Další díly kroniky:

Kronika

K rybníku Jambor

28.05.2020 , ušlá vzdálenost: 10 km,
vedl: M. Koutová
účast 0 osob.
Trasa:
Milí kamarádi turisté, po delší odmlce, způsobené pandemií koronaviru, se opět sejdeme, a jak rádi, na procházce jarní, květnovou přírodou. Už se všichni na sebe moc těšíme,protože ty naše tradiční čtvrtky a společnost kamarádů nám strašně chybějí. Tak na viděnou ve čtvrtek! Trasa: Sokolovna - benzínová pumpa Vystrkov - rybník Jambor - Komorovice - Vystrkov - Humpolec. Nezapomeňte svačinku do baťůžku a roušku!!!

Z Humpolce do Speřic -ZRUŠENO!

26.03.2020 , ušlá vzdálenost: 11 km,
vedl: J.Rokosová a J.Kváš
účast 0 osob.
Trasa:
Z DŮVODU VYHLÁŠENÍ STAVU NOUZE KVŮLI EPIDEMII KORONAVIRU JSOU ZATÍM VŠECHNY VÝŠLAPY DO ODVOLÁNÍ ZRUŠENY!!! VÝBOR SPOLKU.

Z Čížova do Kácova - ZRUŠENO

19.03.2020 , ušlá vzdálenost: 6 km,
vedl: M. Šíma
účast 0 osob.
Trasa:
Z DŮVODU VYHLÁŠENÍ STAVU NOUZE KVŮLI EPIDEMII KORONAVIRU JSOU ZATÍM VŠECHNY VÝŠLAPY DO ODVOLÁNÍ ZRUŠENY!!! VÝBOR SPOLKU.

Z Krasoňova do Humpolce

12.03.2020 , ušlá vzdálenost: 12 km,
vedl: Z. Kordovská
účast 22 osob.
Trasa:
Je polovina měsíce března, na programu máme další čtvrteční výšlap a opět, jako už několik čtvrtků zpět, je pěkné, slunečné počasí.A tak se nás na autobusové zastávce u polikliniky sešlo v 7,50 hodin 22 turistů.Naší cílovou zastávkou byl tentokrát nedaleký Krasoňov. Vystoupili jsme z autobusu, dnešní vedoucí Zdeňka Kordovská nám řekla něco o plánované trase a vydali jsme se na cestu směrem k Bystré.Prošli jsme kolem rybníka na návsi v Krasoňově, kde se v klidné vodě zrcadlily okolní stromy a divoké kachny za sebou nechávaly vlnitou,špičatou stopu.Do následující vesnice Bystré to není moc daleko a tak jsme po chvíli chůze už procházeli kolem prvních bysterských domků. Prohlíželi jsme si probouzející se zahrádky kolem silnice. Rozkvetlé bledule, krokusy a velký keř růžově kvetoucího lýkovce. Prohlédli jsme si i hezky upravenou kapličku.Cesta nás vedla kousek do kopce, kde jsme po chvíli nedaleko silnice viděli samotu Lipůvky a brzy jsme došli k dřevěnému poutači u silnice, který nás přivítal v obci Komorovice.A opět jsme prohlíželi krásně kvetoucí krokusy za ploty zahrádek. Dostali jsme se na cestu,lemovanou zasazenými stromky, vedoucí na Vystrkov. Prošli jsme vsí a přitom jsme zavzpomínali na našeho kamaráda Václava Nekováře, který už s námi dlouho nešel.Bydlí na Vystrkově a my jsme si říkali, jestli je doma. Dostali jsme se nad Vystrkov a tady nás čekal nebezpečný úsek, a sice přeběhnout přes dost frekventovanou, širokou silnici.Je to nebezpečné místo,ale podařilo se nám bez problémů přeběhnout na druhou stranu a pokračovali jsme po staré pelhřimovské silnici.Měli jsme ještě dost času a tak jsme odbočili doprava směrem k Valeu a tam na cestu kolem zahrádek k rumunskému památníku. Prošli jsme se za zahrádkami,prohlédli si chatičky a kvetoucí trávníky.U památníku se někteří turisté vydali hned do města a většina nás šla ještě podél tratě až na jihlavskou silnici a odtud do města kolem stadionu.Domů jsme přišli zrovna k obědu.
Byla to moc hezká dopolední procházka za slunečného počasí. Ti z nás, kdo bydlíme v dolní části města, jsme se alespoň podívali,jak to vypadá nahoře kolem Valea a u horních zahrádek.Pro některé z nás opět něco nového, i když jsme šli vlastně městem. Od začátku roku ušlých 92 km, účast 275 osob.

Z Dol.Města přes Lipnici do Kejžlice

05.03.2020 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl: M. Koutová
účast 27 osob.
Trasa:
Máme tady březen, první jarní měsíc.Podle staré pranostiky se říká:"Březen,za kamna vlezem." Ale tento první čtvrtek se nám vůbec za kamna nechtělo. Na autobusové zastávce Kuchařov v 7.19 hodin nás přivítalo sice trošku mrazivé, ale krásně prosluněné ráno a v cílové stanici Dolní Město-most nás vystoupilo z autobusu 27 turistů. Opatrně jsme přešli hlavní silnici a zamířili k naší první zastávce, ke kamenné soše Hlava XXII Jaroslava Haška.Tady měla pro nás dnešní vedoucí Marie Koutová připravený soutěžní kvíz s odměnami.Dávala nám otázky týkající se spisovatele Jaroslava Haška a jeho díla Osudy dobrého vojáka Švejka.Kdo otázku jako první zodpověděl, dostal za odměnu bonbon.Po vyčerpání otázek jsme ještě u kamenné hlavy oslavili narození vnučky Alence Lejtnarové, která se narodila 3.března a jmenuje se po babičce Alenka.Malé Alence jsme popřáli krásný a šťastný život.Pokračovali jsme dál kolem kamenolomu Granit kousek lesem a dále kolem rybníků Váha a Prostřední.Tudy jsme došli k prvnímu zatopenému lomu "Zlatý voči".Tento kamenolom je jedním z trojice reliéfů vytesaných do skal v zatopených lomech u Lipnice nad Sázavou. Tady jsme udělali další malou přestávku a zazpívali jsme gratulaci naší kamarádce Miládce Farkašové, která měla narozeniny. Na další dva lomy už jsme neměli čas a tak jsme pokračovali lesní cestou po ZTZ k Lipnici nad Sázavou. Nedaleko se opět v mlžném oparu rýsovala silueta hradu Lipnice. Cesta v tom nádherném, slunečném počasí pod modrou oblohou rychle ubíhala a i když jsme šli kousek do kopce, co nevidět jsme byli na Lipnici. Pan starosta nám ochotně otevřel památný domek Jaroslava Haška a tak jsme si mohli v klidu prohlédnout jeho příbytek, kde žil v letech 1921-23 a napsal převážnou část svého nejslavnějšího díla Osudy dobrého vojáka Švejka.S panem starostou jsme se rozloučili asi v 11,00 hodin a vydali jsme se z kopce dolů polní cestou kolem krásných samot a Pohodárny do naší známé Kejžlické hospůdky, kde jsme měli objednaný oběd. Po dobrém obědě a procházce v krásném, slunečném počasí na nás padla únava a tak někteří turisté ani nešli do Budíkova,ale čekali na autobus v Kejžlici. Kolem půl druhé jsme byli doma.
Byl to nádherný výšlap.Počasí,plné slunce, pod oblohou bez mráčku, nemělo chybu.Zavzpomínali jsme na dobrého vojáka Švejka a povídání končíme jeho sloganem:" Ať si bylo, jak si bylo, přece jaksi bylo, ještě nikdy nebylo, aby jaksi nebylo." Josef Švejk. Od začátku roku ušlých 80 km,účast 253 osob.

K ledopádu

27.02.2020 , ušlá vzdálenost: 5 km,
vedl: J. Kváš
účast 33 osob.
Trasa:
Poslední únorový čtvrtek jsme si naplánovali trasu do Sedlice podívat se na ledopád.Počasí bylo slunečné, skoro jarní, trasa krátká a tak se nás sešlo na autobusové zastávce u polikliniky 33 turistů.Vzhledem k déletrvajícímu teplému počasí bez mrazíků však bylo jasné,že letos,bohužel, žádný ledopád neuvidíme. Ale přesto nás lákala dopolední procházka kolem řeky Želivky a Malé přehrady.Vystoupili jsme z autobusu v Sedlici, vedoucí Jiří Kváš nás seznámil s trasou a vydali jsme se pomalu směrem k hydroelektrárně.Cestou jsme prohlíželi mohutné, zdravé stromy, poražené u silnice a bylo nám z toho smutno. Pokračovali jsme dál od hydroelektrárny po proudu řeky Želivky a byli jsme překvapeni, jak moc se změnila krajina na protějším břehu řeky. Ta krásná krajina se sruby, která nám vždycky připomínala divokou Kanadu a na kterou jsme byli hrdi,že ji máme téměř za humny. Všechny stromy jsou poražené, po lese, který zde byl ještě loni, není ani památky a na břehu řeky jsou jen smutné, opuštěné chaty. Skála,na které se téměř každý rok vytvořil mohutný ledopád, je holá, bez pramínků vody a smutně se tyčí nad blátivou cestou kolem řeky. Byl to smutný obrázek a při pohledu na tu spoušť a zdevastovaný, vykácený les, nám bylo teskno. Pokračovali jsme dál po cestě k Malé přehradě a vrývali si do paměti obrázek z protějšího břehu, kde ještě za chatkami les stojí. Protože, jak to vypadá, příští rok už tam krajina bude zase jiná. Míjeli jsme krásné, vysoké skály, Malou přehradu a pomalu jsme se blížili do Želiva. Slunečné počasí nám připomínalo spíš jaro v plném proudu, než studený únor. V Želivě jsme prošli po levém břehu řeky do restaurace Na Kocandě, kde jsme měli objednaný oběd.Poměrně rychle jsme byli obslouženi a tak jsme v pohodě stihli autobus ve 13,00 hodin. Někteří turisté šli kolem kláštera na zastávku u špýcharu a někteří stihli dojít k Obecní hospodě.Nastoupili jsme do autobusu a kolem půl druhé jsme byli doma.
Letošní ledopád nám,bohužel,nevyšel a z tohoto výšlapu nám zůstaly v paměti jen teskné vzpomínky na dříve překrásnou a dnes zdevastovanou krajinu. Mojmír usoudil, že ten guláš v hospodě byl lepší než ledopád.Nakonec přidávám několik fotek ledopádu z konce února 2017.Od začátku roku ušlých 71 km, účast 226 osob.

Pelestrov

20.02.2020 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl: H. Stará
účast 30 osob.
Trasa:
Ve čtvrtek 20.února nás počasí opět nezklamalo a my jsme vyrazili na vepřové hody do Pelestrovské hospůdky.Z autobusové zastávky u polikliniky nás odjelo 30 turistů do Havlíčkova Brodu k vlakovému nádraží. Po chvilce čekání jsme nastoupili do vláčku a odjeli do naší cílové stanice Perknov. Sluníčko se k naší spokojenosti opět ukázalo, prosvítilo okolní krajinu a my jsme pokračovali do Veselého Žďáru.Cestou jsme si udělali malou zastávku na svačinu a pogratulovali našemu milému kamarádovi Oldovi Starému k svátku. Popřáli jsme mu hlavně pevné zdraví a byli jsme rádi, že ho opět mezi sebou po delší době můžeme přivítat. Pokračovali jsme dál vesnicí Veselý Žďár a dokonce jsme zahlédli i malý domeček v koruně stromu. A to už jsme se blížili k Pelestrovu, kde nás čekala příjemná, útulná hospůdka a hlavně lákavá vůně vepřových specialit. Hospůdku jsme zabrali skoro celou a všichni si moc pochutnali na těch výborných zabijačkových hodech, které nám přišly k chuti. Možná by nebylo špatné tuto masopustní akci s vepřovými hody zopakovat zase příští rok. Na památku jsme se před Pelestrovskou hospůdkou vyfotili a pak se ubírali cestou-necestou zdevastovaným lesem z Pelestrova k autobusu z Knyku. Po úspěšném překonání velmi chatrné lávky přes Rozkošský potok a kolem rekreačních chatek u Rozňáku jsme se vrátili zpět do Perknova. Odjeli jsme autobusem ve 12,17 do Havl.Brodu a dále ve 13,15 hodin zpět do Humpolce.
Dnešní výšlap byl samá pozitiva: Krásné,slunečné počasí, vynikající zabijačkové pochoutky a kamarád Olda opět mezi námi. Co víc si přát? Zkrátka to nemělo chybu! Foto:Milan Šíma. Od začátku roku ušlých 66 km, účast 193 osob.

Kaliště, Staré Hutě, Horní Paseky

13.02.2020 , ušlá vzdálenost: 13 km,
vedl: M. Šíma
účast 23 osob.
Trasa:
Ve čtvrtek 13.února jsme si opět museli ráno dříve přivstat, protože autobus od pošty do Kališť nám jel už v 6,53 hodin. I když jsme odjížděli skoro ještě za tmy, sešlo se nás celkem 23 turistů. Dnes nás čekala moc pěkná trasa a přálo nám i počasí. Teploměr ukazoval kolem -3°C, ale už v autobuse jsme pozorovali, že na východě je jasno a že sluníčko nás snad nezklame. Do Kališť jsme přijeli ještě trošku za šera. Dnešní vedoucí Milan Šíma nás seznámil s programem a my se vydali na cestu probouzejícím se ránem směrem k vesnici Proseč.To už za obzorem vykouklo sluníčko a obarvilo nám hlavy a obličeje do zdravé, oranžové barvy. Cesta pokračovala směrem na Staré Hutě. Zde nás doslova okouzlila nádherná, zasněžená krajina, zalitá ranním sluncem, se spoustou chalup a chatek. Času jsme měli dost, tak jsme mohli jít pomalu a prohlížet si to neskutečně krásné okolí. Cesta nás dovedla až k louce s velkou skruží, kde jsme si udělali menší zastávku a rozbalili svačinu. Pogratulovali jsme Božence Cihlářové k svátku a na bílé, prosluněné louce jsme udělali společnou fotku. Trasa nás vedla kolem chatek, potom kousek lesní cestou a před námi se objevila vesnice Rejčkov. Na kraji této vesnice jsme minuli Bota-nickou zahradu. Byly to vkusně naaranžované staré boty na kamenech u kraje cesty, ve kterých byly zasazeny různé rostliny a mechy. Prošli jsme Rejčkovem kolem malé kapličky a za vsí na kopci už se nám v dálce ukázala Horní Paseka. U Horní Paseky nás jako první přivítala silnice, kterou lemovala mohutná alej z vysokých, krásných topolů. Daleké byly i výhledy směrem k Melechovu. Prohlédli jsme si upravené chalupy a okolní krajinu v tomto začarovaném, tichém koutku Vysočiny, který nám tak trochu připomínal podhůří. Jelikož jsme měli čas, trošku jsme se prošli Horní Pasekou a kolem 11,00 hodiny jsme dorazili do Restaurace Na Vršku, kde jsme měli objednaný oběd. Restaurace je moc hezká, stylově vyzdobená. Po dobrém obědě jsme se rozhodli, že půjdeme pěšky 4 km k autobusu do Kamenné Lhoty, který odtud odjíždí ve 12,55 hodin. Autobus jsme stihli a v půl druhé jsme byli doma.
Dnešní výšlap můžeme opět zařadit mezi ty nejhezčí. Trasu umocnilo nádherné, slunečné počasí, zasněžená krajina plná kopců a údolích, která jsou typická pro Vysočinu. Všichni, kdo byli na dnešním výšlapu, jistě dají za pravdu slovům jedné hezké písničky, která krásu Vysočiny opěvuje: "Vysočina, krásná Vysočina, je kouzelná a nikdy nebude jiná...!"