stromy. Řeka v kamenném řečišti náráží a přeskakuje balvany za přijemného šumnění vody. Chce to více času, nechvátat a prožívat tu nevšední krásu zdejší přírody. Postupně jsme prošli všechny místa vyznačená na turistických mapách, tj. Točitý vír, Pod Čertovým stolkem, Pod Sokolohrady , soutěskou Koryto a Mikšovou jámou. Pochod jsme ukončili pod železničním viaduktem v Bílku. Zde na nás čekal autobus s řidičem panem Kosinou, který nás převezl do Nového Ranska, kde v Motorestu jsme měli zajištěný oběd. Po obědě jsme se vydali k Pobočnému rybníku a lesní cestou zamířili do lokality bledulí. Naše očekávání se nenaplnilo, neboť poslední teplé dny urychlily kvetení bledulí, takže pouze pár trsů nám připomělo jejich jarní krásu. Po rozhodnutí jak se vydáme zpět k autobusu, zvolili jsme verzi po MTZ a to lesní cestou k hlavní silnici vedoucí od Ranska k Havlíčkovu Brodu. Celkem jsme dnes ušli 11 km nádhernou přírodou, kdo dnes šel jistě nelitoval.


Z Jihlavy přes Zaječí skok do Plander

05.04.2018 , ušlá vzdálenost: 10 km,
vedl: M.Šíma
účast 28 osob.
Trasa:
Dnešní výšlap byl navržen do malebného údolí řeky Jihlavy za poznáním Zaječího skoku a krajiny kolem Rantířova. Pro tento výšlap se dnes rozhodlo 28 turistů, kteří obsadili polovinu smluvního autobusu společnosti Nelma s řidičem panem Prokopem. Hned po výjezdu z Humpolce byla dobrá nálada, neboť po dlouhodobé špatné předpovědi na dnešní den se vše změnilo, na obloze se ukázalo sluníčko a po dešti ani památky, navíc pohodlná jízda autobusem Iveco, který nám zaručuje dobrou návaznost na začátek i závěr našeho výšlapu je pro nás přijemná a vyhovující. Vystupujeme u železní zastávky v Jihlavě Na Dolech, kde začíná náš výšlap po ČTZ nad údolím řeky Jihlavy. Jdeme cestou, která není úplně suchá a tak musíme pozorně sledovat naše kroky před blátem, které se místy objevuje. Asi po kilometru procházíme bývalým ovčínem, jehož zbytky zdiva nám připomenají, že zde bylo nějaké stavení. Následně vycházíme již do otevřené krajiny a na cestu mezi poli. I dnes máme mezi námi milou oslavenkyni Milušku Kvášovou, která nám nabízí něco na zub a přípitek. Miluško, hodně zdravíčka Ti přejí humpolečtí turisti. Po tomto zastavení již jdeme na pokraji lesa, který je pokryt větvemi smrků, které byly vyvráceny větrem a lesníky pak odvětveny. Další již lesní cesta nám přináší klesání i stoupání k našemu cíli Zaječímu skoku. Zde z bezpečného místa se rozhlížíme z tohoto skaliska vysokého asi 30 m do údolí Jihlavy. Jistě nemůžeme zapomenout na fotku z tohota místa opředeného pověstí o zlém rytíři. Legenda vyráví o zlém rytíři, který žil v Plandrech a zemřel při lovu. Během štvanice poddanými nenáviděný pán nejprve zbil a pak zabil nemohoucího starce. Sotva starý můž klesl mrtev k zemi, proběhl kolem zajíc a rytíř jej začal pronásledovat. Zajíc mu utíkal, ale lovec rychlejšího a nebohohé zajíce doháněl. Štvané zvíře skočilo ze skály nad řekou a rytíř donutil koně ke skoku za ním a rytíř na místě zahynul. Na památku je do skály vtisknuto koňské kopyto s podkovou. Díky této události se oblast jmenuje Zaječí skok. Od tohoto místa jdeme docela strmou pěšinou do údolí a pokračujeme kolem řeky Jihlavy a lesem až do Rantířova. Tady, přibližně v polovině trasy přecházíme u bývalého Rantířovského zámku na ŽTZ, která nás vede po východní straně údolí Jihlavy. Údolí s loukami a ve stráni s chatičkami a pak horní tok Jihlavy nás vede do Plander. Po 10 km toužíme po odpočinku a tak radostně se díváme v Plandrech na červený autobus IVECO, který nás odveze do Humpolce. Zastavujeme ještě ve Větrném Jeníkově, avšak plná restaurace nám nedopřeje ještě občerstvení po dnešním výšlapu.
Co závěrem říci, že nedaleko nás na Vysočině máme mnoho krásných míst s řekami jako Želivka, Sázava, Jihlava a Doubrava. Tedy nesedět doma a využít nabízenýách příležitostí a proto pojeďte opět s námi 12.dubna 2018 k řece Doubravě.


Znak Turisté Humpolec


e-mail-admin             administrace