Další díly kroniky:

Kronika

K Sečské přehradě

16.08.2018 , ušlá vzdálenost: 14 km,
vedl: O.Starý
účast 33 osob.
Trasa:
Ve čtvrtek 16.srpna jsme si udělali výlet k přehradě Seč. Přestože vedra a vysoké denní teploty vůbec nepolevují, sešlo se nás u autobusu v Hálkově ulici 33 turistů. Ráno bylo příjemně chladivé, tak jsme v 7,00 hodin nasedli do autobusu a vydali se na cestu směr Havl.Brod. Cestou jsme přibírali naše kamarády. První zastávka byla v obci Klokočov. Zde jsme si nejprve prohlédli památeční lípu, ke které nám Helenka Stará pověděla zajímavé věci. Na návsi v Klokočově roste Klokočovská lípa, zvaná též Královská, na počest Karla IV., který zde údajně se svou družinou odpočíval. Jedná se o jeden z nejstarších stromů na území České republiky, jeho stáří je odhadované na 1000 let. Lípa je vysoká 19 m, obvod kmene má 890 cm a je zpevněna železnými obručemi. Pod ní stojí kamenný kříž. Pod lípou jsme také popřáli oslavenkyním Alenkám a Hance k svátku a pokračovali jsme se podívat na hezký zámeček. Po prohlídce zámečku a parčíku jsme pokračovali zpět přes Klokočov polní a lesní cestou až k rekreačnímu zařízení Na Pilce.To je krásné údolí na řece Chrudimce uprostřed lesů, kde jsou chatky, rekreační zařízení a starý mlýn, s velkým mlýnským kolem, předělaný na restauraci.Zkrátka, místo jako stvořené pro příjemné posezení u kafíčka nebo piva. A tak jsme toho také využili. Po odpočinku jsme přešli po dřevěném mostě přes řeku Chrudimku a pokračovali dál směrem k vodní nádrži Seč. Zpočátku cesta vedla kousek do kopce, ale v lesním stínu se to dalo zvládnout. A po chvíli už jsme uviděli mezi stromy vodu. V jedné písničce se zpívá:" Okolo Seče, voděnka teče..." Kéž by tomu tak bylo. Voděnky tam bylo zoufale málo, všude sucho,všechno vyprahlé,povalující se loďky, na kterých nikdo nejezdí,protože je málo vody. Byl to velmi smutný pohled, člověku z toho sucha bylo až teskno.Obyvatelé chatek říkali, že chybí 3-5 metrů vody. Pomalu jsme procházeli lesní pěšinou po tom vyprahlém břehu až ke zřícenině hradu Oheb, z jehož pozůstatků byly krásné výhledy na ostrůvek a okolní vodu. Prošli jsme rekreační a chatovou oblastí,kde nás přivítaly jenom modré loďky u hnědé, vyprahlé pláže.Kolem jedné hodiny jsme se ocitli u přehradní hráze a vodní nádrže Seč na řece Chrudimce. Stavba vodní nádrže Seč byla zahájena v roce 1924 mezi skalisky, na nichž se nacházejí pozůstatky zřícenin hradů Oheb a Vildštejn. Přehradní nádrž je přes 6 km dlouhá a je jednou z nejrozsáhlejších rekreačních oblastí v Pardubickém kraji. Délka obloukové přehradní hráze je 165 metrů a výška 42 metry. Prošli jsme skalním tunelem do městečka Seč, kde jsme měli na náměstí v restauraci Měšťanská beseda objednaný oběd. Už bylo po poledni a sluníčko nám opět dopřávalo velký díl tepla. Tak posezení ve stínu restaurace u oběda a studeného pivka bylo velmi příjemné. Po obědě jsme nasedli do autobusu a v 16,00 hodin jsme byli doma.
Okolo Seče je moc hezká procházka. Škoda, že byl tak smutný pohled na vyschlé plochy, před několika lety zalité vodou. Pamětníci,kteří už po této trase šli dříve, nemohli ta místa ani poznat. Všude chybí voda, ale bohužel, proti přírodě nic nezmůžeme.Děkujeme Helence a Oldovi Starým za opět hezké a pro mnohé z nás nové a neznámé krajiny.Byl to hezký výlet!

K hradům u Vranovské přehrady

04.08.2018 , ušlá vzdálenost: 10 km,
vedl: M.Šíma
účast 68 osob.
Trasa:
Prázdniny se překulily do druhé poloviny a my jsme první sobotu v srpnu absolvovali další z jednodenních plánovaných zájezdů k hradům Vranovské přehrady. Celé léto jsou hrozná vedra a výjimkou nebyla ani tato sobota. Ráno v 7,00 hodin jsme se sešli na autobusové zastávce Hálkova, nastoupili do dvou smluvních autobusů a vydali se na cestu. V chladivém ránu se jelo dobře a tak jsme kolem 9,00 hodiny zastavili na parkovišti u hradu Bítov. Hrad Bítov je jedním z nejstarších a nejromantičtějších hradů na našem území.Pochází z 11.století a nachází se v malebném kaňonu na soutoku řek Dyje a Želetavky v tzv.Moravském Švýcarsku u Vranovské přehrady. Mezi jeho majitele patřil rod Přemyslovců, rod Lichtenburků, rod Daunů a posledním majitelem hradu byl baron Jiří Hass, jehož zásluhou jsou zde vystaveny početné zoologické sbírky.Mezi unikáty patří 49 kusů vycpaných psů barona Haase, což je největší sbírka svého druhu na světě.Hrad Bítov je nyní ve vlastnictví státu a od roku 2001 byl zapsán na seznam národních kulturních památek.Po velice zajímavé prohlídce hradu jsme se vydali cestou asi 2 km pěšky k penzionu Rumburak, kde jsme měli plánovaný oběd. Součástí penzionu je i rozhledna Rumburak, postavená majitelem penzionu v roce 2009. Hranolová rozhledna je vysoká 30 metrů a kdo se chtěl podívat nahoru,musel zdolat 145 schodů, což v tom velikém vedru byl úctyhodný výkon. Ale jelikož nejsme žádné padavky,skoro všichni to zvládli. Jméno Rumburak je odvozeno od krkavce Rumburaka a jeho dvě sochy jsou dílem známého sochaře Michala Olšiaka.Po obědě a prohlídce rozhledny jsme sešli zpět kolem parkoviště k přístavišti Bítov-hrad. Zde jsme asi 40 minut počkali na připlutí lodě Viktorie s odjezdem ve 14,15 hodin. Loď byla pro 130 cestujících, tak místa bylo dost a vypluli jsme vstříc řece Dyji a okolnímu kaňonu. Výhledy z lodě byly krásné. Okolní kaňon, skály, chatky, koupající se rekreanti a dlouhá, bílá stopa rozčeřené vody za námi, měnící se v dálce do stříbrných vlnek.A nad tím vším se na skále hrdě tyčil hrad Cornštejn, jakoby hlídal celé to kouzelné okolí. Větřík nás příjemně ovíval a tak cesta, trvající 1,5 hodiny, rychle uběhla. Vystoupili jsme v přístavišti Lančov a odtud jsme asi 2 km šli pěšky do stejnojmenné vesnice. Cesta to byla dost krušná, protože do nás pražilo slunce o síle +37°C a bylo hrozné vedro. Zde na nás čekaly autobusy a naším posledním cílem byl hrad Cornštejn. Cestou jsme ale zjistili, že k hradu vede jenom malá cesta pro osobní auta, nikoli autobusy. A jít ještě dál pěšky v tom vedru nebylo zrovna rozumné.Tak jsme se bohužel na hrad Cornštejn nedostali, ale viděli jsme ho alespoň z lodi. A tak jsme,propoceni, ale plni krásných zážitků, otočili autobusy a vydali se v 16,45 hodin na cestu k domovu.
I když nás celý den zužovalo nemožné vedro, byl to opět další krásný zájezd s velice hezkým programem. Velký dík patří panu Milanovi Šímovi za tuto zajímavou trasu,protože lodí to bylo zase něco trochu jiného a určitě mu všichni odpouštíme ta propocená trika.

Z Mladých Bříšť na Vystrkov

26.07.2018 , ušlá vzdálenost: 11 km,
vedl: V.Nekovář
účast 12 osob.
Trasa:
Je 26.7.- svátek má Anna. Pranostika praví:svatá Anna, chladna z rána. To však neplatilo pro naši jedenáctikilometrovou procházku. Nebe bylo modré a bez jediného mráčku a slunce pracovalo na sto procent.Sešli jsme se před sedmou hodinou ráno na autobusáku, turistů 5 a turistek 6. Všichni 55+. Autobus zamířil směr Vystrkov, kde přistoupila Miládka z krasoňovské samoty.Vystoupili jsme v Mladých Bříštích.V příjemném parčíku byla zastávka, kde nás vyfotil vedoucí pochodu Vašek Nekovář. Vydali jsme se na cestu kolem statku a pastvin chovatele koní a skvělého jezdce Patrika Sukdoláka směr tábor. Tábor byl vylidněn, nikde ani známka života. Podívali jsme se na plně napuštěný bazén, který vypadal dobře, ale při bližším pohledu jsme zjistili, vodu už okupovaly sinice.Ponořili jsme se do chládku lesa, překročili Jankovský potok a vychutnávali jsme si lesní cestu. Když jsme opustili voňavé Rousínovské lesy, překvapil nás panoramatický pohled do krajiny. Musíme uznat, že každá část Vysočiny má svoje kouzlo. Cestou na ves Velký Rybník jsme narazili na pěkné zastřešené odpočívadlo i s ohništěm.Sešli jsme z kopce a prošli vsí a byl konec idyly - frekventovaná silnice Humpolec-Pelhřimov burácela tiráky a osobáky, že jsme neslyšeli vlastního slova.Po sto metrech opatrné chůze,téměř v pankejtě, jsme museli tu vřavu překonat a vklouzli jsme na lesní cestu směr Kletečná.Za touto vsí jsme odbočili ke Smrdovu. Jak výstižné jméno! Nachází se zde Ráj zvířat,jak hlásá nápis na vratech.Taky pach zvířat dal o sobě vědět. Náhle se ozval řev lvice, která měla klec blízko ohrady.Řvala fortissimo!Raději jsme vyrazili polní cestou k poslednímu lesu. Ještě kousek zarostlou polní cestou a opět překonat silnici a pak už nás Václav vedl ke své haciendě.Zahrada u Vaška je krásné místo s jezírkem, jehož hladina je pokryta kvetoucími lekníny, stinnou pergolou, kde je pohodlné posezení.Usadili jsme se a za chvíli byl stůl plný dobrot slaných i sladkých. Vše připravila Vaškova přítelkyně. V rozpacích jsme se ptali, co se děje.Pán domu nám sdělil, že má narozeniny. Nevěděli jsme to a bylo nám trochu trapně,protože jsme neměli žádný dárek, jen ruky podání a přání.Poseděli jsme v družném hovoru.Mojmír vytáhl album s fotkami ultralightů,vyrobených vlastníma rukama.Bylo jich úctyhodných 9.
Pak se objevil Milan Šíma na svém elektrobicyklu, ale ten dárek určitě měl.Po chvíli se rozloučila dámská část a šla na autobus. Pánové pokračovali. Autor článku:Eva Kubíčková, foto:Václav Nekovář a Milan Šíma. (Ještě malý technický dodatek: Fotky z Václavova mobilu jsou foceny na výšku,ale ve webu vyjdou trošku široké.Ve skutečnosti takoví opravdu nejste!! Alena Lejtnarová).

Chata v korunách stromů

19.07.2018 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl: O.Starý
účast 54 osob.
Trasa:
Při prvním prázdninovém výšlapu jsme se vydali až do korun stromů. Ve čtvrtek ráno v 8,00 hodin nás nasedlo do smluvního autobusu 54 turistů a vydali jsme se na dobrodružnou výpravu s překvapením. Počasí bylo krásné, letní a tak jsme se po delší pauze všichni už těšili na shledání.Projeli jsme městem Ledeč nad Sázavou do cíle naší cesty, do malé vesničky Prosíčka. Tady jsme vystoupili a vydali se pěknou travnatou polní cestou a hezkou krajinou s dalekými výhledy k naší první zastávce. Tou byl sluneční kámen. Po jeho prohlídce jsme pokračovali dál polní cestou a po chvilce jsme se ocitli u cíle naší dnešní trasy, a sice u chaty v korunách stromů. Tuto neobyčejnou podívanou nám připravili známí manželů Starých. Na krásném paloučku bylo pro nás připraveno posezení, ohniště a samozřejmě byl povolen výstup do chatky. Toho hned několik turistů využilo. Ostatní si na ohništi opekli špekáček, pogratulovali třem oslavenkyním k svátku, prohlédli si hezky upravené okolí a samozřejmě to překvapení, chatku v koruně stromu. Poseděli jsme na dřevěných lavicích a v tom kouzelném koutku přírody nám bylo krásně. Asi v půl dvanácté jsme se rozloučili s příjemnými majiteli chatky a pozemku, poděkovali jsme za milé přijetí a pokračovali další cestou směrem k vesničce Olešná. Šli jsme moc hezkou krajinou, sálající sluníčkem a létem. Asi po hodině chůze už se nám ukázal zámek města Ledeč n.Sázavou, kde jsme měli v hotelu Sázava objednaný oběd. K obědu byl řízek s brambory a okurkou, na zapití chlazené pivo a tak jsme se měli moc dobře. Chvilku jsme ještě u oroseného pivka poseděli a kolem půl třetí jsme ze stanoviště pod zámkem odjeli k domovu.
Díky manželům Starým a jejich známým jsme poznali zase jeden kouzelný a jedinečný kousek přírody na Vysočině. Moc za to všichni děkujeme a na chatku v korunách stromů určitě budeme často vzpomínat. Taková chatka se totiž hned tak nevidí.

K pramenům NS Počátky

28.06.2018 , ušlá vzdálenost: 12 km,
vedl: J.Kváš
účast 30 osob.
Trasa:
Prší, prší, jen se leje a chčije a chčije. Takhle charakterizujeme počasí posledního červnového výšlapu do Počátek. Ale i v tom dešti se nás ráno u smluvního autobusu sešlo 28 turistů. V Pelhřimově přistoupili další 2 a tak nás jelo celkem 30. Asi kolem deváté hodiny jsme přijeli do Počátek a zde nás čekal kamarád Jirky Kváše pan Malínek, který nám dnes dělal průvodce. Vedoucí Jiří Kváš nás seznámil s trasou, my jsme vybalili pláštěnky a deštníky a vydali se na cestu k pramenu řeky Jihlavy. Déšť naštěstí nebyl moc prudký a po dlouhotrvajícím suchu a vedrech to byl chladivý balzám pro přírodu i pro nás.Po chvíli chůze polními cestami jsme došli k prameni řeky Jihlavy.Řeka Jihlava u obce Jihlávky je významným vodním tokem protékajícím západní Moravou.První zmínka o řece Jihlavě je z roku 1197. Její délka je 184,5 km. Na jejím toku jsou významná vodní díla Dalešice a Mohelno. Po krátké zastávce u pramene řeky jsme pokračovali, zahouleni do pláštěnek,kapucí a deštníků. Za chvíli jsme před sebou uviděli velkou louku, plnou do kruhu postavených velikých kamenů , druidů. Kamenný kruh druidů byl postaven na této louce v roce 2014. Vstup do kruhu je ze západní strany.Je to brána mezi dvěma nejvyššími kameny. Kamenný kruh je postaven z 33 kamenů (menhirů) a obvod kruhu měří 108 metrů. V jeho středu je veliký plochý kámen v podobě stolu. Středový kámen je energicky spojen s obvodovými kameny. Nemocnému člověku, který na něj vystoupí, předává od obvodových kamenů energii. Toto bylo velmi zajímavé místo,opředené tajemstvím, které se hned tak nevidí.Za stálého deště jsme pokračovali v cestě a jen o kousek dál už jsme narazili na barokní kostel Svaté Kateřiny ze 14. století, který je dominantou lázní a v roce 1958 byl vyhlášen kulturní památkou. V jeho blízkosti jsou léčivé prameny sv.Kateřiny, sv.Markéty a sv. Vojtěcha. Lázně Svatá Kateřina jsou vodoléčebné a klimatické. Nejsou to typické lázně, ale spíše relaxační zařízení s ozdravným místem zaměřeným na sportovní aktivity. Po prohlídce lázní jsme za stálého deště pokračovali dál po pěkné, asfaltové cestě k unikátnímu prvorepublikovému hotýlku Letohrádek sv.Vojtěch. Za vstupní bránou je rybníček a dlouhé zábradlí plné zamčených zámků zamilovaných.Je to nádherné prostředí, kde měl také svatbu herec Pavel Trávníček a je zde také stálá expozice výstavy Tři oříšky pro Popelku.Je to místo pohody, klidu a míru. Zavítáme zde do doby úslužných komorníků a pečlivých služebných, do doby slušného chování a vybrané etikety. Letohrádek sv.Vojtěch, to jsou staré dobré časy a rok 1912. Letohrádek obklopují rozlehlé pozemky se zahradami, parky a je zde i socha sv.Vojtěcha. Po této prohlídce jsme pod vedením pana Malínka, který nám cestou dával dostatečné informace, pokračovali do Počátek. Pomalu jsme zjišťovali, že už nám teče do bot, ale to nám vůbec nevadilo.Počátky jsou od roku 1989 městskou památkovou zónou. Prohlédli jsme si Palackého náměstí, přes které paní sládková ve filmu Postřižiny jezdila na kole ke kadeřníkovi, barokní kostel sv.Jana Křtitele od roku 1273, věž kostela v empírové úpravě a sousoší sv. Jana Nepomuckého, které je chráněným památkovým objektem.To už se přiblížilo poledne a my jsme se odebrali na oběd do Restaurace na sídlišti. Zde nás obsluhoval velice šikovný a příjemný číšník, pro kterého nebyl problém bleskově a bez chyby obsloužit 30 hostů.To jsme tedy byli příjemně překvapeni. Jídlo bylo výborné a porce s 8-mi knedlíky se nedaly sníst.Po vydatném obědě jsme se rozloučili a v autobuse nám pan Malínek ještě nabídl menší zajížďku do Mlékárny Žirovnice, kde si můžeme koupit levnější Balkánský sýr přímo v Mlékárně. Tak jsme toho využili. To byla neplánovaná a výborná tečka za dnešním propršeným výletem.
Tak jsme absolvovali výlet do Počátek a vůbec jsme nečekali, že je to tam tak hezké a zajímavé.Děkujeme Jirkovi Kvášovi za tento moc hezký výlet, děkujeme panu Malínkovi za zajímavé a vyčerpávající informace a za to, že se nám v tom deštivém počasí věnoval. Vůbec nám nevadilo ani mokro v botách, ani to,že jsme chvílemi v těch pláštěnkách vypadali jako bubáci.Stálo to zato.Přejeme všem krásné prázdniny, léto plné sluníčka a brzy opět na viděnou!!!

Z Proseče pod Křemešníkem na Křemešník

21.06.2018 , ušlá vzdálenost: 11 km,
vedl: J.Bílkovská
účast 33 osob.
Trasa:
"Křemešníčku náš, ty v sobě máš vší krásu světa. Kdo tam jednou je, ten miluje tě dlouhá léta..." To jsou slova ze známé písničky Křemešníček od hasičské dechovky Božejáci a my s nimi začínáme dnešní povídání. Čtvrteční ráno bylo slunečné a teplé a nás se sešlo u smluvního autobusu 33 turistů. Všichni jsme byli vyletnění, protože teplota byla hlášena +31°C. Dnešní 21.červen je totiž první letní den a tak tomu datu skutečně odpovídala i ta vysoká letní teplota. Dojeli jsme do vesnice Proseč pod Křemešníkem. Dnešní vedoucí Jarmilka Bílkovská, která nám tuto trasu připravila, nás seznámila s programem a my jsme se vydali na cestu kolem Farmy Hrnčíř. A tady jsme se nemohli vynadívat na desítky krásných koní, kteří se proháněli v ohradách u cesty. Jsou to nádherná, ušlechtilá zvířata a je dobře, že se o ně lidé starají. Prošli jsme kolem lánů ještě zeleného ovsa, který se dnes už v přírodě nevidí a zde si ho pěstují asi pro koně. Slunce už hodně hřálo a my jsme se chladivým stínem lesa pomalu blížili k zalesněnému masivu Křemešníku. Prošli jsme kolem letní základny táborníků Sluneční paseka dál k Zázračné studánce a kapličce s mírně radioaktivní vodou, obsahující nepatrné množství stříbra. Od kapličky začíná Křížová cesta s třinácti zastaveními a my pomalu stoupáme do kopce. Křížová cesta je zakončena Božím hrobem, kde ve skalní dutině spočívá tělo Ježíše Krista v životní velikosti. Plastika Krista se vrátila do jeskyně koncem května 2018. V blízkosti Božího hrobu můžeme obdivovat Větrný zámek z roku 1932. Zámek je ale nedokončený a hlídá ho pouze několik havranů, sedících na věži. Nejvýznamnější barokní stavbou na Křemešníku je Poutní kostel Nejsvětější Trojice, stavěný v letech 1710-1750. Nádherný hlavní oltář je postaven jako trojboký do tří stran, aby zde mohly být současně slouženy tři mše svaté. Kazatelna byla nově zrekonstruována v roce 2013. V zadní části kostela je oltář svatého Vojtěcha, pod kterým je uschován za zlatými dvířky unikát, a sice replika Svatováclavské koruny. Po prohlídce kostela následoval výstup na rozhlednu Pípalka o výšce 40 m s 205.schody. Jelikož bylo nádherné počasí, z rozhledny jsme přehlédli značnou část Českomoravské vrchoviny. Po obědě v hotelu Křemešník jsme se vraceli opět lesem Naučnou stezkou kolem hájovny Korce. Ze zatopeného stříbrného dolu vyvěrá pramen Stříbrné studánky s léčivou vodou. Všichni jsme se napili, odpočinuli a vraceli se opět kolem ohrad s koňmi zpátky do Proseče pod Křemešníkem. Tady nás čekal autobus a kolem půl třetí jsme byli doma.
Křemešník je krásné poutní místo, známé daleko široko, a my jsme hrdi na to, že ho máme takřka za humny. Děkujeme Jarmilce Bílkovské za zajištění tak hezkého, zajímavého a poučného výletu. Kdo nešel, o mnoho přišel. Ten první letní den opravdu neměl chybu!

Z Věže do Květinova

14.06.2018 , ušlá vzdálenost: 11 km,
vedl: K.Jíra
účast 24 osob.
Trasa:
V polovině června jsme opět po delší době naplánovali trasu do Květinova k Ulrychům. Ráno bylo po delších vedrech zatažené, den předtím a v noci pršelo a tak jsme do svých batohů přibalili i deštník. Na zastávce u polikliniky se nás sešlo 17 turistů a ve Věži nás čekali 3. Vedoucí Karel Jíra nás seznámil s trasou a vydali jsme se na cestu k Jedouchovu. Z Věže je to trošku do kopce, ale jsou tam krásné výhledy do daleka. Škoda, že nebylo jasno. Po chvíli jsme došli do první vesnice Jedouchov a tady nás čekalo velké překvapení:přišla nám naproti Červená Karkulka s košíčkem a koláčky. Byla to naše kamarádka Olinka Červenková, která v Jedouchově bydlí a přivítala nás u svého domku. Koláčky byly opravdu jedna báseň a pro nás to bylo nečekané překvapení. Po výborném pohoštění jsme se s Olinkou rozloučili a pokračovali dál k vesnici Čekánov. Tady nás zase přivítalo stádo kraviček s velkým počtem malých telátek.Kolem Čekánova je moc hezká krajina a v dálce se nám rýsovaly chalupy Bezděkova. V dolíku u lesa byla cesta hodně rozmoklá, tráva polehlá od bláta a bylo vidět, že noční déšť zde udělal své. Ale přejít se dalo, po chvilce už jsme byli v Bezděkově u kapličky a polní cestou mezi lány kukuřice jsme došli do Kvasetic. V Kvaseticích stojí zámek, který byl postaven v roce 1864 a je ve značně zdevastovaném stavu. Za svou éru měl několik majitelů. Nyní je ve vlastnictví společností Kvasetice-Květinov a probíhají zde stavební práce. Po prohlídce zámku jsme se vrátili kousek cesty zpět a kolem nám známého rybníka Abrahám, kde se začínají objevovat kola leknínů, už se blížila hlavní silnice na Havlíčkův Brod. Přešli jsme a za chvíli nás vítal Radek Ulrych ve své rezidenci. Ohniště bylo připraveno, stoly plné dobrot,které pomáhaly péct kamarádky z Květinova. A tak jsme si s chutí zopakovali sobotní špekáček a opékali jsme i v Květinově. Bylo to srdečné a příjemné posezení s milými přáteli. Počasí nám také vyšlo, deštníky jsme nepotřebovali a dopoledne jsme srdečně zakončili návštěvou u Ulrychů.
Moc děkujeme za pohoštění Červené Karkulce Olince v Jedouchově, Radkovi a Evče Ulrychovým a oběma Jaruškám v Květinově. Mějte se fajn,milí přátelé, a těšíme se na vás zase příště!

8.ročník Memoriál Oldřicha Kociana

09.06.2018 , ušlá vzdálenost: 10 km,
vedl: Výbor spolku
účast 138 osob.
Trasa:
Jako každé jaro, tak i letos, pořádal náš z.s. Turisté Humpolec v sobotu 9. června 2018 již 8.ročník Memoriálu Oldřicha Kociana, spojený s Mezinárodním dnem dětí. Letošní oslava MDD se nám o týden posunula, ale dětem to naštěstí vůbec nevadilo.Bylo teplé,letní počasí a tak se na startu u Sokolovny mezi 8,00-10.00 hodinou sešlo celkem 138 turistů a rodičů s dětmi. Po zaplacení startovného bylo pro ty nejmenší děti hned prvním zážitkem to,že se svezly vláčkem do Plačkova k rybníku Pařezáč. Ostatní turisté se vydali pěšky podle označených tras buď 5 km, 10 km a několik zdatných turistů dokonce 20 km. U Pařezáče,v místě kontroly, se jednak podávalo občerstvení v podobě limonády a tatranky, ale hlavně zde byly pro děti připraveny různé soutěže a hry. Například skákání v pytlích, házení šipkami,shazování plechovek míčkem apod. Děti byly ve svém živlu. Skákání v pytlích si dokonce s chutí vyzkoušely i dospělé turistky.Největšího počtu soutěžních disciplín se zúčastnily děti z družiny Hálkovy školy se svými učitelkami. Po splnění úkolů u Pařezáče pokračovali všichni po vyznačených trasách a podle šipek zpět do cíle k Sokolovně.Tady čekal, hlavně na děti, zlatý hřeb dne, a sice opékání špekáčků, Maruščin výborný koláček a čaj. Všichni zúčastnění, včetně pejsků, hned také obdrželi písemné Uznání za ušlé kilometry. Počasí nám přálo a tak si všichni posedali na trávu do chladivého stínu, užívali si zaslouženého odpočinku a sdělovali si zážitky z hezky prožitého dopoledne. Nejdelší trasu 20 km absolvovalo pět turistů a jeden pejsek. Nálada byla veselá, spokojeni byli jak pořadatelé, tak i všichni zúčastnění turisté. 8.ročník Memoriálu Oldřicha Kociana se nám nad očekávání vydařil. Výbor z.s.Turisté Humpolec děkuje městu Humpolec a Rodinnému pivovaru Bernard za finanční příspěvky, z jejichž rozpočtu byla tato akce podpořena. Děkujeme rovněž TJ Jiskra Humpolec za umožnění provedení této akce v areálu u Sokolovny. Dík patří i paní Kašparové za zajištění soutěžních pomůcek pro děti k rybníku Pařezáč.
Výbor z.s.Turisté Humpolec děkuje všem účastníkům Memoriálu za účast a bezproblémové absolvování tras. Přejeme všem krásné léto, dětem veselé prázdniny a těšíme se na vás opět příští rok. Na viděnou na špekáčku!