Další díly kroniky:

Kronika

Z Humpolce přes Štůly do Kejžlice

17.10.2019 , ušlá vzdálenost: 10 km,
vedl: F. Dohnal
účast 0 osob.
Trasa:
Odchod od pošty v 8,00 hodin. Horní náměstí - ulice Hradská - Na Štůlách - Čejovský kopec - Nové Dvory - Kejžlice oběd. Odjezd z Kejžlice autobusem ve 12,55 hodin.

K Dalešické přehradě

12.10.2019 , ušlá vzdálenost: 11 km,
vedl: M.Šíma
účast 52 osob.
Trasa:
Mlha přede mnou - mlha za mnou. Tak by se dalo definovat sobotní dopoledne 12. října, kdy je babí léto v plném proudu a my jsme vyjeli ráno v 6,30 hodin smluvním autobusem na výlet k Dalešické přehradě. V Humpolci bylo ráno krásné, jasné, až do chvíle, kdy jsme byli asi 50 km za Jihlavou.Pak začala mlha, ale tak hustá, že viditelnost byla sotva na několik desítek metrů. Dojeli jsme k obci Mohelno a vydali se pěšky po ČTZ kolem řeky Jihlavy do dost prudkého stoupání. Úsek to byl kopcovitý, dost náročný, v jednom místě jsme se museli přitahovat za lano.I když mrholilo a cesta byla vlhká, všichni tento úsek zvládli bez pohromy. Zastavili jsme u jedné vyhlídky, odkud i přes hustou mlhu bylo vidět kaňonovité údolí řeky Jihlavy a její meandry. Stále jsme doufali, že mlha ustoupí, že ji sluníčko prorazí, ale to nemělo sebemenší šanci.Byla to velká škoda, protože na kaňonovité údolí kolem řeky Jihlavy a na protější břeh, plný chatek a vybarvených stromů, by musel být krásný pohled. Ale sluníčko nám moc chybělo.Došli jsme do obce Lhánice,kde na nás čekal autobus. Před obědem jsme se ještě zastavili na mohelenské hadcové stepi. Jsou zde skalnaté stepní svahy s extrémně suchým a teplým mikroklimatem nad řekou Jihlavou. Jedná se o národní přírodní rezervaci, kterou tvoří skalnaté svahy k řece a smíšený les, který se rozprostírá nad pravým břehem řeky. Řeka Jihlava zde vytváří hluboce zaříznutý meandr, lidově nazývaný Čertův ocas. My jsme ovšem neviděli z této krásy nic jiného, než hustou mlhu, která by se dala krájet.Jelikož bylo poledne, pokračovali jsme do Mohelna k obědu v Restauraci a řeznictví U Staňků. Po dobrém obědě už nás čekala plavba lodí Horácko po Dalešické přehradě v přístavišti Kramolín. Loď, zahalená mlhou, už v přístavišti čekala a my jsme si v duchu zanotovali začátek písničky: "Kapitáne, kam s tou lodí?" Protože v mlze se úplně ztratil protější břeh. Ponurá scenérie nám připomněla scénu z filmu Souboj titánů, kdy z husté mlhy pomalu vyplula loďka s vládcem podsvětí Cháronem, který převážel pocestné na druhý břeh zamlžené řeky, odkud už nebylo návratu. Ale my jsme pozorovali, že kolem půl druhé se konečně mlha rozptýlila a sluníčko pomalu, nesměle vykouklo. To byla úleva! Konečně jsme mohli obdivovat skalnaté a krásně barevné břehy Dalešické přehrady. Dalešická přehrada na řece Jihlavě je nejhlubším vodním dílem v ČR s výškou hráze 104 m. Míjeli jsme Wilsonovu skálu, dříve hrad Kokštejn, což je dominantní strmý skalní útvar nad levým břehem řeky Jihlavy. Její výška je 50 m nad hladinou a 40 m pod hladinou. Po hodinové plavbě lodí Horácko jsme vystoupili v přístavu Koněšín. Zde na nás čekal autobus a my jsme se vydali na zpáteční cestu k Velkému Meziříčí. Zde jsme měli poslední akci našeho zájezdu, a sice výstup na novou šroubovitou rozhlednu na Fajtově kopci 552 m.n.m. Vyhlídková plošina je ve výšce 32 m a na její vrchol jsme museli vyšlapat 175 schodů. Rozhledna je otevřena od roku 2015.Prohlédli jsme si okolní krajinu zalitou sluncem pod azurově modrou oblohou, nasedli do autobusu a vraceli se domů.
I když to tak zpočátku nevypadalo, užili jsme si krásný výlet,při kterém jsme zažili jak hustou mlhu, tak i slunce, zářivé podzimní barvy a nad hlavami azurovou oblohu. Za to všechno děkujeme panu Milanovi Šímovi a velký dík také patří velice příjemnému a ochotnému panu řidičovi. Tak brzy na shledanou!

Relax v Aquaparku - Vodní ráj Jihlava

03.10.2019 , ušlá vzdálenost: 5 km,
vedl: M.Šíma
účast 11 osob.
Trasa:
Máme tady měsíc říjen, měsíc překrásných podzimních barev a končícího babího léta. O prvním čtvrtku tohoto měsíce jsme se rozhodli udělat ještě něco malinko víc pro své zdraví.Vypustili jsme tedy výšlapy do blízkého i dalekého okolí Humpolce a vydali se do Aquaparku - Vodního ráje v Jihlavě trošku se proplavat. Ráno bylo sychravé a poměrně chladné, tak tento program byl pro takové počasí jako ušitý.V 10,00 hodin jsme nastoupili u polikliniky do autobusu a vystoupili v Jihlavě Na Dolech. Odtud jsme šli asi 2 km pěšky do Vodního ráje. Divili jsme se, že tam bylo tentokrát jen málo lidí, takže to byla pohoda. Celkem nás tam bylo snad jen do dvaceti. A tak jsme si to užívali. Teplota vody 30°C, teplota vzduchu 31°C. Byla to paráda. Voda čistá jako křišťál, užili jsme si divokou řeku, vířivky, vodní masáž nohou se střídáním teplé a studené vody. Velmi příjemný byl venkovní bazén, kde byla také divoká řeka, ale pomalejší.Ty dvě hodiny, co jsme byli v Aquaparku, utečou strašně rychle. Člověk zapomene na všechny starosti a jenom si užívá té koupele v krásně teplé vodě.Asi ve 12,45 hodin jsme, ač neradi, bazén opustili a pomalu se chystali k odchodu na autobusové nádraží. Cesta od Vodního ráje kolem řeky a přes most nám trvala necelých 20 minut. Autobus směr Praha nám odjížděl ve 13,40 hodin z nástupiště č. 27 a kolem půl druhé jsme byli doma.
Tento čtvrtek jsme si opravdu moc užili. Přijeli jsme domů vykoupaní, probublinkovaní a namasírovaní z vířivky ze všech stran. Také jsme se hned domluvili, že tuto akci musíme opět zopakovat.Tak brzy na viděnou v bazénu!

K Sluneční zátoce

26.09.2019 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl: M.Koutová
účast 20 osob.
Trasa:
A máme tady podzim. Na první podzimní čtvrtek jsme si připravili krásný výšlap po stopách Jaroslava Foglara a jeho táboření v kempu Sluneční zátoka u Ledče nad Sázavou.Ráno na autobusové zastávce Kuchařov se nás v 7,19 hodin sešlo 20 turistů a odjeli jsme do Světlé nad Sázavou k vlakovému nádraží. V 8,18 hodin jsme nastoupili do vlaku a kolem řeky Sázavy se pomalu vydali krásnou krajinou do stanice Horní Ledeč.Sestoupili jsme po schodech dolů a pokračovali kolem jezu na řece Sázavě a pod hradem, který se hrdě tyčil nad našimi hlavami na skále, přes most k náměstí. Přešli jsme náměstí doleva a po chvilce chůze už se nám objevil směrovník ke Sluneční zátoce, vzdálené necelé 3 km. Šli jsme krásnou krajinou proti proudu řeky Sázavy, v jejíž vodě se odrážely okolní stromy a spousty růžových květů Netykavky. Také jsme minuli rybáře, kterému právě zabral kapr a on ho vytahoval z vody. Počasí nemělo chybu, babí léto v plném proudu a my jsme obdivovali překrásné výtvory pavoučích mistrů,prosvícené sluncem a ozdobené třpytícími se kapkami rosy. Jejich vzorům na pavučinách se nevyrovná žádná přadlena. Pokračovali jsme prosluněnou cestou kolem řeky a velkého lomu. Po chvilce chůze lesem jsme došli ke kempu ve Sluneční zátoce. Zde nás přivítal Foglarův pomník a Foglarova louka, na jejímž místě se v letech 1925-1945 konaly letní junácké tábory pod vedením legendárního Jaroslava Foglara-Jestřába. Prošli jsme se po Foglarově louce, kde jsme si představili stany a příběhy z Foglarových knížek. Pak jsme se vydali lesem kousek do kopce, prošli kolem LDN nemocnice Háj a asi po 300 metrech jsme prudce odbočili doleva na lesní cestu. Po půlhodince chůze už se objevila Stvořidla, kde se zrovna připravovalo maso na páteční vepřové hody. Bylo 11,00 hodin. Necelou hodinku jsme poseděli u pivka, čaje nebo kávy. Několik turistů se vydalo ještě pěšky ze Stvořidel do Světlé n.Sázavou a ostatní jsme jeli v 11,58 zpět do Horní Ledče. Cesta od vlaku na náměstí nám trvala 10 minut a z čísla 4 jel autobus ve 12,40 hodin do Humpolce, takže jsme kolem půl druhé byli doma.
Tak jsme dnes prožili alespoň v představách dobrodružství Foglarových hrdinů - Hochů od Bobří řeky, navštívili jsme Chatu v Jezerní kotlině, podle Rychlých šípů jsme se snažili rozluštit hlavolam ježka v kleci a v duchu se brodili Zlatonosným potokem. Sluneční zátoka nás alespoň na okamžik vrátila do dětství.

Společný zájezd s dětmi Družiny Hálkovy školy k Perníkové chaloupce a Muzea loutek

21.09.2019 , ušlá vzdálenost: 3 km,
vedl: M.Šíma
účast 52 osob.
Trasa:
Na dnešní den náš spolek připravil pro děti Družiny Hálkovy školy od roku 2011 již v pořadí devátý společný zájezd za poznáním a zábavou do Pardubic a Chrudimi. Naše první zastavení nás vede k bývalému loveckému zámečku v Pardubicích - Ráby pod Kunětickou horou , kde je umístěno muzeum perníku - Perníková chaloupka. Počasí nám přálo, sluníčko svítilo a všichni účastníci zájezdu, především děti, se těšili na hezké zážitky tohoto dne. Po příjezdu na parkoviště pod Kunětickou horou jsme přešli asi 300 m k Perníkové chaloupce, kde na nás čekal celník s výběrem vstupného. Po krátké chvilce přišel k nám řečný průvodce a otázkami se ptal dětí, jak to bylo s těmi perníčky, které Honzík s Mařenkou loupali na chaloupce báby perníkářky. A tak dětem vysvětlil, když něco chceme, musíme si o to předem poprosit. Při veselém povídání průvodce vcházíme do místnosti muzea, kde se nachází 1000 překrásně zdobených perníků a malovaných marcipánů. Postupujeme dále temným lesem do kuchyně, kde se tvoří a pečou perníčky. Zde nám baba kuchařka (babochlap) ukazuje jak se těstem naplńuji formy pro perníky a pak se v peci pečou. Aby bylo trošku veselí, ze skříně za velkého třesku na nás vyletí létající koště. V další místnosti si děti nakupují pro rodiče a sourozence perníky. Ještě vcházíme do pekla do kterého se sjíždí skluzavkou ,což hbití jedinci si sklouznou ještě jednou. Po malém občerstvení přecházíme k autobusu a odjíždíme do Chrudimi. V Chrudimi máme zajištěnou prohlídku Muzea loutkařských kultur t.j. loutek z celého světa a především zážitkovou tvorbu loutek pro stínohru. Muzeum se nachází nedaleko historického náměstí v Mydlářově domě. Jelikož je nás hodně, rozdělujeme se na dvě skupiny, jedna jde na prohlídku muzea druhá na oběd do restaurace s následným vystřídáním. Tvorba loutek pro stínohru plně zaujala nejen děti, tak i dospělé. Ukázka z tvorby loutek je připojena na přiložených fotografiích. Vytvořené loutky byly nápadité a velmi hezké, což svědčí o nápaditosti a šikovnosti našich dětí. Po ukončení prohlídky muzea odjíždíme zpět do Humpolce. Zájezd jistě splnil svůj účel, děti se pobavily a rozšířily se jejich znalosti o loutkovém divadle.

Z Šimanova přes Hlávkov do Dolního Mlýna

19.09.2019 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl: Z.Kordovská
účast 31 osob.
Trasa:
Přiblížil se poslední čtvrtek kalendářního léta a my jsme si naplánovali pro nás neznámý výšlap k Dolnímu mlýnu u Větrného Jeníkova. Bylo krásné, i když chladné, slunečné ráno a na autobusové zastávce u polikliniky se nás sešlo 31 turistů.Cílem dnešní trasy byla vesnice Šimanov. Zde nás dnešní vedoucí Zdeňka Kordovská seznámila s programem a vydali jsme se na cestu pozdně letní krajinou. Po chvíli chůze jsme došli k Trojanskému rybníku, což je moc hezká rekreační oblast s kouzelným okolím a chatkami. Prohlédli jsme si rybník Trojan a pokračovali dál po lesní cestě, kolem které rostly mladé babky.Ty samozřejmě skončily v batohu některé z turistek. Vyšli jsme z lesa a před námi se rozprostřely krásné louky,bělající se tisícem květů kopretin. Byl to nádherný pohled.Ale to už se nám ukázala břidlicová střecha Dolního mlýna, kde na nás čekal jeho nynější majitel, umělecký kovář pan Leopold Habermann s manželkou. Pan Habermann nám pověděl mnoho zajímavého o historii i současnosti mlýna. Dolní mlýn s muzeem se nachází necelé 2 km od Větrného Jeníkova. Prošel rekonstrukcí, je stále funkční, ale mlýnské kolo slouží ke kovářskému umění. Kolem mlýna i uvnitř je několik soch od pana Leopolda Habermanna.Mlýn je kulturní památkou. Manželka pana Habermanna nám prozradila, že asi před deseti lety zde byla natáčena pohádka Český Honza. Rozloučili jsme se s panem Habermannem a prohlédli si ještě nedaleký židovský hřbitov, založený v první polovině 17.století. Na ploše 943 m2 se do dnešních dnů dochovalo asi 250 náhrobků. Nejstarší z nich pochází z roku 1652. Podle místní kroniky býval hrobníkem vždy mlynář z Dolního mlýna, který leží v sousedství. Po prohlídce židovského hřbitova jsme se vydali na cestu do Větrného Jeníkova, kolem krásné roubenky zvané Karlosův ranč, do restaurace k obědu. Zaplnili jsme celou restauraci. Po obědě někteří turisté odjeli autobusem ve 12,15 hodin a ostatní ve 12,47 hodin. A tak jsme zakončili dnešní velice zajímavý výšlap.
Musíme moc poděkovat Zdeňce Kordovské, která pro nás připravila tak hezkou trasu v oblasti, kde mnozí z nás ještě nikdy nebyli a kde to pro nás bylo zajímavé a tajemné jako v pohádce. Zdeni, moc se nám to líbilo, děkujeme!!

Ze Skály do Kejžlice

12.09.2019 , ušlá vzdálenost: 13 km,
vedl: M.Koutová
účast 23 osob.
Trasa:
O druhém zářijovém čtvrtku jsme se vydali přes Leštinu do Kejžlice. Ráno bylo sice trošku chladnější ale slunečné a tak se nás sešlo v 7,26 hodin u polikliniky 23 turistů.Nasedli jsme do autobusu směr Havl.Brod a vystoupili ve Skále. Odtud už jsme se vydali pěšky do Leštiny. Prošli jsme vesnicí a pokračovali krásným, chladným ránem třešňovou alejí doprava na lesní cestu. Tady jsme museli projít kolem velikých hranic červeně nastříkaného dříví a kolem velkého stroje, pracujícího na porážení napadených stromů. Chvíli jsme se dívali, jak takový stroj pracuje a jak je pro něho hračkou podříznout ohromný strom, odvětvit a nařezat na délku určitých metrů. Byla to otázka několika minut a pro takový stroj to bylo, jako by si hrál se sirkami. Tak jsme prošli kolem kóty Poláček a pokračovali lesem dál k dalšímu rozcestí Pod kopcem, kde jsme uhnuli doleva.Tady už byla cesta klidnější a po chvíli chůze už se objevila křižovatka nad Kejžlicí. Šli jsme kousek po silnici a jelikož jsme měli dost času k obědu, došli jsme se podívat k letišti. Zde několik dělníků připravovalo příjezdovou cestu na sobotu, kdy zde byl plánován letecký den. Udělali jsme si tady společnou fotku. Několik turistů se vydalo zpět pěšky do Humpolce a my ostatní ještě na chvilku zašli k domkům, kde se říká na Čihadle. Podívali jsme se ke Zvoničce splněných přání a prohlédli si překrásně kvetoucí afrikány a astry za plotem v jedné zahrádce. To už se přiblížila hodina oběda a tak jsme se vydali do naší známé hospůdky v Kejžlici na oběd. Po opět výborném obědě jsme stále měli dost času a vydali se pěšky do Budíkova k autobusu. Tak jsme si trasu v tom krásném počasí pomalu končícího léta trošku prodloužili. Doma jsme byli kolem půl druhé.
Všichni jsme si tuto trasu moc pochvalovali. Mimo květinovských kamarádek, které tudy občas chodí, byla tato cesta pro nás vlastně úplně neznámá, všichni jsme říkali, že jsme tudy ještě nešli, i když to máme skoro za humny. A bylo to moc hezké.

Z Humpolce přes Hněvkovice a Jiřice do Humpolce

05.09.2019 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl: F.Dohnal
účast 27 osob.
Trasa:
Je první čtvrtek měsíce září, prázdniny skončily a nám se opět vracejí naše oblíbené turistické čtvrtky, na které se tolik těšíme.Dnes se nás sešlo v 8,00 hodin u pošty 27 turistů. Trasa byla plánovaná trošku kratší kolem Humpolce a my jsme se vydali sice už chladným, ale stále slunečným ránem, na cestu. Vzali jsme to kolem restaurace na Baronce a při tom jsme okoukli nově otevřenou novou cukrárnu Adélka v domě u Bronislavy. Pokračovali jsme dál kolem Sokolovny až nad trať, kde se stavějí stále nové domky. Šel nás úctyhodný průvod. Bez pohromy jsme přeběhli nájezd na dálnici na Prahu a po chvíli už jsme odbočili doprava kolem samot směrem na Hněvkovice.Za kousek od hlavní silnice jsme odbočili opět doprava a chvilku jsme na malém plácku v Hněvkovicích odpočinuli. Prohlédli jsme si krásně kvetoucí astry u jedné nedaleké chatky a pokračovali zkratkou směrem na Havlův kopec.Je to krásné místo, odkud jsou nádherné výhledy do krajiny a na okolní vesnice. Však jsme si zde také udělali společnou fotku a nejprve trávou, pak po oranici jsme přešli na hlavní silnici od Želiva. Silnici jsme přešli a za několik minut už jsme procházeli alejí plnou švestek k Jiřicům. Však nám také přišla na mysl známá písnička:" V té naší aleji, švestky se válejí...".Došli jsme do Jiřic k hřišti a tam zrovna malé děti, asi prvňáčkové, běhaly závody. A tak jsme je trošku povzbuzovali.Tady jsme se rozdělili na dvě skupinky. Jedna skupinka se odebrala hned zpět k domovu a nás několik ostatních jsme šli do restaurace. Dali jsme si něco dobrého na zub a protože bylo krásně slunečno a docela horko, tak samozřejmě orosené pivko, které k tomu patří. Asi v půl dvanácté jsme se vydali pěšky na Trucbábu kolem krásného rybníka s ostrůvkem leknínů uprostřed. Sešli jsme dolů kolem Strojíren k Technickým službám a tam nám dělník na stavbě kruháče poradil šikovnou zkratku, kterou jsme hned vyšli u Penny marketu. Tak to bylo v pohodě a kolem půl jedné jsme byli doma.
Po dvou měsících prázdnin to byla moc hezká procházka, rádi jsme se všichni zase viděli a říkali jsme si, jak už se zase na ty čtvrtky těšíme. Vždyť už nám to všem chybělo! Tak brzy na viděnou!