TURISTÉ
HUMPOLEC

- spolek pro volný čas a turistiku


Další díly kroniky:

  Spolek      Plán činnosti     Kronika     Plán zájezdů     Fotogalerie     Kontakt     Odkazy  

Kronika

Dýňový svět

19.10.2017 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl: O.Starý
účast 23 osob.
Trasa:
Měsíc říjen bývá vyvrcholením babího léta a také obdobím, kdy dozrávají dýně. A na takové místo, kde byly snad tisíce dýní, jsme se s turisty dojeli podívat. Ráno bylo mlhovaté, my jsme nastoupili v 7,17 hodin na autobusové zastávce u Pipků do autobusu směrem Světlá nad Sázavou. Prošli jsme kolem zámku zámeckým parkem, kde několik rybářů chytalo v rybníčku ryby. Přešli jsme na vlakové nádraží, koupili si jízdenky do Nové Vsi u Leštiny a přečetli si na nádražní budově slogan od Jaroslava Haška. Ten si podle tohoto sloganu objednal v hospodě pivo a odešel s tím, že se za chvilku vrátí, ale už se nevrátil. Vlakem jsme dojeli do Nové Vsi u Leštiny, kde jsme navštívili statek U Pipků s tisíci dýněmi. Takové množství různých druhů dýní na jednom místě jsme snad ještě neviděli. Dýně byly vystaveny do pyramid, do sloupů, různých bludišť a barevných kruhů. Zkrátka, byla to nádhera. Mimo nás tam bylo ještě několik autobusů s malými dětmi ze školek a tak jsme se opět po nějaké době sešli s dětmi na stejné akci. Bylo to jako společné setkání juniorů a seniorů. Jako občerstvení jsme měli objednanou dýňovou polévku, mimochodem výbornou, a dlouhou klobásu, které moc nechybělo do půl metru. Všechno jsme si prohlédli, chvíli pozorovali děti, které byly ve svém živlu. Pro ně bylo bludiště, hry s dýněmi a slámobazén velkou zábavou. Některé turistky si koupily malé dýně na ozdobu a dekoraci do bytu. Po prohlídce stodoly plné dýní a celého areálu jsme se ve 12,33 hodin odebrali na vlak a odjeli zpět do Světlé nad Sázavou. Teprve tady mlha ustoupila a vysvitlo sluníčko. Na nádraží jsme se rozdělili. Většina turistů pokračovala pěšky do Závidkovic a někteří došli až do Dolního Města. Ti měli v nohách hezkých pár kilometrů navíc. Zbylí turisté zůstali ve Světlé nad Sázavou na kávu a zákusek. Ve 14,23 hodin jsme všichni odjeli autobusem domů.
Tento výlet má opravdu výstižný název, "Dýňový svět". Protože takové množství různobarevných dýní pohromadě se hned tak nevidí. A k tomu ještě ta výborná dýňová polévka, nemělo to chybu!


Z Větrného Jeníkova do Zborné a U Lyžaře

12.10.2017 , ušlá vzdálenost: 13 km,
vedl: M.Šíma
účast 14 osob.
Trasa:
Uběhl týden dešťových přeháněk a chladného počasí a tak se opět scházíme na autobusové zastávce Humpolec-Mléčné lahůdky k dalšímu výšlapu z Větrného Jeníkova, kolem Černého rybníka, přes Smrčnou, Vysokou, Zbornou k restauraci u Lyžaře. I přes předpověď hezkého dne se nás schází na zastávce pouze devět, přesto se těšíme na hezkou dnešní procházku. Při výstupu z autobusu na náměstí v Větrném Jeníkově nás zde vítají naše milé turistky z Květinova a Liduška Kučírková ze Šmolov. Po přivítání a provedení společné fotky vycházíme svižným krokem po ZTZ značce z Větrného Jeníkova již v otevřené krajině k Černému rybníku. Na obzoru ozářeném sluníčkem, zlatovou barvou hýří vybarvené lupeny stromů v jehličnatém lese. Za nedlouho se objevuje i třpytivá hladina Černého rybníka, který je v lůnu lesa obklopeného chatkmi. Je hezky a naše zraky se začínají upírat i k zemi a hledat houby. Je veliká radost a potěšení, když Liduška Kučírková objevuje v mechu u lesní cesty skupinku tří pěkných hříbků. Cesta podzimem vybarveném lese je pohlazením pro naše oči, procházíme kolem symbolicky postevených úlů, které vyznačuji včelí stezku u Smrčné, kterou navštívil i prezident republiky. Stezka je dlouhá 3,5 km a má sedm zastavení s úly z kmenů stromů a informačními tabulemi. Za vznikem této stezky je Škola ekonomiky a cestovního ruchu v Jihlavě. Vycházíme z lesa a již se objevuje obec Smrčná. Místní prodejna nám nabízí sladkosti. Za obcí je fotbalový stadion, jehož lavičky pro fotbalová družstava i fanoušky nám nabízejí hezké posezení. Po krátkém odpočinku se vydáváme do kopce k bývalé hájovně a pak dále k Vysokému kamenu v nad.výšce 665 m n/m. Procházíme smíšeným lesem, kterém vévodí nádherné duby. Po přechodu na MTZ se postupně dostáváme na špatnou rozježděnou blátivou lesní cestu, ktero obcházíme houštinami. Nad Zbornou se s námi loučí turistky z Květinova, které jdou k autobusové zastávce ve Střbrném Dvoře. My zbývající jdema pak po silnici k restauraci U Lyžaře, kde nás vítá Jaruška Maschitová z Jihlavy, které to nedalo, aby se s námi nepozdravila. Po dobrém obědě odjíždíme autobusem do Jihlavy a dále do Humpolce.
Byla to hezká podzimní vycházka a se pokojeností, že ještě hravě ujdeme 13 km. Jen tak dál.


K rybníkům Tukse a Sýkoráku

05.10.2017 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl: V.Nekovář
účast 17 osob.
Trasa:
První říjnový výšlap nás přivítal dešťovými přeháňkami. Na autobusové zastávce u mléčných lahůdek se nás sešlo 17 turistů. Nasedli jsme do autobusu a vystoupili na zastávce Na Němečku. Dnešní vedoucí Václav Nekovář nás seznámil s trasou a my se vydali, schováni pod barevnými deštníky, na cestu nejprve kolem rybníku Tuksa. Ten byl ovšem vypuštěný a my jsme pokračovali dál polními a lesními cestami kolem chatek směrem k rybníku Sýkoráku. Déšť chvilkami ustával a tak jsme cestou lesem také hledali houby. Některé turistky jich našli docela dost, mezi nimi i pravé hřiby. Prošli jsme kolem Sýkoráku, který byl také částečně vypuštěný a pokračovali pod žlutě zbarvenými stromy k silnici, odkud jsme viděli Krasoňov. Po chvíli chůze už se před námi objevila vesnice Bystrá. Prošli jsme až na její konec a dívali se, jak se silnice z Bystré kroutí do malých esíček jako had. Z Bystré už to byl jen kousek na rozcestí k Vystrkovu směrem k samotě Lipovky. Tady nás Václav Nekovář zavedl lesní pěšinkou nad Vystrkov k "lavičce lásky". Zde jsme měli za úkol najít v lese tři poklady, které tady Václav ukryl. Po chvilce hledání a Václavově nápovědě opravdu tři kamarádky našli tři poklady, ukryté v pařezech. Václav Někovář nás pak pozval k sobě do chalupy na Vystrkov na občerstvení, protože nedávno oslavil narozeniny a svátek. K němu se připojila i Maruška Duchanová, která v létě oslavila narozeniny. Přestalo pršet a na obloze prokukovalo sluníčko. My jsme seděli na zahradě pod krásnou pergolou, popíjeli kávu se švestkovým koláčem, od Marušky Duchanové jsme ochutnali výbornou roládu a na ohni jsme opekli špekáčky, které pro nás Václav připravil. Prohlédli jsme si zahradu s krásným jezírkem a bylo nám moc dobře. Sluníčko nás hřálo a nám se vůbec nechtělo z tak příjemného a hezkého prostředí. Ale čas je neúprosný, my jsme se museli rozloučit s oběma oslavenci a ve 12,25 hodin jít na autobus.
Bylo to hezké dopoledne, i když zpočátku deštivé. Ale na návštěvu u Václava Nekováře už nás doprovodilo i sluníčko. Milí oslavenci, Václave a Maruško, srdečně vám gratulujeme, přejeme hlavně zdraví a ještě mnoho ušlapaných kilometrů s dobrými kamarády. Brzy se těšíme opět na viděnou!


Divokou Šárkou a k hradu Okoři

30.09.2017 , ušlá vzdálenost: 16 km,
vedl: O.Starý, H.a V. Humlovi
účast 42 osob.
Trasa:
Je sobota 30. září, poslední sobota v měsíci, vrchol Václavských časů a babího léta. Na autobusové zastávce u pošty se nás ještě za šera v 6,00 hodin ráno sešlo 42 turistů. Předpověď slibovala krásné počasí a tak jsme se všichni těšili na probouzející se den. V 8,00 hodin jsme přijeli do cílové stanice Praha-Liboc a pod vedením našeho kamaráda Vládi Humla jsme se vydali na cestu do Šáreckého údolí. A hned nám přišla na mysl písnička od Karla Hašlera: "V tom Šáreckém údolí v neděli je národa, ptáčkové tam šveholí, směje se tam příroda." Sluníčko se opravdu smálo a my jsme došli k první krásné scenérii, k vodní nádrži Džbán. To byla opravdu podívaná. Okolní stromy a keře, hýřící překrásnými podzimními barvami, se vzhlížely v nehybné hladině nádrže jako v kouzelném zrcadle, jako by se ptaly, kdo z nich je nejkrásnější. Cesta pokračovala kolem červeně zbarvených stromů na Šestákův kopec, odkud byly úchvatné výhledy na Prahu, protkané barvami babího léta. Chráněné území Divoká Šárka tvoří asi 2 km dlouhou trasu podél Šáreckého potoka, kde vytváří skalní soutězky a plošiny. Žije zde mnoho různých teplomilných rostlin a živočichů. Šárka je také významnou lokalitou archeologickou. Území je národní kulturní památkou a svým přírodním i historickým významem patří k nejvýznamnějším lokalitám v ČR. Cesta nás vedla dál mezi vysokými skalami a soutězkou podél Šáreckého potoka, který nám bublal do ouška. Na okolních skalách zlatě a červeně svítily teplomilné keře. Minuli jsme restauraci Dívčí skok s obrazem Šárky a Ctirada a kolem Čertova mlýna po stezce mokřadlem jsme došli k jeskyni Jenerálka. Uvnitř jeskyně byla ale tma. Jelikož se přiblížila doba oběda, odešli jsme do blízké restaurace Jenerálka na řízek se salátem. Oběd byl výborný, personál vstřícný, pivečko orosené a tak jsme se měli díky manželům Humlovým moc dobře. Po obědě jsme kousek popojeli autobusem a vydali se na cestu k hradu Okoři. A opět jsme zanotovali písničku: "Na Okoř je cesta, jako žádná ze sta,vroubená je stromama, když jdu po ní v létě, samoten na světě, sotva pletu nohama." My jsme došli, aniž bychom pletli nohama, nejprve ke krásné stavbě Nový mlýn a k blízkému viaduktu. Následovala krátká cesta na hrad Okoř. Hrad byl založen už ve 13.století, je opravdu výjimečný a je považován za výletní jedničku v okolí Prahy. Vyžívají se zde hlavně milovníci koní, cyklistiky a pěší turistiky. Prohlídku Okoře jsme zakončili posezením u dobrot v cukrárně pod hradem a tím se náš dnešní výlet chýlil ke konci. Necelý kilometr v Malých Číčovicích na nás čekal autobus a my jsme plni dojmů z překrásné podzimní přírody asi v 16,00 hodin odjeli domů.
Toto byl výlet doslova protkaný sluncem, azurovým nebem a překrásnými barvami babího léta. Velký dík patří Helence a Oldovi Starým za vymyšlení této trasy a objednání nádherného počasí. Stejný dík patří Vláďovi a Hance Humlovým, kteří celou trasu prošli, perfektně zorganizovali celý výlet a zajistili výborný oběd v hezké restauraci s příjemným personálem. A nesmíme zapomenout na poděkování sluníčku!!!


S dětmi do pohádkových Starých Hradů

23.09.2017 , ušlá vzdálenost: 1 km,
vedl: M.Šíma, I.Čerevená
účast 41 osob.
Trasa:
Plánový zájezd s dětmi do pohádkového zámku/hradu Staré Hrady u Jičína se uskutečnil v sobotu s odjezdem v sedm hodin ráno,což bylo znát na tvářích dětí. Některé při jízdě dospávaly,některé měly i menší žaludeční potíže a cestu trvající dvě a půl hodiny do Starých Hradů však nakonec dobře zvládly. Po zastavení před zámkem děti ožily a projevily zájem již na nádvoří o prohlídku zámku.Po zakoupení vstupenek jsme společně s průvodcem. který nám připomínal Haary Pottra přešli k pohádkovému sklepení. Po otevření dveří do zámeckého sklepení se postupně na nás ze všech stran dívá nespočetné množství dráčků, draků, obrů , vodních vil, skřítků i tříhlavý drak Třífrňák. Průvodce dává dětem vtipné otázky a děti rychle a správně odpovídají, což svědčí o bystrosti a znalosti dětí. Seznamuje nás s humorně pojmenovanými pohádkovými figurami, to se odráží na veselosti ve tvářích a smíchu celé naší skupiny. Po prohlídce sklepení a potlesku pro průvodce následuje patnáctiminutová přestávka k osvěžení. Opět nás vítá průvodkyně upravená jako čarodějnice, řadí děti do řady a předává jim atrapy čarodějnických košťat pro nácvik letu. Po vybrání vedoucí letu, děti reaugují na pokyny, překročí koště,zaujmou postavení v pokrčení těla k snížení odporu vzduchu a pak oběhnou nádvoří zámku v zahřívacím kole. Po vydýchání odcházíme po schodech chodbami na zámeckou půdu, kde opět na nás čeká velké množství pohádkových bytostí. Když si je připomeneme : Skřítkové Tvořílci: Meducínka, Pilínek, Hoblinky, Koudelka , Vrtíšek, Měřelku, Šindelka, Mazalka Fanda Vápeka. Skřítci Ničemníci: Nicnedělka, Lemplín, Puklín, Kazidřev, Rezkorozka , Bermuch, Prasklín. Čerti: Lucifera Honoráta, čertice Elixéra , čertenice Belzefina, čert Cestus Metlus , Letus Pometlus , Anncyáš , Barmadáš, Nestydlín. Čaredějnice: Furtoperta , Baldachýna, Fimfarona Neperenda , Hadryjána, Baba Alybaba , Babyce Svlačice Herbalus , skřítek Kvítek, Babice Zimnice Zlomyslín, Babice Vajglice. Draci: Třífrňák,Hnízdometka, Šuslinoska, Aerolína , Hydrolína, Pyrolína a mnoho dalších jmen princezen. Obři : Přejedlík , Knedlina, Krouhal, Šlapikvaska, Zelinka a Košťálek. Ještě skřítci: Štamprdláci, Korbelníci, Nálevkové, Špiritus a jeho paní Kocovinka raní. S hlavou plných dojmů odcházíme do zámecké krčmy, kde si děti s chutí pochutnaly na kuřecí polévce a řízečkách. V závěru ještě se dokupují suvenýry a sladkosti pro své sestřičky a bratříčky i rodiče.
Zájezd se vydařil, dětem se pohádkové vyprávění líbilo a jistě se těší na zájezd příští. Na dobrém průběhu našeho výletu měly zásluhu především naše vychovatelky pí.Ingrid Červená a Ivana Bělovská a děti turistického kroužku Hálkovy školy, i děti našich turistů.


Z Radňova do Okrouhličky

21.09.2017 , ušlá vzdálenost: 11 km,
vedl: J.Novotná
účast 25 osob.
Trasa:
Dnešní výšlap vedoucí Jaruška Novotná a Lída Kučírková nasměrovaly na trasu od Radňova do Okrouhličky a Lípy. Ráno bylo docela pěkné počasí a na vlakovém nádraží v Humpolci se nás sešlo 21 turistů. Opět jsme zaplnili vláček a vystoupili ve stanici Radňov, kde na nás čekaly další dvě kamarádky, cestou se přidaly zase dvě a tak nás šlo celkem 25. Dnešní trasa byla trošičku pozměněna, někteří z nás tudy ještě nešli a tak nás čekalo něco nového. Pogratulovali jsme Libušce Jirmusové a vydali se na cestu loukami z Radňova do Dobrohostova. Minuli jsme odbočku ke Svaté Anně a pokračovali rovně do mírného kopečka nad Dobrohostov. Zde jsme obdivovali krásné výhledy do daleka a jmenovali vesnice, které jsme poznali, včetně výhledu na část Havlíčkova Brodu. Loukami po travnaté cestě jsme došli do vesničky Úhořilka. Zde nám nabídla Evča Ulrychová nákup mléčných výrobků na soukromé farmě a tak si turisté koupili domácí jogurty, sýry. Pokračovali jsme dál stále polními cestami a došli k Račímu rybníku a k chatě u Račího rybníka. Zde jsme si udělali malou přestávku na svačinu a někteří turisté našli cestou i docela dost hub. Chata leží na poloviční cestě mezi Kochánovem, kterému jsme se vyhnuli, a Okrouhličkou. Asi po půl hodince nás přivítala Okrouhlička. Zastavili jsme se v Šejdorfském mlýně na kávu, pivo a utopence. Vlak z Lípy nám jel ve 14,35 hodin a tak jsme se vydali asi ve čtvrt na dvě na cestu. Šli jsme tentokrát pod vedením Lídy Kučírkové z Okrouhličky jinou cestou. Kolem kravína po louce podél hezké březové aleje jsme za necelou hodinku byli v Lípě u vlaku a v půl čtvrté doma.
Děkujeme našim "Květinkám" a Lidce Kučírkové za opět novou a zajímavou trasu. I když kolem Okrouhličky jsme šli už mnohokrát, zase jsme viděli ve starých a známých místech něco nového a hezkého.


Za poznáním Krkonošských vodopádů a rozhleden

15.09.2017 , ušlá vzdálenost: 39 km,
vedl:M.Šíma
účast 53 osob.
Trasa:
O víkendu 15.-17.září 2017 jsme absolvovali další z našich plánovaných turistických zájezdů, a sice třídenní zájezd do Krkonoš k vodopádům. Předpověď počasí nám nebyla příliš nakloněna, naopak slibovala déšť a tak jsme měli obavy, abychom v těch horách vůbec něco viděli. V pátek 15.9. v 6,00 hodin ráno u pošty jsme nasedli do autobusu a vyjeli směrem na Havlíčkův Brod. Cestou jsme přibírali další účastníky zájezdu a tak se autobus naplnil na 53 turistů. Cesta proběhla hladce a tak jsme zájezd zahájili asi po 9,00 hodině v Bitouchově u Semil první trasou po Riegrově stezce. Trasa vede kolem elektrárny Spálov, pramene Antala Staška a pokračovali jsme lesní cestou nad řekou Jizerou, jejíž šumění nás celou trasou provázelo. Prošli jsme asi 12 metrů dlouhým tunýlkem. Při zimním a předjarním tání se nedaleko tunýlku tvoří krásný ledopád, široký asi 20 metrů a vysoký 10 metrů, který jako záclona překrývá převis a vytváří jeskyňku. Riegrova stezka končí lávkou nad řekou Jizerou a vysokými skalisky, na kterých často trénují horolezci a děti z horolezeckého kroužku. Bohužel jsou zde i pomníčky jako památka na tragické pády ze skal. Po obědě v Semilech jsme přejeli na česko-polské pohraničí k vodopádu Kamienczyk. V ochranných přílbách jsme sestoupili dolů k nádhernému vodopádu, nejvyššímu v polských Krkonoších, který padá z výšky 27 metrů ve třech kaskádách a protéká 100 metrů dlouhou soutězkou mezi žulovými skalami. Po jeho prohlídce jsme pokračovali do Harrachova k nádherným Mumlavským vodopádům, patřícím k nejkrásnějším a nejmohutnějším v České republice. Vodopád padá z více než 7 metrů vysokého a 10 metrů širokého žulového skalního stupně a při jeho úpatí se tvoří obří hrnce. Je to opravdu nádhera. Po jeho prohlídce jsme odjeli do Jánských Lázní ubytovat se v penzionu Ludvíkova bouda. Po večeři jsme poseděli s písničkami při Kamilově harmonice. V sobotu 16.9. po snídani jsme vyjeli do Horních Míseček a odtud kyvadlovou dopravou k Vrbatově boudě. Zde se ujala vedení Alenka Fenclová. Počasí bylo pěkné a tak jsme vyrazili na trasu kolem mohyly Hanče a Vrbaty, kteří zahynuli ve sněhové vánici v Krkonoších 24.března 1913 při závodě na 50 kilometrů. Nedaleko jsou Petrovy kameny, odkud jsme obdivovali nádherné výhledy do daleka. Trasa pokračovala kolem Pančavské louky, U čtyř pánů, k prameni Labe, kde jsou znaky všech měst, kterými řeka Labe protéká na své pouti do moře. Pokračovali jsme česko-polskou hranicí kolem skalního útvaru Violík, který je domovem jedinečných druhů lišejníků. Následoval vysílač Sněžné jámy, kde bývá na jaře nejdéle sníh a po jeho roztání zůstávají jezírka. Pokračovali jsme k Labské boudě, vodopádku, dále kolem Ambrožovy vyhlídky k vodopádu na Pančavě, kolem Hančova pomníku zpět k Vrbatově boudě a kyvadlovou dopravou do Horních Míseček do restaurace Bernard, kde byl pozdní oběd. Počasí bylo krásné, Alenka Fenclová nám u každé zastávky podala zajímavý výklad a tak se nám trasa moc líbila. Navečer jsme se vrátili do Jánských Lázní k prohlídce kolonády a zpět na Ludvíkovu boudu k večeři. V neděli 17.9. ráno jsme opustili penzion, vyjeli kabinkovou lanovkou na Černou horu a podle programu pokračovali plánovanou trasou do Pece pod Sněžkou. Míjeli jsme po ČTZ Václavák, odkud byl hezký výhled na Sněžku, jejíž vrchol byl stále zahalen do bílých obláčků. Zastavili jsme se na Černohorském rašeliništi, odtud kolem Kolínské boudy, Krakonoš, Husova bouda, po MTZ Malá Paseka a Pec pod Sněžkou. Toto byla nádherná trasa s úchvatnými výhledy na okolní penziony a Sněžku před námi, ještě umocněná krásným, slunečným počasím. Po obědě v Peci pod Sněžkou v hotelu Hvězda jsme v 15,00 hodin sedli do autobusu. Sice unaveni ale plni nezapomenutelných zážitků odjeli domů.
Opět to byl zájezd, na který se nezapomíná. Velký dík patří Milanovi Šímovi a Alence Fenclové za opravdu zajímavý program, trasy a vyčerpávající výklady. Samozřejmě musíme poděkovat panu řidičovi, ale hlavně vládci hor Krakonošovi, který nad námi držel ochrannou ruku, rozprostřel svůj kouzelný plášť a pustil na nás jenom sluníčko a pěkné počasí. Tak zase někdy na viděnou!


Z Humpolce do Speřic

07.09.2017 , ušlá vzdálenost: 11 km,
vedl: J.Kváš
účast 28 osob.
Trasa:
A je po prázdninách. Děti nastoupily do školy a my, turisté, zase na pravidelné čtvrteční výšlapy, které nám už přes prázdniny chyběly. Rádi jsme se opět po těch prázdninových pauzičkách a dovolených sešli a těšíme se zase na každý čtvrtek. Dnešní ráno bylo sice slunečné, ale chladné a později se ukázalo velice větrné. U pošty se nás v 8,00 hodin sešel úctyhodný počet 28 turistů a jeden kočárek s miminkem. Vydali jsme se kolem Billy směrem do Světlického Dvora a dále kolem pastvin, kde nás srdečně a s hlasitým bučením přivítalo velké stádo kraviček a provázelo nás až ke konci ohrady. Po cestě zrovna přijížděl traktor s krmením. Kravičky se na nás okamžitě vykašlaly a běžely za traktorem přes celou pastvinu. Už jsme je nezajímali a tak jsme pokračovali dál podle vtipného směrovnímu na silnici k Horním Rápoticům. Foukal silný, studený vítr, pořádně nás to profouklo a někteří turisté si nasadili kapuce. U Horních Rápotic jsme si prohlédli oboru s mnoha jeleny, muflony, kozami. Škoda, že byli daleko od silnice. Ve vsi jsme přešli směrem na Německo a Holušice a prošli kolem nádherně rozkvetlých jiřin, které nám připomněly, že svou vládu pomalu ale jistě přebírá podzim. Cesta nás dovedla přes Německo, kde jsme viděli originální poštovní schránku z konvičky na mléko, až na rozcestí. Zde jsme se rozdělili. Polovina turistů šla přes Jiřice k Humpolci a my ostatní jsme pokračovali na Holušice. Nedaleko cesty tam veliký traktor oral pole a nás doslova omámila vůně čerstvě zorané země, vůně podzimu. Na pravé straně silnice se nám ukázala věž kostela v Kalištích a okolí plné nádherných výhledů do daleka. Prošli jsme Holušice a v jedné zahradě opět kvetly desítky nádherných jiřin. Tak nám přišla na mysl píseň: "Na podzim když kvetou jiřiny...". Kolem Holušic jsou krásné výhledy. My jsme po chvilce chůze došli k zastávce Speřice a pokračovali na Melikanu. Zde jsme si chvilku odpočinuli, koupili malé občerstvení a manželé Kvášovi nás pozvali k sobě na chalupu na kávu a posezení. U Kvášů jsme se měli opravdu dobře. Káva a výborné řezy, které neměly chybu. Hezké posezení, upravené okolí, mnoho krásných květin a veselá nálada - takové to bylo u Kvášů. Zkrátka Makču-Pikču v malém provedení. Po 13,00 hodině jsme se rozloučili, pomalu odešli k zastávce Radostín a odjeli domů.
Byla to moc hezká trasa. Okolí Holušic je opravdu kouzelné, s výhledy do daleka. Chvílemi jsme zapomínali i na ten silný vítr. A velký dík patří Milence a Jirkovi Kvášovým za tak hezké a srdečné přivítání a pohoštění. DĚKUJEME!!!


Znak Turisté Humpolec


e-mail-admin             administrace