TURISTÉ
HUMPOLEC

- spolek pro volný čas a turistiku


Další díly kroniky:

  Spolek      Plán činnosti     Kronika     Plán zájezdů     Fotogalerie     Kontakt     Odkazy  

Kronika

Relax ve Vodním ráji v Jihlavě

14.02.2019 , ušlá vzdálenost: 4 km,
vedl: M.Šíma
účast 22 osob.
Trasa:
Na čtvrtek 14.února jsme si naplánovali akci, kterou jsme ještě nikdy nerealizovali, a sice relax ve Vodním ráji v Jihlavě. Nejprve jsme měli obavy, zda tato akce bude mít u turistů kladný ohlas. Abychom totiž získali skupinovou slevu 150,- korun na vstupném, muselo nás být alespoň 10. Nakonec se nás sešlo na autobusové zastávce u polikliniky 19 turistů, cestou přistoupili ještě další tři a tak nás bylo celkem 22. V 10,00 hodin jsme nastoupili do autobusu, dojeli do Jihlavy na autobusové nádraží a pomalu jsme se vydali na cestu kolem řeky Jihlavy do Vodního ráje. Koupali jsme se dvě hodiny. Plaváním jsme si protáhli svaly, nechali jsme si probublat ramena a záda v teplé vířivce, prokrvit nohy v teplé a ledové vodě a nechali se unášet divokou řekou, z které nebylo návratu.Proud v této řece nám připomněl starý film "Řeka do nenávratna", kde ovšem místo nás hrála hlavní roli Marilyn Monroe. Vstoupili jsme i do venkovního bazénu, kde nás prudký proud vody unášel pod modrou oblohou prosvícenou sluníčkem. Byla to paráda. Někteří turisté okusili i tobogán a navštívili saunu nebo páru. Po dvou hodinách relaxace, asi ve 12,50 hodin, jsme Vodní ráj opustili a spěchali na autobusové nádraží, kde jsme nastoupili do autobusu a ve 13,40 hodin odjeli do Humpolce.
Tato akce se nám moc líbila. Všichni jsme blahořečili panu Šímovi za tento vynikající nápad a jelikož akce měla velký úspěch, slíbili jsme si, že ji někdy na podzim opět zopakujeme.Tak na shledanou, divoká řeko!


Přes Hněvkovice do Jiřic

07.02.2019 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl: V.Kašpar
účast 23 osob.
Trasa:
První únorový výšlap se nám opět líbil. Počasí bylo moc pěkné. Teploměr ukazoval asi -4°C pod nulou, sluníčko se začalo ukazovat a tak jsme se těšili na pěknou procházku. U pošty se nás v 9,00 hodin sešlo 23 turistů, vedoucí Václav Kašpar nás seznámil s trasou a vyrazili jsme na cestu směrem k vlakovému nádraží. Nad kolejemi jsme uhnuli doprava na zkratku, kde byla vyšlapaná pěšina a brzy jsme stanuli na kopci, odkud byly krásné výhledy na město. A nejen na město. Celá okolní krajina byla pokryta bílou,sněhovou pokrývkou, kterou občas narušily koleje od traktorů. Pomalu jsme přešli most nad dálnicí a hned za ním odbočili doprava na polní pěšinu podél dálnice. Šli jsme sice sněhem, ale ten byl dost zmrzlý a tak to šlo dobře. Dostali jsme se husím pochodem na úzkou pěšinu nad dálnicí mezi břízky, odkud byl hezký pohled na město, až k hradu Orlík.A zde nás překvapila nečekaná překážka. Přes cestu bylo vyvráceno několik břízek a nedalo se projít jinak, než podlézt po čtyřech. A tak Milan Šíma držel větve a my ostatní jsme si zopakovali miminkovské období, kdy jsme ještě neuměli chodit a podlézali po čtyřech ty břízky. Pánové si zase připomněli vojenská léta a plížení vpřed. Samozřejmě jsme se u toho dostatečně nasmáli a všichni jsme podlezli bez problémů. Brzy po tomto zážitku jsme na chvilku zastavili na Trucbabě a pogratulovali k svátku našim kamarádům Jiřce a Mojmírovi. Pokračovali jsme dál lesní cestou a dívali se, jak je tam všude les vykácený a jsou zasazeny nové, malé stromky. Z lesní cesty za Trucbabou jsou pěkné výhledy k Jiřicům. Dívali jsme se, jaké množství dřeva je tam připraveno k odvozu. Postupovali jsme švestkovou alejí a za chvíli jsme byli u prvních domků v Jiřicích. Obloha byla hezky modrá, sluníčko svítilo na okolní stromy, jejichž omrzlé větve byly jako skleněné a ve slunci se třpytily jako křišťál. Škoda, že na fotkách je ta krása málo vidět. Brzy jsme došli do restaurace Sedlácký dvůr. Někteří turisté šli hned zpět do Humpolce a většina z nás si dala v restauraci oběd. Chvilku jsme poseděli a vydali se zpět přes Trucbabu domů.
Zase to byla moc příjemná procházka v pěkném, zimním počasí, hezká trasa, svěží vzduch, sluníčko, křišťálové větve stromů. Co si přát víc?


Autobusový zájezd do Prahy

31.01.2019 , ušlá vzdálenost: 4 km,
vedl: M.Šíma, A.Lejtnarová
účast 59 osob.
Trasa:
Na poslední lednový čtvrtek, t.j. 31. ledna, jsme si naplánovali návštěvu Národního muzea v Praze. Ráno v 8,00 hodin přijel k poště smluvní autobus, malý mikrobus, několik turistů ještě použilo vlastní auto a tak nás do Prahy jelo celkem 59. Počasí bylo pěkné, dálnice v pohodě a tak se nám asi po hodině a půl ukázalo panorama Prahy. Vystoupili jsme u Hlavního nádraží. Národní muzeum se otevíralo od 10,00 hodin a tak jsme nikde dlouho nečekali. Národní muzeum již 200 let uchovává dědictví minulosti i současnosti pro budoucí generace.Za 200 let Národní muzeum zažilo čtyři císaře a jedenáct prezidentů. Během těchto let se několikrát přestěhovalo. Své hlavní sídlo našlo v roce 1891 v novorenesanční stavbě tvořící dominantu Václavského náměstí. Historická budova se veřejnosti uzavřela v červenci 2011 na dlouhých 7 let, aby prošla náročnou rekonstrukcí. K 200.výročí založení Národního muzea a k 100.výročí Československa je od 28.10.2018 budova pouze částečně zpřístupněna veřejnosti. Po zakoupení společné vstupenky jsme s úctou a zatajeným dechem vstoupili po vyřezávaném schodišti do nádherného foyeru, vyzdobeného překrásnými obrazy a sloupy, kterému vévodil nádherně malovaný strop. Bohužel veškeré expozice zatím stále nejsou zpřístupněny veřejnosti a tak jsme si mohli prohlédnout v přízemí pouze výstavu k loňskému století od založení Československa. Česko-slovenská výstava přibližuje úspěchy, kterými stát během své existence procházel. Výstava ukazuje, proč i dnes zůstává Československo v povědomí většiny Čechů a Slováků, proč se na společný stát stále vzpomíná a přetrvává spolupráce a přátelství. Před dvanáctou hodinou jsme se sešli u sochy sv.Václava a kdo měl zájem, šel se podívat Na Příkopy do hračkářství Hamleys do motýlího domu. Představte si opuštěný chrám v deštném pralese, který postupně pohlcuje okolní vegetace. Stromy zarůstají do zdí, liány obepínají bezbranné sochy. V takovém místě poletují stovky nejkrásnějších motýlích druhů. Žádné bariéry mezi hosty a motýly zde nejsou. Vstoupili jsme do motýlího domu Papilonia a poznali jsme úžasný svět exotických motýlů. Uvnitř byla teplota kolem 30°C a vlhko jako v opravdovém deštném pralese. Někteří motýli si sedli i někomu na rameno, podle barvy oblečení.Po prohlídce Papilonia jsme měli volno a tak nás několik šlo na Staroměstské náměstí podívat se na nově opravený a pozlacený orloj. Pomalu jsme se vydali zpět po Václavském náměstí k Hlavnímu nádraží,kde jsme měli v 15,00 hodin sraz na zpáteční cestu. Ještě jsme si stačili prohlédnou vnitřek nově opraveného a zrekonstruovaného Hlavního nádraží, kde je to teď opravdu krásné.V 15.00 hodin jsme nasedli do autobusu a s hezkými zážitky z příjemně prožitého dne jsme odjeli domů. Jenom nás trošku mrzelo, že v Národním muzeu nebylo otevřelo ještě více expozic. Tak snad příště.
V Praze bylo hezky, svítilo sluníčko a tak jsme měli moc pěkný výlet.Viděli jsme nádheru a vznešenost foyeru Národního muzea, krásu exotických motýlů, prošli jsme se deštným pralesem.Děkujeme panu Milanovi Šímovi za perfektní organizaci zájezdu a těšíme se zase brzy na viděnou! Vždyť v Praze je blaze!


Z Kamenice přes Dubí d Skály

24.01.2019 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl: V.Kašpar
účast 31 osob.
Trasa:
Na čtvrtek 24. ledna jsme si naplánovali trošku kratší dopolední výšlap k rybníku Kachlička. Ráno byl trošku mrazík, asi -4°C, ale to nás, skalní turisty, vůbec neodradilo.Naopak.Na vlakovém nádraží v Humpolci se nás v 9,00 hodin sešlo 31 turistů, což byl od začátku roku zatím rekordní počet.Však jsme také zaplnili příjemně vyhřátý vláček do posledního místečka. Vystoupili jsme ve stanici Kamenice. Zde jsme opět pogratulovali Hance Kalendové a Zorce Trtíkové k narozeninám a svátku a vydali se na cestu vesnicí Kamenice směrem k Dubí.Cesta byla trošku kluzká, museli jsme dávat pozor na zledovatělé úseky, ale celkem to šlo dobře. Všude,kam až oko dohlédlo, bylo bílo, bílo. Pravá bílá zima. Po chvilce jsme prošli vesničkou Dubí a pomalu se blížili do Zdislavic. Zde jsme udělali kratičkou pauzu na odpočinek a kolem malé kapličky jsme pokračovali dál. Po levé ruce se nám ukázaly chaloupky z vesničky Splav a napravo několik srnek, bořících se do hlubokého sněhu.My jsme odbočili cestou doprava kolem malého, zamrzlého rybníčku a pokračovali kousek do kopečka. A tady už se nám ukázaly střechy prvních chatek u rybníka Kachlička.Dnešní třetí oslavenkyní byla Věrka Říhová, která měla pro nás také pohoštění. A jelikož paní Eva Fikarová má u Kachličky chatu, nabídla Věrce Říhové zastávku na té chatě.A tak jsme Věrce Říhové pogratulovali k narozeninám a na chviličku se zastavili na chatě u paní Evy. Pokračovali jsme dál. Někteří turisté po cestě a několik jich po pěšině kolem rybníka. Dlouho jsme se nikde nezdržovali, abychom stihli autobus ze Skály v 11,22 hodin. Všichni jsme se pak sešli ve Skále nad kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Objevil se tu i Radek Ulrych s autem a jelikož to některým turistkám hodně klouzalo, svezl je do Humpolce. My ostatní jsme prošli kolem kostela a po schodech dolů k autobusové zastávce.Do odjezdu autobusu nám zbývalo 15 minut času a když přijel, opět jsme ho zaplnili. V poledne jsme byli doma.
Zase se nám výšlap vydařil. Pěkná dopolední procházka bílou zimní krajinou, při které nám hezky vytrávilo. I když to místy dost klouzalo a občas někdo upadl, nikdo si nic nezlomil a tak jsme v pořádku došli k zaslouženému obědu.


Ze Senožat do Tuklek přes Nečice

17.01.2019 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl: J.Kváš
účast 19 osob.
Trasa:
Ve čtvrtek 17. ledna nás čekala dopolední vycházka do Senožat a okolí. Ráno v 7,20 hodin vyjeli někteří turisté z autobusového nádraží a někteří čekali u pošty.Jaké to ale bylo překvapení, když místo velkého autobusu přijel malý mikrobus a my jsme ho obsadili celý do posledního místa. Ale jelo se nám v něm hezky. Vystoupili jsme v Senožatech u Restaurace u brambory. Zde nás čekali Kvášovi a tak nás bylo celkem 19 turistů.Jiří Kváš nás seznámil s trasou a my se vydali ze zimního Humpolce do polojarních Senožat s téměř žádným sněhem. Cesta byla umrzlá a nahoře nad vsí to trochu profukovalo, ale jinak se šlo dobře. Brzy se nám ukázaly chalupy Tuklek. To je hezká vesnička s ozdobenými a upravenými chaloupkami. Asi zde žije většina chalupářů. Zde jsme měli menší zastávku na gratulaci třem našim kamarádkám: Zdeňce Kordovské, Janě Reichertové a Alence Davidové. Popřáli jsme jim hlavně zdraví k narozeninám. Děvčata si připomněla dětství z mateřské školky a povozila se na dřevěném kolotoči uprostřed návsi. Pokračovali jsme dál a po chvilce jsme došli k bývalému Tukleckému mlýnu.Od jedné naší kamarádky turistky jsme se dověděli, že z tohoto mlýna pochází. Mlýn je ve velmi zchátralém stavu. Prošli jsme kolem až k řece Želivce,kde je krásný splav a okolní skály. Je to kouzelný kousek přírody a šumící splav přináší pohlazení na duši. A zde si kamarádka Zdeňka Kordovská vzpomněla na jeden hezký popěvek:"Na Želivce na potoce stával mlýn, teď už je tam jenom trochu rozvalin. Když tam mlejnek stával,vesele klapával, teď tam roste jenom blín." Je to tak, mlýn je už hodně zchátralý a tak jsme se alespoň vyfotili u slunečních hodin, které zůstaly na jedné zdi. Vraceli jsme se zpět stejnou cestou do Tuklek a jako by se proměnilo počasí. Zima zmizela a nastoupilo jaro se svítícím a hřejícím sluníčkem. Že je leden, po tom nebylo ani památky. Kolem Senožat a Tuklek není ani stopa po sněhu. Všude jenom hnědá, holá pole. Jelikož jsme měli dostatek času, pokračovali jsme pomalu kolem Nečic, kde jsem šli po silnici okolo velké, asi zemědělské usedlosti a dále zpět do Senožat. Pod hřejícím sluníčkem a modrou oblohou se šlo moc pěkně.Blížilo se poledne a my jsme došli do Senožat. Prohlédli jsme si kostelík a vrátili se zpět do Restaurace u brambory, kde jsme měli objednaný oběd. Chvíli jsme poseděli a odjeli autobusem ve 13,10 hodin přímo do Humpolce.
Kolem Senožat je moc hezká krajina s výhledy do dalekého okolí. A obzvlášť, když je tak jasno, sluníčko a modrá obloha, jako dnes. To se to kouká do dálky! Tak na viděnou příště!


Z Branišova přes Šimanov do V.Jeníkova

10.01.2019 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl: M.Šíma
účast 16 osob.
Trasa:
Od včerejšího dne tj. od středy 9.ledna se na celém území České republiky vyskytlo silné celodenní sněžení byla vyhlídka velké účasti na tomto čtvrtečním pochodu velmi špatná. Před odjezdem se u zastávky Humpolec / Poliklinika sešla docela početná skupina " polárníků " a to čtrnáct. Jako vždy nechyběly turistky z Květinova a Šmolov, dnes i z Jiřic. Po zastavení autobusu v Krasoňově s k nám přidali Jiří Hodač a Miládka Farkašová. Po vystoupení z autobusu v Branišově nás tady přivítala pravá zima s bílým sněhem i na silnici. Právě ujetý sníh a hladké plochy po silničním pluhu bez posypu byly nebezpečné při chůzi.Nebylo jasno, spíše mlha až mlhovno, ale nám to nikterak nevadilo v dobré náladě při pochodu. Po vyjití z Branišova do volné přírody byla zimní krajina nádherná. Větve stromů obalené sněhem , prostě nádherná Ladovská zima. A tak při vyprávění mezi dvojicemi cesta rychle ubíhala a za chvilku jsme byli v Šimanově. Tady jsme se zastavili, abychom dodatečně popřáli Vlastě Sáviové k svátku. V liduprázdném v Šimanově z čista jasna se na křižovatce silnic objevila tři auta, která řešila přednost v jízdě jako na rušné křižovatce ve velkoměstě, což u nás vyvolalo úsměv na tváři z tohoto najednou rušného provozu. V Šimanově se zájmem se ještě poohlédli po nových rodinných přízemních domcích, které nyní zdobí naše vesnice a městečka. Po silnici docházéme až k lesu, kde začíná lesní cesta k Trojanovskému rybníku a dále do Větrného Jeníkova. Rozhodujeme se, že se nejsme žádné bábovky a že se vydáme náročnější cestou do Foukacího Jeníkova. Před vstupem do lesa si ještě děláme archivní foto, abychom věděli kdo do cíle nedorazil. Lesní cesta až k Trojanovskému rybníku byla prohrnutá a tak se šlo vesele. Od turistického rozcestníku již pohoda končí a vcházíme již do vysokého sněhu a se závějemi. Jako horský šerpa a vůdce Jenda Chmelíček se ujal vedení a prošlapává nám ostatním cestu. Zapadáme do závějí a hlubokého sněhu až po kolena s botami plnými sněhu. Tento asi jedena a půlkimetrový úsek procházíme se zvýšeným úsilím. Na kopci zastavujeme, abychom zachytili do podvědomí hezkou zimní krajinu pod vrchem Strážný. Před desátou hodinou vcházíme do již otevřené a vyhřáté restaurace v Kulturním domě ve Větrném Jeníkově. Byla to hezká zimní tůra. Příští týden se vydáme zimní krajinou ze Senožat přes Nečice do Tuklek a zakončíme v restauraci v Senožatech U Brambory. Na shledanou za týden. Milan


Novoroční vycházka

01.01.2019 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl: O.Starý
účast 27 osob.
Trasa:
"Já sním o Vánocích bílých, Vánocích, jaké z dětství znám...". Tak se zpívá v jedné vánoční písni. Bílé Vánoce si opravdu pamatujeme už snad jen z dětství a nebo z obrázků, jako je úvodní fotografie.Ale o takové kráse si můžeme nechat jenom zdát.Letošní Vánoce nám opět propršely. Ještě, že jsme absolvovali několik předvánočních výšlapů, kdy nám naštěstí Zima ukázala i krásu zasněžené zimní krajiny a ne jenom plískanice.Tak jsme propršeli vánočními prázdninami až k tradiční Novoroční vycházce. Na náměstí u Radnice se nás ve 14,00 hodin sešlo celkem 26 turistů. Navzdory mrholení a větru jsme se vydali na cestu kolem stadionu k památníku rumunských vojáků. Zde na nás čekal Milan Šíma a tak nás bylo celkem 27. Po rozblácených cestách jsme šli pomalu kolem tratě až k jihlavské silnici. Po chvilce chůze jsme odbočili doleva a lesní cestou jsme došli k hájovně. Zde jsme chvilku odpočinuli, abychom nabrali dech po vánočním lenošení a konzumaci sladkostí. Sychravé počasí nás nenechalo dlouho odpočívat a tak jsme lesem pokračovali k Vilémovu a na Rozkoš. Na Rozkoši jsme se, jako vždy, rozdělili. Někdo šel hned domů, pár turistů si zašlo do restaurace na svařáček a asi 18 turistů pokračovalo směrem k hradu Orlík.Již na cestě před hradem bylo slyšet kapelu Kolibříky.Na hradě jsme se pozdravili s panem Ježem. Bylo asi půl čtvrté, počasí se zhoršilo, začalo pršet a kapela končila. Někteří turisté si stihli ještě dát kafe a zazpívali jsme si s kapelou alespoň poslední písničku od Michala Tučného "Tam u nebeských bran." Vydali jsme se na cestu zpět směrem na Štůly, kolem Školního statku a Rybárny. To už docela dost pršelo a tak jsme se těšili do sucha a tepla domovů.
Říká se:"Jak na Nový rok, tak po celý rok." Snad nám bude příroda příznivě nakloněna a na výšlapy nám nepošle takové počasí, jako na Novoroční vycházku.Možná se někdy na Novoroční vycházce dočkáme i takové krásy,jakou nám nabízí úvodní fotografie.Ale jelikož jsme skalní turisté, zvládneme každou nepohodu. Tak do nového roku vykročte s elánem, bez bolestí a tou správnou nohou! Šťastný a veselý nový rok přeje všem výbor spolku Turisté Humpolec.


Z Radňova do Herálce

20.12.2018 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl: M.Šíma
účast 19 osob.
Trasa:
"Vánoce vánoce přicházejí, zpívejme přátelé...". Takhle jsme si prozpěvovali dnes při posledním letošním výšlapu a vlastně podle kalendáře i posledním dnu podzimu. Zítra už nastoupí vládu paní Zima. Dnes, pár dnů před vánocemi, se nás sešlo na vlakovém nádraží 19 turistů a příjemně vyhřátým vláčkem jsme se dovezli do naší cílové stanice Radňov.Zde jsme pogratulovali Evě Ulrychové k svátku, Liduška Kučírková nás všechny obdarovala mandarinkami a tak začal náš poslední výšlap roku 2018. Cesta byla zapadaná sněhem, místy to i trošku klouzalo, ale my jsme vše zvládli bez pohromy.Po chvilce pochodu zasněženou cestou jsme sešli k Nohavickému potoku a podle něho k Pejchalově chaloupce.Jako vždy, tak i dnes tady stojí výběrčí mýtného, vybírá od kolemjdoucích almužnu a nedá si pokoj ani v zimě.A tak nám nezbylo nic jiného, než několika mincemi přispět, aby nás výběrčí pustili dál.Pokračovali jsme lesem kolem chatek, roztroušených po břehu potoka a v tomto období opuštěných. Naše další zastávka byla u Sochorovského rybníka,vyhlášeného přírodní památkou. Zde se rozmnožují vzácné druhy čolků a užovek.Ale i tento rybník vlivem suchého počasí vysychá.Šli jsme dál lesními cestami a kolem nás lehce padal sníh, který zdůrazňoval předvánoční náladu. V lese jsme si udělali společné foto a pomalu došli na silnici, po které se šlo už lépe. Po chvíli se nám ukázaly první domy Herálce. Cestou jsme si ještě zazpívali několik vánočních koled a byli jsme v Herálci u kostela. Tady, jako každý rok, mají pěkně udělaný betlém ze slámy a tak jsme u něho zazpívali vánoční píseň Narodil se Kristus Pán. Jelikož bylo poledne,odebrali jsme se do Jedové chýše na výborné klobásy. Asi po hodině jsme se rozloučili a odebrali se k autobusu, který odjížděl ve 13,10 hodin od zámku. Kolem 13,45 jsme vystoupili u polikliniky. Příjemně unaveni a trošku vymrzlí jsme se těšili na posezení doma u kafíčka.
A tak jsme v Jedové chýši zakončili poslední výšlap roku 2018, který nám přinesl mnoho krásných výšlapů, zájezdů a zážitků s milými přáteli a kamarády. Výbor našeho turistického spolku přeje všem turistům a přátelům krásné,pohodové vánoce a hlavně pevné zdraví v novém roce 2019. Obujte dobré boty a ať vám to šlape!! Na shledanou v příštím roce!


Znak Turisté Humpolec


e-mail-admin             administrace