TURISTÉ
HUMPOLEC

- spolek pro volný čas a turistiku


Další díly kroniky:

  Spolek      Plán činnosti     Kronika     Plán zájezdů     Fotogalerie     Kontakt     Odkazy  

Kronika

Z Humpolce do Kejžlice

14.03.2024 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl: Pepa Sýkora
účast 29 osob.
Trasa:
Ve čtvrtek 14.března 2024 se konala celorepubliková akce "Chodíme pro mozek," které se zúčastnili i členové našeho zapsaného spolku Turisté Humpolec. Počasí bylo docela slibné a tak se na autobusové zastávce Stromovka sešlo 29 turistů. Vedoucí Pepa Sýkora nás seznámil s trasou a v 8,00 hodin jsme vyrazili na cestu kolem Penny marketu, dál k závodišti Dusilov a k rybníku Hadina. U závodiště měl momentálně rozloženy stany cirkus, tak jsme je minuli a udělali si malou zastávku u nedalekého odpočívadla. Pogratulovali jsme k svátku a narozeninám Pepovi Sýkorovi, Helence Staré a Oldovi a Miládce Farkašové. Cesta nás vedla dál po cyklostezce kolem rybníka Hadina, v jehož hladině se odrážel okolní břeh a také slunce, vykukující mezi mraky. Pokračovali jsme přes osadu Hadina do mírného kopce k Čejovu. V Čejově jsme obdivovali již krásně kvetoucí bledule, sněženky, krokusy, petrklíče a vše bylo veselejší s blížícím se jarem. Míjíme Čejov a cestou máme druhou krátkou odpočinkovou pauzu na odpočívadle u křížku. Na další cestě překračujeme Pstružný potok s divokou vodou a blížíme se k Budíkovu. Jako vždy v tomto kraji, tak i dnes nás na obzoru bedlivě sleduje silueta vzdáleného hradu Lipnice nad Sázavou. A už jsme u první chalupy v Budíkově. Zde nás udivuje na trávě krásný kamenný model naší republiky, název obce, tvar slunce a měsíce a směrovník. Prošli jsme částí vsi a zkratkou mezi poli se dostali na silnici nedaleko Malého Budíkova. Odtud nás dělil už jen kousek do cíle naší dnešní trasy, do restaurace v Kejžlici, kde jsme měli rezervované stoly a oběd. Po výborném obědě jsme odjeli ve 12,55 hodin autobusem do Humpolce.
Dnešní výšlap byl vlastně poslední zimní a významný tím, že jsme svou účastí v celorepublikové akci udělali něco pro své zdraví, jak pro pohyb, tak pro mozek. Podle kalendáře příští čtvrtek už bude jaro. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 96 km, účast 351 osob.


Výstava kamélií zámek Rájec nad Svitavou

07.03.2024 , ušlá vzdálenost: 2 km,
vedl: Zorka Trtíková
účast 49 osob.
Trasa:
Ve čtvrtek 7.března 2024 jsme uskutečnili první z našich letošních plánovaných zájezdů. Zájezd se týkal výstavy kamélií v zámku Rájec nad Svitavou a návštěvy barokního kostela Jména Panny Marie v obci Křtiny. V chladném ránu v 7,00 hodin se nás sešlo na zastávce u pošty 49 turistů. Dobře naladěni a s příjemným panem řidičem jsme se vydali na cestu po dálnici směrem na Brno. Obloha byla zatažená, venkovní teplota ukazovala několik stupínků pod nulou ale čím více jsme se blížili k Brnu, tím bylo jasněji a dokonce vykouklo i sluníčko. Asi v 9,00 hodin jsme dojeli do cíle cesty, k zámku Rájec nad Svitavou. Dnešní vedoucí Zorka Trtíková nás seznámila s programem. Jelikož prohlídka zámku byla plánovaná až na 10,15 hodin, nejprve jsme si šli prohlédnou asi 500 metrů vzdálené skleníky s kaméliemi, které měly už otevřeno. Ve sklenících byly tisíce nádherných, červeně, bíle a růžově kvetoucích kamélií. Kamélie jsou mrazuvzdorné zimní rostliny, které kvetou pouze přes zimu. Na jaře odkvétají. Většina běžných odrůd kamélií vydrží krátkodobě i teplotu od -6°C až do -20°C. Jejich odolnost vůči nízkým teplotám je v popředí zájmu mnohých šlechtitelů. V našich středoevropských podmínkách ale zatím mnoho dlouhodobých úspěchů zaznamenáno nebylo. Po prohlídce skleníků jsme se vrátili kousek zpět do zámeckého parku, kde jsme si v otevřené restauraci mohli dát kávu se zákuskem. V 10,15 hodin nastoupila první skupina k prohlídce zámku a v 10,30 hodin hned druhá. Státní zámek Rájec nad Svitavou je rokokově klasicistní zámek francouzského typu z 18. století, který svým stylem připomíná paláce Ludvíka XVI. Bylo zde také natáčeno několik dílů televizního seriálu Četnické humoresky. Na Moravě je to ojedinělá zámecká stavba. Uvnitř nás překvapily přepychově vybavené interiéry knížecí rodiny Salmů. Jsou zde bohaté sbírky, z nichž nejvíc vyniká kolekce orientálního porcelánu, grafik a křišťálových pohárů, jejíž velkou část vytvořili proslulí brusiči drahých kamenů na pražském dvoře císaře Rudolfa II. Zámecká knihovna s více než 60 000 svazky patří k největším zámeckým knihovnám v České republice. Ke kuriozitám také patří největší česká sbírka kamélií v zámeckém zahradnictví, která vykvétá každou zimu a v současné době zdobí všechny zámecké sály a pokoje. Ve všech pokojích zámku jsou květiny překrásně naaranžovány, což svědčí o velikém umění českých zahradníků. Tisíce květin a všechny jsou živé. Po prohlídce té krásy jsme ve 12,00 hodin vyjeli na oběd do Zámecké restaurace ve Křtinách a od 14 hodin byla prohlídka barokního kostela Jména Panny Marie. Průvodcem nám byl páter Metoděj, který také nějaký čas působil v klášteře v Želivě. Městys Křtiny jsou jedno z nejstarších poutních míst a barokní kostel byl postaven podle návrhu architekta Jana Blažeje Santiniho. Patří mezi Santiniho vrcholná díla a je nazýván Perla Moravy. Na hlavním oltáři chrámu je umístěna gotická socha Panny Marie Křtinské. Dle Santiniho návrhu byla v roce 1718 započata přestavba kostela s dominantní kupolí vysokou 30 metrů. Jedná se o Santiniho největší stavbu na půdorysu řeckého kříže a kostel je odborníky označován za nejkrásnější barokní stavbu v ČR. Chrám je vyhlášen národní kulturní památkou. Měli jsme možnost si také prohlédnout a poslechnout nové varhany, ve kterých v současné době je 1188 píšťal. Po prohlídce vnitřku chrámu jsme si venku na nádvoří ještě prohlédli a poslechli krásnou zvonkohru, která je umístěna v kryté chodbě, skládá se ze 33 zvonů a může hrát až 7 melodií. Zvonkohra hraje 2x týdně v sobotu a v neděli. Prohlídka skončila v půl čtvrté a jelikož se hodně ochladilo, zrušili jsme cestu do Rudice, sedli do autobusu a vydali se na zpáteční cestu domů. Doma jsme byli v půl šesté.
Viděli jsme nádherný zámek, plný překrásných naaranžovaných květin, skleníky plné rozkvetlých kamélií a jeden z nejkrásnějších chrámů v ČR ve Křtinách. A za to všechno moc děkujeme Zorce Trtíkové a také panu řidičovi, který nás v pořádku dovezl tam i zpět. Nemělo to chybu. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 87 km, účast 322 osob.


Ze Skály do Kamenice

29.02.2024 , ušlá vzdálenost: 11 km,
vedl:Jarka Matějů
účast 24 osob.
Trasa:
Jako minulý čtvrtek, tak i o tomto výšlapu nebylo počasí nic moc. I když tento čtvrtek 29.února 2024 byl přeci jen něčím významný a sice tím, že se toto datum opakuje pouze jednou za čtyři roky. Letos byl totiž přestupný rok. Na autobusové zastávce u polikliniky se v 7,14 hodin sešlo 22 turistů a naším cílem byla zastávka ve Skále. Tam jsme, na schodech ke kostelu, chvilku počkali na autobus od Havl.Brodu, protože přijely další dvě kamarádky. Tak nás bylo celkem 24. Obešli jsme kostel ve Skále a vydali se zkratkou k rybníku Kachlička. Míjeli jsme mnoho hezky upravených chatek, prošli jsme podél potůčku, kde je studánka se zázračnou vodou. Voda ovšem není pitná a tak jsme se ocitli na hrázi rybníka Kachlička. Míjíme dřevěný rozcestník a brzy procházíme vesničkou Splav. Tam už je vidět léta rozestavěná budova staré školy ve Zdislavicích. Projdeme vesnicí a pokračujeme luční cestou k Boňkovu k samotě Dvůr. Tady se počasí trošku pohoršilo, začalo mrholit ale stále se šlo dobře. Prošli jsme nádhernou dubovou alejí kolem rybníka U Dubu, kde rostly z obou stran cesty ohromné duby. Následovala soustava rybníků k Rybárně poblíž Herálce po MTZ. Tady jsme míjeli trosky hrobky rodiny Milner-Fugner, na které jsme se mohli podívat pouze z dálky, jelikož je tam zakázán vstup. Po MTZ jsme dále došli k přírodní památce Kamenický rybník, což je evropsky významná lokalita, týkající se hlavně vodních rostlin. To už se pomalu blížilo poledne a my jsme přicházeli do Kamenice, kde jsme v Restauraci na venkově měli objednaný boršč. Někteří turisté si dali klobásu a tak jsme si v příjemném prostředí všichni pochutnali. Jelikož bylo dost času, někteří turisté šli ještě do Plačkova. My ostatní jsme ve 12,33 hodin odjeli vlakem do Humpolce.
Byla to hezká procházka, pro některé turisty neznámým terénem, za kterou děkujeme Jarce Matějů. Počasí nám také docela vyšlo a po obědě dokonce svítilo sluníčko. Ale to už jsme byli doma. Škoda, že nevysvitlo dopoledne. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 85 km, účast 273 osob.


Z Bílého Kámena do Větr.Jeníkova

22.02.2024 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl: Zdena Kordovská
účast 22 osob.
Trasa:
Poslední dobou se nám většinou ve čtvrtek, kdy máme naplánovaný výšlap, nevydaří počasí. Bývá chladno, buď déšť nebo mrholení a tak tomu bylo i tento čtvrtek 22.února. I přes nejisté počasí se nás ale sešlo na autobusové zastávce u polikliniky 22 turistů. V 7,39 hodin jsem nasedli do autobusu na Jihlavu a naší cílovou zastávkou byla vesnice Bílý Kámen. Zde nám dnešní vedoucí Zdenka Kordovská vysvětlila trasu a vydali jsme se na cestu. Na konci Bílého Kámena nás z jednoho domu štěkotem přivítali 3 krásní psi. Silnice stoupala trochu do kopce a my jsme si prohlíželi okolní krajinu s pohledem na nedalekou Jihlavu, v níž kouřily komíny fabriky Kronospan. Na kopci nás čekala další obec Hlávkov. Tady jsme se chvilku zastavili z příjemného důvodu, a sice, abychom přípitkem přivítali na svět malého pravnoučka Jiřky Rokosové a popřáli mu krásný a šťastný život. Zastavili jsme se u kaple svatého Vojtěcha, o jejíž zajímavé historii stojí zato se zmínit. Tato kaple zde byla zbudována na konci 18.století. Původně sloužila jako zvonice k ohlašování různých nebezpečí. Zasvěcení kaple svatému Vojtěchovi bylo stvrzeno Krajským střediskem památkové péče v roce 1964 a je vedena jako nemovitá kulturní památka u Památkového úřadu. Původní vnitřní výmalba kaple nebyla dokončena, následně bylo vše zabíleno. Při výmalbě v roce 1985 byly stopy maleb objeveny. V roce 2004 se restaurátorům po náročné práci pod 15 vrstvami nátěrů podařilo objevit 6 figurálních kreseb. Byly to svatý Petr, svatý Pavel, svatý Josef s Ježíškem, svatá Anna s Pannou Marií, svatý Jan Křtitel, svatý Vincenc Ferrerský a dále skupinové figurální kresby. Dne 19.října 2004 při kolaudačním řízení odborná komise vysoce ocenila provedené dílo a památný objekt označila jako budoucí "PERLU VYSOČINY." Po této zastávce jsme pokračovali dál chvíli po silnici a dále lesní cestou, která nás dovedla na břeh Trojanského rybníka, který je v nadmořské výšce 603 m.n.m. Je to krásný rybník s velkou chatovou oblastí. A odtud jsme, mezi chatami, měli jen 2 km do Větrného Jeníkova, kde byl rezervován oběd. Někteří turisté stihli autobus v 11,00 hodin do Humpolce, ostatní šli na oběd do místní restaurace a domů jsme se vraceli ve 12,15 hodin.
Zdenka Kordovská pro nás připravila opět hezký a zajímavý výšlap, zakončený, jako vždy, výborným obědem. Docela nám vyšlo i počasí, nemluvě o jedné lehké, krátké přeháňce. Bylo to fajn! Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku doku ušlých 74 km, účast 249 osob.


Do skanzenu Michalův statek v Pohledi

15.02.2024 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl: Lidka Kučírková
účast 23 osob.
Trasa:
Ráno, před sedmou hodinou, se pomalu scházíme u polikliniky na zastávce autobusu do Havl.Brodu. Jako již předešlé čtvrtky nás provází mírně deštivé počasí, ale to neodradilo 23 turistů. Čekáme chvíli s deštníky, ale po chvilce přijíždí autobus, skoro prázdný, dík jarním prázdninám v kraji Vysočina. V Havl.Brodě na nás čeká Liduška Kučírková, ta pro nás připravila dnešní vycházku a ještě jedna "květinka". Po chvíli, to už jenom při mrholení, přijíždí další autobusový spoj do začátku výšlapu - Okrouhlice. Déšť ustal, vycházíme na most přes řeku Sázavu, pokračujeme do obce Babice. Odtud lesní silničkou k rozcestníku (vlevo směr Ředkovský rybník, vpravo Dobrá). V Dobré nás vítá pohled na bývalou jednu z továren Sukna, a tak vzpomínáme na celý zánik výroby látek skoro pro celý svět. Smutná historie. My ale pokračujeme dál až k vlakové zastávce a nepříjemným kopcem a blátivou cestou až do Pohledi. Tam chvíli čekáme před Skanzenem Michalův statek na průvodce, kterým není nikdo jiný než zároveň starosta obce. Celou historii statku a doby vzniku takových usedlostí vykládá s přehledem historických událostí. Seznamuje nás velmi poutavě s historií statku, se životem a zvyky obyvatel statku od konce 30-leté války (1648) až do roku 1999. Vidíme světničku, ve které se tehdy žilo ve vší skromnosti a i stodoly, které skrývají např. vše potřebné ke zpracování lnu a další pomůcky, které alespoň trochu usnadňovaly těžkou práci. Zajímavá prohlídka končí, my se vracíme opět stejnou blátivou cestou k zastávce vlaku. Máme ještě dost času, aby se dojedly svačinky, poněvadž nikde po cestě nebyla možnost občerstvení. Ale to nás nezaskočilo, protože cestou bylo pohoštění od Jiřinky Rokosové a Mojmíra Faltýnka, oběma jsme popřáli k svátku. Tak, dnešní oslavenci, přejeme vám hlavně spoustu pevného zdraví!
Vlakem jsme jeli do Havlíčkova Brodu, zde někdo dal ještě kávičku nebo něco k snědku. Z Havl.Brodu do Humpolce, krátký odpočinek po 9.kilometrech dnešní vycházky. Ve Šmolovech vystupuje Lidka, které děkujeme za hezký celý den. Autor článku: Helenka Stará, foto: Pepa Sýkora. Od začátku roku ušlých 65 km, účast 227 osob.


Krajinou kolem Otavožat

08.02.2024 , ušlá vzdálenost: 11 km,
vedl: Zorka Trtíková
účast 17 osob.
Trasa:
Čtvrteční výšlap s datem 8.února 2024 byl ohrožen předpovědí špatného počasí. Foukal silný vítr, už ve středu večer pršelo, později se začal sypat sníh a tak mnozí turisté váhali, jestli se ve čtvrtek ráno vydají na trasu. Nakonec ráno ani nepršelo ani nechumelilo, ustal i vítr a tak se nás na zastávce u pošty v 7,23 hod. sešlo 17 turistů. Naším cílem bylo rozcestí Otavožaty. Tam jsme také vystoupili a vydali se přes vesnici Otavožaty na cestu. Bylo docela hezky, žádná zima a sněhový poprašek krásně prosvětlil krajinu. Prošli jsme vesnicí a uhnuli na polní cestu k lesu. Bylo po osmé hodině a trochu začínalo pršet, tak jsme vytáhli z batohů pláštěnky a pokračovali zasněženou krajinou. Cesta nás dovedla až k řece Želivce a podél ní jsme pokračovali dál po lesních cestách. Brzy se začala objevovat mlha a my jsme si připadali jako v pohádce. Svěží vzduch a krásně se dýchalo. Zamlžená údolí a na obzoru nad mlhou na kopcích krásné výhledy do dálky, v nichž se rýsovala silueta vojslavického kostela. Pomalu jsme došli až k Jelení studánce, kde byla malá, odpočinková přestávka na svačinu a teplý čaj. Po krátkém posezení nás cesta vedla do cíle dnešní trasy, a sice do Senožat. Ještě jsme si udělali společnou fotku a pokochali se nádhernými výhledy do daleka, kde za zelenou loukou stále ještě ležely cáry mlhy, částečně zakrývající zbytky lesů. Byla to nezapomenutelná podívaná. Došli jsme do Senožat a jelikož hospoda U brambory je uzavřená, měli jsem v závodní jídelně ZD zamluven oběd, který nám všem moc chutnal. Po obědě bylo dost času na odjezd autobusu, tak jsme pochodili po Senožatech a několik turistů se vydalo na rozcestí u Otavožat. Ve 13,11 hod. přijel autobus, my jsme nastoupili a ostatní turisté čekali na rozcestí směrem na Otavožaty. Po půl druhé jsme byli doma.
Tato trasa se nám moc líbila a se Zorkou jsme se domluvili, že ji musíme ještě jednou zopakovat v létě nebo na podzim, až bude okolní příroda vybarvená. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 56 km, účast 204 osob.


Vycházka do Vyskytné

01.02.2024 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl: Zorka Trtíková
účast 23 osob.
Trasa:
Ráno se nás i přes špatné počasí sešlo u autobusu dvacet tři. Vystoupili jsme na zastávce Ústí a vydali se na cestu. Prošli jsme upravenou vesnicí, kde nás zaujalo hned několik krásných a zajímavých domů. Za vesnicí jsme minuli samotu U Zajíčků a došli do Bukové. Zde jsme se chvíli schovali v autobusové zastávce Budín-Buková, abychom připili Jirkovi Hodačovi k narozeninám a Zorce k svátku a pokračovali jsme v cestě. Po chvíli chůze jsme prošli osadou Březina a došli k Truplům. Jsou to dva staré mlýny s bohatou historií, postavené na Jankovském potoce, v malebném koutě na kraji lesa. Opravdu jako z pohádky. Nad horním mlýnem je u cesty kamenný pomníček, věnovaný památce mlynáře Josefa Trupla. Hned vedle je malé odpočívadlo s dřevěnými plastikami, houpačkou a lavičkami, odkud je při dobrém počasí krásný výhled do krajiny. Vrátili jsme se na cestu, přešli přes Jankovský potok, lesní pěšinou došli pod Polanky a dále již známou trasou kolem rybníka do Vyskytné.
Krátce po jedenácté hodině jsme odjeli autobusem přes Pelhřimov do Humpolce. Po dvanácté hodině jsme se všichni v pořádku rozešli domů. Autor článku: Zorka Trtíková, foto: Pepa Sýkora. Od začátku roku ušlých 45 km, účast 187 osob.


Pozvánka na výroční členskou schůzi

25.01.2024 , ušlá vzdálenost: 1 km,
vedl:Výbor spolku Turisté Humpolec
účast 71 osob.
Trasa:
Ve čtvrtek dne 25. ledna 2024 v 15,00 hodin se konala výroční členská schůze Turistů Humpolec - Spolku pro volný čas a turistiku. Schůze se tentokrát nekonala v jídelně Zemědělské akademie, jako v minulých letech, ale v malém sále Městského kulturního střediska (v kině). Účast na schůzi byla celkem 71 členů, což byla nadpoloviční většina z celkového počtu 104 členů spolku. Tím byl program členské schůze schválen. Schůzi zahájil ing.Václav Kašpar, který přítomné členy přivítal a seznámil s následujícími body programu. Následovalo zhodnocení činnosti Spolku za rok 2023, čehož se ujala předsedkyně paní Helenka Stará. Spolek má v současné době 104 členů a počty zúčastněných osob na jednotlivých výšlapech rostou. V loňském roce jsme si prohlédli mnoho zajímavých míst. Namátkou paní Stará vybrala prohlídku Papírny Řečice, návštěvu Sobiňova, navštívili jsme také zrekonstruovaný zámek Červená Řečice, Květnov u Havl.Brodu. Ze zájezdů např. Ždírec, Jilem, jižní Čechy (p.Sýkora), zájezd pro děti do Brna (M. Koutová), Havlíčkova Borová (p.Šíma), Bečov nad Teplou a zámek Manětín (manželé Staří), zámek Světlá nad Sázavou - vánoční zvyky (p.Šíma). Výšlapů a zájezdů v loňském roce 2023 se zúčastnilo celkem 1253 osob a ušli jsme 446 km. Dalším bodem programu byla zpráva o hospodaření Spolku, kde revizi účetnictví provedli ing.Václav Kašpar s pan Outrata. Na programu dále byla volba nového výboru Spolku, který se nyní bude skládat z 11 členů. Ze zdravotních důvodů ve výboru po dlouholetém působení končí pan Olda Starý a pan Jiří Kváš. Na jejich místa byly navrženy paní Domšová a paní Jarka Matějů. Končícím členům výboru děkujeme za mnohaletou významnou a obětavou práci pro Spolek a doufáme, že se budou i nadále aktivně podílet na přípravách hezkých výšlapů a zájezdů. Novým členkám výboru přejeme hodně hezkých a zajímavých nápadů a návrhů na výšlapy. Předsedkyně paní Helenka Stará dále informovala o financování. Dotace v roce 2023 od Městského úřadu Humpolec činila 22 000,-Kč, finanční dar od firmy BON tendr s.r.o. pana Radka Starého činil 10 000,-Kč. Z dotace Města byla částka 13 300,-Kč použita na zájezdy, dále vstupné, nájem, kancelářské potřeby, apod. O zhodnocení činnosti Spolku od jeho založení v roce 2010 až do dnešní doby nás informoval pan Milan Šíma (bývalý předseda), který spolu s Oldou Starým (bývalým místopředsedou), tento Spolek založili. A tak jim dvěma vlastně děkujeme za to, že tento Spolek existuje, protože kdyby jich nebylo, nebyli bychom dnes ani my. Pan Milan Šíma ještě předložil plán zájezdů na tento rok: namátkou zámek Buchlov, Buchlovice (květen), pro děti Chýnovské jeskyně, Kokořínsko, jižní Čechy, Sedlčany, Křečovice, Monínec lanovka, roubenky, Železné hory. O činnosti našeho Spolku také píšeme každoročně zprávu do Městské kroniky a do Zálesí. Vzor této zprávy z minulého období přečetla autorka článku Alena Lejtnarová. Diskuze se zúčastnila Jana Reichertová, která pozvala přítomné na březnovou akci trénování paměti. Do této akce můžeme přihlásit naší vycházku konanou 14. března. Usnesení a závěr schůze provedla paní Marie Koutová. Po tomto posledním bodu byly vybrány členské příspěvky na rok 2024, schválené členskou schůzí. Rovněž schůze odsouhlasila, že členové nad 85 let věku už nebudou platit členské příspěvky.
Po 17.hodině členská schůze Spolku Turisté Humpolec skončila. Přejeme všem členům pevné zdraví, veselou mysl a hodně ušlapaných kilometrů. Vždyť na našich vycházkách často zjišťujeme, že o mnoha krásných místech vůbec nevíme a máme je vlastně téměř za humny. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 36 km, účast 164 osob.


Znak Turisté Humpolec


e-mail-admin             administrace