TURISTÉ
HUMPOLEC

- spolek pro volný čas a turistiku


Další díly kroniky:

  Spolek      Plán činnosti     Kronika     Plán zájezdů     Fotogalerie     Kontakt     Odkazy  

Kronika

Vycházka jarní krajinou

13.06.2024 , ušlá vzdálenost: 10 km,
vedl:Věrka Říhová
účast 0 osob.
Trasa:
Vycházka se koná ve čtvrtek 13.června 2024. Odjezd autobusem v 7,20 hodin od pošty Humpolec do Jiřic. Vystoupíme na zastávce v Jiřicích, kde bude čekat Věruška Říhová, která pro nás dnešní vycházku připravila. Trasa: Půjde se na Vaňkův kopec, odtud cestou na Kopaniny do Lhotského lesa, dále kousek po silnici na Rokosky. Z cesty směrem na Petrovice uhneme k rybníku Lavičky. Odtud nepůjdeme do Jiřic, ale vydáme se méně známou cestou na Trucbábu a do Humpolce. Vycházka je plánovaná bez občerstvení, svačinu raději s sebou. Délka trasy: 9 - 10 km. Vede: Věrka Říhová.


Z Humpolce do Lipnice nad Sázavou

06.06.2024 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl: Marie Koutová
účast 24 osob.
Trasa:
Výšlap ze čtvrtka 6.6.2024 je prvním výšlapem měsíce června. Tento výšlap je zároveň věnován památce Oldřicha Kociána, který se v roce 1936 stal předsedou místního Klubu českých turistů. Jako starostu Havlíčkovy sokolské župy ho gestapo v roce 1941 odvedlo přímo od jeho milovaných výkopů na hradě Orlík. O rok později zemřel v koncentračním táboře Osvětim. Ráno dnešního čtvrtka se ukázalo slunečné a tak se nás na autobusové zastávce u pošty sešlo 19 turistů. Další tři přistoupili u Stromovky a dva v Kejžlici, tak nás bylo celkem 24. Vystoupili jsme na zastávce Dolní Město most. Naším prvním cílem byla prohlídka sochy Hlava XXII od sochaře Radomíra Dvořáka, která stojí v louce u křižovatky Dolního Města a Lipnice nad Sázavou. Jedná se o sochu hlavy spisovatele Jaroslava Haška, jejíž podobu vytvořil sochař Radomír Dvořák podle Richarda Haška, což byl vnuk spisovatele. Žulová hlava je vysoká 265 cm, váží cca 18 tun. Na jejích stranách je citát ze Švejka v deseti jazycích. Pokračovali jsme dál kolem kamenictví Granit. Jelikož bylo dost času, odbočili jsme doleva na prohlídku lomů. Zastavili jsme se u dvou lomů a pak pokračovali dál kousek po lesní cestě k silnici na Lipnici nad Sázavou. Cestou lesem jsme našli několik krásných hub. Po deváté hodině jsme došli do cíle dnešního výšlapu, k hradu do Lipnice nad Sázavou. Prohlídka hradu byla objednána na 10.hodinu, tak jsem chvíli ještě počkali. Kolem 10.hodiny nás průvodce hradu seznámil s jeho historií a dále byla volná prohlídka. Každý si mohl prohlédnout to, co ho právě zajímalo. Začínali jsme kaplí, pokračovali prohlídkou Trčkovského paláce, podzemím a následoval věžový palác Samson. V 1.patře je vstup do hradního muzea, kde jsou nádherná kachlová kamna a vzácný soubor lipnických kamnových kachlů. Je zde vystaven krásný kočár a prošli jsme také hodovní síní. V jednom patře jsou vystaveny i některé výtvory sochaře Radomíra Dvořáka, který byl zrovna na hradě přítomen. Ve 4.patře věže byl ve 20.století zrekonstruován dřevěný vyhlídkový ochoz, ze kterého jsou nádherné výhledy do okolní krajiny. Ve velké věži u brány je umístěna Haškova komůrka. Jaroslav Hašek na hradě nějaký čas bydlel a také zde provázel. Hrad Lipnice, jeden z nejmohutnějších českých hradů, byl založen počátkem 14.století jako strážný hrad pro celé široké okolí. Byl vystavěn na skalnaté vyvýšenině mezi dvěma kopci a nazýván Kamenným strážcem Posázaví. Hrad také mnohokrát využívali filmaři. Byla zde natáčena např. pohádka Tři životy a česká verze hororu Drákula. Po prohlídce hradu jsme odcházeli směrem přes Pohodárnu do naší oblíbené hospůdky v Kejžlici, kde jsme měli rezervovaná místa na oběd. Odjížděli jsme autobusem ve 12,55 hodin do Humpolce.
Výšlap se nám moc líbil. Díky Marii Koutové, která zorganizovala prohlídku tohoto mohutného hradu, jsme se dověděli něco o jeho historii, a jelikož nám přálo i počasí, výhledy z ochozu byly úchvatné. A někteří turisté si ještě nesli domů houby na smaženici. Nemělo to chybu! Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 200 km, účast 662 osob.


Z Humpolce do Jiřic

30.05.2024 , ušlá vzdálenost: 11 km,
vedl: Pepa Sýkora
účast 20 osob.
Trasa:
Na poslední květnový výšlap jsme se sešli v 8,30 hodin v Humpolci u pošty. Předpověď počasí na tento den nám slibovala odpolední přeháňky a tak jsme doufali, že trasu stihneme projít bez použití deštníků. U pošty se nás sešlo 17 turistů, cestou ještě dorazily další tři turistky, tak nás bylo celkem 20. Bez problémů jsme prošli město a pokračovali směrem k Světlickému Dvoru. Bylo hezky, sluníčko nám svítilo na cestu a tak se šlo dobře. Ve Světlickém Dvoře jsme šli rovně kolem pastvin, kde zrovna přicházely krávy na pastvu. Objevila se i jedna kravička a kolem ní poskakovalo asi 5 telátek, takže to vypadalo jako "kraví školka". Šli jsme stále polní cestou po posečené trávě, až pomalu do míst, odkud byla vidět silnice a zámeček na Brunce. Zdenka Kordovská nám něco řekla o historii tohoto zámečku a nedaleké vily. Pak jsme pokračovali dál kousek lesem a vyšli jsme u rybníka Peruše. V jeho hladině se zrcadlily okolní stromy a také množství krásných, žlutých, vodních kosatců, které rostou kolem celého rybníka. Prošli jsme mezi stromy, dále kolem bývalé plovárny dál k lesu. Po krátkém odpočinku ve stínu lesa, kdy nám Zdenka Kordovská půjčila mazadlo proti klíšťatům, jsem šli pomalu dál kolem cesty, která vede na Radostín, až k hlavní silnici. Přeběhli jsme silnici a prošli pod dálničním mostem k Jiřicům. To se obloha začínala pomalu zatahovat a tak jsme přichvátli do Jiřic. Tady jsme se rozdělili. Někteří turisté se vydali hned k domovu a většina z nás zašla do restaurace Sedlácký dvůr, kde jsme měli rezervovaná místa ve vedlejším salonku. Čekal nás dobrý oběd, každý si mohl vybrat, na co měl chuť. Po obědě jsme si dali kávu. V jídelním lístku měli v nabídce jako dezert Sedlácké kolo. Nevěděli jsme, co to je, a tak jsme si kolo chtěli objednat, ale bohužel už nebylo. Jelikož jsme měli po obědě asi hodinu a čtvrt času na autobus, rozhodli jsme se jít pěšky do Humpolce. Šli jsme po silnici. Několik turistů odbočilo kolem Humpoleckého rybníka travnatou cestou a ostatní šli po silnici. Ve 13,00 hodin jsme byli doma.
Dnes to byla příjemná dopolední procházka před obědem. Pepa Sýkora vybral hezkou trasu většinou ve stínu lesa. Sluníčko nás také nezklamalo a tak jsme došli, příjemně unaveni, v pořádku domů. Tak zase příště, už v červnu, na viděnou. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Vedl: Pepa Sýkora. Od začátku roku ušlých 191 km, účast 638 osob.


Zájezd Jižní Čechy

23.05.2024 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl: Milan Šíma
účast 49 osob.
Trasa:
Ve čtvrtek 23.května 2024 jsme uskutečnili třetí z letošních plánovaných jednodenních zájezdů a sice do jižních Čech. Plánovaný den ráno v 6,30 hodin se nás sešlo na autobusové zastávce u pošty 49 turistů. Sluníčko, které se již začalo ukazovat, nám slibovalo hezký den a tak jsme se s dobrou náladou vydali na cestu směrem Tábor. Naší první zastávkou byl Duhový most v Bechyni. Bechyňský most si pro svůj vzhled vysloužil přezdívku Duha a je sdruženým mostem pro silniční i železniční dopravu. Jeho délka je 190 m, výška 38 m a šířka 8 m. Je to obloukový most přes řeku Lužnici. Dokončen byl k 10. výročí republiky 28.10.1928. Jsou z něho krásné vyhlídky na Bechyni. Např. Náprstkova vyhlídka. Po prohlídce ze tří panoramatických vyhlídek na město Bechyni a řeku Lužnici jsme se vydali na cestu lesem k další přírodní památce, a sice k Židově strouze. Tato cesta, která vedla do strmého kopce, dokonale proklepla naši fyzičku. Ale všichni jsme ji zvládli bez problémů. Udýchaní a s kapkami potu na čele jsme stanuli na kopci a pokračovali už po rovince dál k přírodní památce Židova strouha. V jižních Čechách se nachází romantické údolí podobné kaňonu, kterým protéká říčka Židova strouha. Je zde soutok Lužnice s potokem Židova strouha. Romantické, kaňonovité údolí lemují mohutné skalní masivy, jeskyně a četné meandry. V tomto kaňonovitém údolí byla natáčena např. krásná pohádka Zdeňka Trošky Čertova nevěsta. V těchto skalách byl v pohádce čertův mlýn. Roku 1988 byl kaňon vyhlášen přírodní památkou. Z Židovy strouhy jsme pokračovali dál do obce Nuzice a odtud autobusem do Týna nad Vltavou, kde byl objednán oběd. Řízek se šťouchanými brambory a hlavně orosené pivko nám přišly v teplém a slunečném počasí k chuti. Po obědě jsme nasedli opět do autobusu. Jedna zastávka byla u přehrady Hněvkovice, kde jsme si prohlédli plavební komory a další krátká zastávka byla u Muzea voroplavby v evropské vorařské obci Purkarci. A odtud už nás čekal skvost mezi našimi zámky, zámek Hluboká nad Vltavou, s prohlídkou reprezentačních místností. Státní zámek Hluboká - pohádkový zámek plný historie a krásy. Vstupujeme do království snů a pohádkových příběhů. Jeho nádherná podoba a historie lákají návštěvníky z celého světa. Je nazýván Perlou jižních Čech, je ve správě Národního památkového úřadu. Zámek - původně hrad, byl mnohokrát přestavován. Svoji současnou podobu získal v 19.století za vlády Jana Adolfa II Schwarcenberka. Původně byl založen jako strážný hrad v polovině 13.století českými králi. Od roku 1947 je zámek vlastnictvím státu. V bývalé zámecké jízdárně dnes sídlí Alšova jihočeská galerie. Zámek je obklopen okrasnými zahradami a anglickým parkem. Nejznámější pohádkou, která zde byla natáčena, je Pyšná princezna. Po prohlídce zámku a vyčerpávajícím výkladu šikovného průvodce, jsme opět nasedli do autobusu a odjeli do Zbudovských blat ke zhlédnutí malebných scenérií selského baroka ve vesničce Holašovice. Holašovice je vesnička v jižních Čechách, která se od roku 1998 hrdě hlásí k titulu Památka světového dědictví UNESCO. Je zde unikátní soubor budov ve stylu tzv. selského baroka ze 70.let 19.století. V současné době žije v Holašovicích trvale 140 obyvatel. Je to vesnice k návratem k tradicím a kultuře starých časů. V Holašovicích jsme strávili asi hodinu, navštívili jsme keramický krámek, kde si téměř každý alespoň nějakou maličkost koupil. Potom se někteří z nás usadili, díky krásnému počasí, na venkovní terase místní restaurace, kde jsme si dali pivko, kávu a vynikající dvojctihodné domácí koláče, které se jen rozsýpaly v ústech. To byla dobrota!! Po 18.hodině jsme se odebrali k autobusu a odjeli domů. Z nedostatku času jsme již nestihli navštívit památník rychtáře Kubaty, který dal svou hlavu za blata. Tak snad příště. Po 20.hodině jsme, díky šikovnému panu řidiči a plni nádherných dojmů z celého dne, šťastně dojeli domů.
Byl to nádherný zájezd. Nálada veselá, krásné, slunečné počasí celý den, všichni nadmíru spokojeni s programem, který pan Milan Šíma připravil a kterému za tento zájezd patří velký dík. Dovolujeme si dodat, že tento zájezd patřil mezi ty nejlepší, které jsme zatím absolvovali. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 180 km, účast 618 osob.


Z Havl.Brodu do Okrouhlice

16.05.2024 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl: Lidka Kučírková
účast 21 osob.
Trasa:
Na dnešní vycházce se nás sešlo u autobusu do Havl. Brodu 20. Vystoupili jsme u letiště, kde nás čekala Lidka Kučírková, která dnešní trasu vymyslela. První zastavení na letišti bylo u sochy Aviatika, kterou vytvořil Radek Dvořák. Letiště má status veřejného vnitrostátního letiště a jako jediné na Vysočině může přijímat předem ohlášené mezinárodní lety. Pokračovali jsme přes Papšíkov a zastavili jsme se u další zajímavosti a to u vlečky psychiatrické léčebny v Havl. Brodě. Byla vybudována k dopravě materiálu při stavbě léčebny. Sloužila až do roku 1962. Dále jsme šli kolem řeky Sázavy k zastávce Perknov. Je tu vybudovaná protihluková stěna. Na jaře 2018 se stavitelé této stěny obrátili na SPŠS s návrhem, zda by se do úpravy stěny nezapojili studenti. Studenti pak na stěnu zobrazili 7 divů světa. Škoda jen, že část stěny je už zarostlá nálety dřevin. Dále Cyrilometodějskou cestou přes Veselici, Údolím lásky a to nám sice nepřineslo lásku, ale přineslo krásnou prosluněnou cestu bez větru. Jinak vítr byl náš 22 turista, který šel s námi celou cestu. Chvilkami se sice zaběhl, ale okamžitě se na trasu vracel. Před námi pak už byla Klanečná a Okrouhlice. Po cestě jsme připili na zdraví Jendovi a Marcelce. Bylo by divné, kdyby se nenašel nějaký oslavenec. Tak ať vám slouží zdraví a nachodíte ještě spoustu kilometrů. V Okrouhlici jsme si před zpáteční cestou dali oběd, chvíli poseděli. Pak autobusem do Havl.Brodu a okamžitě spoj do Humpolce.
Bylo nás 20, u letiště pak Lidka, tak 21. Zpět nás jelo 21, ve Šmolovech, jsme ztratili Lidku a tedy 20 opět do Humpolce. Ušli jsme 9 km. Děkujeme Lidušce za pěknou vycházku a prosíme, vymýšlejte další trasy. Autor článku: Helenka Stará, foto: Lidka Kučírková. Od začátku roku ušlých 172 km, účast 569 osob.


Z Mladých Bříšť do Velkého Rybníka

09.05.2024 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl: Milan Šíma
účast 20 osob.
Trasa:
Na dnešní vycházku se sešlo na autobusovém nádraží v Humpolci 18 osob a po příjezdu autobusu z Havlíčkova Brodu se k nám připojily ještě Lidka Kučírková a Eva Ulrychová. Začátek výšlapu byl na autobusové zastávce Mladé Bříště - Záhoří, která je na pravé straně silně frekventované silnice z Humpolce do Pelhřimova a tak bylo nutné přejít tuto silnici k cestě vedoucí do Mladých Bříšť. Nastal okamžik, kdy bylo potřeba několik desítek vteřin bez automobilového provozu k přeběhnutí silnice. Akce rychle proběhla, což svědčí o dobré bystrosti i pohyblivosti dnes přítomných turistů. Den začínal slunečným a bezvětrným ránem, takže ideálním počasím pro vycházku v přírodě v této hezké krajině mikroregionu Křemešnické vrchoviny zvané Zálesí. Modrá obloha, svěží jarní příroda, takže ideální den na vycházku v přírodě. Již od rána i dobrá nálada, která gradovala při gratulaci s přípitkem na zdraví k narozeninám Evě, Janě, Marcele a Zorce. Po příchodu do Mladých Bříšť spočinul náš zrak na hezkém kostelíčku Jana Křtitele a pak následoval již pochod k mezinárodnímu chatovému táboru Zálesí, v kterém byl v této době sraz karavanistů. Přes lávku nad Jankovským potokem vstupujeme do lesního komplexu Rousínov, který jde až k samotě Žabárně a dál až nad Žirov. Při cestě zastavujeme u Studánky lesních skřítků. Před Vlčincem je odbočka k Hojkovům (MTZ) a pak v kopci se rozdvojuje a klesá k samotě Žabárna. Zde Milan a Jirka nacházejí pomník Jana Stejskala. Převážná část turistů však šla Údolím Kladinského potoka a tak pak všichni směřují od Světničkova mlýna k obci Žirovu s převýšením 44 m. Zde se u autobusové zastávky scházíme a po malé chvilce se vydáváme dále k samotě U Turků. V Žirově Pepa Sýkora nám ještě udělá společné foto pro naše webové stránky. Po krátkém stoupání a pak následném klesání již míříme k Velkému Rybníku k autobusové zastávce, odkud pojedeme zpět do Humpolce.
Nálada byla dobrá, nikdo si nestěžoval, myslím, že vycházka se všem líbila. Autor článku: Milan Šíma, foto: Pepa Sýkora. Od začátku roku ušlých 163 km, účast 548 osob.


Zájezd zámek Buchlovice, Tupesy, hrad Buchlov

02.05.2024 , ušlá vzdálenost: 5 km,
vedl: Zorka Trtíková
účast 48 osob.
Trasa:
Ve čtvrtek 2.května 2024 jsme absolvovali druhý plánovaný jednodenní zájezd na zámek Buchlovice, do muzea Tupeské keramiky a na hrad Buchlov. Dva dny před odjezdem bylo velice větrné počasí. Silný vítr způsobil mnoho škod ale naštěstí v den zájezdu už tak silně nefoukalo, bylo i polojasné počasí a tak se nás v 6,30 hodin na autobusové zastávce u pošty sešlo 48 turistů. S dobrou náladou jsme nasedli do autobusu a vyjeli na dálnici směrem na Uherské Hradiště. Po příjezdu do Buchlovic jsme měli asi 30 minut čas a tak byla volná prohlídka zámeckého parku, protože prohlídka zámku začínala v 10,15 a 10,30 hodin. Škoda, že tento víkend bylo uzavřeno přední křídlo včetně hlavní brány z důvodů stavebních úprav. Zámek Buchlovice je barokní klenot mezi šlechtickými sídly nedaleko Uherského Hradiště. Byl vystavěn v 17.-18.století ve stylu italského baroka podle projektu stavitele Martinelliho a jde o jeden z nejkrásnějších komplexů svého druhu u nás. Téměř ve všech pokojích zámku byly květináče s nádherně rozkvetlými zvony Amarilis. K zámku patří i rozsáhlý anglický park, unikátní sbírka fuchsií a malá zoologická zahrada. Byla zde natáčena krásná pohádka režiséra Zdeňka Trošky Čertova nevěsta. Po prohlídce zámku jsme odjeli na oběd do restaurace "U Páva". Zde nás čekala výborná nudlová polévka a dva kuřecí řízky s bramborem. Restaurace v městysu Buchlovice je na náměstí Svobody, kde se nachází krásný morový sloup a kašna. Buchlovice jsou jednou z bran do Chřibů a místem turistických stezek i cyklostezek. Po dobrém obědě následovala návštěva Muzea Tupeské keramiky s průvodcem. Dověděli jsme se kdy keramička vznikla, jak se pracuje s hlínou a jak se výrobky malují. Poté jsme odjeli na prohlídku nedalekého hradu Buchlova. Hrad Buchlov je královský hrad, stojící na stejnojmenném kopci v Chřibech. Stavba pochází ze 13.století. Je jedním z nejstarších a nejmohutnějších hradů, který nebyl nikdy úplně dobyt. Byl založen českým králem jako obranná pevnost. Nachází se v pohoří Chřiby v krajině bukových a habrových lesů nedaleko Buchlovic. Byla zde natáčena pohádka O statečném kováři. Během prohlídky bylo nutné zdolat kolem 200 schodů ale nebylo to najednou, takže to šlo. Jelikož na kopci na nádvoří hradu to dost profukovalo, přišla nám na mysl známá písnička: "Ej od Buchlova větor věje, už tej Kačence pentle bere..." Po prohlídce hradu Buchlova nás čekala ještě prohlídka kaple svaté Barborky, vzdálené cca 1 km od hradu. Barborka je přírodní památka postavená roku 1692 Zikmundem Petřvaldským. Jedná se o raně barokní stavbu křížového půdorysu s třemi oltáři. Původně sloužila jako rodová hrobka majitelů buchlovského panství. Nachází se asi 1 km od hradu Buchlova v centrální části Chřibů. Kolem kaple krásně kvetly kaštany a byly odtud výhledy do daleka. Na zpáteční cestě od kaple ještě asi polovina turistů sešla necelé 3 km Rytířskou cestou do Buchlovic. Ostatní šli k autobusu, čekajícímu na parkovišti u hradu Buchlova.
Byl to moc pěkný zájezd. Počasí nám vyšlo, dopoledne sice spadlo pár kapek májového deštíčku ale po poledni už nás hřálo sluníčko. Děkujeme Zorce Trtíkové za perfektní zajištění a organizaci celého naplánovaného programu a panu řidiči za bezpečný odvoz tam i zpět. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 154 km, účast 528 osob.


Křížová cesta v Krátech-Z Olešné do Dolní Krupé

25.04.2024 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl: Lidka Kučírková , Olda Starý
účast 20 osob.
Trasa:
Na dnešní vycházce jsme od polikliniky do Havlíčkova Brodu nasbírali postupně 20 turistů. Počasí bylo sice chladné, větrné, ale potěšilo alespoň tím, že déšť nás ušetřil nepříjemností. Z Havl.Brodu jsme jeli opět autobusem do vesnice Olešná. Odtud po ŽTZ jsme odbočili na cestu přes Kráty. Odbočku hlídá statný strom, nedaleko něj pak první zastavení křížové cesty v Krátech. Ale kromě prvního zastavení křížové cesty bylo zastavení na zahřátí s gratulací Milence Kvášové k jejímu nedávnému svátku. Trasa prochází statkem bratrů Sedláčkových, kteří ji spolu s přáteli zrealizovali. Hned na začátku nás potěšily voliéry s mnoha druhy opeřenců, s dikobrazem, liškou, mývalem, kozlíky, no zkrátka taková milá malá zoologická navštívenka. Dál už jsme obdivovali samotnou křížovou cestu. Ta je ztvárněna v podobě litých skleněných desek instalovaných na velkých, do země vsazených kamenech. Ztvárňuje události spojené s ukřižováním Ježíše Krista. Před dalším pokračováním na Volský vrch byla opět příležitost k "zahřátí." To jsme připili a mnoho zdraví a štěstí popřáli právě narozenému vnoučkovi Jany Domšové. Pak již byl Volský vrch co by okem dohlédl a cestou přes Zbožici, kolem samoty Karlov jsme došli do Dolní Krupé. Bylo to chvíli před odjezdem autobusu do Havlíčkova Brodu, proto padlo rozhodnutí, že nebudeme pokračovat do Horní Krupé a pojedeme všichni do Havlíčkova Brodu. Odtud jsme se rozdělili opět na různé směry, ale už k domovu. V Humpolci jsme byli ve 12,45 hodin. Bylo to opět jedno ze zajímavých míst v dobrém dosahu autobusového spojení.
A budeme děkovat: za trasu, kterou připravil Olda Starý, která by se ale neuskutečnila díky realizaci Lidušky Kučírkové. Ušli jsme celkem 8 km, což je vzdálenost pro některé "mírně pokročilé věkem" velmi příjemná. Autor článku: Helenka Stará, foto: Pepa Sýkora. Od začátku roku ušlých 149 km, účast 480 osob.


Znak Turisté Humpolec


e-mail-admin             administrace