Další díly kroniky:

Kronika

Z Vilémovic do Pavlova

13.11.2025 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl:Jarka Matějů
účast 26 osob.
Trasa:
Na dnešní čtvrtek 13.listopadu jsme si naplánovali trasu z Vilémovic do Pavlova. Tuto vycházku jsme měli již jednou v plánu, ale kvůli silnému dešti jsme ji museli na poslední chvíli změnit. Dnes nám počasí vyšlo a určitě tomu napomohla i ta šťastná třináctka v datu. Na autobusové zastávce u Stromovky se nás v 7:19 hodin sešlo 24 turistů. Cestou přistoupily ještě dvě kamarádky, tak nás bylo celkem 26. Výšlapu se zúčastnila také malá turistka Alenka Lejtnarová, která se na vycházku moc těšila. V některých úsecích šla v čele a vedla nás podle ŽTZ. V 8:12 hod. jsme přestoupili ve Světlé n.Sázavou na vlak. Naším cílem byla zastávka Vilémovice, nedaleko kterých se nachází Sluneční zátoka, známá z knih spisovatele Jaroslava Foglara. Počasí bylo pěkné, ukazovalo se sluníčko a tak jsme se vydali na cestu do Vilémovic. V obci jsme prošli kolem malé zvoničky s křížkem a u nedalekého přístřešku jsme udělali krátkou odpočinkovou přestávku. Zde jsme pogratulovali kamarádkám Lence Filipové a Jarušce Matějů k narozeninám. Po krátkém odpočinku jsme pokračovali dál k zámku. Míjeli jsme zámeckou zahradu s altánkem a před námi stál krásně opravený zámek. Původně barokní zámek pochází z let 1743-1746. Objekt zámku je patrový. Zámek byl v roce 1825 poškozen požárem a při následné opravě již nebyla provedena původní barokní podoba. V některých historických pramenech se uvádí, že autorem projektu zámku byl Santini. V severní části zámeckého parku se nachází jeden z nejstarších stromů v Evropě - tis červený. Jeho stáří se odhaduje na 1500 - 1800 let. Obvod kmene je 355 cm, výška je 13,5 metru. Strom je chráněná památka státu a je chloubou obce. Je nutné dodat, že v roce 1952 byl zámek v tak špatném stavu, že bylo vydáno ONV demoliční nařízení. Jen díky rozhodnutí občanů Vilémovic byl zámek zachráněn. Občané na jeho opravě odpracovali 12000 hodin zdarma. Zámek je nyní kulturní památkou. Pokračovali jsme dál hezkou krajinou po ŽTZ do Pavlova. Míjeli jsme Záchranou stanici zvířat, hezkou kapličku se zvoničkou a ohradu s osamělým koníkem, který určitě měl chuť na něco dobrého. Následovala bývalá sklářská osada Svatojánské Hutě, kde jsme si trošku odpočinuli. Lesní cestou, kde nás hlasitým mečením pozdravily dvě bílé kozy, jsme se vrátili zpět do Vilémovic. Jelikož jsme měli čas do odjezdu autobusu, zašli jsme ke kapli sv. Jana Nepomuckého, kde je místo krásného výhledu. Ve 12:01 jsme odjeli autobusem do Ledče n.Sázavou a odtud ve 12:40 hod. do Humpolce.
Co k tomu dodat? Jarušce velký dík za tuto hezkou a zajímavou trasu, k tomu krásné podzimní počasí, výborná parta, veselá nálada. Tak brzy zase na viděnou!!! Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 423 km, účast 1197 osob.

Podzimní vycházka-Od Ústí do Kalhova

06.11.2025 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl:Zdena Kordovská
účast 28 osob.
Trasa:
Čtvrteční ráno 6.listopadu 2025 slibovalo hezký, slunečný a barevný podzimní den. Na autobusové zastávce u polikliniky se nás sešlo 25 turistů. Nasedli jsme do autobusu směr Jihlava a dívali se ven z oken na tu nádhernou, barevnou přírodu. Naším cílem byla autobusová zastávka Ústí rozcestí. A tady to začalo. Vystoupili jsme z autobusu do větrného počasí, dalo by se říct doslova do vichřice. Všichni jsme se hned schovali do autobusové čekárny, protože jsme čekali několik minut na příjezd autobusu od Jihlavy, kterým přijely další dvě turistky. V Ústí se k nám přidala ještě jedna a tak nás bylo celkem 28. Čekání v autobusové zastávce jsme využili ke gratulaci třem oslavencům. Karel Štěpán měl svátek, Dana Krejcarová a Dana Palánová měly narozeniny. Po příjezdu našich dvou kamarádek nás dnešní vedoucí Zdenka Kordovská seznámila s trasou a pokračovali jsme dál do vesnice Ústí. Foukal velice silný vítr a tak jsme všichni oblékli na hlavy kapuce. Prošli jsme vesnicí i kolem podnikové prodejny firmy Tečka. Dnes jsme ale neměli čas se tam zastavit. Vyšli jsme ze vsi na volné prostranství, kde se vítr do nás pořádně opřel. Naštěstí už jsme byli blízko Branišova. Tady jsme se trochu schovali do závětří před starou školou. Zdenka nám pověděla zajímavou historii této budovy. Pokračovali jsme dál do kopce kolem staré fary ke kostelu svatého Václava, ukrytého za holými kmeny vysokých stromů. Prošli jsme kolem hřbitova a za hřbitovní zdí opět fičel silný vichr. Travnatá cesta, zalitá sluncem, nás provedla dubovou alejí ke kótě Hajnice, což je evropsky významná lokalita, týkající se několika druhů vzácných rostlin a živočichů. Je vyhlášena přírodní památkou. Cesta nás po několika desítkách metrů zavedla k rozcestníku pod Strážníkem. Zde jsme odbočili doleva a po chvilce už nás přivítala obec Kalhov. Tady jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna skupina turistů zůstala zde v Kalhově a odjela v 11 hodin zpět do Humpolce. Druhá skupina, absolvující delší trasu, se i v tom silném větru rozhodla pokračovat přes obec Velešov do Větrného Jeníkova. Tam si potom v teple poseděli v restauraci a odjeli autobusem do Humpolce.
Zdenka Kordovská pro dnešní vycházku vybrala opravdu krásnou a zajímavou trasu. Příroda, i když nás dnes sužovala silným větrem, nám, jako omluvu, předvedla nádherné podzimní barvy, zářící pod modrou azurovou oblohou jako zlato. A za tu krásu bychom jí ten vichr mohli i odpustit. Co říkáte? Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 415 km, účast 1171 osob.

Pozvánka na výlet do okolí Jilmu

30.10.2025 , ušlá vzdálenost: 3 km,
vedl:Zorka Trtíková a Olda Starý
účast 51 osob.
Trasa:
Je krásné ráno a ta časná duha předpovídá slunečný den. Vyjížděli jsme neobvykle pozdě smluvním autobusem v 9:30 směr HB a cestou jsme nabírali další účastníky našeho výletu, který nebyl bohatý na kilometry, ale spíše na zážitky. Za HB jsme odbočili na Chotěboř a po pár kilometrech jsme zastavili v širokém údolí pod kopcem, na němž svítil cíl našeho zastavení. Odbočili jsme na užší asfaltovou cestu vinoucí se pěkně do kopce. Po pár metrech asfalt zmizel a objevily se kamínky. Vydrápali jsme se k Obelisku z lipnické žuly, tři metry vysokému, od vysočinského sochaře Radka Dvořáka - jeho sochy jsou nám známy a mají vždy symbolický náboj. I toto krásné dílo autor pojmenoval ANTE PORTAS. V češtině znamená "Před branami" a symbolizuje historickou hranici mezi Čechami a Moravou. Výhled do táhlého údolí byl krásný. Dole u autobusu se část nás rozhodla odbočit dál po silnici do Libice nad Doubravou, milé vesničky, která existuje již od poloviny 11 století. Je zde zámek, který byl původně barokní a patřil postupně několika šlechtickým rodům, až skončil u majitele bez erbu, který zámek přestavěl do viktoriánského stylu. Dnes je majitelem stát a zámek se rekonstruuje. Zahrada je zpustlá a velmi rozsáhlá. Další pamětihodnost je kostel sv. Jiljí. Tato vesnice získala status městyse. V roce 1998 vyhrála soutěž "Vesnice roku". Žije zde cca 6OO obyvatel a podle vzhledu a úpravy vilek a zahrad si to určitě zaslouží. Vrátili jsme se a pokračovali dál k cíli našeho výletu do nám známého místa do Jilmu, kde jsme měli objednaný oběd v klubovně mysliveckého spolku s místnostmi vyzdobenými cennými trofejemi. Oběd byl jako vždy dobrý - vepřová kolena. Po obědě jsme si zavzpomínali na založení našeho turistického spolku Turisté Humpolec. Tento spolek založili Milan Šíma a Olda Starý v roce 2010. Později, jak šel čas, žezlo převzala Helenka Stará, která nás opustila do nenávratna. Je jí veliká škoda a je po ní smutno. Nyní se o nás stará a organizuje velice dobré pochody MUDr. Zorka Trtíková. Ještě za zmínku stojí narozeniny turisty a také vytrvalce p.Mirka Jiříka. Připili jsme mu na zdraví a také zazpívali Mnoga ljeta! Pomalu jsme se vraceli k autobusu. Zastavili jsme se ještě u výběhu srnčí a jelení zvěře. Přišel se na nás podívat krásný jelen, tzv. podle vzrůstu paroží korunový. Moc jsme ho ale nezaujali, s pohrdlivým výrazem odešel.
Den se nám vydařil, podzimní vybarvení přírody bylo překrásné. Autor článku: MUDr. Eva Kubíčková, foto: Pepa Sýkora. Od začátku roku ušlých 407 km, účast 1143 osob.

Do Telče

23.10.2025 , ušlá vzdálenost: 6 km,
vedl: Marie Koutová
účast 19 osob.
Trasa:
Na čtvrtek 23.10.2025 naplánovala jednodenní výlet do Telče Marie Koutová. Na autobusovém nádraží se nás sešlo 19 turistů a odjeli jsme v 8:35 hodin do Jihlavy a z Jihlavy do Telče, tam jsme dojeli v10:20. Nejdříve jsme navštívili nově zrekonstruovaný renesanční zámek s krásnou zámeckou zahradou. Při vstupu nás již očekávala předem objednaná průvodkyně. Původně stál v Telči gotický hrad, jeden z paláců se dochoval dodnes. Zámecké interiéry se pyšní krásnými dřevěnými kazetovými stropy, cennými sbírkami a obrazovou galerií malíře Jana Zrzavého. Vnitřní vybavení interiéru pochází z nejrůznějších období. Prošli jsme i obytné místnosti posledních majitelů zámku. Některé místnosti zámku jsou dodnes využívány k různým kulturním akcím (koncerty vážné hudby, divadlo, svatby). Nádherná je i zámecká zahrada, kde dosud kvetou květiny a uprostřed krásná kašna je rovněž v provozu. Po prohlédnutí zahrady jsme se dostali do galerie malíře Jana Zrzavého, kde jsme se kromě obrazů dozvěděli nejrůznější informace o jeho životě. Nadšeni z krásné prohlídky zahrady jsme šli na náměstí kde je celá řada krásných bývalých Měšťanských domů. Uprostřed je Mariánský sloup s kašnou a socha svaté Markéty. Celé náměstí je zařazeno mezi významné kulturní památky UNESCO.
Po prohlídce Telče s individuálním občerstvením jsme odjeli v 16:11 přes Jihlavu do Humpolce. Doma jsme byli po 18.hodině. Podle účastníků to byl velice zajímavý výlet. Autor článku: Marie Koutová, foto: Marie Adamcová a částečně Milan Šíma. Od začátku roku ušlých 404 km, účast 1092 osob.

Z Věže - Kojkovičky - Skála

16.10.2025 , ušlá vzdálenost: 11 km,
vedl:Jana Domšová
účast 21 osob.
Trasa:
Na čtvrtek 16.října 2025 naplánovala dnešní vedoucí Jana Domšová vycházku Z Věže. Na autobusové zastávce u polikliniky v 8,16 se nás sešlo 18 turistů, cestou se přidaly tři kamarádky a tak nás bylo celkem 21. Z Věže jsme se vydali pod vedením Jany Domšové na silničku směrem na Bezděkov. Počasí bylo pěkné, obloha sice trošku pod mrakem ale nepršelo, což bylo hlavní. A tak jsme doufali, že během dopoledne se ukáže alespoň na chvíli sluníčko a osvítí tu barevnou krásu podzimní přírody. Po silničce se šlo dobře, žádný provoz a po chvíli jsme už uhnuli kolem Bezděkova směrem na Čekánov. Kolem Čekánova bylo hodně barevných červeno-žlutých stromů, které svítily do dálky. Hned na kraji Čekánova jsme uhnuli doleva a pokračovali dál kolem té barevné nádhery směrem na Kojkovičky. Cesta nás vedla stále do mírného kopce až k barevnému křížku pod dvěma velikými lípami. Zde byla také lavička a tak jsme na chvíli zastavili k odpočinku a současně ke gratulaci kamarádce Elišce k svátku. Po krátkém zastavení jsme pokračovali dál přes hlavní silnici a po travnaté cestě stále do kopce až nad Mozerov, odkud byly krásné výhledy do dalekého okolí a až k hradu Lipnice. Škoda, že sluníčko se stále nechtělo ukázat a hrad i daleké obzory byly tím pádem trošku v mlžném oparu. Pokračovali jsme dál ještě kousek do kopce kolem malého lesíka a tam se na levé straně mezi stromky objevil kříž, který stál na vysoké kamenné zídce a vedly k němu kamenné schody. Kříž zde byl postaven k uctění Ježíše Krista a Panny Marie a nechali ho zde postavit manželé Pytlíkovi z Jedouchova v roce 1875. Cesta nás vedla dál stále po travnatém terénu a brzy jsme došli do cíle dnešní vycházky, do Skály. Tady jsme měli 45 minut čas do příjezdu autobusu a tak jsme většinou seděli na betonové zídce kolem rybníka. Čas nám docela uběhl a ve 12,36 jsme odjeli domů.
Děkujeme Janě Domšové za tuto moc zajímavou dopolední procházku. Počasí nám vyšlo, příroda zářila hlavně žlutými barvami a šlo se moc pěkně hezkou podzimní krajinou. Všem se nám to líbilo. Jenom škoda, že se ani na chvíli neukázalo sluníčko a neosvítilo ty barvy. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 398 km, účast 1073 osob.

Na Brunku s prohlídkou Motejlovy vily

09.10.2025 , ušlá vzdálenost: 7 km,
vedl: Zorka Trtíková
účast 23 osob.
Trasa:
Při dnešním výšlapu nás téměř celé dopoledne provázelo vlhké počasí s chvilkovým deštěm nebo alespoň mrholením. I tak se nás sešlo v 8,30 hodin v Humpolci u pošty 23 turistů. Celou naši skupinu zakrývaly různobarevné deštníky, takže ani nebylo poznat, kdo pod kterým deštníkem jde. Pod vedením Zorky Trtíkové jsme se vydali na cestu městem kolem rybníka Cihelna směrem na Trucbabu a odtud do Jiřic. V Jiřicích jsme prošli na návsi kolem rybníka, který neustále hlídá velký, vyřezávaný vodník. Prošli jsme kolem kostela a dále kolem památné lípy k restauraci Sedlácký Dvůr. Tady na nás čekala naše kamarádka Věrka Říhová, která ve středu slavila svátek. V přístřešku u restaurace nám připravila pohoštění a tak jsme jí pogratulovali k svátku a zazpívali zdravici. Za hustého mrholení jsme po chvíli odpočinku pokračovali přes most dál kousek po silnici a odbočili jsme vlevo na travnatou cestu a do lesa. Mrholení ustávalo a my jsme se po chvíli chůze ocitli na břehu rybníka Trdlo, jehož hráz zdobí krásná alej z mohutných dubů. Odtud už to nebylo daleko na Brunku, kde jsme měli na jedenáctou hodinu domluvenou prohlídku Motejlovy vily se současným majitelem panem Jaroslavem Janečkem. Některé turistky se vydaly hledat houby a my ostatní jsme šli na prohlídku vily. Pan majitel Janeček nás srdečně přivítal, usadil do většího sálu a vyprávěl o rekonstrukci hlavně soukenické továrny a jejích vnitřních prostor. Promítl nám asi 15-ti minutovou reportáž o práci a rekonstrukci vnitřku soukenické továrny naproti vile. Textilní továrna Brunka je tu od roku 1825 a patřila k průkopníkům humpoleckého soukenictví a ve své době byla největším zaměstnavatelem v regionu. Ing. Prokop Motejl se stal nejen pokračovatelem rodinné tradice ale stanul v čele textilního cechu při svazu Československého průmyslu. Ve vile v té době žilo několik rodin zaměstnanců v textilním průmyslu. Vila, která se nachází v těsném sousedství bývalé textilní továrny Brunka, je jedinečnou vilou z roku 1932, kterou nechal postavit spolumajitel továrny Ing. Prokop Motejl. Na projektu se podílel známý architekt Jan Vaněk. Stavbu realizoval humpolecký projektant Vilém Jenč. Díky jejich spolupráci vznikl dům, který v sobě spojuje eleganci s praktickým rodinným zázemím. Dům se zachoval v původním charakteru a dodnes vypráví příběh doby, kdy Humpolec patřil mezi centra českého soukenictví. Nyní je vila těsně před rekonstrukcí, po jejímž dokončení by se měla stát kulturní památkou a místem pro setkávání. Nynější majitel pan Janeček nám velice zajímavě vyprávěl o továrně, o vile, pohostil nás kávou a nakonec vyprovodil až k autobusu. To už nám na cestu vysvitlo i sluníčko.
Toto bylo velice zajímavé a poučné dopoledne. Děkujeme Zorce Trtíkové za tento nápad, podívat se do tak krásné vily a náš velký dík patří majiteli panu Janečkovi, který se nám celou dobu věnoval a jehož vyprávění bylo pro nás nezapomenutelným zážitkem. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 387 km, účast 1052 osob.

Plevnice rozc.-Chvojnov-Kojčice rozc.

02.10.2025 , ušlá vzdálenost: 5 km,
vedl: Zorka Trtíková
účast 26 osob.
Trasa:
První říjnový čtvrtek už o sobě podzim dal dost vědět. Ráno bylo chladné a mlhavé, ale i přesto se nás na zastávce u polikliniky sešlo 24 a další 2 turistky dorazily autobusem už z Havlíčkova Brodu. Přestože přijel se zpožděním, přestup v Pelhřimově jsme zvládli v pohodě a před desátou hodinou jsme vystoupili na zastávce Plevnice rozcestí. Zde se hned u silnice nabízela návštěva farmy Pech s množstvím dýní, česneku a jiných produktů, které řada turistek neodolala a alespoň nahlédly nebo něco malého zakoupily. Zvolna jsme pokračovali travnatou cestou až do Chvojnova. Plánovanou nejkratší trasu nikdo nevyužil, a tak jsme pokračovali všichni společně dále. Prošli jsme kolem kostela přes hřbitov na cestu k Útěchovičkám. U lesa jsme se krátce zastavili na vyhlídce Pavlíčkův vršek a pokochali se krásným pohledem široko do kraje. Ostatně podobně krásné výhledy nás provázely po celý zbytek cesty až na zastávku Dehtáře rozcestí. Po chvíli čekání jsme nastoupili do autobusu a po poledni jsme byli doma.
Na nejdelší trasu, do Velkého Rybníka, se nikdo nevydal, takže jsme všichni ušli zhruba 5 km. Autor článku: Zorka Trtíková, foto: Pepa Sýkora. Od začátku roku ušlých 380 km, účast 1029 osob.

Zájezd Svitávka a zámek Lysice

25.09.2025 , ušlá vzdálenost: 5 km,
vedl: Zorka Trtíková
účast 41 osob.
Trasa:
Ve čtvrtek 25.září 2025 jsme uskutečnili čtvrtý plánovaný zájezd do Svitávky a na zámek Lysice. Předpověď počasí byla téměř katastrofická, chladno a celý den déšť. I tak se nás v 6,00 hodin ráno sešlo na autobusové zastávce u pošty 41 turistů. Teploměr ukazoval ranní teplotu pouhých 7°C a tak jsme už oblékli teplejší bundy. A dobře jsme udělali. V autobuse bylo příjemně teplo a my jsme vyjeli na dálnici směr Brno. Hned za Humpolcem začalo pršet a tak dnešní vedoucí Zorka Trtíková změnila původní naplánovanou trasu, vypustili jsme cestu přes Malý Chlum do Bořitova, starý pískovcový lom a vyhlídku na Chlumu. Míjeli jsme město Tišnov a zastavili v Předklášteří, kde jsme navštívili nádherný cisterciácký klášter Porta coeli (Brána nebes), který stojí již od roku 1232. Žije zde komunita sester cisterciaček. Pracovnice v klášteře byly velice příjemné, ochotné a umožnily nám prohlídku chrámu Nanebevzetí Panny Marie s překrásným průčelím. Po prohlídce kláštera stále pršelo a my jsme pokračovali v cestě do městyse Svitávka, kde jsme navštívili dvě LowBeerovy vily. Jméno LowBeerů je známo mimo jiné v souvislosti s jejich dcerou Gretou Tugendhat, majitelkou proslulé vily v Brně a také v souvislosti se jménem Oskara Schindlera. V části jejich textilní továrny v Brněnci byla totiž za války zřízena pobočka koncentračního tábora Grosse Rosen, kde pracovali židovští vězni a kde byl Schindler velitelem. Velká vila ve Svitávce je stavbou téměř zámeckého charakteru s barokními a klasicistními prvky, kterou navrhl a následně v letech 1900-1902 i realizoval pro majitele low-beerovské textilní firmy brněnský stavitel Josef Nebehosteny. Malá vila Svitávka, kterou rovněž navrhl Josef Nebehosteny, tentokrát pro Alfréda Low-Beera, je stavbou charakteru příměstského letohrádku, realizovanou v roce 1906 a zasazenou do přírodního rámce okolního parku. V současné době je v této vile stomatologická ambulance. Jelikož stále pršelo a bylo chladno, nasedli jsme do autobusu, který nás dovezl do obce Rudka k Jeskyni Blanických rytířů. Jedná se o unikátní pískovcovou jeskyni s tématikou Blanických rytířů. Tvůrcem tohoto díla byl nadaný sochař samouk Stanislav Rolínek, rodák z Bořitova. Jeskyně se nachází u obce Rudka nedaleko Kunštátu. Na vytesání soch používal netradiční nářadí - hasičskou sekyrku a nůžky na stříhání ovcí. Do Kunštátu pozval sochaře Rolínka řezník František Burian, který se dověděl o jeho talentu. Rolínek vytvořil bájné blanické rytíře. Vůdčí postavou je jezdecká socha svatého Václava na koni. V jeskyni se nachází 17 soch blanických rytířů a třech legionářů. Vstup do jeskyně hlídá mohutná socha lva. Dominantou bývala čtrnáctimetrová socha T.G.Masaryka, kterou vytvořil Stanislav Rolínek jako první v roce 1928 za pouhé tři měsíce. Socha byla pak nacisty zničena. Nadějný sochař zemřel na tuberkulózu v pouhých 29 letech. Po prohlídce Jeskyně Blanických rytířů jsme si ještě prohlédli místo, kde měla stát socha T.G.Masaryka a ještě Smyslovou zahradu. To už bylo poledne a my jsme odjeli do Lysic do restaurace na rezervovaný oběd. Po dobrém obědě a pivku jsme odešli pěšky na zámek, kde nás šikovný pan průvodce seznámil s jeho historií. Prošli jsme všech 12 místností a dověděli se zajímavé věci. Státní zámek Lysice je národní kulturní památka ve správě Národního památkového ústavu. Je to barokní stavba, upravovaná ještě počátkem 19.století a vyniká skvostnými a bohatě zařízenými interiéry. Ty představují návštěvníkům životní prostředí a styl přední moravské hraběcí rodiny Dubských. Bohaté sbírky byly pořízeny hlavně v 19.století a obsahují především nábytek, sklo, porcelán, obrazy, vzácnou sbírku zbraní a předměty dovezené z Orientu. V některých pokojích jsou umělecky naaranžované krásné a voňavé květiny. V současné době je zde výstava věnovaná významné rakouské spisovatelce Marii von Ebner-Eschenbach, rozené hraběnce Dubské, která na zámku v Lysicích často pobývala. Po prohlídce zámku jsme navštívili překrásnou zámeckou zahradu se sloupovou kolonádou. Výstava také umožňuje návštěvu fíkovny s unikátní posuvnou střechou. Historie zámecké lysické zahrady se píše už od 16.století. V období baroka byla zahrada ozdobena množstvím sochařské výzdoby. V polovině 19.století zde byla postavena elegantní sloupová kolonáda, která je typickou zahradní architekturou pouze pro zámek Lysice. Od roku 1945 je zámek se zahradou ve vlastnictví státu. I přes chladné a deštivé počasí byla zahrada stále plná květin. Na závěr návštěvy Lysic jsme si v tomto deštivém a sychravém počasí nenechali ujít tu pomyslnou třešničku na dortu a došli si do Hříšné cukrárny na výbornou kávu se zákuskem.
Třebaže počasí bylo, že by "psa nevyhnal," musíme pochválit Zorku za okamžitou změnu programu, která se nám všem líbila, protože jsme nemuseli nikde chodit v dešti. Byli jsme rádi, že všechno dobře dopadlo a plni krásných zážitků jsme kolem 19.hodiny už byli doma. Zájezd byl finančně podpořen z dotace města Humpolec. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 375 km, účast 1003 osoby.